Archiv rubriky: RECEPTY

Maultaschen

Většinu receptů, které zkoušíme, jsme si přivezli z cest. Dneska udělám výjimku – představím recept na specialitu, která přišla za námi. Kamarádka Míša bydlí dlouhou dobu v Německu, a tak se rozhodla, že musíme ochutnat výborné jídlo, které je tradiční v místě, kde teď žije – ve Švábsku. Přivezla nám typické maultaschen, plněné taštičky z nudlového těsta, vzhedem podobné italským ravioli. K jídlu se pojí pověst o jeho vzniku. Ve středověku prý do taštiček mniši schovávali v době půstu maso, aby ho bůh neviděl. Povídačce nevěřím, pravda ovšem je, že náplň taštiček se nejčastěji dělá z cibule, špeku, pečeného vepřového a špenát, což by asi v době půstu měl věřící oželet.
http://www.chefkoch.de/rezepte/772731180170740/Maultaschen-in-Sahne-mit-Kaese-ueberbacken.html
Taštičky se mohou dělat celé doma, od nudlového těsta přes vytvoření nádivky a naplnění až k pomalému uvaření.
Ale pochopila jsem, že to doma už nikdo nedělá (obdobné je to i u všech italských plněných těstovin 😐) a všichni se spoléhají na předpřipravené maultaschen z obchodu. Maultashen se podávají na různé způsoby – jako hlavní jídlo s bramborem, zapékané s rajčatovou omáčkou, smažené nebo jako zavářka do polévky.
http://toffo.blog.cz/1109/schwabische-maultaschen
http://ws12.de/maultaschen/maultaschen.html
Nám Míša a Michal připravili takovou domáckou podobu. Na slanině se osmažili cibulku a na ní opekli taštičky, které před tím nakrájeli na proužky. Po prohřátí k nim nalili rozšlehaná vejce, která se nechala ztuhnout. Podle Michala je nezbytné podávat takhle připravené taštičky se salátem. Zajímavé bylo, že do hlávkového salátu přidal Michal nejen hořčici, ale také Maggi. Chutnalo to nezvykle a originálně. Maultashen nám opravdu chutnali, takže jsem se domluvili s Míšou, že je opět přiveze a zkusíme je upravit na jiný způsob. Pokud budete mít možnost ochutnat, buď v restauraci, nebo si je koupit v obchodě a pak si je doma dodělat, určitě doporučuji. Jsou skvělé!
Michal vaří
Pohled na pánev
Výsledek na talíři

 

Krevety na buzaru

Neznám Čecha, který by nenavštívil Chorvatsko a jeho krásné pobřeží. Prostě je to země, kde se cítí Češi dobře a jezdí sem jako na „chalupu“. Řadě lidí ti chvíli trvalo, než ochutnalo také speciality chorvatské kuchyně, co si budeme povídat – májka a zavařené maso jsou stálice na dovolené. Ovšem myslím si, že okusit čerstvé ryby připravené na žaru (grilu) je už dnes povinnost. Jako další přicházejí na řadu plody moře. Možností úprav je více, velmi často se připravují s hustou omáčkou, které se říká buzara. My jsme dnes v pubu zavzpomínali na léto pod chorvatským sluncem a  připravili si luxusní krevety na buzaru. Jednoduché, rychlé a neuvěřitelně skvělé!

 Jak na to?
Ve větším hrnci rozehřejeme olivový olej a na něm opečeme do „sklovata“ nakrájenou cibuli. Později přihodíme česnek nakrájený na plátky a chilli papričky podle chuti. Přidáme předpřipravená podušená rajčata a koření (určitě bobkový list a čerstvě namletý pepř). Směs necháme chvilku dusit a pak nalejeme kvalitní bílé víno. A teď konečně přijde řada na krevety, podusíme je asi 10 minut. Pak zjemníme smetanou a necháme ji prohřát. Před dokončením nasypeme najemno nakrájenou petrželovou nať a přikápneme citrónovou šťávu podle chuti. Krevety se podávají s čestvou bagetou, kterou budeme vylizovat vynikající šťávu, proto by jí měl být dostatek.

Naše suroviny pro 12 -15 porcí:
2 cibule
2 hravičky česneku
olivový olej
chilli paprička
2 skleničky podušených rajčat
3 – 4 dl bílého vína
1,5 kg krevet
1 kelímek smetany
citron
svazek listové petrželky

Tiramisu

Vždycky se snažíme využívat kvalitní a pokud možno originální suroviny. A s tím může být problém. Naštěstí mívá řetězec Lidl dny jednotlivých národních kuchyní a nabízené potraviny chutnají tak, jak správně mají.

Právě probíhají Italské dny, takže se náš špajz zaplnil plechovkami rajčat, různými druhy těstovin i originálními slanými tyčinkami grissini (jsou dost suché, ale to nevadí – normálně se tyčinky namáčejí do skleničky s olivovým olejem a šup s nimi do pusy).  V lednici se objevila gorgonzola, mortadela i speck delle Alpi. Ale hlavně jsme se rozhodli, že tentokrát z originálních surovin vytvoříme pravé tiramisu. Pochopitelně, že jsme už kdysi dávno dělali něco jako  (Nik by použil moderní slovo „fakeový“) tiramisu z českých kulatých piškotů a pomazánkového másla s lučinou, ovšem originál je originál. Takže tentokrát jsem v Lidlu zakoupili mascarpone a podlouhlé cukrářské piškoty Savoiardi.

Výsledek obrázku pro lidl mascarpone
https://www.modrykonik.sk/forum/recepty/kde-sa-da-kupit-mascarpone-2/
https://www.kupi.cz/sleva/piskoty-cukrarske-italiamo

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavé je, že tenhle recept není tak tradiční, jak jsem předpokládala. Přestože podobné recepty existovaly již v době renesance, jeho novodobá podoba vznikla v městě Treviso až v roce 1970. Nemá za sebou ani 50té narozeniny, ale od té doby se z ní stala pochoutka celosvětové známá. Vycházím z myšlenky, že nejlépe umí udělat místní laskominy místní kuchař. Takže jsem si vybrala recept, podle kterého tiramisu připravil televizně profláknutý Ital Emanuele Ridi, jen jsem pro naše potřeby zvojnásobila suroviny.

http://pascalsbistro.com/2017/07/20/dinner-specials-26/

Než celý desert zkompletujeme, musíme připravit pár věcí. Začneme uvařením silné kávy – espresa nebo instantní, aby mohla chladnout. Dále si připravíme krém. Do vaječných žloutků přidáme cukr a ručně vyšleháme, až změní barvu na světlejší. Potom ve žloutkové pěně rozmícháme mascarpone. K bílkům přidáme špatku soli, která pomůže vytvořit pevný sníh, potom ho lehce zapracujeme do žloutkové směsi. Do vhodné čtvercové nádoby (nebo do několika menších misek) vyskládáme cukrářské piškoty, které jsme před tím namočili do chladné kávy (může se do ní přidat trocha likéru Amaretto) nalité na talíř, aby nacucali tak do poloviny. Na první vrstvu piškotů navršíme polovinu směsi a pak přidáme další vrstvu z piškotů. Poslední vrstva je z vaječné směsi s mascarpone. Na ní přes sítko nasypeme kvalitní kakao. Pak už zbývá nechat tiramisu odležet aspoň dvě hodiny v lednici.

Originální recept Emanuele Ridiho je tady:

500g Mascarpone
5 lžic cukru krupice
5 vajec
2x malý panák Amaretto (nebo mandlové aroma)
hrnek silné černé kávy
1 balení Savoiardi (italské dlouhé piškoty obalené v cukru)
tmavé kakao na posypání

Halázslé

Podzim je opět tady a rybáři se vrhají do bahna vypouštěných rybníků, aby zjistili, co jim v rybníce vyrostlo. A samozřejmě – aby připravili z vylovených ryb nějaké mňamky. Recept na tu první jsme si přivezli z Maďarska…
Už to bude drahně let, co jsme trávili letní dovolenou v Maďarsku u Balatonu. Starší děti byly ještě malé a Nik na houbách…V hlavě mi zůstalo pár vzpomínek – studená voda v Balatonu a taková zima, že jsme nosili silné pletené svetry a přes ně bundy, přestože byl červenec. Zachraňovala nás termální koupaliště v okolí (třeba skvělý Hevíz), největší problémem bylo nádherně teplou vodu opustit a vystoupit na břeh do 10 stupňů…
Druhou nezapomenutelnou vzpomínkou je halászlé…..Výborná rybí polévka, která se původně připravovala v kotlíku nad ohněm a dodnes ji v některých restauracích v kotlíku i podávají. Její název se dá z maďarštiny přeložit jako rybí šťáva. Základem pro ni jsou ryby, ideálně směs ryb, ve které nesmí chybět kapr doplňovaný candátem, sumcem nebo štikou. 
http://www.starsandlightsbp.com/attraction/food/
My jsme vařili včera halázslé v Chilli klubu a opět jsme ho připravovali ve velikém hrnci, ideálním pro velkou společnost, takže množství surovin se těžko odhaduje. Prostě přiměřeně, jak to bude vyhovovat vaší chuti .
Jak na to:
Nejdřív připravíme rybí vývar ze zbytků ryb, které zůstaly po vyfiletování. Přidáme kořenovou zeleninu, cibuli na půlky, dochutíme solí a strouhaným muškátovm oříškem. Po uvaření vývar slejeme, kapří skelety můžeme obrat (zeleninu z vývaru do polévky nepřidáváme, ale já jí mám ráda k jídlu jen tak). Rybí jikry a mlíčí dáme vařit zvlášť.
Na nakrájené slanině nebo špeku osmahneme cibuli, později přidáme na kousky nakrájenou kořenovou zeleninu a za chvíli ještě plodovou papriku (ideálně tří barev, ať je polévka hezky barevná) a na plátky nakrájený česnek. Po chvíli přisypeme mletou sladkou papriku a pochopitelně sušené chilli (přiměřeně, ale raději více než méně). Promícháme, přidáme doma připravená rozvařená rajčata nebo směs z konzervy a zalijeme připraveným rybím vývarem. Necháme chvíli probublávat, potom přidáme hrubší kousky vyfiletovaného rybího masa (my dávali kapra a amura) a necháme povařit, až je ryba měkká. Před dokončením vložíme ještě obrané maso z vývaru a uvařené jikry.
Zeleninový základ
Připravné ryby
Jikry a mlíčí různých ryb
Hotové halászlé plné barev a tvarů
Po skvělé polévce jsme si usmažili ještě výborné kapří hranolky. Recept na ně není z daleké ciziny, ale návštěvníci Třeboně je musí ochutnat snad povinně. Překvapilo mě, že tento recept má zaregistrovanou ochrannou známku, takže jiné restaurace ho nemohou použít. Obcházejí ji přejmenováním receptu třeba na kapří lupínky i lehkou úpravou surovin. Princip ale zůstává vždy stejný. Kapří maso se vyfiletuje a nakrájí na tenké nudičky, takže drobné kostičky, které v mase zůstaly, nejsou vůbe cítit. Maso se promíchá s kořením a nechá se chvíli marinovat. My dávali jen sůl, pepř, mletou papriku a trochu chilli, častěji se používá citron, česnek, kari koření nebo sójová omáčka. Pak už jen zbývá promíchat s hladkou moukou, pro větší křupavost se dá přidat do mouky i trochu jemné strouhanky. A chvíli smažit ve friťáku nebo na pánvi s vyšší vrstvou oleje, potom určitě nechat okapat na papírovém ubrousku, ať vám nerozí žlučníkový záchvat. Ke kapřím hranolkám je zvykem podávat žampionovo-koprovou omáčku ze zakysané smetany, my k nim podávali řecké tzatziki (okurka, česnek, řecký jogurt nebo zakysanka, kopr, oliváč) a fungovalo to dohromady ohromně. Rybám a rybářům zdar! (Petrův) 
Petr krájí hranolky z vyfiletovaných kaprů

 

Hotové kapří hranolky
P. S. Pokud byste se divili zvláštním bílým plátkům mezi rybou, vězte, že jsme do friťáku ponořili i nakrájenou zeleninu z vývaru obalenou steným způsobem. Luxusní záležitost!
 

Lívance s javorovým sirupem

Když jsme hledali, co je nejvhodnějším dárkem, který přivezeme z Kanady, odpověď byla brzy jasná – javorový sirup! Dá se samozřejmě koupit i u nás v každé prodejně zdravé výživy, protože je zdravější než bílý řepný cukr, ale originál je originál…

Javory, anglicky maple nebo správně acer, jsou symbolem Kanady, listy se dokonce dostaly i na kanadskou vlajku. Nejzajímavější je javorem cukrovým, latinsky Acer saccharum, ale s tím jsme se nesetkali, protože roste jen na východním pobřeží Severní Ameriky. Tři čtvrtiny světové produkce sirupu pochází z kanadské provincie Quebec, ovšem návštěvu Montrealu nám zhatila Air France…(1. července)

 

Sladidlo vyráběné z mízy javoru cukrového znali indiáni dávno před objevem Ameriky Evropany a ti tuto znalost brzy převzali a vylepšili. Stromy se navrtají, vytékající míza se sbírá a pak se z ní různými způsoby odpořuje voda, aby zhoustla. Výsledkem je hustý sirup se spoustou vitamínů a minerálů, např. vápníku a hořčíku, i dalších prospěšných látek.  Podle barvy se rozlišuje několik stupňů podle jemnosti a intenzity chuti, což se odráží v barvě. Tmavší jsou určeny hlavně k vaření a pečení, světlejší jsou vhodnější k přímému použití.

https://en.wikipedia.org/wiki/Maple_syrup?oldid=464946532#/media/File:Syrup_grades_large.JPG

Pro mne patří javorový sirup neoddělitelně k lívancům. V Americe se podávají jako snídaně, ale mohou být také rychlým obědem. A aby byl opravu rychlým, nemůžou lívance kynout, takže jsem je dneska udělala s kypřícím práškem.

Jak na to? Odváženou mouku promchám s polovinou sáčku prášku do pečiva. V druhé misce smíchám jogurt, mléko, vejce a rozpuštěné máslo. Pak se obě části spojím dohromady a můžu smažit. Pokud netoužím po dokonalém tvaru, nepotřebuji lívanečník, ale stačí mi normální pánev, nejlepší je těžká litinová. Na ni dám trošku oleje nebo másla, naliji trochu těsta malou naběračkou a také naběračkou trošku rozmáznu, tak aby lívance měly asi 10 cm. Když těsto viditelně ztuhne a neteče, otočím na druhou stranu. A za chviličku je vše hotovo! Ještě lehce přeliji javorovým sirupem, pro milovníky sladkého mohou lívance v sirupu plavat. Dobrota!

Suroviny:

250 g hladké mouky, 1/2 sáčku práčku do pečiva, 1 kelímek bílého jogurtu, 350 ml mléka, 2 vejce, 1 lžíce rozpuštěného másla, trochu oleje na smažení

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Javor_cukrov%C3%BD

 

Spaghetti aglio, olio, peperoncino

Těstoviny jíme docela často a mám pocit, že se jich nikdy nepřejím. Pocházejí z Itálie, kde existuje první záznam o jejich vaření už s přelomem letopočtu, takže asi dva tisíce let. Jejich výroba je vlastně úplně jednoduchá. Těsto nemusí kynout, jen se spojí mouka a voda, mohou se přidat vejce nebo další přísady, které těsto třeba obarví. Italové tradičně používají mouku ze speciální tvrdé pšenice – semoliny, ale dnes se dají sehnat i těstoviny celozrnné, pohankové nebo špaldové. My vyhledáváme klasiku. Určitě se vyplatí koupit kvalitní těstoviny, vyzkoušet různé značky nebo si přivést originální těstoviny z Itálie, tam nemůžete šlápnout vedle. Nekvalitní těstoviny totiž zkazí celé jídlo, i kdyby jste k nim udělali super omáčku. Druhým způsobem, jak těstoviny změnit na příšernost, je jejich rozvaření, navíc se tím prý zhoršuje jeho stravitelnost.

Těstoviny se vyrábějí v různých tvarech a délkách, mohou být plněné (třeba tortelliny nebo ravioli) nebo neplněné, dlouhé špagety nebo placaté nudle linguine, tagliatelle nebo fettuccine, různě silné „trubky“ penne, cannelloni či maccheroni, zvláštní tvary např. mašličky (farfalle), ouška (orecchiette), vřetena (fusilli), kola od vozu (rotelle).
Výsledek obrázku pro druhy těstovin
http://janinynaminy.webnode.cz/news/pasta-mio-preferito/
 
A naše nejoblíbenější úprava špaget? Určitě kombinace aglio – olio – peperoncino
Na trochu olivového oleje (olio) lehce opečeme na plátky nakrájený česnek (aglio)a najemno nakrájenou chillinku (peperoncino). Špagety uvařené na „skus“, tj. al dente, přidáme k česneku s větším množstvím nakrájené petrželové natě a prohodíme. Občas vytuníme nakrájenými sušenými rajčaty. Před podáváním posypeme nastrouhaným parmazánem (parmigiano reggiano). 
Mňam…
spaghetti-aglio-olio-e-peperoncino
obrázek z http://dettinapoletani.it/spaghetti-aglio-olio-e-peperoncino/

Tažín (tajin)

K marocké kuchyni patří neodmyslitelně „tažín“ (setkáte se i psanou podobou tajin, tajine, tagine). Není to ani tak recept jako spíše způsob přípravy – velmi pomalu dušené větší kusy masa se zeleninou a kořením, které se 

připravují ve speciální nádobě také nazývané tažín. Vypadá jako keramická miska s komínkem, kde kondenzuje pára a vrací se zchlazená zpět. Tradičně se tažín připravuje na dřevěném uhlí, které se nechá postupně vychládat, a tím se snižuje teplota dušení. Základem může být jehněčí, drůbeží, králičí nebo hovězí maso, mořské plody nebo čistě jen zelenina. Do pokrmu se ještě dává především mrkev, brambory, cukety, různé ředkve, cizrna nebo hrášek, ale určitě vždy bude obsahovat oloupaná rajčata, která přidávají tekutinu. Nezvyklé chutě můžou připojit rozinky, sušené meruňky, citrony naložené v soli nebo olivy. Nejtypičtější je určitě koření – kurkuma, římský kmín, pepř, koriandr, řecké seno, ale často nechybí ani skořice. Tažín se tradičně podává s marockým chlebem nebo s kuskusem.

Nádoba tažín (a na tažín) je nesmírně estetická záležitost, kdybychom se nebáli, že nepřežije transport z Maroka, určitě jsme si ji přivezli jako suvenýr. Takhle musíme improvizovat, ale i tak se to dá. My tažín připravujeme v troubě, ale viděla jsem i pokus nahradit pokličku komínkem z alobalu. Dnes ale bude Zdeněk se sousedy připravovat tažín na velké pánvi. Složení koření je jasné, ale jeho množství záleží na individuální chuti. Zdeněk vytvořil směs z celého pytlíčku kurkumy, k tomu římský kmín, sušený koriandr, pepř, garam masala, mletá sladká paprika, mleté chilli, sušený zázvor a šafrán.

Takže naše varianta:

Maso rozsekané na větší kusy potřeme směsí koření spolu s prolisovaným česnekem a olivovým olejem. Na pánev poklademe cibuli na osminky a na to rozložíme maso. Pak položíme další vrstvu z půlkroužků cibule, několika chilli papriček na proužky, rajčat na malé kousky a sušenými švestkami.

Osolíme a okořeníme několika skořicemi vcelku a rozmáčknutým kardamomem. Poslední vrstva tvoří brambory a mrkev, obojí rozkrájené na čtvrtky. Zakápneme olivovým olejem a necháme pod pokličkou zatáhnout, pak snížíme teplotu a pomalu dusíme. Po minimálně dvou hodinách zkontrolujeme, zda je maso i zelenina hotové, před dokončením můžeme přidat olivy (na ty jsme zapomněli, i když byly v plánu :-) )

Suroviny:
2 králíci + 1 celé kuře
1 kg mrkve
1,5 kg cibule
1,5 kg brambor
1,5 kg rajčat
2 hlavičky česneku
5 chilli papričky
celá skořice
10 ks kardamomu
směs koření
http://www.urbanadventures.com/Marrakech-tour-tajine-cookery-class
https://plus.google.com/+Nutrizonia/posts

Pholévka – Phở bò tái

Ve Vietnamu jsme nebyli, ale tu tuhle proslulou polévku jsme si dávali při návštěvě Sapy. Od té doby jsme ji měli několikrát, protože Petr trénoval na cestu do Vietnamu, a tak ji často vařil (a nosil do hospody). Petr s Hankou právě zkoušejí ve Vietnamu, jak se připravili, a pokud sledujete jejich blog (na Chilliklub), můžete zjistit, že tato polévka tvoří nedílnou část jejich jídelníčku. 

Takže – co to je zázrak??
Slovo Phở znamená ploché rýžové nudle, takže je to vlastně druh nudlové polévky.Pho ga kuřecí vietnamský vývar
Hlavní specialitou Phở bò tái jsou tenoučké plátky hovězího masa, které se syrové vloží do misky a přelijí se vařícím hovězím vývarem, zůstanou šťavnaté, ale přesto vařené. Existují i další varianty:
 Phở chín, do které přijde vařené hovězí maso, Phở gà s vařeným slepičí masem, Phở vit je kachní polévka, v Phở chay chybí klasické maso úplně (ale mohou obsahovat ryby nebo mořské plody). Jen jsem dohledala, že Petrem popisovaná pholévka s pracovním názvem suchá nudle, se jmenuje Phở xao bó, tedy skutečně suché Phở – „jakoby polévka“ bez vývaru.
Využiji dokonalý a naprosto podrobný návod na výborném blogu Zásadně zdravě a zestručním ho. Na těchto stránkách najdete i vysvětlení původu vietnamských pokrmů, jejich recepty i cestovatelský blog. Fotky jsou skvělé, nemaje vlastní použiji je. A velmi doporučuji!!
 
Postup:
1. Z hovězího masa a kostí (kližka, krk, hovězí a morkové kosti) připravíme vývar pomalým tažením, klidně 10 – 12 hodin. Do hrnce k vývaru doplníme nad ohněm opečenou cibulí a zázvorem, pro vlastníky elektrických sporáků bude muset stačit opečení na sucho na pánvi nebo v troubě. Nezapomeneme sbírat „pěnu“. 
2. Na sucho na pánvi opražíme směs koření – koriandr, kousek skořice, hřebíček, kardamom, badyán a kuličky černého pepře, můžeme přidat i citronovou trávuK vývaru ho přidáme asi 2 hodiny před dokončením. 
3. Po dokončení vývar slijeme ideálně přes cedník a plátýnko, aby zůstal úplně čirý. 
4. Ploché rýžové nudle Phở namočíme na několik hodin do studené vody a poté slijte. Vypneme vodu, která se právě vařila, a do ní vložíme namočené nudle na 2 – 3 minuty. Poté ihned prolijeme tekoucí studenou vodou, aby se zastavil var.
5. Odblaněné maso, třeba kýtu, nakrájíme na velmi tenké plátky a ještě ji mezi dvěma foliemi ještě více rozklepeme. Krájení může pomoci půlhodinové zmrazení.
6. Připravíme si vše, co přijde do misky na servírování: nakrájíme šalotku na půlměsíčky, nasekáme jarní cibulku, natrháme bylinky (stoprocentně nesmí chybět čerstvý koriandr), vymačkáme šťávu z limety, rozbalíme mungo výhonky.Vietnamský hovězí vývar Pho bo tai
7. Přivedeme vývar opět k varu, dochutíme rybí omáčkou a limetovou šťávou.
8. Na dno misky dáme předpřipravené rýžové nudle, na ně  mungo výhonky, nasekanou jarní cibulku, šalotku na plátky a pár plátků masa. Vše políváme vařícím vývarem okolo obvodu misky, použijeme aspoň 2 naběračky, aby mělo maso šanci se zatáhnout.
9. Nakonec přisypeme spoustou čerstvého koriandru.
10. Polévku si dochucuje každý sám, jak má rád. Na stole určitě nemohou chybět chilli papričky, bylinky, rybí omáčka, hnědou (hoisin) nebo červená pálivá omáčka(sriracha).
11. Kousky nabíráme hůlkami, polévku jíme lžicí a můžeme k ní přikusovat tradiční pečivo Quẩy. Polévka se ihned konzumujeme, aby hovězí maso neztvrdlo.
Vietnamský hovězí vývar Pho bo tai

Čočka po indicku (dhál)

Dhal je jedno ze základních indických jídel, které můžete koupit v každé pouliční dhábě. Konzistencí je něco mezi čočkovou kaší a polévkou. Dělá se z různých luštěnin, množství jednotlivého koření se může lišit, ale celkově je velmi HOT. Takto naší vyhlášenou čočku vaří Zdeněk…

0,5 kg čočky
zázvor ve velikosti palce
1 lžička koriandru sušený nebo/i čerstvý
1 lžička chilli sušené
1 čerstvá chilli paprička
2 – 3 lžičky kurkumy
1/4 lžičky římského kmínu
2 lžičky garam masala (my jsme si ji přivezli, ale dá se koupit i u nás)
1/2 lžičky pepře
sůl
2 velké cibule
4 rajčata
půl hlavičky česneku
cca 60g másla (lépe ghí)
olej
Uvaříme čočku do měkka bez namáčení v aspoň 2 litrech vody (nesolíme). Na rozehřátém oleji krátce orestujeme pepř, římský kmín a chilli, pak přidáme najemno nakrájenou cibuli, čerstvou chilli papričku a na plátky sekaný česnek. Restujeme, dokud cibule není „dosklovata“. Pak přidáme jemně nakrájená rajčata a krátce podusíme.  Poté přidáme uvařenou čočku včetně části vývaru (zbytek vývaru schováme). Přidáme sůl, kurkumu,  sušený koriandr a jemně strouhaný zázvor. Celé dohromady dusíme ještě asi tři čtvrtě hodiny (i déle), podle potřeby zaléváme zbylým vývarem. Čočka se postupně rozváří a vzniká kašovitá hmota, do které dáme na závěr garam masalu, máslo a čerstvě nasekané listy koriandru. Dhal bývá tím lepší, čím déle se dusí, případně se nechá odležet. Podáváme s rýží nebo s chlebovými plackami (chapati, rothi, naan apod.). Placky se dají koupit v prodejnách s asijskými potravinami nebo ve větších supermarketech, pak je ohřejeme v troubě. Můžete si je udělat i doma, recept na placky zase příště.
Omlouvám se, zatím využívám obrázek dhalu z webu, který vypadá zhruba jako náš. Až uvaříme náš, objeví se fotka nová.
https://backpackerlee.wordpress.com/2014/01/21/indian-foodporn/

Spaghetti alla carbonara

Zdeněk má rád spaghetti alla carbonara, ale tvrdí, že v žádné české restuaraci je neumí správně udělat. Takže si je dává v Itálii, a nebo, jako dneska, si je udělá sám doma.

Příprava je úplně jednoduchá:
Uvaříme kvalitní těstoviny na skus.
Na pánvičce opečeme italskou panchettu, velmi podobná je naše anglická slanina, takže ji můžeme použít, aniž bychom měli pocit, že něco „babicujeme“. Plátky slaniny nakrájíme na proužky nebo na kostičky a můžeme pod ně nalít kapku olivového oleje nebo je nechat vypéct na vlastním tuku.
Během přípravy si rozšleháme žloutky nebo celá vejce. Směs osolíme a hodně opepříme čerstvě namletým pepřem (a u nás se přidá ještě sušené chilli, ale to už bych ani nemusela psát, to se rozumí samo sebou)
Uvařené těstoviny slijeme, přidáme na pánev ke slanině a rychle prohodíme. Nezbytné a důležité: teď pánev sundáme z plotýnky!  Žádné smažení a opékání!! A ihned, dokud je vše rozpálené, zalijeme rozšlehanými vejci. Vejce se nesmí vařit, jen musí na teplých špagetách ztuhnout, jen tvoří takový film pokrývající těstoviny, nejsou úplně vařené. Určitě nejsou suché! Je potřeba opatrně, ale přesto intenzivně míchat, aby se vejce nepřichytila na dně a špagety nebyly slepené. 
Na povrchu porci ještě posypeme strouhaným parmazánem, opět opepříme a šup s talířem na stůl. Spagetti alla carbonara se okamžitě podávají a nedají se ani ohřívat.
Suroviny: 500g špaget, 6 žloutků nebo 4 vejce, 200g slaniny, 100g parmezánu, kapka olivového oleje, čerstvě mletý pepř (a pro chillifiliky sušenou nebo čerstvou chillinku)
 
Fotka http://ilkim.it/la-pasta-alla-carbonara/