Archiv štítku: SAE

Fotky Kérala + Dubaj 2/2018

Docela dost dlouho trvalo, než jsem se probrala všemi fotkami, které jsem udělala na cestě po indické Kérale. Za deset dní se mi podařilo nacvakat neuvěřitelných 1800 fotek všeho možného i nemožného. Objevuje se na nich krajina, lidé, jídlo, zvířata, architektura, prostě všechno, co mne zaujalo a mohlo by případně zajímat i někoho dalšího. Je docela složité zpracovat je do použitelné podoby, ale úplně nejhorší je pro mne udělat zajímavý výběr slušných fotek, který naší cestu reprezentativně představí. Definitivní podobu najdete na Picase. Snažila jsem se, aby jich nebylo moc, ale stejně jsem nedokázala zmenšít jejich počet pod dvě stovky . Tak ať se vám líbí..

Spojené arabské emiráty – čirá teorie

Ještě před pár lety by napadlo navštívit Dubaj a Spojené arabské emiráty jen málokoho. Synonymem pro tuto oblast byla ropa a bohatství, které z ní plyne. Ale turismus??

Dubajský emír se ovšem rozhodnul investovat peníze z ropy do architektonického rozvoje města a vytvořil z něj vlastně jedno z nejmodernějších měst na světě. Pro milovníky současné architektury patří bezesporu mezi TOP. V roce 1999 byl otevřen dnes již legendární hotel v podobě plachetnice – Burj Al Arab, který se stal symbolem Dubaje. Díky neuvěřitelnému luxusu bývá nazýván jediným sedmihvězdičkovým hotelem na světě, přestože oficiálně má hvězdiček jen pět. A pak už to šlo ráz na ráz….A tak fotky z Dubaje už viděl určitě každý. Nesmírné bohatství…Krásné pláže, supermoderní stavby, nejvyšší mrakodrap na světě…

Co jsem o něm nevěděla???

  • Pobřeží Perského zálivu se říkalo také Pirátské pobřeží, protože zde operovalo velké množství pirátů. Díky tomu se zde na konci 18. století usadili britští vojáci, kteří měli zajistit bezpečné námořní cesty pro britské lodě. Založili na pobřeží síť vojenských základen v podobě pevností.
  • Mimo britskou přítomnost zde stále fungovaly malé monarchie – emiráty.
  • Ropa byla na území Arabského poloostrova objevena až v roce 1958 a díky obrovským nalezištím začala oblast neuvěřitelně bohatnout. Z rybářů, obchodníků a sběračů perel se stali ropní magnáti.
  • Po odchodu zahraničních vojsk se sedm z devíti emirátů na Arabském poloostrově rozhodlo vytvořit společný federativní stát – Spojené arabské emiráty. Oficiálně k tomu došlo 2. prosince 1971, je tedy velmi mladý.
  • Jednotlivé emiráty jsou absolutistické monarchie, ovšem dohromady tvoří republiku s čele s prezidentem. Toho formálně vybírají emíři ze svého středu, protože v ústavě je dáno, že prezident bude vždy vládce emirátu Abú Zabí. Vládnoucí představitel je tedy zároveň emír (= král) a prezident. Spolu s ostatními emíry tvoří Nejvyšší radu.
  • K projektu Spojených arabských emirátů se nepřidali emiráty Bahrajn a Katar, které založily samostatné státy.
  • SAE tvoří emiráty Abú Zabí, Adžamán, Dubaj, Fudžajra, Rás al-Chajma, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Jejich obyvatelé žijí jen na 5% plochy státu, zbytek je liduprázdný.
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Spojen%C3%A9_arabsk%C3%A9_emir%C3%A1ty#/media/File:UAE_en-map.png
  • Obyvatelé SAE tvoří pouze jednu pětinu obyvatel. Ostatní jsou přistěhovalci především z Indie, Pákistánu, Bangladéše a Íránu. Ti vykonávají většinu dělnických profesí, především ve stavebnictví. Žije zde i hodně Evropanů, kteří pracují ve službách a v obchodech.
  • Příjmy z těžby a zpracování ropy představovaly ještě před pár lety 85% HDP.  Dnes podíl klesl zhruba na 50%, postupnou převahu získává turistický průmysl.

Pokud toužíte po moderním městě plném NEJ, je Dubaj správná volba. Supermoderní architektura, arabské souky, obrovská nákupní střediska, krásné pláže, za humny poušť. Fantastické kosmopolitní město arabského střihu. Vyrazíte???

4. března – Opět Dubaj!

Ještě předchozího večera jsme odletěli z indického Kochinu, kam jsme se dostali po dvouhodinovém kodrcání tuktukem (inu – překonání 50 km něco zabere). A někdy po půlnoci jsem se ocitli na dubajském letišti. Bylo potřeba zůstat zde do rána, tak jsme se opět zkroutili na sedačce v příletové hale. O spánku se mluvit nedá, ale trochu jsme si přece jen odpočinuli. Ráno jsme ještě odložili naše těžká zavazadla do letištní úschovny a vyrazili jsme do města.

Možná si vzpomínáte na jeden z dílů Mission Imposible, kde Tom Cruise šplhá po fasádě obrovského mrakodrapu a pak se posadí na vršek antény (je vidět třeba v krátkém dokumentu na Youtube).

http://www.nydailynews.com/entertainment/tv-movies/dangling-tom-cruise-1-700-feet-dubai-mission-impossible-ghost-protocol-article-1.988566

Tahle fantastická scéna se odehrává v Dubaji na nejvyšší budově světa – mrakodrapu Burdž Chalífa (anglicky se přepisuje jako Burj Khalifa). Byl otevřen v roce 2010 a nese jméno po prezidentovi Spojených arabských emirátů, jehož jméno zní Chalífa bin Saíd Ál Nahján. Jeho nejvyšší místo ční do výšky 828 metrů a až do 189. patra se dá dostat výtahem, zbytek je anténa. Stavba drží ještě daších čtrnáct rekordů, např. jsou zde i nejrychlejší výtahy na světě, které jezdí rychlostí až 65 km/hod. Byla také první, kterou představil Street view v Google mapách, takže si i doma můžete prohlédnout veřejné prostory. A nebo je to místo, odkud jeden šílenec podnikl nejvyšší basejump (na tuhle parádičku se můžete podívat tady).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Burd%C5%BE_Chal%C3%ADfa#/media/File:BurjDubaiHeight.png

Jeho návštěvu jsme si nemohli nechat ujít, přestože pro turisty je možné navštívit „jen“ 124. a 125. patro. Plošina se nachází ve výšce 425 metrů, což je pořád víc než vrcholek nejvyšší budovy v Evropě, který má 375 metrů. Věděli jste, že je jí Věž Federace v Moskvě???? Já to zjistila před pár okamžiky . Výše se dá dostat už jen v Šanghaji!

Přestože jsme měli lístky objednané už z domu, stejně nám trvalo zhruba půl hodiny, než jsme dosáhli vyhlídkové plošiny. Ovšem samotná jízda výtahem trvala přes minutu. Celé město leželo kdesi dole za prašným závojem. Z této výšky i veliké mrakodrapy vypadaly jako malé krabičky. Všude pod našima nohama vyrůstaly další a další moderní stavby, tady je jasně vidět, že Dubaj je jedno velké staveniště. Prý tady najednou funguje celá čtvrtina stavebních jeřábů na světě!

Fotit na vyhlídkové plošině bylo občas téměř nemožné – selfie šílenství v maximálním rozsahu.
Město zhora – bez elektronické úpravy
Počítačem „očištěný“ pohled bez prašného závoje

U paty Burdž Chalífa se rozkládá další budova s NEJ – Dubai Mall, což je největší obchodní centrum na světě z hlediska celkové plochy, kde můžete nakoupit ve více než 1200 obchodech. A také nejnavštěvovanější, protože sem zavítá více než 100 milionů návštěvnéků za rok. Jedna část vypadá jako tradiční arabský trh – souk. Ale nákupy jsou jen jednou součástí. Je zde luxusní hotel, 200 kinosálů, 120 restaurací a také kluziště olympijských rozměrů. V době naší návštěvy zde trénovala pouze jedna evropská krasobruslařka, a tak měla celou plochu jen pro sebe. Přímo v obchodním centru se nachází ještě jedna placená zajímavost – Akvárium, které je jedno z největších akvárií na světě. V obřích nádržích žije více než 3300 živočichů, včetně 400 žraloků. Dovnitř jsme se ovšem podívat nešli – akvárium v Ósace může těžko něco překonat.

Malé prodejničky s různým sortimentem v podobě tradičních britských telefonních budek hned vedle ledové plochy.
Malá část vodopádu odzdobeného letícími postavami

 

Jinou vodní atrakci jsme ovšem vynachat nemohli. Před Burdž Chalífa a Dubai Mall bylo vybudováno umělé jezero Burdž Chalífa Lake o rozloze 12 ha. Už jenom takové množství vody v tomto pouštním státě je unikátní, ovšem to nestačí. Součástí je i Dubai Fountain, jedna z největších tančících fontán na světě. Z mnoha trysek stříká voda až do výšky 150 metrů za různého hudebního doprovodu. Po setmění tryskání vody doplňuje světělná show, ale my jsme zde byli v pravé poledne, takže jen voda a hudba…Ale i tak to bylo super.

Pak už jsme jen stihli projít okolí jezera, kde se nachází třeba i Dubajská opera a spousta kancelářských budov i hotelů. Celé nově vznikající oblasti se říká Downtown Dubai a s červenou linkou metra ji spojuje přes kilometr dlouhá spojovací chodba s navazujícími pojízdnými chodníky, jaké znáte třeba z velkých letišť. Z klimatizovaného letiště lze odjet klimatizovananým metrem přes spojovací chodbu do Dubai Mall (pochopitelně klimatizovaným), odkud se návštěvníci (opět vnitřkem) dostanou až na vyhlídkovou plošinu. Inu – moderní civilizace! Možná je to rozmar, ale stojí za to vidět.

Celkově jsme v Dubaji viděli asi tak pětinu všeho, co jsem si naplánovala. Co se dá dělat…Budu se sem muset podívat znova .

23. února – Dubaj

Konečně prázdniny a my se kooonečně vydáváme na cesty.

Ještě před pár lety byla jen Dubaj pohádkově bohatý stát v poušti. Ale proč by sem jezdil turista?? Dubajský emír zisky z ropy neprojedl, ale uvážlivě investoval do rozvoje města. Nechal vybudovat supermoderní stavby, které obdivuje celý svět. A také se přičinil o rozšíření dubajského letiště, že kterého se stalo největší letiště na světě. S docela slušnou pravděpodobností zde můžete přestupovat při cestě do Asie a často také vám aerolinky nechají několik hodin, abyste navštívili nejdůležitější pozoruhodnosti Dubaje. Tak jsme se sem dostali i my.

Místní nízkonákladovka FlyDubai nás brzy ráno vypustila do města, přičemž navazující spoj dál nás čeká až ve tři hodiny v noci.

Den v Dubaji jsme strávili na pláži. Tedy spíše prospali, protože noční přelet ve značně stísněných podmínkách nám nedovolil si odpočinout. Pláž s bílým pískem u jedné z postranních zátok Perského zálivu byla až do odpoledne skoro prázdná. Dnes byl totiž pátek, což v arabských zemích vypadá stejně jako naše neděle. Dokonce vyhlášené zdejší metro (tedy spíš nadzemka) jezdí až od 14 odpoledne. Přechod z mrazů u nás do příjemných 25°C jsme zvládli bez problémů, pěší přesun s velkými batohy o poznání hůře. Po obědě se začaly objevovat partičky mladíků v tradičních „pyžamech“ a rodinky s malými dětmi. Zahalené ženy seděly ve stínu na přinesených rozkládacích židličkách, děti se nadšeně cachtaly a otcové je u toho hlídali. Plavat jsem viděla jen Evropany. I když… i nás v pohybu bylo vidět až po třetí odpoledne 😁.

Po složitém zkoumání zdejší dopravy jsme zjistili: 1 jízda metrem uvnitř 1 zóny 6 Dh, přes 2 zóny 10 Dh, celodenní lístek 22 Dh. Dají se koupit ještě speciální karty – stříbrná a zlatá, přičemž pouze zlatá opravňuje ke vstupu do prvního a posledního vagónu samořiditelného vlaku, tudíž poskytuje skvělý výhled i super fotky. A také dvojnásobek stojí jízdné. Skončili jsme u Silver Card za 25 Dh, z čehož je 6 Dh cena karty. Jedna jízda v rámci zóny stojí pak 3 Dh. Počítáme s tím, že ji vyčerpáme při zpáteční cestě, protože i potom budeme trávit v Dubaji celý den. Tentokrát jsme už po setmění dojeli do staré čtvrti Deira, kde jsou velké súky (tedy trhy), hlavně se zlatem. Ale nakonec jsme se nevzálili od kanálu zvaného Creek, který odděluje Deiru od druhé staré čtvrti Bastakiya. Na kanálu byl neuvěřitelný provoz malých loděk, kterým se zde říká abra a slouží jako přívoz mezi oběma břehy. Nábřeží bylo také lemováno desítkami středně velkých dřevěných lodí, které toho měly za sebou opravdu hodně. Ovšem nesloužily jako rekvizity pro fotky davu korzujících turistů, některé majitelé opravovali, na jiné nakládali velké balíky před další cestou. Neumím si toto místo představit ve dne, ale za tmy mi přišlo úplně fantastické. Těším se na průzkum moderních části při zpáteční cestě, ale sem bych se ráda vypravila ještě jednou 😁.