11. února – Sequoia NP

Pomalu jsme se blížili zpátky k tichomořskému pobřeží Spojených států. V cestě nám stála nejjižnější část pohoří Sierra Nevada a v ní dva z nejvýznamnějších národních parků. Nejstarším národním parkem v USA je Yellowstone, hned po něm, v roce 1890, byl vyhlášen národní park Sequoia. Podle jména se dá odhadnout, že zde rostou sekvoje, správně biologicky sekvojovce obrovské. V parku se ale nachází i nejvyšší hora USA, když nebudeme počítat Aljašku. Hora Mount Whitney je vysoká 4 421 m, aljašská Denali o podstatně vyšší – 6190 m.

Ráno při opuštění Death Valley jsme zamíříli západním směrem a vysoké stěny Sierry Nevady jsme měli přímo před sebou a pak jsme je dlouho objížděli. Přestože národní parku Sequoia jsme měli na dosah, z této strany hor nevedly žádné silnice do nitra parku. Dokonce v parku je velmi málo silnic, více než tři čtvrtiny parku jsou dostupné pouze pěšky nebo na koni. Mount Whitney jsme měli na dohled, všem z této strany nebyla hora k poznání. Pod horami se rozkládá naprostá rovina, která působila opravdu vyschle. Kolem města Bakersfield narušovaly její jednotvárnost jen malé těžební věže, které vypadaly jako ptáčci bez přestání zobající něco ze země.

Krajina se zazelenala, až když začala silnice stoupat a vlnit se podél Kaweah river. Vstoupili jsme do parku jižní branou Ash Mountain Entrance, chystali jsme se projet jedinou silnici a vyjet druhou – severní – branou Big Stump Entrance. A cestou se kochat především monumentálními stromy.

Kdo by nechtěl vidět nejstarší žijící stromy na světě, kterými jsou bezesporu sekvojovce obrovské… Zemi obývají už od druhohor, odhaduje se, že současné žijící exempláře jsou staré až 3 tisíce let. Přezdívá se jim mamutí stromy, protože jsou fascinující i svojí velikostí. Běžně dorůstají přes 80 metrů, ovšem v pozdějším věku jim často odumírá špička, asi ji strom nedokáže v takové výšce zásobovat vodou a živinami. Zajímavé je, že stromům nemůže kvůli tluské kůře ublížit požár, ale k dalšímu šíření požáry dokonce potřebují. Dospělý strom vyprodukuje ročně kolem 2 000 šišek, z nich je asi půl milionu semen – které se rozšíří pouze když jsou šišky otevřeny. K tomu může pomoci právě oheň, který zároveň spálí malé konkurenční rostliny.

Sekvojovce obrovské rostou ve volné přírodě na jediném místě na světě – na západních svaích národního parku Sequoia v nadmořské výšce mezi 1500 a 2000 metrů. V Evropě byli vysazovovány v parcích, několik exemplářů najdeme i u nás, ale nedosahují takové výšky a mohutnosti. Abychom viděli ty největší z největších, vystoupali jsme s autem do nadmořské výšky 2000 metrů silnicí nazvané Generals Highway. Ti největší sekvojovce jsou nazvány podle hrdiných generálů z různých historických období. Než jsme se ocitli pod tím největším z největších, podnikli jsme krátkou pěší výpravu.

Sekvoje jsou tak obrovské, že v jednom z nich byl vybudován celý srub, v druhém byl vysekaný tunel, kterým mohou projíždět auta, . a to jsme museli vidět. Silnice k Tunnel Log byla bohužel zavřená kvůli sněhu, ale rozhodli jsme se ji zdolat pěšky, což bylo dohromady asi 6 km. Místy se šlo krásně po suché silnici, jinde jsme se bořili do hlubokého sněhu po kolena. Tunel byl zajímavý, ale asi vypadá lépe, když v něm jsou vidět projíždějící auta. Ovšem podél cesty jsme viděli spoustu sekvojí, některé opravdu veliké, takže to bylo super. Jen boty jsme mohli ždímat…

Zdeněk u jednoho z běžných sekvojovců

Naše pěší výprava se trochu protáhla, začal se blížit večer, ale nemohli jsme minout nejmohutnější strom na Zemi – General Sherman. Jeho velikost je neuvěřitelná – výška 83,8 m, obvod kmene měří 31,3 m, odhadovaná váha 2145 tun a objem přes 1500 m³ dřeva, Mnoho turistů tu s námi takhle v zimě a před setměním nebylo, tak si Zdeněk troufl přelézt přes plůtek, kam se normálně nemůže, aby si na tohoto velikána sáhnul.

Náš původné plán se nepodařilo uskutečnost. Bohužel – sníh blokoval další cestu parkem a nám nezbylo nic jiného, než se obrátit a vrátit se zpět stejnou cestou. Hodně jsme si zajeli, ale podařilo se nám dorazit až před hranice dalšího národního parku Yosemite v městečku Oakhurst. Kemp jsme cestou nenašli (díkybohu – vždyť zase teploty byly kolem nuly), tak jsme zakotvili v pěkném motelu. Na večeři jsme si zaběhli na hamburger do občerstvení Carl´s Jn. Přečetli jsme si jímavý příběh o tom, jak tento řetězec vznikl, kdy rodiče dnešního majitele prodávali burgery z pojídného vozíku, než si našetřili na stálý stánek. Burgery byly výborné, už nikdy Mekáč…