28. února – My a na pláži??

Tak si ležím v posteli, nade mnou vrčí větrák, aby aspoň rozpohyboval horký vzduch, a z povzdálí je slyšet hučení mořských vln. Bydlíme hned u pláže a k moři nám stačí překonat 30 metrů bílého písku. Hotel není žádný luxus, ale stačí.
V Indii už jsme poněkolikáté, ale k moři jsme ještě nezavítali. Na polehávání na pláži a sebegrilování nás fakt neužije. Ovšem milovníci plážové exotiky do Indie jezdí – na Goa, což je vyhlášené přímořské letovisko. A zázemí tomu odpovídá. Podle videí na YouTube – diskotéky, kluby, paření až do rána. Takže nic pro nás. Tentokrát máme moře cestou…
Ráno jsme úplně náhodou trefili nejlepší autobus, jaký jsme mohli. Rychlík a bez přestupu. Zeptali jsme se na bus, nastoupili jsme, dali batohy na místo vedle řidiče a hned  vyrazilo.  I když v průběhu cesty bych byla radši, aby byl pomalejší. Jel, jako by nás ukradl. Sjížděli jsme v prudkých serpentýnách z nadmořské výšky kolem 1000 metrů k moři. Kolem nás prudké srázy, čajovníkové a gumovníkové plantáže. A v každé vesničce kostelík, kostel nebo velký kostel. Vypadá to, že většina obyvatel jsou křesťané.

Naším cílem bylo město Alappuzha. Hlavní jeho atrakci nepředstavuje moře, ale obrovská oblast v jeho okolí, která je protkána stovkami kanálů, kterým se říká Backwaters. Ty prozkoumáme zítra.
Dneska jsme se jen ubytovali a vykoupali se v nádherně teplém moři na liduprázdné pláži.  Společnost nám dělali jen krabi 🦀 různych velikostí.
Po zchlazení nastal čas na tzv. generální průzkum. Mimo jiné jsme zjistili, že kousek po pláži je bar se studeným pivem, i když je to jen místní Kingsfisher 😐.
Pláž se zaplnila místními, až když se začalo slunce klonit k západu. Šplouchali si nohy po kotníky a fotili selfíčka se zapadajícím sluncem 🌅. Zapadalo s velkou parádou 😁.
A my brzy taky, i když bez parády.