7. února – Los Angeles a Joshua

Včera jsme usnuli hodně rychle, takže jsme za 12 hodin dospali, co nám chybělo ze včerejška. Ráno jsme se pokusili vzít poprvé benzín, protože jsme včera vyjeli skoro celou nádrž. Tak jednoduché to nebylo – platí se dopředu u stojanu a kartou. Věděli jsme, že někdy fungují jen kreditní karty (a pak se ptají na ZIP – to je PSČ – které nemáme), občas i debetní (tj. naše běžné). Zkusili jsme různé varianty, ale ani jedna nebyla úspěšná, takže jsme museli k obsluze dovnitř a zadali jsme dopředu, že vyčerpáme 30 USD. Nevěděli jsme, jak je velká nádrž, kolik máme spotřebu atd., takže nás odhad byl špatný. Zdeněk musel znovu dovnitř a paní mu vrátila 8 UDS na kartu. Benzín stál 2,09 USD za galon, což po složitém propočítávání znamená, že jezdíme za zhruba 14 Kč za litr. Potom nás už čekala cesta úrodnými kalifornskými rovinami, občas sady, občas pole. I v únoru je jasné, že se tady musí zavlažovat a místy postřikovače fungovaly i nyní. Pak jsme překonali pár horských hřebínků a objevila se před námi aglomerace Los Angeles. S přechodem hor se změnilo počasí – z chladna a mlhy najednou sluníčko a teplo na tričko a sluneční brýle.

Vjezd do aglomerace Los Angeles – 8 pruhů

Los Angeles nebylo naším cílem, ale když už ho máme cestou, zamířili jsme aspoň na předměstí. Sjeli jsme do centra Hollywoodu a vyfotili si z velké dálky nápis na kopci, který je nejspíš nejfotografovanější na světě. Už jen ulice nás dělila od vyhlášeného chodníku slávy, takže jsme se po něm také prošli. Dali jsme si kafe ve Starbucks, procourali farmářské trhy a nakoupili něco málo na další cestu. Žádná WOW! se nekonalo, ale viděli jsme to.

Zdeněk???
Downtown

A zas se přesouvat dál, tentokrát jsme zamířili na východ. Naším cílem byl národní park Josua Tree. Cestou docela hodně foukalo, takže se ani nedivili, když jsme míjeli stovky stožárů větrných elektráren. Josua tree se nazývá druh juky, prý vypadá jako sepnuté ruce Ježíše. Nacházejí se v národním parku, kde se potkává Mohavská a Coloradská poušť, a celé území je suché a plné skal. Podivuhodná krajina. Juky, skály, kaktusy, krásné slunce a krásné výhledy. Prošli jsme spoustu cestiček a vyhlídek, pozorovali jsme horolezce na zajímavých skalách, protže v tuhle roční dobu je to tady úplný horolezecký ráj. Večer jsme si postavili stan v tábořišti, který tvořila připravená místa podél klikatící se silničky. Voda tady sice neteče, ale záchody jsou hezky udělané, i když suché. U vjezdu na tábořiště jsme předpisově vypsali kartičku s SPZ našeho Jeepu a do malé obálky vložili i 15 USD. Místní rangeři obálky ze schránky někdy vyberou a zkontrolují.

Zapadající slunce nádherně zbarvilo okolní skály, takže jsme se kochali, ale po setmění rychle na kutě.