29. října – Liverpool

Problém s přesunem na letiště nám večer pomohl vyřešit náš domácí Philip, když se přešel rozloučit a prohodit pár slov. Na půl páté ráno nám objednal taxíka. Ještě nám připomněl, že se v noci mění čas na zimní, takže můžeme spát ó hodinu déle. Tím mi moc nepomohl, protože mě znejistil, kdy mi nařízený budík zazvoní, a já spala mnohem hůř 😐. Jsem prostě nervák… Objednaný taxík sice přijel o pár minut později, ale cesta na letiště trvala rovných deset minut. Když si představím, že druhá alternativa byl osmikilometrový rychlý noční pochod 😓… Já mám z Prahy zasazeno hluboko v hlavě, že taxík je drahá záležitost, tady jsme dali jen 16€. Pokud počítám, že cesta na ubytování představovala skoro hodinu s využitím dvou busů, přičemž každý stojí 2,70€, tak je to ve třech lidech stejná cena!!! Prostě taxi k nezaplacení!
Po dlouhé době mi přidělil počítač místo u okýnka a byla jsem moc ráda. Už včera ležely nad našimi hlavami nízké mraky, které vypadaly jako těžká šedivá deka. Stačilo pár okamžiků od odlepení se od země, abych se přesvědčila, že zvrchu připomínají plstěnou deku ještě víc. Vše navíc bylo ozářeno prvními paprsky slunce 💥. Neuvěřitelná nádhera!

Mraky skončily přesně nad pevninou. V Irsku šedivo a pochmourno, v Anglii sluníčko a modrá obloha. Z letiště v Manchesteru jsme měli objednaný přejezd autobusem National Express do Liverpoolu. Ač se to nezdálo, manchesterské letiště je velké,  má tři propojené terminály a při přestupu se používají dokonce obrovské výtahy. Než jsme se dostali na stanoviště busů, zabralo nám to téměř půl hodiny, to jsem fakt nečekala.
Ze školy mi o Liverpoolu zůstala v hlavě informace, že je to přístav a průmyslové město, život pak doplnil ještě Beatles. Připomínky na tuhle legendární skupinu jsou v Liverpoolu na každém kroku. Mimochodem – právě sedíme na letišti Johna Lennona 😁. Během chvilky jsme narazili na specializované muzeum, tři obchody věnované pouze Beatles, jejich skupinou sochu i jejich slavné písničky znějící z různých obchodů. Do Muzea jsme vešli, ale odradila nás vysoká cena, 34£ za zlevněné rodinné vstupné mi přišlo moc (navíc jsem postrádala certifikát od TripAdvisoru, kterým se chlubí společnosti, které ho získaly ☺ – jako základní hodnocení, aby člověk nekupoval zajíce v pytli, je výborné). Co mě opravdu překvapilo, bylo centum města a hlavně nábřeží. Staré doky byly přestavěny na obytné domy s řadou obchodů, galerií i muzeí (např. slavná Tate má tady pobočku). Staré stavby i moderní jsou v skvěle symbióze, doplněné moderními sochami. Funguje to spolu naprosto skvěle 👍. Žádné z muzeí jsme nakonec nenavštívili, o důvod víc podívat se sem ještě jednou, Liverpool určitě stojí za to.
Na celou dobu v Liverpoolu jsme neměli libry.

Autobus byl zaplacený z Česka, oběd ve vietnamském bistru jsme platili kartou (skvělé pho bo i nudle) a kartou jsme zvládli zaplatit předem u automatu také lístky na dopravu z centra na letiště, které se normálně platí v hotovosti přímo u řidiče. Problém s nedostatečnou hotovostí nám hrozil včera, dnes postihl pána, který chtěl jet stejným autobusem na letiště a na platbu 2,30 měl jako nejmenší peníze pětilibrovou bankovku. Řidič mu nerozměnil, tak musel ven z autobusu. Ještě vzteky bouchal pěstí a  kopal do zavřených dveří, ale nic platné. Snad stihnul letadlo 😐.

Předpověď pro Česko nevypadá na přistání nic moc. Od včera zuří v okolních zemích silný vítr, shazuje stromy a zastavuje dopravu. Poslední zpráva od babičky, než jsme odlétli z Liverpoolu, byla, že jim od rána nešel proud a Sněžce naměřili rychlost větru 180 km/hod.
Přistání nakonec proběhlo v pořádku, nedlouho před příletem se vítr trochu uklidnil. Jen nám od nedělní vichřice ani po 30ti hodinách nefunguje elektřina, tak máme úplně jiné starosti, než jaké nás provázely na cestách. To asi aby té pohody a odpočinku nebylo moc 😁.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.