Moje překvapení: Nenápadná kráska z Vysočiny – Polná

Někdy musíte za překvapením cestovat lán světa, jindy čeká téměř za humny.

Polnou jsem několikrát projížděla a nezaujala mě, ovšem zjistla jsem, že její krása není při letmém pohledu vidět. Když jsem si na ní nechala trochu času, okouzlila mě. Od své první návštěvy jsem sem zajela ještě několikrát a pokusila se o ní něco zjistit. Bohužel kovidová opatření uplynulých měsíců mi zatím zabránila vstoupit do interiérů zajímavých staveb, ale určitě to napravím. EDIT: Nečekaně brzy jsem se podívala do krásných interiérů a doplnila některé fotky.

První písemné známky o městě máme z roku 1242, kdy Jan z Polné věnoval kostel Řádu němckých rytířů. Předpokládáme, že vzniklo někdy na počátku 13. století jako trhová osada na dálkové Haberské stezce v místě dnešního Sezimova náměstí, původně známém jako Dolní náměstí nebo Rosmark. Zajímavé doklady této stezky najdeme o pár set metrů dál. V místě zvaném Kleštěr byla uměle vybudována úzká soutěska ve skále, aby zde mohl procházet dobytek, který mířil z Uher do Čech, po jednom a lépe se počítal k vypočtení cla nebo mýta. Čilý obchodní ruch touto dobou potvrzují i archeologické nálezy alexandrijských mincí či byzanstkého křížku.

K ochraně stezky byl na soutoku říčky Šlapanky a Ochozského potoka vybudován stážní hrad. Později byl přebudován na gotický hrad, po jednom z řady katastrofálních požárů byl v 16. století vystavěn renesanční zámek, barokní podobu mu dali Ditrichštejni. Po dalších požárech a poboření procházejícími vojsky zůstal využíván jako hospodářské budovy, když se jeho majitelé přesídlili do vedlejší Přibyslavi. Od roku 1922 je ve správě Sokola a Městského muzea a posupně se rekonstruuje. Dnes zde sídlí několik expozic Muzea Vysočiny, Základní umělecká škola i koncertní sál.

Prvním kostelem ve městě byl kousek za hradem vystavěn v 2. polovině 14. století kostel svaté Kateřiny, který je krásně vidět při procházce kolem velkého rybníka Peklo. Jako u podobných staveb z této doby je vyzdoben nástěnnými malbami a obklopuje ho malý hřbitov s několika významnými pomníky. Jako další byl vybudován kostel sv. Anny na Dolním náměstí. Spolu se špitálem ho nechal vystavět polenský mecenáš Jan Sezima z Rouchova (po kterém se dnes náměstí jmenuje) a jeho manželka Kateřina z Močovic v polovině 15. století. Bohužel pseudogotická přestavba naprosto zničila autentickou podobu i cenné fresky uvnitř kostela.

Kostel sv. Kateřiny
Kostel sv,. Anny na Sezimově náměstí

V horní části Sezimova náměstí dominuje masivní barokní schodiště, které vede k nejcennější stavbě v Polné – baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie z počátku 18. století. Byl postaven na místě gotického kostela Matky Boží se starým hřbitovem podle plánů italského architekta Dominika de Angeli na počátku 18. století. Se svou délkou 63 metrů, šířkou 26metrů a 22 metrů výšky patří k nejmohutnějším kostelům u nás . Netradiční interiér je zdoben nádhernými štuky florentinských mistrů a je odborník považován za jednu z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice. Z oslnivě bílých zdí zdobí barevné barevné štukové „závěsy“ s erby, v kostele najdeme i jedny z našich největších domácích varhan a také deset barokních oltářů.Tuto vyjímečnou stavbu z velké části financoval majitel panství Polná – kardinál Leopold Ditrichštejn. V půdním prostoru nad hlavní lodí bylo před pár lety otevřeno první církevní muzeum, vystavujcí liturgické předměty a roucha, věnuje se také polenské duchovní hudbě a tématu smrti. Novější přístavbou je věž s výškou 64 metrů z konce 19. století, která nahradila předchozí zničenou požárem. Ze severní strany doprovází tento trojlodní kostel ještě děkanský úřad z 18. století a budova býv. školy tzv. Kaplanka s bránou, které se říkalo Školská. Z původního opevnění Polné se do dnešních dní dochoval jediný dílek – Dolní brána na Sezimově náměstí.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Děkanský úřad a kostel sv. Barbory v pozadí

Hřbitovní bránou s plastikou sv. Barbory na sever od náměstí se dostneme k druhému baroknímu kostelu, k o něco mladší svaté Barboře. Sem se přesunul hlavní polenský hřbitov po zrušení kostela Matky Boží na náměstí, je zde pohřbena také zavražděná Anežka Hrůzová (viz dále). Stavba na půdorysu řeckého kříže s novější věží se vyznačuje zajímavými freskami a vyřezávaným oltářem od Václava Morávka, žáka sochaře F. Brokoffa. Příjemnou procházkou se dostaneme křížovou cestou s kapličkami na zalesněný vrch vrch Kalvárie kousek od centra, na vrchu stojí zajímavé kříže a Boží hrob z konce 19. století.

Hřbitovní kostel svaté Barbory

Husovu náměstí vévodí mororý sloup se sousoším Nejsvětější Trojice od Václava Morávka z roku 1750. V horní části náměstí najdeme budovu radnice, kdysi se nazýval Rivolovský dům, od roku 1646 s právem mydlářským. Vinou požárů se z domů na hlavním Husově náměsí do dnešních dní dochovala pouze středověká jádra, viditelná je např. hřebínková klenba v domě čp. 49. Jedny z nejstarších domů ve městě najdeme na Sezimově náměstí, kde si gotické jádro zachoval dům čp. 2 s dolní bránou a tzv. Stuartovský dům, kde dnes sídlí Husova knihovna.

Ve vlastnictví Polné se vystřídala řada majitelů – páni z Lipé, Trčkové z Lípy, Valdštejnové, Pirkenštejni, páni z Hradce, ale na tváři města se asi nejvíc podepsal Viktorín z Kunštátu a Poděbrad, který ji vyženil. Jeho otec, král Jiří z Poděbrad, odtud řídil vojenské operace proti Matyáši Korvínovi. Po ukončení bojů nechal Viktorín opevnil město, nechal zbudovat velký obranný rybník Peklo i přidělil městu jeho znak. Druhým králem, který na Polné strávil nějaký čas, byl Vladislav II. se svým dvorem, jenž se tu v roce 1483 ukrýval před morovou epidemií. Více než významní majitelé, kteří ovšem většinou drželi panství jen krátce se do podoby města zapsaly ničivé požáry. Po požáru v roce 1551 dostala Polná renesanční tvář, v roce 1794 živel nenávratně poškodil polenský hrad a zámek. Po obrovském požáru v roce 1863 shořela celá třetina města i s kostelní věží, znovuvybudování města po katastrofe takového rozsahu dokonce podpořila finační sbírka na celém území mocnářství, ze které byl vybudován i měšťanská pivovar. Právě zde žil na konci 1. světové války se svými rodiči budoucí významný spisovatel Bohumil Hrabal.

Rybník Peklo

Na zdejší stanici finanční stráže dostal místo i Josef Němec, do Polné se přestěhovala také jeho manželka – budoucí spirovatelka Božena Němcová. Tu Polná velmi ovlivnila, když zde necelé dva roky žila (1840 – 42), protože se zde seznámila s českými vlastenci, navštěvovala ochotnické divadlo a také zde poprvé četla knihy v češtině. Na domě na náměstí, kde bydlela, je pamětní deska a před vstupem do zámku socha od místního rodáka Jan Adolfa Vítka, jejíž návrh vytvořil už v roce 1940, v roce 2017 byla konečně odlita do bronzu a osazena. Po úpadku tradičního soukenictví se téměř 100 zdejších obyvatel vystěhovalo do Ameriky, přestože brzy se v Polné začalo dařit novému průmyslu – škrobárenství a obuvnictví. Po vytvoření nové správní struktury v roce 1867 se Polná stala významným okresním městem se všemi potřebnými úřady. Polná ztratila své postavení, když se jí bohužel vyhnula trasa nové železnice při budování Severozápadní dráhy a nové centrum (a zanedlouho i okres) si přivlastnil Německý Brod.

Pamětní deska na domě čp. 47 na náměstí
Pohled na Polnou od zámku

Ještě jednu pozoruhodnost se podařilo v Polné zachovat – památky na židovské osídlení. První Židé se v Polné usadili již v 15. století, v době největšího rozvoje zde žilo 770 obyvatel židovského původu. Židé žili v okolí synagogy v uzavřené čtvrti, tzv. ghettu, které vzniklo v roce 1680, ve stejné době byla založena i místní synagoga, která se dochovala do dnešních dní. Z ghetta se zachovaly domy na náměstí, dnes nazývané Karlovo, malé náměstíčko zvané rabínský plácek a také rabínský dům. Jedním obyvatel ghetta byl Leopold Hilsner, který byl obviněný a později odsouzený k trestu smrti za rituální vraždu Anežky Hrůzové z roku 1899. Proces vyvolal vlnu antiseminitsmu, kterou kritizoval i Tomáš Masaryk. Později byl Hilsner propuštěn, ale skutečný vrah nebyl dopaden. Židé Polnou opustili v roce 1942, kdy byli transportováni do Terezína a poté do vyhlazovacích táborů. Z původních 63 obyvatel přežili jen 3, ale ani jeden se po konci 2. světové války do Polné zpátky nevrátil.

Synagoga
Rabínský dům a synagoga od Rabínského plácku

Necelý kilometr od Husova náměstí se nalézá židovský hřbitov s mnoha pozoruhodnými barokními, klacisistními i novodobými náhrobky. Písemně je doložen už v roce 1597 v místě Pod Kalvárií, kde žilo několik židovských rodin. Dodnes se dochovalo asi 1300 hrobů ve 32 nepravidelných řadách, nejstarší náhrobek je z roku 1683, nejmladší z roku 1940. Tímto bohužel více než čtyřistaletá přítomnost Židů v Polné skončila.