Archiv štítku: 2017

14. září

Někdo miluje poutě a podobné atrakce, jiný je zrovna nevyhledává. Já patřím do druhé skupiny. Proto jsem si nedovedla představit, že celý poslední den strávíme v zábavním parku v Chessingtonu. K mému velkému překvapení musím přiznat, že mě to bavilo a hodně. Když jsme po sedmi hodinách opouštěli brány parku, ráda bych ještě zůstala.


V parku se nachází:

– malá, ale hezky postavená zoologická
– mořská akvária i s tunelem, kterým nad hlavami proplouvali žraloci a manty
– show s cvičeným lachtanem, který vypadal, že ho to nesmírně baví
– krátký okruh safari autem mezi volnými zvířaty
– projíždění jeskyněmi s mumiemi a kašírovanými hady a střílení laserovou pistolí po světýlkách
– strašidelný zámek s 3D brýlemi a zrcadlovým bludištěm
– obrovská houpací loď
– různé horské dráhy, na kterých se tělo točí všemi možnými i nemožnými směry
– a mnohem víc.
Ve všední den a mimo sezónu nebyly u jednotlivých atrakcí téměř žádné fronty, tak někteří po dojetí ihned vyráželi do stejného šílenství znova.
„Byl jsem tam sedmkrát a bylo to vždycky stejně hrozné.“
Navíc někde cestou pořizovaly fotky automatické foťáky, takže před východem se každý zastavil, aby se podíval na vlastní „úžasný“ výraz ve tváři.
Já jsem si nejvíc užila laserovou střelnici a dráhu s názvem Vampire. Už příchod k atrakci připomínal procházku hřbitovem s upíry na každém kroku. Na sedačkách nám nohy plandaly ve vzduchu, ale tělo pevně držely zábrany přes ramena. A tahle opatření byla nutné, protože chvílemi jsme se řítili do zatáček osmdesátikilometrovou rychlostí nad hlavami přihlížejících.
Takže – ať žije zábava 😀.

Související obrázek
http://www.dailymail.co.uk/news/article-1207180/Chessington-power-cut-leaves-children-hanging-lion-enclosure-hours-theme-park.html

Cesta domů probíhala v klidu, stihli jsme dokonce trajekt o dvě hodiny dřív. Děti byly únavené, takže prospaly skoro celou noc. Ale ranní pocity všech byly podobné: „Cejtím se takovej zmačkanej“. 😨

V Londýně jsme se cítili naprosto bezpečně, ale už po cestě nás zastihla zpráva, že opět došlo k teroristickému útoku v metru, to už jsme ale byli před Prahou. Šťastně jsme dosáhli našich domovů plni zážitků.

13. září

Dnes nás čekala druhá celodenní prohlídka pamětihodností Londýna, tentokrát na druhém břehu řeky Temže. Ještě v autobusu jsme byli zapojeni do soutěže, kdy jsme měli vyfotit deset nadiktovaných věcí (koruna, růže, jednorožec, kůň..). Krásného (knižního) průvodce Londýnem získal Lukáš témeř ihned po opuštění autobusu.

Prohlídku jsme začali před Parlamentem, pokračovali kolem Westminstersého opatství, po Whitehall jsme minuli tradiční sidlo britských permiérů v Downing Street 10 a vyfotili si gardu na koních u Horse Guards. Nejsložitější bylo projít St. James´s Park, protože nám v rychlejším pohybu bránily kachny, hejna holubů i veverky. Ale podařilo se nám doražit natolik včas, abychom stihli tradiční výměnu stráží před sídlem královny – Buckinghamským palácem. Po této parádě jsme zaířili po The Mall na Trafalgarské náměstí a Leicester Square. Potom jsme prošli co nejrychleji Čínskou čtvrtí a Soho, abychom se dostali k prvnímu dnešnímu vycholu – Primarku. Především dívky zatoužily po nákupu v obrovském obchodním domě plném velmi levného módního oblečení, takže mu daly přednost před poznáním. Pouze pětice statečných odolala volání konzumu a zamířila do sbírek blízkého British Museum. Nakupující část byla potom k vidění obložená většími či menšími papírovými taškami (často i několika) se svými úlovky. No, nekup to za tu cenu…

bty

Druhým vrcholem byl „let“ na London Eye. Obrovské ruské kolo na jižním břehu Temže, které bylo vystavěno k oslavě příchodu nového tisíciletí, nabízí úchvatný výhled na celé centrum Londýna. Ve většině byly obavy, než vstoupila do kapsle, která je během 30 minutového letu vynesla až do výšky přes 130 metrů, ty ale byly rychle zapomenuty nezapomenutelnými panoramaty. Super zážitek! Využili jsme i možnosti prolétnout se nad Londýnským okem prostřednictvím zajímavého 4D filmu.

A pak už pomalými přískoky autobusem v zacpaných ulicích zpět k „adoptivním“ rodinám. Před námi byl poslední večer před odjezdem…

Odposlechnuto 3

Poslední postřehy z rodiny :
Ubyl jeden kartáček.
Tatínek včera vystupoval v televizi.
Do mého otevřeného  kufru se uvelebil pes.
Když jsem si chtěl ráno otřít pusu od pasty, zjistil jsem, že jeden ručník v koupelně strašně smrdí. Dcery to není, ta má pěkné věci.
Chrochtající buldok se ztratil.
Večer jsem potkal v domě divnýho chlapa, měl víc tetování než vlasů.
Tatínek vstával ve tři ráno, něco kutil v kuchyni, rozbil u toho talíř a pak šel zase spát.
Jejich buldoček roztahal po celém pokoji moje spodní prádlo.
Už jsem si umazala novou mikinu od kečupu.
Rádi se objímají.
Už jsme slyšely Luisův hlas.
Asi mě v rodině otrávili, normálně žeru a teď mi nechutná.
Pochválila nás, že jsme byly hodný a roztomilý holčičky.
Když se zeptáme, jestli nám dá pití, tak nám ho dá.
Z toho hrozného pána se do rána stal hrozně hodný.
Spolubydlící si čistil zuby mým kartáčkem (omylem).
Fotbalista není jen fotbalista, ale dělá i kickbox.
Čivava má ráda k večeři čaj s mlékem.
Už umím abecedu do F.

Odposlechnuto 2

Po druhé noci v rodinách:

Naše maminka nejí konzervy, ale nám je dává.
Máme tvrdý strop.
Nejlíp se telefonuje ve skříni.
Koukaly jsme na televizi a rozuměly jsme      (Prci, prci, prcičky 😀)
Náš pes vypadá jako hermafrodit.
Naše maminka hezky maluje, máme pampelišky v koupelně.
Dětí je tam tolik, že jsme je ještě všechny nepotkali.
Ten Louise se nám úplně vyhýbá.
Rozbila jsem si hlavu o liliputské dveře.
Nesmíme chodit spolu na záchod.
Máme starobylý telefon v pokoji.
Maminka skvěle vaří, měli jsme špagety.
Máme vypolstrovanou podlahu a nemáme vůbec kliky.

12. září

Ráno se všichni sjeli zpátky k autobusu a nadšeně si líčili, v jak fantastické rodině jsou ubytováni. (viz Odposlechnuto…) Včerejší nervozita byla pryč…Opustili jsme Londýn a vyrazili jsme na sever. Naším prvním cílem bylo letiště v Duxfordu, kde se nachází jedno z největších leteckých muzeí. Z tohoto místa vzlétala letadla, která bránila Británii před bombardováním v době druhé  světové války a bylo domovským letištěm československých letců účastnících se bitvy o Británii. V muzeu je v několika halách vystaveno množství letadel i další vojenské techniky z různých období, ale převažují stroje z války.

 

 

Velmi zvláštní zážitek se nám nabízel v jednom ze stanů, kde byla umístěna multimediální expozice sestavená především ze zvukových záznamů vzpomínek a hudby, které jsme mohli zachytit do sluchátek pomocí zvláštního snímače. Zážitek umocňovala tma, kterou pouze problikávalo pár světýlek.

 

Duxford leží kousek od starobylého univerzitního města Cambridge, takže jsme ho také nemohli minout. Prošli jsme se uličkami města, zastavili jsme se před několika kolejemi a od průvodce jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí z jejich historie (např. Proč drží králova socha na vstupu do koleje Trinity  jablko a nohu od židle?) Do ulic Cambridge denně vyráží skoro 30 tisíc jeho obyvatel na kole, takže na cyklisty narazíte na každém kroku. Velkým problémem se pro nás stalo vyhýbání se jim, protože byli opravdu všude. Jinak je město skvělé, plné památek i zeleně.
Celý den se děti těšily zpátky do rodin, často už měly slíbený program na večer. Takže žádné stýskání! Otázka Kdy už budeme doma? neznamená v Česku, ale u své anglické rodiny…

Odposlechnuto…

Odposlechnuto ráno v autobuse po první noci v rodinách…

Máme:
dveře od záchodu
chrochtajícího buldoka
13 kartáčků v koupelně
dotykový odpadkový koš
kamenité podlahu v koupelně
nejlepšího týpka
svítící vanu
roztomilý morčata
čivavu a agamu
telefonní budku na zahradě
štěkající ovci
liliputský dveře
šesnáctiletého fotbalistu.
dvě kočičky s krásnými ocasy
dobrýho borce.
Manžel je buď mrtvý nebo strašně slavný, všude jsou jeho fotky a neviděli jsme ho.
Já jim říkám, ať něco říkají…
Říkám jen Yes, No, Thank you.
Bydlíme vedle trati a když projede vlak, tak se všechno klepe a máme to jako pouť.
Nevím, jak se jmenuje moje máma.
Lepší než šesnáctiletý fotbalista by byla šesnáctiletá fotbalistka.

 

11. září

Pondělní ráno v Londýně je správně poblázněné – zamračené, chvilku deštík, chvíli sluníčko. Naše první zastávka je Greenwich s Královskou observatoří a nultý poledníkem. Kde jinde se vám poštěstí stát každou nohou na jiné polokouli ☺️.

bty

Než si večer rozjely děti do přidělených anglických rodin, panovalo v autobusu napětí a nervozita – u koho budeme bydlet?  budou hodní a milí? kde budeme bydlet?, budeme rozumět? a budeme umět něco rozumného odpovědět? Vše bylo vyvrcholením dlouhého dne plného zážitků. Na Greenwichi jsme byli sami, pak jsme zase přejížděli dost plnou podzemkou /nadzemkou do centra. Následoval starý královský hrad Tower, procházka od starého Tower Bridge k supermodernímu Millenium Bridge a katedrále sv. Pavla. Zavítali jsme do kopule chrámu i do katakomb, prohlédli si Shakespearovo divadlo Global i sbírky moderního umění v Tate Modern, nakoupili jídlo v tradiční tržnici se specialitami z celého světa i v supermarketu se samoobslužnými pokladnami. Za dobu od sedmi do pěti jsme zdolali 15 kilometrů a vystřídali počasí od tepla a slunce po krátký silný déšť. A teď padáme únavou….


 

 

Cestou

Při odjezdu ze Světlé nás provázel drobný déšť, ale to byla jediná komplikace. Vše ostatní se podařilo vyřešit na místě. Na parkovišti v Roudné jsme nabrali našeho sympatického průvodce Radovana a také řidiči Zbyněk a Tonda vypadají v pohodě. Před překročením hranic na Rozvadově jsme ještě všichni plni sil. Uvidíme, jak budeme vypadat brzy ráno v Londýně po 18 hodinách v autobusu.

Zatím jsme se za cestu naučili:
– čůrat
– čůrat v Německu
– čůrat v Belgii
Jak je vidět, cesta v autobusu se točí kolem jedné věci…A zbytek času se člověk snaží zabavit – jídlem, hudbou, filmem…
Překonali jsme Německo s podrobně rozkopanou dálnicí jako u nás a noční Belgii. Přístavu  v Calais jsme dosáhli ve 3 hodiny ráno a v 4:15 nám vyplouval trajekt směr Dover, takže jsme měli akorát čas projít britskou pasovou a nechat si důkladně zkontrolovat i autobus. Trajekt byl poloprázdný, ale bohužel byla zavřená horní paluba, takže jsme se nemohli jít nadýchat svěžího mořského vzduchu. Na houpání lodi by to nejspíš pomohlo.


bty

Londýn 2017

Začátek školního roku bude pro naší skupinku netradiční – po prvním týdnu ve školních lavicích i před nimi míříme hned v neděli 10. září přes moře. Čeká nás poznávací zájezd do Londýna a blízkého okolí. Pokusím se zde zaznamenat naše zážitky a přidat i pár fotografií, pokud mi to můj mobil umožní. Držte nám palce, ať nám počasí ukáže vlídnou tvář (zatím to tak nevypadá).

Kanada a USA 2017

Konečně jsem dokončila popis naší cesty, tak přichází na řadu stručné shrnutí:

Z více než tisíce pořízených fotek jsem vybrala zhruba dvě stovky, které najdete tady. Nejfotogeničtejší byl určitě Yellowstone, jeho barvy a tvary jsou fantastické.

Cestou jsme projeli více než 5 tisíc kilometrů přes 5 amerických států (Montana, Wyoming, Idaho, Oregon, Washington) a 2 kanadské (Britská Kolumbie a Alberta).