Gibraltar – Británie na jihu Evropy

Gibaltar patří bezesporu k místům, kam touží zamířit každý Evropan. Místo na jihu Španělska, kde se pije čaj a mluví anglicky i jediné místo v Evropě, kde žijí divoké opice.

Navštívit tuto poslední britskou kolonii v Evropě byl i můj sen. Ale to zklamání – ve skutečnosti je ho jen kus šutru!! Opravdu je to hlavně vápencová skála (často přezdívaná The Rock – skála), která se ostře zvedá nad okolí moře do výšky přes 400 metrů, a kousek rovinky pod ní.  A pochopitelně také veledůležité strategické místo, které střeží Gibraltarský průliv. Evropu a Afriku zde odděluje jen 15 km Středozemního moře,

Autor: Ayala – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=30032268
Pohled na Gibraltar ze vzduchu – https://cs.wikipedia.org/wiki/Gibraltar

Celá Skála je protkaná sítí chodeb, protože sloužila a slouží jako vojenská pevnost. První chodby zde vybudovali už Arabové, kteří ji na sedm set let obsadili a nazvali ji Džabal at-Tárik neboli Tárikova hora. Britové ji získali v 18. století, a přestože by toto území rádi získali Španělé, nepodařilo se jim přesvědčit obyvatele, aby hlasovali v referendu o odtržení od Británie. Tradice je tradice.

Pohled od španělského pobřeží

Z vrchu jsem se pokochala vynikajícím výhledem na protilehlé Maroko a nakoukla do několika otevřených pevností s mohutnými kanóny. Ale hlavně jsem chtěla vidět aspoň jednu divokou opici druhu makak magot, kterých zde má žít na dvě stě padesát. Na horní plošinu se dá z města dostat několik cestami. Většina lidí vyjede nahoru lanovkou nebo si najme mikrobus. Třetí možností je cesta pěší do docela prudkého kopce, takže část je potřeba zdolat po schodech. Takže my jsme vyrazili pěšky…A na jedněch schodech na nás čekaly opice, které se dožadovaly něčeho k snědku. Velmi důrazně dožadovaly…Jedna „opička“, která vážila určitě přes deset kilo, mi skočila na rameno a škrábla mě do krku, když jsem se ji pokoušela odehnat. Opice jsme už dřív potkali v Indii i na Srí Lance, ale byly mnohem menší a bázlivější. Tady se chovají jako rozmazlení spratci. Hýčkají je především turisté, ale i místní se k nim chovají mile, protože se tradují pověsti, že Gibraltar bude britský, dokud zde opice budou žít. Moje dnešní reakce na opici je jasná – opice můžou vypadat roztomile, já si hlídám všechny své věci a beru klacek do ruky, před ním mají ještě respekt.

Město pod Skálou mi nepřipadalo zajímavé, za zmínku stojí snad jen maják na nejjižnějším místě poloostrova a vedle něj stojí dvacet let mešita, která byla darem Saudské Arábie, a je jednou z největších na světě v nemuslimské zemi. Mnohem zajímavější je přistávací dráha letiště, která představuje nejnebezpečnější dráhu v Evropě (a prý pátou na světě). Křižuje ji jediná silnice, která spojuje Gibraltar s sousedním španělským městem La Línea de la Concepcion, a provoz na ní se zastavuje vždy, když letadlo vzlétá nebo přistává. Větší dobrodružství tato dráha představuje určitě pro piloty, protože dráha měří jen 1800 metrů a začíná i končí mořskou hladinou.

Gibraltar jako zajímavost mi jednou stačil, za půl dne jsem stihli vše nezbytné i s výšlapem. Jen na koupání nedošlo, ale při návštěvě v únoru se není co divit. Ale vy určitě vyrazte!

http://surfcentrum.cz/jalbum/Spanelska%20zima%202011/slides/Mesita%20na%20Gibraltaru.html
https://wordlesstech.com/gibraltar-airport-where-planes-meet-cars/#post/0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.