Archiv štítku: Kyrgyzstán

2. července – Karakol

Dnešek jsme už dopředu pojali odpočinkově, informačně a přípravně.
Ovčem skutečnost….Úplně po pravdě – od snídaně začínající v osm jsme se zvedli v 12:45 😂
Celou tu dobu jsme strávili fascinujícím  rozhovorem, který budu zpracovávat hodně dlouho. Dasha s Kubou, kteří pracovali a cestovali tři roky na Zélandu, se zpátky do Česka vydali po vlastních nohách, tedy na kole. Projeli jihovýchodní Asii, pak přelétli do Nepálu (zvládli na kole i trek kolem Annapurnen) a přes Tádžikistán a Kyrgyzstán směřují do kazašské Almaty. Čerstvě mají v nohách 10.000 km a pár dalších je ještě čeká ve Skandinávii a mají v plánu dojet až domů. Takže témat k hovoru bylo nepřeberně. Může vypadat zajímavě, že je nepotkala těžká situace v podobě nehody, defektu, bloudění (klepu, abych to nezakřikla 😜). Nepříjemnostem se dá prostě předcházet, i když se jim nedá zabránit, dobrou přípravou.
Pokud byste si chtěli přečíst jejich zážitky, píší blog http://bikepackingnomads.com, pod stejným názvem najdete i super fotky na Instagramu.
Zdeňka hodně zaujala jejich kola, vyptával se na kdejaký technický detail, dokonce se na Kubově kole i projel. Takže to vypadá, že příští naše cesta může být kolmo 😜😜😜.

Zbytek dne jsme vyřídili permity na druhý trek, dali si pozdní šašlik a slušné espreso v kavárně pro turisty jménem Fat cat.Pokračujeme v ochutnávce piva. Zdeňka překvapil způsob točení ze sudu, kde děvočka za barem natočila pivo do uříznuté PET lahve a pak ho (bez pěny) přelila do skla. Inu, jiný kraj 😁.
Město Karakol je typický postsovětské, od širokých ulicemi pro nexistující dopravu, architekturou, konče sochou Lenina.

 
Zítra vyrážíme na trek, který by měl být na 3 – 4 dny. Počasí nehlásí nic moc, uvidíme…

1. července – Karakol

Let do hlavního města Kyrgyzstánu Biškeku proběhl v klidu. Tedy myslím…Několik zkrácených nocí způsobilo, že jsem byla tuhá dřív, než se letadlo odlepilo od země. A někdy po desáté místního času jsme opouštěli úplně prázdné letiště. Přistávací hala byla dokonce zhasnutá a možná zazimováná. My zůstali docela dlouho, protože jsme museli vybrat peníze z bankomatu a hlavně…koupit kyrgyzskou simku, abychom měli přístup k internetu. To se podařilo, takže dokud bude signál, měli bychom být online.
A pak už to šlo ráz na ráz. Přejezd taxíkem na kraj Biškeku, kde staví maršrutky, rychlý oběd, kdy jediné, co jsme odhadli, byly vejce, párek a zeleninový salát. Ještě jsme ani nedojedli, když přišli místní, že na nás maršrutka už čeká. Já se s tímto systémem dopravy potkala dnes poprvé, ale prý to představuje jediný funkční systém dopravy v zemích bývalého Sovětského svazu. Jsou to vlastně malé mikrobusy, které jezdí bez předem daného jízdního řádu. Na místě startu čeká, až se naplní, a pak jede předem známou trasu. Neodbočuje z ní, ale řidič zastaví, kde si řeknete.

Cílem naší maršrutky bylo město Karakol ležící více než 400 km od hlavního města. Cestu zvládla za skvělých 5 hodin, i když silnice byla místy hodně rozbitá, nezpomalil (tedy jen když ho někdo probliknul, že se o kousek dál měří rychlost).
Většinu cesty jsme jeli podél ohromného jezera Yssik kul, které měří na délku zhruba 180 km. Určitě se k němu chceme podívat.

Kdybych měla zdejší vesnice a městečka k něčemu přirovnat, řekla bych, že mi to tu připomíná Albánii, kde jsme byli před sedmi lety. Prostě Balkán. Vše funguje, ale „tak nějak“ funguje.
Ve městě Karakol jsme se ubytovali v kempu, ovšem nestavěli jsme stan, ale obýváme tradiční jurtu. Majitel se chechtal, že je dneska český den, protože chvíli před námi přijela desetičlenná skupina z Čech. A to ještě netušil, že za okamžik se objeví dva borci na kolech, taky z Česka. Dokonce Zdeněk v při čištění zubů zjistil, že je to pár, který jede na kolech až že Zélandu a jejichž blog čte. Svět je prostě malý 😁.