Archiv rubriky: RADY

Národními parky Severní Ameriky: Údolí smrti (Death Valley)

Údolí smrti neboli anglicky Death Valley probouzí fantazii už svým jménem. Navíc vůbec nepřehání – je to skutečně VELMI nehostinná krajina, její podcenění může skončit i dnes až smrtí. I když v této oblasti staletí žili domorodí Šošoni, začal se název Death Valley používat až po příchodu evropských osadníků putujících v době zlaté horečky, kteří měli velké problémy tuto oblast překonat směrem na západ. Chtěli si zkrátit cestu k pobřeží Kalifornie a vydali se neznámou cestou, na kterou nebyli připraveni. Dobře to pro ně dopadlo, ale děsivé jméno zůstalo.

Krajina je tu velmi vyprahlá, dokonce představuje nejsušší a nejteplejší místo v celé severní Americe. V roce 1913 zde byla ve stínu naměřena neuvěřitelná teplota 56,7 °C, pouze o 2 stupně nižší, než jsou absolutní rekordy měření. Rekordy ovšem trhá i v poslední době. V červenci 2018 byly naměřeny průměrné denní teploty 108.1⁰ F, což je 42 stupňů Celsia, a to zahrnuje i noční ochlazení. Navíc v tomto období vejvyšší denní teploty dosahovaly k 53⁰ C čtyři dny po sobě. To je důvod, proč bych určitě nedoporučila návštěvu v létě. Včasné jaro i pozdní podzim je nejlepší, my jsme tu byli na jarní prázdniny v únoru a bylo určitě přes 25⁰ ve stínu. Pokud chcete zvládnout i třeba kratší trek, nepokoušela bych se o to v období květen – září. Ale i v chladnějších částech roku, kdy se průměrné teploty pohybují kolem 18 stupňů, je potřeba mít s sebou dostatek pitné vody a vhodný klobouk. Rozpálené skály pocit vedra velmi zhoršují.

Prší tady málo. Průměrné roční srážky jsou 50 mm, což v Česku přestavuje průměr za jeden měsíc. Déšť přijde občas na jaře, ale na tuhle příležitost čekají nachystané květiny, aby najednou rozkvetly do koberce žlutých, růžových nebo bílých květů. My jsme měli štěstí, že i nám pršelo asi 14 dní před naším příjezdem, takže i my jsme se mohli pokochat prvními zlatavými kvítky podobnými kopretinám, kterým se říká desert gold neboli pouštní zlato. V údolí nejčastěji vykvétají od poloviny února do poloviny dubna, správa národního parku dokonce na stránkách uvádí nejlepší období, kdy sem za kytičkami vyrazit podle proběhlého počasí (https://www.nps.gov/deva/learn/nature/wildflower-seasons.htm). Počítejte ovšem s tím, že pokud prší nebo nedávno pršelo, budou silnice vedoucí po dně údolí uzavřeny kvůli nebezpečí povodní.

To všechno by ale nestačilo na to, aby zde byl v roce 1994 vyhlášen národní park Death Valley National Park, který je největší v USA (tedy mimo Aljašky) s rozlohou 8000 kilometrů čtverečních. Počítá se k Mohavské poušti a ze všech stran ho obklopují pohoří, z nichž nejvyšší a nejvýraznější je Sierra Nevada na západě. Tvoří 220 kilometrů dlouhé údolí, jenž se je místy široké 8 kilometrů a místy se rozšiřuje na 25 kilometrů. Přesto všechno je tu příroda velmi rozmanitá a je domovem mnoha druhů zvířat i rostlin. Žije tu nejen 30 druhů plazů a více než 300 druhů ptáků, z velkých zvířat také 30 druhů savců jako je ovce tlustorohá, kojot, rys červený, liška, puma americká.

Park se nachází na území státu Kalifornie u hranic s Nevadou. Je otevřený celý rok a celý den, dokonce při příjezdu do parku nejsou žádné kontroly. Pokud nemáte Annual Pass, vstupné zaplatíte v některém z návštěvnických centrer v Furnace Creek a v Stovepipe Walls, na 7 dní stojí 35 USD za celé auto a všechny pasažéry. Pokud přidete na kole nebo pěšky, za vstup zaplatíte 10 USD. Já bych ovšem doporučila Annual Pass za 85 USD, který vám umožní vstup do všech státních národních parků po dobu jednoho roku, takže už při třetí návštěvě parku vychází levněji. Pokud ho jako my koupíte „z druhé ruky“, ušetřite už v druhém parku. Národní park je velmi rozlehlý a většina turistů jezdí pouze autem, vystoupí, pokochá se a zase pokračuje. Prostě turistika po americku. Ovšem je tu i možnost procházek a treků různých délek a obtížností. Doporučuji si prohlédnout webové stránky Hikersproject, kde najdete popisy i podrobné mapy.

https://www.hikingproject.com/directory/8007347/death-valley-national-park

V návštěvnických centrech můžete nejen získat všechny potřebné informace a domluvit si třeba projížďku na koních, ale také si nakoupit, natankovat nebo se ubytovat. Můžete také navštívit Death Valley Ranch neboli Scotty´s Castle, který je spíše zvláštním muzeem v hradu koloniálního španělského stylu. Ještě jednu zajímavou budovu jsme minuli cestou od městečka Baker, kde je několik motelů, fastfoodů a nejvyšší teploměr na světě. Na křižovatce Death Valley Junction stojí malý, ale výrazný bílý dům – operní divadlo Amargosa…Newyorská zpěvečka a tanečnice Marta Becket se zamilovala do zdejší krajiny, ale nechtěla se vzdát ani divadla. Tak na tomto odlehlém místě vytvořila v 60. létech 20. století divadelní scénu přebudováním původní stodoly, kterou sama vyzdobila nezvyklými freskami. Kousek odsud v Ash Meadows National Wildlife Refuge můžete navštívit i Devils Hole, geotermální bazén, kde ve vodě o teplotě 33 °C žije kriticky ohrožené endomitní ryba Cyprinodon diabolis, česky halančíkovec Ďábelský, anglicky se mu říká pupfish.

Místo, které určitě v Death Valley nesmíte minout, se jmenuje Badwater Basin. Z dálky údolí vypadá, že tudy protéká řeka, ale je to jen optický klam. Na několika místech zde stojí mělká jezírka s vodou, která obsahuje hodně solí. Sůl zde dokonce krystalizovala a po solné krustě, která místy měří až 1,5 metru, můžete i projít. Druhá strana údolí vypadá docela blízko, ale pokud byste tam chtěli dojít, je to 8 kilometrů. Ta největší zajímavost je ale jeho polohatohoto místa. Nachází se totiž skoro 86 metrů pod úrovní hladiny moře, což z něj dělá nejnižší místo v Severní Americe a dokonce druhé nejnižší na západní polokouli. Nerovnováha je o to větší, že pouhých 20 mil odsud se tyčí Telescope Peak s nadmořskou výškou 3368, nejvyšší místo kontinentální Ameriky – Mount Whitney 4421 m.n.m. – jen o 100 kilometrů dál.

Devil’s Golf Course představuje velkou solnou pánev na dně Death Valley pokrytou hrubou strukturou solných krystalů. Na několika místech jsou patrné díry po průzkumnách vrtech, protože zde byla plánovaná těžba boraxu.

Artist´s drive je devítimílový okruh pro auta, který vás zavede k vlnám skal, jejichž barvy jako kdyby kopírovaly malířskou paletu – žluté, bílé, zelené i do modra, vznikly oxidací různých kovů, které obsahují. Cesta odbočuje z hlavní silnice k Badwater a vede jednosměrně. V terénu se klikatí úzká silnička a nabízí pár zastávek k důkladnější prohlídce. Nejzajímavěji vypadají skály nasvícené teplým večerním světlem chvíli před západem slunce. O kousek dál na jih se nachází skalní most v Natural Bridge Canyon, kam se dá dostat za čtvrt hodiny chůzí od parkoviště, kam se dostanete odbočkou z Badwater Rd.

Death Canyon nejsou je holé barevné skály a solí pokryté dno údolí. Vítr obrousil pískovcové skály a odnesený písek nahromadil na několika místech, kde se vytvořily duny skoro jako na Sahaře. Nejvyšší je Eureka Dunes s výškou až 200 metrů. Menší Mesquite Flat Sand Dunes měří 30 metrů vysoká a je mnohem dostupnější, protože se nachází pár kroků do hlavní silnice 190.

My jsme pochopitelně chtěli procourat i něco po svých. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti Zabriskie Point, které se nachází na silnici od východu. Z krásné vyhlídky jsme měli naplánovanou 4kilometrovou procházku okolo nezvykle zabarvených skal. Bohužel jsme se úplně netrefili, ale můžu vám díky tomu doporučit skvělou trasu, která kombinuje Gower Gulch Loop pro sestup a Golden Canyon Trail pro návrat na parkoviště. Dvanáctikilometrový trek není příliš obtížný, ovšem nabídne vám proměnlivou scenérii, spoustu zajímavě tvarovaných barevých skal, sestup na dno údolí korytem vyschlé řeky i krásné vyhlídky. Můžete ho prodloužit o odbočku k Rudé katedrále (Red Cathedral), rudě zabarvenému příkrému skalnímu útvaru, který na vás při stoupání dohlíží.

Image result for golden canyon trail
https://liveandlethike.com/2020/03/07/golden-canyon-badlands-loop-and-gower-gulch-trail-loop-including-red-cathedral-zabriskie-point-death-valley-national-park-ca/

Předchozí místa jsme sami navštívili při naší jednodenní návštěvě, ale Death Valley určitě stojí za to zdržet se tu déle. Pak se tu nabízí spousta dalších velmi zajímavých míst a treků:

  • Jeden z nejzajímavějších treků v národním parku je považován Mosaic Canyon Trail, který jsme bohužel nestihli. Začíná v osadě Stovepipe Wells, kde jsme se zastavili v místním saloonu na večeři a vede kaňonem barevných skal necelých 5 km a zase zpět.
  • Dante´s view je další vyhlášené místo, odkud si nehostinnou krajinu prohlédnout z nadhledu. Dostanete se sem autem po několika mílích podél skalního hřebene a vystoupíte na velmi větrném místě jižněji než je Badwater, který máte pod nohama. Rozdíly teplot mezi údolím a vyhlídkou mohou být až 20 st.
  • Salt Creek Interpretive Trail nabízí krátkou procházku po dřevěných chodnnících podél unikátní krajiny – mělkého potoka, kde žijí dokonc e i ryby.
  • Mosaic Canyon představuje jednu z must-go tras v Death Valley, my ho bohužel kvůli předchozí chybě nestihli. Průchod uzoučkým kaňonem barevných skal vypadá skvěle. Neměl by být obtížný, jen na několika místech je potřeba zdolat větší balvany stojící v cestě. Jedna cesta zabere asi třičtvrtě hodiny.
  • Titus Canyon je méně známé místo v Death Valley doporučované jako skrytý klenot. Dá se projet jednosměrně autem, ovšem pouze s pohonem 4×4. Trasa měří 40 kilometrů, ale bez ohledu na to, kolik kochacích zastávek provedete, počítejte s tím, že průjezd bude velmi pomalý a vyhraďte si 2 – 3 hodiny. Ve střední části se můžete setkat třeba s ovcí tuporohou a také navštívit jedno z „měst duchů“ – Leadfield, které bylo opuštěno ve 20. letech.
  • Ubehebe Crater ukazuje vulkanickou minulost této krajiny. Kráter je zhruba kilometr široký a více než 200 metrů hluboký. Dá se obejít po hraně kaňonu nebo sestoupit na dno. Často zde velmi fouká, takže se doporučuje kvaitní vybavení.
  • Mesquite Spring je místo v nejsevernější části Death Valley, kde se setkáte s řadou kaktusů cholla i dalších druhů. Zajímavostí jsou dochované rytiny do skály (petroglyfy), které domorodí indiáni vytvořili někdy před 2 – 3 tisíci lety.
  • Mimo hlavní údolí směrem na západ se nachází i zvláštní planina, které se říká Racetrack Playa. Na ploše vyschlého jezera se nachází několik pramenů, ale největší zajímavostí jsou tzv. toulající se kameny. Dolomitové kameny různé velikosti se samovolně posouvají a zůstávají po nich stopy v bahnité slupce. Příčiny tohoto jevu nejsou zatím vědecky potvrzené, i když někdo je považuje za důkaz práce mimozemšťanů, časem se určitě najde racionální vysvětlení.
  • Ve The Wildrose Charcoal Kilns se dochovaly nepoužívané zděné milíře, kde se od 19. století pálilo dřevěné uhlí. Jsou velmi fotogenické. O kousek dál po hřebeni jsou dva kampy, díky obtížnějšímu přísupu budou volnější, než kempy v údolí. Na koci silnice začítá trek na vrcholek Telescope Peak, odkud jsou nádherné výhledy na celé údolí.

Na území národního parku se nachází pozůstatky 140 osad z různého období, které dnes rychle chátrají. Krátce se tu těžilo stříbro, těžba boraxu, kterému se přezdívá bílé zlato, pokračovala až do 1. poloviny 20. století. Pozůstatky minulosti najdete v Rhyolite, které kdysi obývalo deset tisíc lidí. Zbytky velké budovy banky nebo věznice si můžete projít pár mil od města Beatty. Po odchodu „zlatokopů“ zůstaly pouze opuštěné vesnice jako Panamint City. Pokud máte dostatek času, můžete se k jejím pozůstatkům dostat pěšky z Chris Wicht’s Camp, protože silnice sem nevedou. Jeden z opuštěných dolů se ovšem nachází nedaleko hlavních památek v údolí. V Keane Wonder Mine, kde se těžilo zlato, si můžete prohlédnout mlýn na rudu a další pozůstatky těžby. Důl fungoval od počátku 20. století a byl nejúspěšnějším v celém údolí. Byl pojmenován po svém objeviteli Jack Keanovi, který zde původně hledal stříbro, ale narazil na výraznou zlatou žílu.

Všechna místa, o kterých tu píšu, jsem zakreslila do google mapy. Najdete tu také několik tras i místa kempovišť, abyste mohli lépe plánovat, co v tomto fascinujícím koutě podniknout.

Kam byste se nejraději vydali? Nebo jste navštívili Death Valley a můžete některá místa doporučit? Poraďte mi, co mám doplnit 😉

Tenerife: Naše Zážitky V čase pandemie

Před pár dny jsme se vrátili z výletu na Tenerife. Předcházelo tomu dlouhé přemýšlení především o tom, kam se vydat, abychom se bez problémů dostali tam a pak i zpět. Když se v březnu zavřely hranice a skoro zastavil život v Česku, myslela jsem si, že se to brzy uklidní a do prázdnin se vše přežene. Teď na konci srpna a v jistém směru je situace mnohem víc nepřehledná, než byla na jaře.

Mohli jsme zůstat v Česku, protože krásných míst je tu bezpočet, nebo se v téhle situací naučit i cestovat a překračovat hranice (svoje vlastní i na mapě). Podnikla jsem tedy několik výletů po Česku a navštívila jsem i sousední Rakousko a Německo, které v poslední době kvůli delším cestám zanedbávám (http://karinsubrtova.cz/?p=527). V polovině srpna jsem se rychle rozhodli – už není na co čekat. Nejklidnější se ukazovaly Kanárské ostrovy, takže jsme využili jsme výhodných letenek z Vídně na Tenerife s maďarským WizzAirem. 

Z nákazy coronavirem nešílíme, ale ani jindy nevyhledáváme „profláknutá“ místa z Instagramu a davy turistů, odkud by si člověk mohl nejspíš něco přivézt. Tenerife nám vyhovolalo z několika důvodů. Přestože se situace ve Španělsku, ke kterému patří, zhoršovala, na Kanárech byla stabilní a opatření pro pevninu na ostrovech ani neplatily. Kanáry jsou pro spoustu z nás symbolem plážování, ale na Tenerife se jezdí i za turistikou, kterou plážové davy nevyhledávají. Moře mám ráda, ale nevydržím u něj ležet, ovšem zvuk vln, jak převracejí oblázky na pláži, je skvělý na usínání. Navíc rádi si dáváme středomořskou kuchyni se spoustou ryb, plodů moře i zeleniny. Bylo rozhodnuto – opět po nějaké době na Tenerife.

Co bylo tentokrát jinak:

  • Bylo vidět, že letecký provoz stagnuje, letiště ve Vídni bylo ospalé a nebývale klidné. Parkoviště Mazur, které využíváme, je v současnosti zavřené a nejezdí ani shuttle bus; auto jsme tedy nechali na parkovišti Panda, které je trochu dražší, ovšem není potřeba čekat na bus, protože vás odveze ihned dodávka (jak to znáte třeba z Prahy).
  • Roušky jsou povinné v celém prostoru letiště a poté také v letadle. Všude jsou doporučovány rozestupy a na zemi jsou namalované pomocné značky. Často narazíte na stojan s desinfekcí, ale s měřením teploty jsme se nesetkali. My jsme tedy strávili v rouškách bez přerušení 8 hodin. Nebylo to sice k nevydržení, ale příjemné to nebylo (já jsem např. vystoupila s vyrážkou na bradě).
  • Před odletem do Španělska jsme vyplnili online formulář tzv. Health Control Form (FCS), který vám zašlou vaše aerolinky. Po skončení se automaticky vygeneruje QR kód. Ten kontrolují na příletovém letišti ve Španělsku, takže jsme ho měli vytištěný, i když by asi stačil i v mobilu.
  • Na Kanárech byly při našem příletu roušky povinné ve vnitřních prostorách, hlavně v obchodech a v hromadné dopravě. Ovšem první den měla na ulici roušku tak třetina lidí, další den asi půlka a další už byly nutné všude. Nakonec byly povinné roušky i při příchodu na pláž. Dohlíželi na to plavčíci, dokonce i místní policie.
  • Byly zavřené některé památky a muzea, informační centa v národních parcích a třeba také jeskyně. My jsme měli plán strávit co nejvíce času mimo lidi, tak nam změny narušily program jen částečně.
  • Viditelně bylo méně turistů, a tak některé restaurace a bary vůbec neotevřely. Jinak byla v restauraci asi jen polovina stolů, aby se dodržely odstupy a před příchodem dalšího hosta vše důkladně desinfikovala obsluha, pochopitelně také v rouškách.
  • Než jsem text dopsala, došlo k další změně: Od 24. srpna je při návratu ze Španělska zapotřebí získat negativní test na kononavirus, jinak turisté musí strávit 14 dní v karanténě. Ale pozor – Kanárských ostrovů se to pořád netýká.

Příště bych se chtěla zaměřit na to, jak se připravit na cestování za pandemie obecně a na výběr vhdné lokality. Máte nějaké dotazy?? Budu ráda, když je vložíte do komentářů nebo na facebook.

Cestování v době koronaviru

EDIT 18. 3.: Článek je starý asi tři týdny, psala jsem ho těsně před tím, než jsem vyrazila na cesty, abych si ujasnila, co můžu a co nemůžu. Z cesty jsme zpátky, mezi tím nabraly věci rychlý spád. Z opatření, která jsme tu popsala, se změnil názor vlastně na jedinou otázku, a to je nošení roušek. V období, kdy je většina populace zdravá, jsou nadbytečná, když může být infekční velká spousta lidí, jsou NEZBYTNÉ pro ochranu ostatních. Vrátili jsme se z oblasti, kde nákaza téměř nebyla, karanténu nařízenou nemám, ale stejně se snažím nechodit mezi lidi. Přestože šance se nakazit nebyla veliká, pro mé svědomí je důležeté nikomu neublížit. V téhle chvíli už můžu říct, že cestovat NE. Zůstaňme doma a věnujme se jiným věcem. Zdraví je nejdůležitější.

V Česku se objevil koronavirus Covid-19 a celý národ blázní. Spousta lidí by nejradši zavřela hranice, zabarikádovala se doma nevystrčila nos. Co ale dělat, když máte zaplacené letenky a chystáte se odletět??? Je to bezpečné?? A přemýšlíte, jak se  nejlépe chránit, pokud odletíte?? Tak si pojďme shrnout důležité informace.
Koronavirus se přenáší z člověka na člověka po blízkém kontaktu, který trvá delší dobu (především rodina, přátelé, spolupracovníci apod.). Je to takzvaná kapénková infekce, která se přenáší vzduchem (jiné způsoby přenosu se ještě ověřují). Nejčastěji se šíří, když nakažený člověk zakašle nebo kýchne. Kapičky s virem mohou být asi do vzdálenosti 1,6 metru rovnou vdechnuty, nebo se usadí na povrchu. Na hladkém a suchém povrchu se virus udrží několik hodin, ve vhlkém je to trvá ještě déle. Pokud na takový povrch sáhneme, dostane se nám na ruce. Pak už jen virus čeká, až se dotkneme nějaké sliznice, což nejčastěji bude oko či ústa, nebo ho nemytou rukou přeneseme na jídlo, které pak sníme. Koronavirus zasahuje nejčastěji sliznice horních a dolních dýchacích cest a může způsobit obtíže, podobné nachlazení nebo klasické chřipce – kašel, teploty, bolesti hlavy a kloubů, méně často rýma nebo bolest v krku. U starších nebo oslabenýcch jedinců by ale mohl vyvolat smrtící choroby, jako je například zápal plic, těžký akutní respirační syndrom nebo jinou nebezpečnou infekci, případně selhání ledvin. Pro dvě procenta nakažených končí nemoc smrtí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Koronavirus

Z principů šíření vyplývají možnosti ochrany. Takže co dělat?

  1. Vyhýbete se místům s větší hustotou lidí, jako jsou koncerty, přeplněné noční kluby, nacpané městské autobusy nebo metro.
  2. V letadle se normálně dýchat nedá, protože se nachází ve výšce, kde je málo kyslíku. Ledadlo je uzavřený systém, kde vzduch cirkuluje, proto vypadá jako ideální místo, kde se nakazit nějakou infekcí.  O pohyb vzduchu se stará vzduchotechnika, která neustále pohybuje vzduchem v letadle. Kopresory přivádí vzduch do kabiny a neustále ho recyklují, ovšem v průběhu se několikrát filtruje a zároveň se zbavuje vlhkosti. Jedním z filtrů je HEPA filtr, název je zkratkou z „high efficiency particulate arrestance“. Jeho účinnost je minimálně 99,97%  v případě částic o velikosti 300 nanometrů, větší částice jsou filtrovány s ještě vyšší účinností. Všechen vzduch v letadle se obmění v průběhu 2-3  minut, takže je mnohem čistší, než běžně dýcháme v uzavřených prostorech třeba v práci nebo ve škole. Letadlo je tedy relativně bezpečnné prostředí, ale i tak je možné ješně snížit pravděpodobnost nakažení.
  3. Nepřibližujte se k lidem, kteří jsou zjevně nemocní. Mohou mít koronavirus, chřipku nebo cokoliv jiného, každopádně jsou možnými přenašeči. Bezpečná vzdálenost je 2 metry. Takže se neobjímejte, nelíbejte, ani nepodávejte si ruce. V letadle vás mohou nakazit pasažéři vzdálení max. 2 – 3 řady od vás (hlavně za vámi).
  4. Pokud si chcete cítit jistě, před virem vás ochrání respirátor s třídou filtrace FFP 3. Je potřeba v něm měnit filtr, jinak nebude tak účinný. Roušky před šířením viru nechrání, pouze zabraňují jeho šíření navenek. Rouška se zhruba do dvou hodin zaplní vašimi viry a bakteriemi, které se ve vlhkém prostředí ideálně množí, proto je nutné roušku po dvou hodinách vyměnit.
  5. Při smrkání, kašlání a kýchání používejte jednorázové kapesníky; když je nemáme po ruce, kašlete nebo kýchejte do rukávu na paži, ne do dlaně. EDIT: poté, co dvojice sedící přímo za námi v letadle poslední dvě hodiny prosmrkala a prokýchala, nebojím se Covidu, ale jiné infekce. Takže jsem si vzpomněla na jeden fungující „hmat“ z akupresury. Kýchnutí zastaví zmáčknutí bodů uprostřed mezi horním rtem a nosem. Aspoň z vás nebudou mít ostatní obavy.
  6. Nejdůležitější je umývat si důkladně ruce aspoň 20 vteřin, ideálně antibakteriálním mýdlem. Pokud to není možné, použijte desinfekční kapesníčky nebo desinfekní gely, které budete vtírat do rukou podobným způsobem, dokud nebudou suché. Nezapomeňte na předměty, které jsou blízko vašich úst a rukou, především mobil, klávesnici počítače a myš. Alkohol je výborný likvidátor virů. Nefunguje, když ho polknete, ale na desinfikaci rukou je nezastupitelný.
  7. Nedotýkejte se zbytečnně hodně osahaných povrchů – madel, klik, eskalátorů, sedaček, nákupních vozíků apod. I když mohou být občas čištěny, přestavte si, že jak jsou pokýchané a oslintané, a tedy potenciálně nebezpečné. Buď si je očistěte desinfekčním kapesníčkem, nebo se jich dotýkejte před oblečení, rukavice…
  8. Nesahejte si na obličej rukama. Špinavé ruce mohou přenést přes sliznice (oči, nos, ústa) přenést virus do těla, takže žádné kousíní nehtů, šťourání v nose, ani tření očí.
  9. Zvyšte celkovou obranyschopnost organismu důkladným přísunem vitamínu C, Normálně je lepší dostat ho do sebe z ovoce a zeleniny, ale teď není úplně normální situace. Před cestou i během ní berte tabletky 250mg, přemíra neškodí, jen ji vyoučíte močí.
  10. Pokud se již nakazíte nebo máte příznaky nakažení, buďte ohleduplní k dalším lidem. V průběhu letu letadla informujete palubní personál, v prostoru letiště vyhledejte lékařskou pohotovost. Z domova zavolejte na krajskou hygienickou stanici, která vám vysvětlí, co dělat. Nezapomeňte kontaktovat zaměstnavatele a domluvte se na dalším postupu.

Nejaktuálnější informace z celého světa najdete na webu https://covid19info.live/. Do oblasti, kde je koronavirus na vzestupu, bych nejela. Hrozí velké nebezpečí nakažení a přestože věřím, že mně samotné nemůže ublížit (zabíjí především starší a chronicky nemocné lidi), mohu se stát přenašečem viru nebezpečného pro ostatní. Nehodlám být vědomě nebezpečná pro jiné lidi. EDIT : Zajímavý článek na podobné téma https://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/39422-koronavirus-a-aktualni-cestovani-rozhovor-s-docentem-madarem-o-nejaktualnejsi-situaci/

https://www.idnes.cz/technet/veda/jak-si-myt-ruce-koronavirus-covid-chripka-navod.A200229_215126_veda_pka

Jak se ubytovat v cizině? – AirBnB

Někdo dává přednost ubytování v stylovém nebo luxusním hotelu, kde se o něj personál postará, ovšem často jsou hotely po světě skoro stejné a anonymní. Pro nás je zajímavější (a často i levnější) ubytování v soukromí. Tuto možnost po celém světě zprostředkovává společnosti AirBnB. Název společnosti je variantou na tradiční BnB, tj. bed and breakfast = přespání se snídaní, zde airbed představuje provizorní nocleh na nafukovačce. Funguje od roku 2008 a nyní je na obrovském vzestupu. Na adrese https://www.airbnb.cz/ se dají najít stovky ubytování v soukromých bytech nebo domech v místě, kde potřebujete. V poslední době se do tohoto systému přihlašují i malé hotely a penziony, bližší kontakty ze soukromí mizí a ceny se vyrovnají hotelům v Bookingu. Ale někdy se jedná o opravdu unikátní příležitost, kterou jinde nenajdete. V poslední dobou se tento tp ubytování hodně řeší v médiích, ale za mne je to výborná příležitost.

Image result for airbnb logo

Poprvé jsme toto ubytování využili na Silvestra roku 2013 v Las Palmas na Kanárech. Sehnat jinou střechu nad hlavou v tomto termínu se nám nepovedlo. Bydleli jsme u Inge v malém pokojíku na matraci na zemi v jednom z bytů v činžáku, ale bylo to velmi levné. Stejně jsme se potřebovali jen umýt a uložit se na pár hodin. Další příležitost byla v Japonsku, kde jsou hotely všeobecně hodně drahé, nabídka ubytování v soukromí je mnohem levnější, navíc možnost nahlídnout do běžného každodenního života je k nezaplacení. Japonci jsou uzavření, takže s nimi diskutovat třeba na ulici opravdu nejde, ale hostitel si bude povídat rád a řekne i něco, co se v průvodcích nedozvíte. Pro řadu hostitelů je ho vítaný přivýdělek, ale často se chtějí seznamovat s cestovateli a povídat si s nimi (se všemi klady i zápory takové situace).

Všechny obrázky z webu AirBnB

V poslední době si můžete stáhnout i aplikaci do mobilu. Já používám webovou verzi, takže vám zkusím ukázat, jak stránky používat.

Pro objednání ubytování je nutná registrace přes mailovou adresu a heslo, ale dá se propojit tento účet s Facebookem nebo Googlem. Bez ní se můžete pouze podívat na nabídky. Do Japonska jsem ale také posílala fotku pasu a telefon. Prostě do soukromého bytu vás jen tak nepustí, a to je i dobře. Stránky fungují jako klasická sociální síť, takže každý má svůj profil, kam může nahrát fotku a přidat zájmy, zkušenosti, procestované země. Dostatek informací působí důvěryhodněji. Na první rezervaci byste měli dostat slevu, zkuste si zjistit podrobnosti, za jakých podmínek se to možné. Po přihlášení můžete využívat další vymoženosti, třeba ukládat do oblíbených („osrdíčkovat“) nabídky, které vás zaujaly.

Tak např. sháním ubytování na Sicílii v městě Catanie. Zadám termín příjezdu a odjezdu a také počet osob. V nabídce zaškrtnu soukromý pokoj (pokoj sdílený s dalšími lidmi opravdu nechci, naopak celý dům je zbytečný) a ukáže se mi, v jakých cenách se ubytování bude pohybovat. Na druhé části stránky vidím mapu a na ní rozložení nabídky. Hodně ubytování je blízko sebe, takže potřebuji mapu dostatečně zvětšit. Vyplatí se si ujasnit, jaké místo je pro mne důležité – u pláže, v centru u památek nebo v klidu na předměstí? Tímto se dá ušetřit na penězích za dopravu. Není špatné podívat se třeba na Google Street View, jak vypadá oblast, kde se dům nachází. Vidím zhruba umístění, přesná adresa se mi ukáže až po potvrzení. Protože přijedeme autem, bude pro nás podstatné, zda se dá někde jednoduše zaparkovat, proto volím tuto možnost ve filtrech. Dá se zde nastavit také třeba možnost kouření, výtah v domě nebo použití kuchyně. AirBnB také některé nabídky doporučuje, např. bývá brzy zamluvené, je dokonale čisté, má skvělé umístění…

U každé nabídky je několik fotografií a stručný popis (nebo spíš reklama). Po najetí na fotku se změní barva cenovky na mapě, takže se dá podle toho i jednoduše zorientovat. V ceně u fotky se většinou neuvádějí další poplatky – poplatek městu, zprostředkování AirBnB, úklid. Celkovou cenu zjistíte po rozkliknutí nabídky a jsou zde i další informace.

Já si hodně všímám storno poplatků, protože nikdy nevím, co se může stát a jestli ještě nezměníme itinerář cesty, zvlášť když ji plánujeme dlouho dopředu. Storno poplatky mají celkem složitý systém, existuje až šest možností, jak a kdy rezervaci zrušit. Poplatek AirBnb, který se pohybuje mezi 6 a 12%, je nevratný vždy, ale jinak je to hodně velký rozdíl. Pokud nemůžete rezervaci využít a chcete dostat cenu zpět, při flexibilním stornu stačí zrušit 24 hodin před objednaným příjezdem, mírné storno 5 dní dopředu, ale třeba za přísných storno poplatcích vrátí pouze 50 % ceny, i když to oznámíte týden dopředu. Tuto důležitou informaci najdete v řádku vedle ceny. Určitě o tom uvažujte, protože změna plánů může stát hodně peněz. Další, co si pročtu, jsou pravidla domu, jestli s některým bychom neměli problém, třeba s časem příjezdu nebo odjezdu. Ještě zkontroluji vybavení, dnes je už běžné wifi připojení, ale někdy se může hodit třeba televize, pračka nebo ručníky (když např. letíme jen s minimálním zavazadlem). Snídaně většině nepotřebujeme, navíc bývají hodně předražené a často představují jen špatné kafe a balený croissant, přestože koupit dobré kafe a čerstvý croissant se dá všude (Ale třeba doma dělané snídaně v Kjótu u Rosalin byly skvělé). A ještě pozor – někteří ubytovatelé požadují minimální délku pobytu víc než jednu noc.

Když jsem si udělala s pomocí mapy a popisu předvýběr, projdu si hodnocení předchozích hostů. Hodnotí se hvězdičkami, ale hodně pomůže i popis, co oceňují nebo co kritizují. Většina používá angličtinu, ale někdo raději píše v rodném jazyce, takže některé recenze mohou být i v češtině. Někdy jsou to skutečně hlouposti, jsou lidé, kterým se nezavděčí nikdo. Není ale od věci, zkusit majitele prověřit přes Facebook nebo Google, zvlášť když chcete zůstat delší dobu.

Když jsme si vybrala, zarezervuji si ho. K tomu je zapotřebí platební karta. Po zadání čísla karty se na ní zablokuje částka, kterou máme zaplatit. Strhne se až při příjezdu. Všechny transakce provádějte pouze přes společnost AirBnB, která si vše hlídá a kontroluje. Pokud vám budoucí ubytovatel nabídne, abyste platili jinak, raději odmítněte. Nemusí se nutně jednat o podvodníka (i to se děje), může jít jen o snahu neplatit AirBnB provizi, ale kdo ví…

Venkovní společné prostory

Pokud se jedná o opravdové ubytování v soukromí, musím napsat hostiteli žádost (request), zda nás přijme. Je to velmi jednoduché, není na to potřeba velké znalosti angličtiny, navíc ani hostitelé nevládnou dokonalým jazykem. Já většinou píšu, že jsme z České republiky, cestujeme se synem a chceme vidět místní památky. Podle mne se jedná spíše o formalitu, nevím o tom, že by byl někdo odmítnutý, ale asi se to stát může. Minulý ubytovatelé píší hodnocení i na vás, takže pokud byl nějaký problém (hlučnost, velký nepořádek…), může to být důvod nepřijmout vás do svého domu. Pokud není žádost potvrzena do 24 hodin, automaticky se považuje za zrušenou. Můžete se také zeptat, zda by nebylo možné získat slevu na cenu v tomto termínu, prostě zkuste smlouvat jako při osobním kontaktu. Ubytování v soukromí se nedoporučuje objednávat dlouho dopředu, protože rodiny často v předstihu neví, co se bude dít, takže by se mohlo stát, že se něco změní. Pokud váš pobyt není na výjimečné datum (Velikonoce, Vánoce, Silvestr, Den nezávislosti…), doporučuje se objednávat pokoj na maximálně 6 měsíců před termínem odjezdu. V případě, že bude rezervace zrušena ze strany hostitele, vrátí se vám celá částka, někdy i s kreditem navíc, ale je to nepříjemné. Dnes se dá i na AirBnB ubytovat bez žádosti (často do penzionů), pokud vám to vyhovuje, v základním zadání lze zaškrtnout okamžitou rezervaci bez schválení, v tom případě se dopisování s hostitelem vyhnete. Určitě nemažte žádné maily s hostitelem a mezi AirBnB dokud neskončíte pobyt.

Ubytování může vypadat opravdu různě

Počítejte s tím, že ubytování v soukromí není hotel s recepcí, takže pan domácí může být do večera v práci nebo pro ten případ schová klíče do schránky (Ósaka) nebo do sámošky (Barcelona). Určitě mu dejte brzy vědět čas, kdy dorazíte, aby se přizpůsobil, nebo vše zařídil. Na „prolomení ledů“ je vhodné přivést hostiteli nebo jeho rodině drobnou pozornost – české lázeňské oplatky, bonbony, české pivo nebo víno, nápovědou může být profil.

Nezapomeňte, že se od hostů očekává, že do 14 dní po odjezdu napíší hodnocení na ubytování, postačí hvězdičky v jednotlivých oblastech a klíčová slova. Pokud jste byli spokojeni, je slušné připojit pár slov jako poděkování, co si ceníte na ubytování nebo hostiteli (klidně i česky). Určitě se vyplatí psát pravdivě, ale slušně. V případě problémů můžete informovat pouze společnost AirBnB, hostitel se pak nedozví, kdo si stěžoval. Stejně tak hostitel píše hodnocení na hosta. Myslím si, že udržování kladné stopy je výhodné, je menší šance, že budete v budoucnosti odmítnuti. Dodržování pravidel slušného chování by mělo být samozřejmostí.

Přeji krásné a netradiční zážitky v soukromí.

Jak netápat na letišti – Odbavení neboli check-in

Tentokrát se budu v několika článcích věnovat úplným základům fungování na letišti, protože jsem zjistila, je to jedna z věcí, které odrazují někoho od cestování bez cestovní kanceláře. Hodně lidí stále neumí procedury představit a bojí se, že by to nezvládli sami. Omlouvám se všem zkušeným cestovatelům, pokusím se pro ně přidat i nějaké vychytávky. Jsem zvyklá cestovat co nejlevněji, takže nemám v plánu zabývat se ani prémiovými programy, bussines class letenkami apod.

Zakoupená letenka vám rezervuje jedno ze sedadel v letadle, které to bude, se určuje při odbavení neboli check-in. Letecké společnosti vyžadují, aby se cestující dostavili na letiště nejméně o dvě hodiny před plánovaným odletem. Hlavním důvodem je dostatečný čas na provedení odbavení – získání vstupenky na palubu s konkrétním číslem sedačky a předání zavazedel. Po příchodu na letiště si na tabuli vyhledejte, u které z přepážky odbavují letadlo, kterým poletíte. Může to být přepážka (counter/desk) pouze pro váš let, ale častěji má letecká společnost obsazených několik přepážek vedle sebe a tam odbavuje všechny lety, takže na tabuli najdete u čísla letu rozmezí. Jestliže je tabule psaná nějakým záhadným jazykem, nezoufejte, za chvíli se přepne do angličtiny a pak zase zpět. Poznámka nebo status (stav odbavení) může obsahovat:

  • check-in = probíhá odbavení u přepážky
  • go to gate = přesuňte se k bráně
  • boarding = nastupování na palubu letadla
  • last call / final call = poslední výzva (neboli zrychlete k bráně)
  • gate closed = východ byl uzavřen
  • taxing = popojíždění po dráze
Co najdete na této tabuli? Čas odletu, číslo letu, cílové letiště, čísla přepážek k odbavení, stav odbavenífáze) (, očekávaný čas odletu, počasí v cílové destinaci.

Na přepážce v Česku bude personál mluvící česky, v zahraničí umí vždy anglicky, ale vy angličtinu potřebovat nebudete. Na odbavení u přepážky bude stačit cestovní pas, podle kterého vás pracovnice vyhledá v seznamu pasažérů. Pro jistotu můžete mít vytištěné potvrzení s číslem rezervace. Pokud cestujete jako rodina nebo malá skupina, jděte k přepážce najednou, protože vám vyhledají místa vedle nebo poblíž sebe. Dokud letadlo není ještě zaplněné, můžete si zkusit říct, kde byste rádi seděli –  at the front of the plane (vpředu), at the back of the plane (vzadu) apod . Pozemní stewardka se může ptát, jestli chcete sedačku u okna (window seat) nebo do uličky (aisle seat), ve skupině je to jedno. Nezapomeňte, že nízkonákladové společnosti mají výběr sedadla za poplatek a automat dává místa schválně každé jinam.

Pak vám vytiskne tvrdou kartičku – palubní lístek (boarding pass/boarding card) Pokud budete cestou přestupovat, na prvním letišti vám dají boarding passy na všechny lety, jestliže jste si letenky koupili najednou. Takže pokud poletíte např. z Prahy do Buenos Aires s nizozemskými KLM, budete přestupovat v Amsterdam a v Sao Paulo, dostanete už v Praze u přepážky 3 palubní lístky na tři lety. Na boarding passu najdete číslo sedačky, čas, ve který začíná a končí „naloďování“ na palubu letadla a často také čísto brány (gate), kde nástup na palubu bude probíhat. Mějte ale na paměti, že se může od odbavení změnit, občas i několikrát. Palubní lístek také obsahuje čárový kód nebo QR kód, který umožní průchod přes automaty do vnitřního prostoru letiště.

Na let QR 228 ze Sofie do Doha, je odlet ve 13 hodin, ale v 12 hodin začíná boarding u brány C1, pasažér bude sedět na sedadle A v 19. řadě.

U stejné přepážky se odevzdávají zavazadla, která poletí jako odbavená (checked luggage). Po celou dobu letu k nim nebudete mít přístup, protože budou v nákladovém prostoru letadla. O zavazadlech zase příště. Takže jen připojím poznámku, že vám zde na palubní lístky nalepí samolepící útržky od zavazadel, které byste potřebovali, pokud by se zavazadla ztratila.

U přepážek bývají často dlouhé fronty, často tu budete stát třeba dvacet minut, takže je výhodné odbavit se jinak. Přímo na letišti se dá odbavit prostřednictvím automatu nazvaného Self Check-in kiosek, se kterými se setkáte stále častěji. Můžete si vybrat, jestli do automatu naskenujete váš cestovní doklad (pas, po EU i občanku), čárový kód z letenky nebo ručně zadáte číslo rezervace. Výhodou je, že palubní vstupenku rovnou vytiskne a nemusíte to řešit. Systém self check-in může být tak nejrychlejší možností, jak se odbavit. Zavazadla pak odložíte u speciální přepážky letecké společnosti nazvané baggage drop off nebo baggage drop.

https://www.csa.cz/cz-en/travel-information/at-the-airport/check-in-info/
https://airportsinternational.keypublishing.com/2010/07/23/baggage-technology-choice/
https://flight-report.com/en/report/8435/Aegean_Airlines_A3_681_Barcelona_BCN_Athens_ATH

S příchodem nízkonákladových aerolinek se objevila možnost jak ušetřit na pozemním personálu na letišti tím, že se cestující odbaví sami doma, a tím i celý proces urychlí. Dnes patří standartním postupům všech společností nabízet online check-in. V daném časovém úseku, který bývá mezi 48 a 22 hodinami před plánovanám odletem,  je možné otevřít si webovou stránku dané letecké společnosti a odbavit se sami. Online check-in se opět uzavírá různě, mezi 1 hodinou až 3 hodinami před odletem. My téměř vždy využíváme online check-in. Už třeba jen proto, že si v předstihu můžeme vybrat čísla šedaček u běžných leteckých společností. Odbavená zavazadla se opět odkládají u baggage drop off.

Hodlala jsem udělat přehled času k online odbavení u nejdůležitějších aerolinek, ale Student Agency ho má na webu hotový, tak pouze sdílím jako obrázek (původní stránky https://www.studentagency.cz/letenky/dulezite-informace/odbaveni-online/index.html )

K odbavení stačí vaše jméno a číslo letenky nebo objednací kód. Někdy bude potřeba vyplnit i číslo cestovního dokladu, se kterým budete cestovat, nutné to je pokud cestujete mimo Schengennský prostor. Doplníte ještě mailovou adresu, na kterou pak přijde potvrzení, a občas je potřeba zadat i telefonní číslo pro případ nějakých změn. Už se nám několikrát stalo, že přišlo upozornění na lehký posun letu, dokonce v Kanadě i zprávu o tom, že nedorazilo zavazadlo ještě dřív, než jsme to zjistili sami u pásu.

Mail s číslem sedačky a vstupním kódem si můžete vytisknout nebo stáhnout do mobilu. Existují speciální aplikace jednotlivých leteckých společností, které umožní provést check-in a zároveň ho uchovají potvrzení o jeho provedení. Pokud s danou společností budete létat častěji, určitě je to výhodné. Aplikaci nabízí z nízkonákladovek např. Ryanair, Smart Wings, Vueling, Wizz Air; tradiční společnosti snad všechny, ovšem podle recenzí s horší funkčností (jako nejhorší asi z nich vychází ČSA). Pro jistotu můžete udělat screen shot obrazovky s QR kódem pro případ nfějakých potíží.

V poslední době se objevily univerzální aplikace, do kterých se dájí vložit libovolné letenky, např.: Boarding Pass Wallet : Flight Manager; WalletPasses | Passbook Wallet nebo PassAndroid Passbook viewer. Ovšem zkušenost s nimi nemám. Pokud jste je už použili, dejte mi prosím vědět, jak to šlo.

Z Google Play

Na cestu do zahraničí míváme check-in vytištěný. Mobil je super zařízení, ale může přinést spoustu starostí. Nejčastější je vybití, na které stačí vzít si do příručního zavazadla nabíječku a ideálně i nabitou powerbanku. Navíc – pokud si berete na cestu s sebou powerbanku, musíte si ji povinně vzít do příručního zavazadla. Pokud ji dáte do odbaveného (tedy odevzdáte ho do zavazadlového prostoru), zavazadlo vám při letištní kontrole otevřou a powerbanku z bezpečnostních důvodů seberou.

Bez přístupu k internetu se v zahraničí špatně funguje, takže si ho snažíme vždy zařídit. Takže se odbavujeme stejně jako z domu, tj. online. Potvrzení a palubní vstupenku většinou netiskneme, ale necháváme pouze elektronicky v mobilu jako mail nebo stažený soubor. Pokud chcete, nebývá ale problém vytisknout si ho i v cizině. Dají se využít mizející internetové kavárny, častěji narazíte na multifunkční obchod migrantů, kteří pocházejí nejčastěji z Indie nebo Pákistánu. V prodejně s potravinářským sortimentem najdete také telefonní automat s dobrou cenou za mezinárodní hovory, ale  také počítače a tiskárny, za pár drobných si vytisknete vše, co potřebujete.

Pokud nestihnete nebo zapomenete provést online check-in, nic se neděje. Vždy se dá odbavit u přepážky na letišti. Pozor – některé letecké společnosti si účtují poplatek, pokud nevyužijete elektronického odbavení, ale budete se odbavovat přímo na letišti, Např. u Wizzair zaplatíte 30 eur, u Ryanair i 55 eur, Ukraine IA chce 15 eur. Dá se očekávat, že podobný přístup bude přibývat, tak je potřeba dopředu ověřit, aby člověk s levnými letenkami ještě neprodělal. Já doporučuji online odbavení dopředu, klidně z kavárny nebo i z lanovky.

Shrnutí:

Možnosti odbavení:

  1. na letišti u přepážky letecké společnosti – palubní vstupenka vytištěná u přepážky
  2. na letišti u self check-in kiosků – palubní vstupenka od self check-in kiosků
  3. elektronicky na webu – elektronické potvrzení v mobilu – mail nebo aplikace; vytištěná palubní vstupenka z tiskárny
  4. elektronicky v mobilní aplikaci dané letecké společnosti – potvrzení v aplikaci

Potřebné doklady: rezervace letenky s kódem potvrzení letu, cestovní pas nebo občanský průkaz, s kterým budete cestovat

Turecko: Jak cestovat pohodlně a jednoduše?

  • Do Turecka se jezdí často k moři s cestovkou, ale to vám ukáže jen malou část toho, co se tady dá vidět – krásnou přírodu, starověké i středověké památky. A to nejlépe podniknete „na vlastní triko“, takže jak se po Turecku dopravovat????
Výsledek obrázku pro turecko mapa památky
https://www.planetacestovani.cz/mapa-turecka-online/
  • Turecko je obrovská země, takže je nejlepší dlouhé vzdálenosti zdolávat letecky. Je to relativně levné a dostupné, letiště najdete v každém větším (i menším) městě. Pokud to jde, létejte.
  • V Istanbulu v současnosti existují tři letiště. Hlavní se nachází na evropské straně a nese jméno zakladatele moderního Turecka Atatürka, jak se přezdívá prvnímu prezidentu Mustafu Kemalovi. Do centra se dostaneme jednoduše metrem, tedy spíš tramvají, která občas zajede pod zem. Nejjednodušší je koupit si žeton, který platí na jednu cestu bez přestupu. Např. na Sultanahmet je nejlepší sednout na červenou linku metra na konci letištní haly a na stanici Zeytinburnu přestoupit na tramvaj. Bude vás to stát dva žetony, které se dají koupit v automatech před stanicí. V létě 2018 stála jedna jízda 3 liry.
https://www.tooistanbul.com/en/public-transportation-istanbul/
  • Ještě větší a supermoderní letiště bylo otevřeno v říjnu 2018 na severu od centra Istanbulu u městečka Karaburun, ale ještě není úplně v provozu. Bylo navrženo jako největší světové letiště s těžko představitelnou přepravní kapacitou 150 milionu cestujících za rok. Podle plánu sem mají přistávat i letadla z Prahy od 5. dubna 2019. Už se těším.
https://www.archiweb.cz/n/zahranicni/erdogan-slavnostne-otevrel-nove-letiste-v-istanbulu
  • Levné vnitrostátní lety zatím nejčastěji používají v Istanbulu letiště Sabiha Gökçen na asijské části města. Nese jméno po turecké letkyni, pravděpodobně první bojové pilotce v historii. Letiště je na přestup super, ale do centra Istanbulu je to hodně, opravdu hodně daleko. Speciální autobus k náměstí Taksim odjíždí od letištní budovy a podle některých webových stránek by mu to mělo trvat i dvě hodiny. My jsme přiletěli na Nový rok dopoledne (tj. téměř bez provozu) a stihli jsme to za 40 minut, druhý den dopoledne za normálního provozu to trvalo jen 50 minut.  Ale i tak nám to přišlo zdlouhavé. A drahé – 18 lir za každého za jednu cestu. Příště bychom raději zůstali o den déle v místě a nezajížděli bychom do Istanbulu. Přišel nám hektický a při několikáté návštěvě nás ničím příjemně nepřekvapil. Z centra Kappadokie v  Göreme jezdí autobusy přímo na letiště v Kayseri a zabere jim to asi hodinu. Klidně bychom zde strávili o den nebo dva déle a nesháněli bychom dopravu ani ubytování v Kayseri i v Istanbulu.
http://myfinalfrontier.com/gettin g-from-the-istanbul-sabiha-gokcen-airport/
  • Provoz v Turecku mi přišel docela podobný českému, takže by bylo možné půjčit si auto. Určitě to jde, i když to asi není úplně obvyklé. Silnice byly kvalitní s pěkným asfaltem, o dost lepší než průměrná česká silnice. Pro čtyři lidi už by to mohlo být zajímavé, protože i ceny autobusů stoupají. Cenu může ovšem prodražit mýtné na dálnicích. Jako největší problém vidím parkování, najít volné místo ve městě vypadalo složitě. Ještě stojí za zvážení dlouhé vzdálenosti, pro mne je určitě lepší sednout do autobusu a klimbat než řídit.
  • Skvělou možností cestování po Turecku totiž představují autobusy. Jezdí často za rozumný peníz do nejrůznějších míst. Když jsme navštívili Turecko poprvé, fascinovaly nás. Moderní, pohodlné a s „letušákem“, protože obsluhu tvořili vždy mladí muži. Platí se u nich jízdné a roznášejí zdarma vodu a teplé nápoje. K těmto vymoženostem přibyly tentokrát ještě další – obrazovky s filmem, wifina na palubě a možnost nabít si u sedačky mobil. Odjezdy autobusů rúzných přepravních společností se dají zjistit na autobusovém nádraží (naučte se slovo otogar – to znají všichni). Ovšem úplně nejlepší je zeptat se mužů, kteří se kolem autobusů pohybují, protože vždy vědí nejlepší spojení. Nás takhle posadili do právě odjíždějícího autobusu, který bychom určitě nenašli. Museli jsme sice přestupovat, ale v prvním autobuse jsme zaplatili cenu až do konečné destinace, tak si nás na druhém autobusáku předali a za čtvrt hodiny jsme pokračovali v cestě (akorát na záchod a nákup sušenek). Jenom pozor – autobusáky bývají dost daleko od centra, takže budete muset se dál přepravovat místní dopravou nebo taxíkem.
  • Na kratší vzdálenosti mezi městy a skoro každou vesnicí jezdí velmi často tzv. dolmuše. Bývají to malé autobusy nebo mikrobusy, takže často nemají průvodčího. Dolmuš jezdí od jedné konečné k druhé za stejnou cenu a je jedno, kde vystoupíte. Např. jeli jsme dolmušem přes Učhisar do  Göreme za 5 lir a mohli jsme vystoupit i v Učhisru, nebo jsme mohli jet jiným dolmušem přímo do Učhisaru za 3 liry. 
Dolmuše všude kolem…jen najít tem pravý (a s tím vám pomohou ochotní místní)

Ať už si vyberete jakýkoliv druh dopravy, určitě si to užijete. Turecko je skvělé. Vyrazíte???

Turecko: Jak zvládnout Kappadokii v zimě

  • Tureckem jsme už jednou v zimě projeli. Byla to jedna z našich prvních cest a vlastně testování systému, kterým cestujeme dodnes. Navštívili jsme Istanbul, opuštěné krásné Pamukkale, starověký Efez i bájnou Tróju. Vydali jsme se sem na jarní prázdniny (takže v únoru), ale přeci jenom jsme měli tepleji, i když místy mrzlo a ležel poprašek sněhu, který překvapil i domorodce. Na vymrzlý hotel v Selčuku se nedá jen tak zapomenout. Proboha – opravdu je to už 7 let????
Vymrzlý Efez bez lidí
Liduprázdné Pamukkale
  • Centrální Turecko a speciálně Kappadokie má jiné klima než pobřeží. Mráz a sníh jsou tu úplně běžné, a tak jsou na ně připraveni. Některé hotely jsou sice zavřené, ale v těch otevřených funguje příjemné topení. S restauracemi v turistických centrech to vypadá podobně – v provozu jsou jen některé. Ve městech vše pracuje normálně, protože Turci jsou zvyklí dojít si na jídlo do restaurací,  jídelen či čajoven, i když asi hlavně svobodní nebo mladé páry. 
Příprava před hlavním chodem
  • Cestování do Kappadokie v zimě přináší mimo pocitu chladu i výhody. Tedy pro nás ty hlavní – málo lidí a rozumné ceny. Pokud sem přijedete v zimě, musíte pamatovat na dobré oblečení – ideální je vrstvit, protože se nám během krátké chvíle vystřídalo sluníčko i mráz, déšť i sněžení, bezvětří i silný vítr. Já jsem poprvé zkoušela lehkou péřovku a byla nepřekonatelná. Velmi doporučuji! Při pohybu ve skalách nám nejvíc chyběly dobré boty s neklouzavou podrážkou. 
Jako jediná možnost zůstává styl „po zadku“
  • Překvapilo mě, jak málo lidí v této oblasti mluvilo anglicky, hůř jsme se domlouvali jen v Kyrgizu. Abych byla úplně přesná – my mluvili anglicky, oni většinou chápali a plynně – turecky – nám odpovídali. Ale vždycky měli snahu pomoci. Nabídli nám odvoz, když jsme čekali promrzlí na autobus, hledali s námi hotely, řešili přestupy. ..V této cestování zaslíbené oblasti se k nám chovali jako k lidem, ne jako k pouhým turistům čili zdroji obohacení. 
  • Neuvědomili jsme si, že během Vánoc bude tak krátký den. Svítalo kolem deváté a v půl šesté už byla zase tma. Všechno jsme tedy museli stihnout v mnohem kratším čase. 
  • Kolem  Göreme jsme chodili pěšky, ale v létě je lepší půjčit si malou motorku a vše objet na dvou kolech. Autem se určitě nedá dostat na tolik míst. V zimě je to složitější, na motorku bych na tomto povrchu nesedla. Půjčovny v zimě nabízejí možnost projet se na čtyřkolce, často si je půjčuje skupina známých, aby si na nich „zablbli“. I když jsme taky potkali čtyřkolku zapadlou do bahna…Tahat bych ji nechtěla…
  • V Kappadokii se tradičně bydlelo v domech vytesaných přímo do skály. Dnes místní se stěhují do modernějších příbytků, ale z původních domů se staly atrakce pro turisty – skalní hotely. Ubytování zde určitě představuje nezapomenutelný zážitek, my jsme si na něj v zimě netroufli kvůli vytápění a dali jsme přednost modernímu hotelu v sousedním Nevšehiru. I to je bohužel důsledek cestování mimo sezónu. A ještě jeden zážitek nám zůstal nedostupný…V Kappadokii je ideální místo pro let horkovzdušným balónem. Desítky balónů vzlétají každé ráno z oblasti Love Valley a chodí je pozorovat spousty lidí. Vznikají tak nejvíce ikonické záběry z tohoto místa. My jsme neviděli balón jediný…pravděpodobně kvůli malému množství turistů v kombinci s počasím. Ale zase je důvod se sem vydat znovu. Určitě to stojí za to.
Takový pohled se může naskytnout jindy…
Obrázek z https://www.invia.cz/blog/pohadkova-krajina-turecke-kappadokie/

Takže odpověď na otázku v titulku:

Kappadokie v zimě ano, jen nesmíte zapomenout se dobře připravit (oblečení, boty) a počítat s určitými omezeními (krátký den, část zázemí pro turisty nefunguje). Ovšem nejdůležitější je pro mne necestovat s davem, díky tomu sbíráme i originální zážitky i fotky ;-)))

Jak vyřídit víza do Indie?

Indie je nádherná země plná starých památek, neuvěřitelné přírody všech možných tvarů i vysokánských hor. Je to země plná barev a vůní. Její rozloha představuje trojnásobek plochy celé Evropy! Žije zde více než 1 miliarda obyvatel, na světě je víc jen Číňanů. Je milión důvodů, proč se sem vypravit. Říká se, že kdo do Indie přijede, buď si ji zamiluje a pořád se vrací, a nebo ji nenávidí. Já po prvním putování řekla, že jsem to tady ráda viděla, ale stačilo… A stejně jsem se před nedávnem vrátila z naší čtvrté cesty . Prostě se vám dostane pod kůži…

bdr

 

Pokud byste se sem chtěli podívat, budete potřebovat vízum. Na naše první dvě cesty bylo nutné  vyřídit vízum přímo na konzulátu v Praze a do pasu vám přibyla nalepená stránka. Dnes se vyplňuje pouze elektronický formulář, ale ani tak to není úplně easy, proto žádost neodkládejte a nechte si na vypsání dost času. Vyplňujte pečlivě, speciálně si zkontrolujte číslo pasu. Přehozené číslice  vám sice umožní získat vízum, ale nepustí vás na něj ani do letadla, jak mohou potvrdit naši kamarádi, kteří takto zanechali jednoho borce už na letišti v Praze. Vízum e-Tourist visa je platné 60 dní od příjezdu a je možné na něj vstoupit dvakrát.

Výsledek obrázku pro indie viza

Na stránce indianvisaonline v první záložce e-Visa Application se otevře interaktivní formulář v angličtině. Některé kolonky mohou být zapeklité právě i kvůli angličtině. Vysvětlení pojmů si můžete najít na různých stránkách (např. zde). Je nutné mít digitální fotografii hlavy před bílým pozadím v rozlišení 10 kB až 1 MB a sken stránky pasu, kde je fotka. A znát spoustu rodinných podrobností. Připravte se na to, že budou velmi zvědaví, např. se budou se ptát na jména vašich rodičů i místo jejich narození a zazní i otázka, zda vaši prarodiče nejsou pákistánského původu, což je velmi nežádoucí. Bude potřeba napsat i vaše zaměstání včetně adresy zaměstnavatele. Ještě jedna rada…nepoužívejte háčky a čárky, mohou způsobit problémy.

https://indie.rovnou.cz/vizum.html

Po vyplnění každé stránky kliknete na Continue, na další stránce nahoře se objeví Temporary Application ID. Toto číslo doporučuji si uložit (já vše ukádám do Evernotu), protože pokud stránka spadne nebo potřebujete něco dohledat, pod těmito znaky můžete pokračovat na druhé záložce Complete Partially Filled Form, tj. dokončení částečně dokončeného formuláře. Po skončení zadávaní údajů je potřeba nahrát vaši fotografii a správně ji oříznout do čtverce. Pozor – digitální sken stránky pasu musí být do velikosti 300kB, jinak nelze nahrát, což nám dalo zabrat, než jsme zjistili, v čem je zakopaný pes .

Nakonec je ještě potřeba zaplatit 50 USD. A pak už jen čekat…Ovšem netrvá to dlouho, k vyřízení mají 72 hodin, většinou vám přijde potvrzení první pracovní den po zadání. V mailu najdete schválení – Application Status: Granted nebo nesouhlas Application Status: Rejected. Mail je potřeba vytisknout a mít ho připravený, protože ho budou vyžadovat už při odbavení na letišti, také při nástupu do letadla i při vstupu na pasové kontrole přímo v Indii. Velmi důležitý kus papíru bude vypadat nějak takto:

https://www.ivisa.com/india-blog/india-e-visa-frequently-asked-questions

 

Při vstupu budete vyplňovat ještě jeden kousek papíru, který často rozdávají už v letadle, abyste měli dost času na vypsání. Mimo čísel pasů a čísla letu se tu píše i vaše adresa v Indii. Moc se tím nestresujte! Je potřeba vše vyplnit, ale nikdo nepátrá po tom, zda je to pravda. Doporučuji najít jméno a adresu libovolného hotelu v místě, kam máte v plánu cestovat. Pečlivkám doporučuji si ji někam poznamenat – budete ji vyplňovat znovu při opuštění Indie. My jsme psali při vstupu i odjezdu ten samý, ale od nikoho jsem neslyšela, že by byl problém, pokud napsali něco jiného. Jde spíš o to, aby se vlk nažral…o kozy nejde 

https://www.immihelp.com/travel-to-india/foreigners-arrival-card-india/

 

 

 

 

Jak najít výhodné letenky po Evropě?

Mezi evropskými městy v současné době létají desítky aerolinek, které nabízejí i velmi příznivé ceny letenek. Jak postupovat, abyste našli ty správné?

V zásadě jsou dvě možnosti. Když víte, kam chcete a máte možnost odjet kdykoliv, hledáte nejlevnější termín, rozdíl může být i několikanásobný . Můžete si zjistit, které letecké společnosti tam dosedají a sledovat jejich akce. Speciální akce i chybové tarify skvěle hlídá česká aplikace do mobilu Nejrychlejší letenky (zde) Existuje zdarma v základní verzi, v plné verzi je za 10 € za rok. To je ovšem poměrně složitá procedura, zvláště pokud je potřeba zkombinovat kvůli přestupu více společností.

Druhou možnost představuje jasně daný termín, např. školních prázdnin, a je trochu jedno, kam zamíříte. Tam se postupuje ještě složitěji…Ovšem s rozvojem nízkonákladových leteckých společností vznikly také specializované vyhledavače, které jsou schopny vše sledovat a vyhledat podle zadaných parametrů.

FLIGHTICS.COM se specializuje na vyhledávání přeletů po Evropě s krátkodobým pobytem na místě od 2 do 5 dní, takže vlastně tzv. eurotrip. Dokáže také dobře propojit pobyty a přelety mezi více městy do okružní cesty.

AZAIR.CZ a SKYSCANNER.CZ se zaměřují především na nízkonákladové aerolinky v Evropě a blízkém okolí, které dokáží vyhledat nejlevnější letenky na zadané místo i  v kombinaci více společností nebo –  pro mne zajímavější – navrhout místo, které se dá levně navštívit třeba na Velikonoce. Někdy může navrhnout netradiční letecké přesuny podobné naší poslední cestě do Irska: Praha – Brusel – Dublin – Manchester – po zemi do Liverpoolu – Praha.

Tak kam poletíte vy?? Barcelona, Řím, Atény?? Dejte mi vědět ..

bty

Backpackers aneb Jak procestovat svět jen s batůžkem

Způsob, kterým poznáváme svět, se dá nazvat baťůžkařením. Anglický ekvivalent zní backpackers, tady nositelé batohu, turisté s batohem.  Přitahuje lidi, kteří netouží po luxusu a jistotě, ale hodlají toho co nejvíc vidět a zažít. A nemusí to být jenom mladí a nezkušení šílenci. Tento způsob cestování je vhodný i pro starší a pokročilé .

Grand Canyon

Kjóto

Barcelona

Já osobně nepotřebuji trávit dovolenou v přímořském resortu, které vypadají všude po světě skoro stejně, s all inclusive krmením a bazénem. Bojím se, že po jednom dni bych se neuvěřitelně nudila.  Chci se ze své dovolené vracet se spoustou zážitků, vidět různé krajiny a poznat, jak zde žijí lidé. Batoh na zádech je symbolem volnosti, ale také naprostá nezbytnost, protože je výhodné cestovat nalehko a vše jednoduše přenášet. Batoh je na to naprosto ideální.

Tuktuk – ideální dobravní prostředek v celé Asii

Podnikáme do roka několik cest, a tak se snažíme cestovat co nejlevněji. Především nevyužíváme služeb cestovních společností a organizujeme si vše sami. Létáme s low-cost společnostmi nebo využíváme akcí (případně chybových tarifů) renomovaných aerolinek, bydlíme po levných motelech nebo hotýlcích a stravuje se s místními, většinou přímo na ulici nebo v malých jídelnách. Kombinujeme, jaký způsob dopravy na místě bude pro nás nejvýhodnější, doprava pro místní vychází cenově nejlépe, často stojí zlomek turistických speciálů. Například moji první cestu do Indie v roce 2014 jsme absolvovali taxíkem, shared taxi, mikrobusem, autobusem, tuktukem, stopem v autě, v kabině náklaďáku i na jeho korbě a také vlakem – lůžkovým vozem (sleepem), na dřevěné lavici ve třetí třídě i v úzkorozchodném vagónku. V Evropě i Americe naopak vychází mnohem příznivěji půjčení auta, protože lokální doprava je drahá a navíc když jsme tři, vychází velmi draho.

Spolucestující v autobusu na Lance

Pohodlí indického lůžkového vozu

Z vnějšku může vypadat baťůžkářské cestování jako pouhé poflakování a čirá improvizace. Je to možné. Ale pokud nemáme půl roku volno, musíme se dopředu dobře připravit a nasbírat informace. Musíme udělat aspoň hrubý plán, který se dá podle okolností měnit a přizpůsobit situaci. Ale plán je potřeba. Cestovní kancelář může cestu připravit a zorganizovat, ovšem nebere v úvahu, co přesně chceme dělat ani jak dlouho se chceme zdržet a ještě si za to nechá pořádně zaplatit.
Na vzdálená místa představuje největší investici letenka. Řada cestovatelů odjíždí na delší dobu, klidně na několik měsíců.  Většina světa má nižší životní náklady než jsou doma v Evropě, velké částky můžeme ušetřit smlouváním, které je v Asii úplně běžné. Evropa je pravý opak. Nejdražší je ubytování, místní doprava je sice častá, ale spíše dražší, významnou položku představuje i stravování. Ovšem letenky mohou vycházet velmi dobře, občas naprosto nepochopitelně – jako třeba letenka Praha – Marseille za 5 €!  Stačí jen hledat a chtít!
Tak vzhůru na cesty s baťůžkem! 

Jídlo na ulici – Sigiriya (Srí Lanka) 

Čaj na treku – Ladakh, Indie