6. července – Jižní pobřeží

Ranní teploty klesaly opět pod nulu, takže jsem rádi zamířili k pobřeží, kde je přece jenom tepleji. První zastávkou bylo město Oamaru, kde zůstalo zachováno několik velkolepých budov z krémového vápence. Přístav měl své slávy daleko, ale patřil k místům, které se snaží nadšenci uvést do života spoustu kaváren, restauraci a uměleckých galerií. Stejně jako zprovoznění místní parní železnice a Staempunkové galerie. Určitě příjemná zastávka na cestě dál.

Pro nás dál znamenalo na jih, konkrétně k vesnici Moeraki. Na pláži před ní se nacházejí zvláštní kulaté kameny, kterým se říká Moeraki Boulders. Kameny jsou na povrchu hladké, ale uvnitř zvláštně tvarované. Prostě – kdyby snášeli mimozemšťané vejce, vypadala by určitě takto. Žádné vejce se neklubalo, tak jsme vyrazili za živými zvířaty.

Vyklubané vejce

Kousek za vesnicí je výběžek Shag Point a na něm volně otevřená rezervace Matakaea Scenic Reserve. Na tučňáky, kteří se budou vracet z lovu na moři, jsme tu byli moc brzy. Ovšem to, co se válelo po travnatém výběžku, nebyly kameny (jak jsem si dlouho myslela), ale odpočívající lachtani. Dodržet doporučený odstup 10 metrů nešlo, ale když se Nik přiblížil asi na metr a půl, tak mu lachtan ukázal, jakými zuby by ho pokousal. Ale jinak to byla klidná zvířata s roztomilým kukučem.

Další noc jsme se rozhodli strávit ve free kempu přímo ve městě. Zakotvili jsme vedle historického nádraží v Dunedinu. Nejdřív jsme si došli nahřát kosti do výřivky, pak jsme už za tmy stihli rychlou procházku do města, které kdysi založili skotští usedlíci. I když jejich množství brzy převýšili Britové, nejpodobnější je (prý) Edinburghu.