30. června – Istanbul


Turkish Airlines patří mezi klasické letecké společnosti (žádná nízkonákladovka), ovšem létá za velmi příznivé ceny a navíc s kvalitním standardem, např. má asi nejlepší jídlo, co jsem na palubě ochutnala. A ještě jeden bonus – létá do zajímavých lokalit. Sveze všechny pasažéry do Istanbulu a tam je  přeskládá do letadel do různých světa stran. Částo tak vznikne delší čas na přestup. Pokud je odstup mezi lety delší než 10 hodin má pasažér nárok na ubytování v hotelu zdarma nebo na prohlídku města s průvodcem.

Jinak ovšem můžete prozkoumat město sami. Z letiště jezdí do centra metro, na které si můžete koupit kartičku v automatu u vstupu. Docela jsme se s ním návštěvami, přestože se tvářil, že umí anglicky. Nakonec jsme je koupili na stánku s občerstvením, který jsme míjeli. Jedna jízda stojí 5 lir, můžete jet libovolně dlouho, klidně z konečné na konečnou jako my. Pokud přestupujete, počítá se to jako další a tudíž další placení.
My dojeli na konečnou Yenikapi a dál poznávali tohle skvělé město pěšky. Propletli jsme se úzkými uličkami Yenikapi, prošli si Sultanamed s bývalým byzantským chrámem Haia Sofia a vstoupili do Modré mešity. Naše oblečení se do mešity moc nehodilo, tak jsme si vypůjčili vhodnější – já šál na hlavu, chlapi slušivé žluté sukně. Mešita je krásná, i když se zrovna opravuje, ale byl tam nečekaně velký hluk a chaos. Kam ten svět spěje, když už i věřící si fotí po modlitbě selfíčka….Pak jsme seběhli směrem ke Galatskému mostu, abychom viděli Bospor a šrumec v něm a byl čas se pomalu vracet.Přes Egyptský bazar jsme náhodně trefili zase na stanici Yenikapi, čímž se kruh uzavřel.

Na letišti šlo vše jako po másle, tentokrát jsme skutečně odlétali na čas, v krásných 0:40 už 1. července.