26. února – Cestou do Kumily

Jako nezávislí cestovatelé potřebujeme spoustu informací. Před odjezdem musíme prostudovat průvodce, většinou z nakladatelství Lonely Planet nebo i Rough Guide. V poslední době jsme si zvykli podívat na YouTube na dokumenty z míst, kam se hodláme podívat. Někdy čistě pro inspiraci, někdy jsou přínosné postřehy ostatních cestovatelů.
Ale na místě je to něco jiného. Přístup k internetu nemusí být jednoduchý, navíc v takové Asii ani strejda Google neví vše. Tady v Indii mě překvapilo, že existuje elektronický záznam odjezdů autobusů, podobný jednoduché verzi Idosu, i když neplatí.  Ale stejně nejvíc se dá spolehnout na informace místních. Zjistit, kdy odjíždí autobus z Munnaru směr Kumily, byl opravdu oříšek. Na čase 6:30 se nakonec zdroje shodly (internet ne), místo odjezdu tak jednoduché nebylo. Možnosti byly dvě asi 300 metrů od sebe, tak jsme se vyptávali a přebíhali mezi nimi. Trefili jsme se, takže jsme mohli v starém, rozhrkaném autobuse strávit 5 hodin. Moderní busy vypadají jak u nás a jsou navíc klimatizované, staré nemají ani skla, místo nich je pevná plastová roletka. Ráno tedy vyjel autobus zatemněný, s přibývajícím teplem a dalšími cestujícími (hlavně slečnami do školy, pro některé byla vzdálená i hodinu a půl) byly roletky vytažený, aby mohl vzduch volně proudit. Cesta vedla nádhernou přírodou Kardamomových hor, řídkou gžunglí se spoustou kávovníků a gumovníků, se spostou výhledů.

Autobusy mívají zhruba po dvou hodinách přestávku na záchod a na rychlé koupení svačiny v okolních stáncích, takže je to zvládnutelné. Jen záda strašně trpí. Celou cestu totiž sedí člověk nějak zkroucený. Sedačky jsou normované na běžnou indickou váhu a výšku, a ta je mnohem nižší než u nás. Navíc ve snaze nacpat do autobusu co nejvíc lidí, jsou na jedné straně dvojsedačky a na druhé trojsedačky s docela širokou uličkou.

Opravdu se vám to nezdá – rudé vlajky se srpem a kladivem jsou tu běžné. Kérale už docela dlouho vládnou komunisté.
Kumily je turistické městečko u bran národního parku Periyar. Turistů jsme tu sice mnoho nepotkali, ale infrastruktura je připravena na velký nápor. Snad v životě se mi v Indii nestalo, abychom se ubytovali na první pokus. Hezký, moderní hotel s čistým pokojem, skvělou terasou, wifinou i teplou vodou…za velmi příznivou cenu. Nevídané.
Odpoledne jsme si prošli město, nakoupili koření (prodejci z nás měli opravdu velký zážitek) a snažili jsme se zjistit, jak si co nejvíc užít zdejší národní park. S odstupem můžu říct, že jsme to pochopili trochu jinak, než jak vypadala dnešní realita. Takže pro zájemce o návštěvu (kterou velmi doporučuji) co nejdřív sepíšu návod. Pro ostatní se aspoň brzy objeví naše zážitky na vlastní kůži.
Na ulici smažené zelené banány