1. a 2. července – Na cestě

dav
mde
  1. Omlouvám se, ale s psaním v mobilu opět bojuju, takže úpravy budou někdy v klidu.
  2. Oba první dny v červenci se nám slily dohromady. Let z Doha do Aucklandu na Novém Zélandu trvá těžko představitelných 16 hodin. Je to pro nás určitě nejdelší doba v letadle (i když 13 hodin do Japonska se tomu blíží), ale blíží se už i možnostem doletu současných letadel. Delší by měl být už jen let ze Singapuru do New Yorku. Co se dělá při takovém letu. Hlavně spí, protože narušené biorytmy z přesunu na druhý konec světa se dávají špatně dohromady. Mezi tím roznášejí letušky občerstvení, nabízejí kávu nebo džus, pak se čeká, až odnesou tácy, a zase se spí. Nespavci mohou koukat na stovky filmů, televizních seriálů i dokumentů. Na obrazovce před sebou se dají hrát hry (od solitéru a 2048 až k řešení detektivky). Poprvé jsem na palubě měla na chvíli i WiFi, takže se dá čas zkrátit facebookováním a podobným lelkováním. Časem to bude nejspíš standard, teď byl po hodině placený. Někdo čte, někdo poslouchá muziku, ale stejně většina spí. Při letu na Zéland se ještě zabaví cestující jednou věcí – musí vyplnit formulář před vstupem do země. A zde je jedna zélandská specialita, tzv bio security. Nový Zéland se vyvíjel dlouhou dobu samostatně, bez kontaktu s okolím. Tudíž zde roste spousta endemických rostlin a tvoří dohromady jedinečné společenství. Zélandská vláda se snaží ochránit přírodu, a tak kontroluje vše, co by se tu mohlo uchytit. Na ostrov nemí možné přivézt žádné čerstvé ovoce a zeleninu, ořechy, semínka, ale ani masové výrobky apod. Všechny potenciálně problematické věci se musí přiznat a pracovníci biosecurity je musí schválit. Za pokus propašovat do země jablko je pokuta 400 NZD (6000 Kč). Jako další se musí hlásit outdoorové vybavení, hlavně boty a stany, na kterých mohla zůstat hlína z minulého treku. Po přistání jsme prošli tradiční pasovou kontrolu a pak s batohy na bio security. Potraviny nevadily, ale naše trekovky musela ještě osobně prohlédnout paní u jiné přepážky, nakonec ještě rentgen celých zavazadel a jsme vpuštěni do země. Pro nás Auckland nepředstavoval final destination, ještě jsme absolvovali přesun na domácí terminál a přelet s Jetstar na Jižní ostrov do Christchurch. Tam jsme už měli objednané obytné auto (teoreticky se záchodem, ale o tom někdy příště). Zvládli jsme první přesun na nákup a pak do kempu po levé straně silnice a s automatickou převodovkou. Z posledních sil jsme se umyli a vyřešili roztažení postelí a ještě před setměním ( v 17 hodin) jsme už byli v limbu. Dlouhý přesun a časový posun 10 hodin oproti Česku udělá svoje.
Zéland jako země Pána prstenů
sdr