9. července- Wanaka

Druhé místo, kam se dá vyrazit na jižní polokouli na lyže, se jmenuje Wanaka. Vůbec Nový Zéland je vyhledávaným místem pro lyžaře, protože se sem na zimní období sjíždějí nejlepší lyžařští instruktoři z celé druhé polokoule. Wanaka se také rozkládá na břehu jezera jako Queenstown, ale přišel na rozdíl od něj mi přišla milá, příjemná a lidská. Sice ranní teploty byly opravdu vlezlé, pravděpodobně nejnižší, co jsme tady zažili. Prošli jsme se probouzející nábřežní kolonádu (Lakefront), kde za tmavou hladinou jezera už byly vidět osvícené vrcholky Mount Aspiring National Park v pozadí. Zamířili jsme k největší zdejší zajímavosti – Wanaka Tree. Osamělý strom vyrůstá přímo z hladiny jezera a za ním zasněžené vrcholky hor. Prý je to nejfotografovanější strom celého Nového Zélandu a v ranním slunci vypadal fakt skvěle.

Nezapomněli jsme na rychlý průzkum městečka, které má asi 5tisíc trvalých obyvatel. Ovšem na adrenalinové zážitky, kterými je Wanaka vyhlášená, nebyl čas, teplota, ani chuť. Městečko je hodně mezinárodní, takže se tu dá sehnat vše důležité na vaření po vietnamsku (pro nás třeba tradiční pálivá omáčka, která vylepší každé – i instantní – jídlo), po čínsku, po indicku…A také si dát u food tracku pravé mexické burrito k snídani.

Další instagramové must-have je fotka na vrcholu Roys Peak, kde pod vámi je krásná modré jezero. My ovšem zamířili na jinou vyhlídku – Isthmus Peak. Trek vede na jeden z vrcholů mezi jezery Wanaka a Hawea a po zdolání asi 1000 výškových metrů po široké a pohodlné cestě se otevřel krásný výhled na obě jezera. Otevřel, ale ne pro mne. Já jsem se asi po dvou a půl hodinách stoupání rozhodla k návratu. Ale stály za to i výhledy jen na jednu stranu. Dnešek měl být podle předpovědi počasí poslední den se slušným, i když studeným počasím. Vypadá to, že se zde rosničky nemýlí. Už navečer začalo mrholit… Na noc jsme zakotvili na parkovišti u Fanfair waterfall a doufali jsme, že ráno bude lépe, abychom se k vodopádu vydali. Snad zítra…