Neuvěřitelné Kanárské ostrovy IV.: La Palma – zelená i barevná

Minule jsem se vás snažila nalákat na kanárskou La Palmu její sopečnou minulostí, dnes se budu věnovat minulosti a současnosti lidí a zelené přírody. Ne nadarmo se říká La Palmě zelený ostrov, na rozdíl od zbytku souostroví je vhlčí a plná života. Zajímavostí jsou velké plantáže plné banánovníků, ty jsou na Palmě téměř všude.

Španělé objevili Kanárské souostroví v roce 1404 a dalších 100 let sváděli boje s domorodci. Vyhráli dobyvatelé a původní obyvetelé Guančové v této chvíli zmizeli z historie, možná splynuli s kolonizátory nebo byli dokonce prodáni do otroctví. Poslední ostrov směrem na západ Španělé pojmenovali San Miguel de La Palma (takže svatý Michal od palmy), dnešní jméno je už zkrácené je na La Palma. Jeho dvě osady se staly vítanou zastávkou pro dobyvatele Nového světa, protože zde doplňovali zásoby před cestou přes Atlantik.

Santa Cruz

Nejlepší pro tyto účely byl přístav v Santa Cruz. Původně nosil jsméno Villa del Apurón po té, co byl založen španělským dobyvatelem Alonsem Fernándezem de Lugem v roce 1493, nové a dodnes používané jméno dostalo v polovině 16. století od krále Filipa II. Obchodování přes Atlentik městu svědčilo, v 16. – 18. století byl dokonce třetím největším přístavem dobyvatelského Španělska – po Antverpách a Seville. Kvůli jeho bohatství se město stávalo terčem útoků pirátů, na jeho ochranu byly vybudováno opevnění s dvěma pevnostími – Castillo de Santa Catalina a Castillo de la Virgen. Dnes si námořní historii můžete připomenou návštěvou známého muzea Museo Naval , které našlo své netradiční sídlo v replice Kolumbovy lodi Santa Maria, ovšem na souši. Toto muzeum jsem nestihli, ale příště ho určitě nechceme minout. Santa Cruz je dnes adinistrativně hlavním městem ostrova a se svými 13 tisíci obyvateli druhé největší ostrově, více obyvatel má město Los Llanos de Aridane na západní straně ostrova.

Historické centrum města tvoří Plaza de Espana s kostelem Iglesia el Savador a radnicí, které jsou nejkrásnějšími ukázkami renesanční architektury na ostrově. Ale určitě stojí za to procházet se dalšími malebnými uličkami, po obou stranách lemované domy s neobyklými barevnými fasádami a dřevěnými balkony, verandami…Město si prostě zachovalo atmosféru starých časů s nádhernou starou koloniální architekturou. Můžete třeba vyjít kousek nad Plaza de Espana na malebné náměstí ke klášteru Santo Domingo. Krásné domy s barevnými balkony lemují i nábřežní silnici Av. Maritima, která vede podél městské pláže s černým pískem.

Od zálivu, ve kterém je přístav, se zvedá město do okolních kopců. Jeho součástí je i z dálky dobře viditelný zborcený kužel vyhaslé sopky, od vyhlídky Mirador de los Concepcion vám leží město u nohou. Z jižní strany města je krásný výhled od njeslavnějšího kláštera zasvěceného patronce ostrova Virgen de las Nieves, tedy Panny Marie Sněžné. Ale i z města se nabízí hezké výhledy. Doporučuji nechat se od přístavu vyvést bezplatně výtahem Ascentor de la Luz kousek nahoru ke kostelíku San Telmo a ušetřit trochu sil v kopcovitém terénu.

Mirador de los Concepcion

Los Llanos de Aridane

Los Llanos de Aridane je větší než správní středisko ostrova Santa Cruz. V okolí se pěstují banány i avokáda, ale především představuje dopravní uzel. Prochází jím silnice na jih a také k němu ústí silniční tunel z východu, který dovoluje dostat se z východní strany na západ za necelou hodinu, místo úmorného překonávání centrálního hřebene v mnoha serpentýnách.Bohužel právě toto město nejvíc odneslo současnou explozi sopky Cumbre Vieja, je zčásti vystěhované a pod vrstvou popela. Těžko říct, kdy bude možné navštívit místa jako Plaza Espaňa se vzrostlými vavříny, Plaza Elias Santos, klášter Nuestra Seňora de los Remedios z 16. století nebo pevnost El Castillo de la Virgen z 19. století na kopci nad městem.

Leží na okraji národního parku Caldera de Taburiente, jehož návštěvnické centrum se nachází v sousedním městě (či spíše části dvouměstí) El Paso. My jsme odsud vyrazili na trek soutěskou Barranco de las Angustias. Někde je koryto stejnojmenné říčky vyschlé, někde je potřeba přeskakovat kameny, na jiném místě vás pěšina vyvede na boční svah, abyste mohli překonat úzské místo s vodopádem. Pokud hrozí deště, je cesta označena jako uzavřená, protože hrozí, že masa vody vás velmi rychle uzavře na místě, odkud byste se nedokázali dostat. Žlutá značka vás dovede k odbočce na Barevné vodopády (Cascada de Colores) a k vrcholku Idafe. Určitě stojí za prozkoumání.

Tazacorte

Městečko Tazacorte je unikátní svým umístěním, nachází se útesu nad mořem obklopené banánovníkovými plantážemi. S nápadem vysadit na ostrově La Palma banány prý přišli navrátilci z emigrace do střední Ameriky. V porovnání s banány ze zámoří jsou menší, ale velmi chutné a velmi se jim tu daří daří. Tvoří vedle turistiky zásadní zdroj příjmu zdejších obyvatel, dokonce v Tazacorte bylo vybudováno jediné muzeum v Evropě věnované pouze banánům. První kostel na ostrově byl vybudován právě zde, dodnes vévodí kostel Iglesia de San Miguel Arcángel, tedy Archanděla Michaela. Vedle se nachází altánek obložený keramickými dlaždicemi a obrostlou bougainvilleí, oblíbené místo pro setkávání místních.  Na něj navazuje čtvrť Charco s krásnými panskými domy z 16. a 17. století., v řadě z nich jsou kavárničky a restuarace. Místní i turisty ale mnohem víc láká posezení venku na dlouhé promenádě, protože mají odsud nádherný výhled na západ slunce nad mořem i na banánové plantáže.

Turisté chtiví opalování a koupání míří k moři do Puerto de Tazacorte. Má vlastně dvě části – přístav se zajímavým vlnolamem a plážové městečko se spoustou výborných restaurací, kaváren a prodejen zmrzliny hned vedle pláže s černým pískem a mělkým chráněným zálivem. Přímo nad ním se zvedá kráter Taburiente a také zde začíná zajímavá dálková trasa GR 131, kdy se po 66 kilometrech (a zhruba 4 dnech) dostanete do El Baston. Výborný popis najdete na https://www.svetoutdooru.cz/hory/prechod-ostrova-la-palma-po-gr-131-el-baston/. Na druhou stranu od Tazacorte se nalézá pláž Los Guirres Beach noboli Nueva Beach, která je známá také u milovníky surfování.

Pokud byste chtěli vidět nádherné panorama zdejší krajiny, vydejte se asi 12 kilometrů daleko směrem na Tirajafe na Mirador del Time. Z tohoto místa máte krásný výhled na Tazacorte, ale i na okolní hory a do nekonečných dálek oceánu.

Cueva de Candelaria

Pobřeží La Palmy je divoké a rozeklané, k některým písčitým plážím musíte zdolat prudké klesání uzoučkou pěšinkou po skalách. Velkou část pobřeží lemují prudké útesy, do kterých zběsile naráží příboj. Díky němu se také na několika místech vytvořily jeskyně. Ale tahle je úplně jedinečná. Mělkou jeskyni osídlili pašeráci a zbudovali si zde malé domečky přikryté stropem jeskyně, takže je úplně skrytá pohledům. Vyrážet odsud lodí musel být docela oříšek, zažili jsme zde opravdu náročný příboj https://photos.app.goo.gl/JrnkfAFgDTBbZC3H7.

To je přesně místo, které se dá popsat jako pitoreskní. Malé bílé domečky s modrými okny se choulí podél jedné úzké cestičky, z jedné strany skalní stěna, z druhé divoký příboj, dostat se sem je tak trochu oříšek. Z městečka Tijarafe nenajdete jediný ukazatel, kudy jet, může pomoct pouze navigace. Pak musíte zdolat serpentýny na opravdu příkrém svahu a doufat, že v protisměru nic nepojede. Na konci vás čekají dvě malinkatá parkoviště, takže se sem opravdu moc turistů nevejte. Pak už jen zbývá seběhnout kus z kopce. V období většího turistického ruchu si neumím moc představit, jak to funguje. Jako zajímavavá varianta se nabízí pěší sestup po žluté turistické značce z centra Tijarafe až k jeskyni. Cesta je dlouhá zhruba 3,5 km, ale sklesáte 650 metrů. Vrátit se můžete stejnou cestou, nebo se nabízí protáhnout výlet na celodenní trek přes Baranco de Jurado, soutěsku ústící do moře s rybářskou osadu u pláže Playa del Jorado, kolem malebného kostelíka Ermita de Buen Jesus a skalního útvaru El Rinoceronte s mnoha výhledy. Celkem trasa měří přes 10 kilometrů s 1100 metrů stoupáním a stejným klesáním, Mapy.cz mi hlásí, že to bude trvat 6 hodin. https://mapy.cz/s/horetubapo

Playa del Jorado

Villa de Mazo

Villa de Mazo se nachází kousek od Santa Cruz a letiště. Lidé v tomto místě žili už od starověku, což dokládají petroglyfy domorodých obyvatel a dnes si je můžete prohlédnout v nedalekém archeologickém parku Belmaco. Tradiční domy z 19. století jsou rozesety po prudkém svahu a spojeny dlážděnými ulicemi. Městečko se profiluje jako dodržovatel řemeslných tradic, především na výrobu kvalitní karemiky. pracuje zda a prodává své výrobky nejvíc řemeslníků na ostrově. Místní pěstují v okolí výborná červená vína, zde prodávané pod názvem „Vino tinto del Hoyo“. Bohužel – poslední období turistice moc nepřeje, takže ani krámky neotvírají. Ale i tak je moc příjemné se zdejšími klidnými uličkami procházet. Do města přijíždí více lidí hlavně o víkendu, kdy se v sobotu odpoledne a v neděli depoledne koná místní trh s čerstvou zeleninou, ovocem i masnými výrobky, doprovázejí ho i pradejci řemesel např. krajkových ubrusů. Místo setkávání pro místní je na náměstí Pedro Pérez Díaze, na které se nachází také místní radnice v neoklasickém slohu. Podobný vzhled má i budova místní knihovny, zemědělské asociace a také Museum de Casa Rojo s expozicí kultury. Můžete zde navštívit i 3 kostely z 18. století, které nechaly vybudovat tří místní zámožné rodiny pro soukromé bohoslužby. Případně se odsud můžete vydat na trek pod horu Pico Birigoyo, odkud jsou krásné výhledy na celý ostrov, včetně letiště, které se nachází přímo pod městečkem.

Fuencalientes a saliny

Na jihu ostrova se nachází městečko Fuencalientes, nazývané také jako Los Canarios. které si i v teplém létě zachovává příjemnou teplotu, protože se nachází v nadmořské výšce 700 metrů. Díky vulkanické aktivitě na ostrově zde byly založeny lázně vyhlášené svými horkými sirnými prameny. Jinak je vyhledávané jako jedna ze zastávek GR 131 a Ruta de los volcanes s muzeem sopky San Antonio. Na úrodné sopečné půdě v okolí se pěstuje vinná réva, pomeranče, citrony, avokádo, papája, mandle i neznámá guayba. Po velmi klikatých silničkách se dostanete k moři, kde se nacházejí vyhlášené malé plážičky s černým pískem, poskytující ceněné soukromí.

Na nejjižnějším místě ostrova, nedaleko od městečka Fuencalientes, se těží mořská sůl v zdejších salinách. Mořská voda se napouští do připravených mělkých bazénků a nechá se vypařovat za pomoci slunce a větru. Sůl krystalizuje a voda nádherně mění svou barvu na žlutou, růžovou až po modrou. V kontrastu s černou sopečnou krajinou a spoustou odstínů modré v moři je to nesmírně fotogenické místo. Všechno korunuje výrazný pruhovaný červeno-bílý maják. V zajímavé budově restaurace Jardín de la Sal, která byla vystavěna z místního kamene a krásně zapadá do krajiny, se můžete seznámit s postupem výroby a koupit i zdejší produkty jako jsou sušené banány, med a pochopitelně sůl a solný květ. Saliny mimo lidí milují i stěhovaví ptáci, kteří sem přilétají.

La Zarza

Kanárské ostrovy jsou nedaleko afrického kontinentu a vyznačujíc se příjemným klimatem po celý rok. Je proto pochopitelné, že byli osídleny již velmi dávno. Pozůstatky života původních obyvatel – Guančů – se našly na několika místech La Palmy, jejich stáří se odhaduje ma 4000 let. V nalezišti La Zarza se po nich zachovaly rytiny do kamene, petroglyfy, tvořené různými spirálami a různými obrazci. Význam zatím neznáme, ale určitě stojí za prozkumání. Po prohídce malého, ale zajímavého muzea vás cesta zavede mlžným lesem ke skále s petroglyfy a několika dalším kamenům.

Bosque de los Tilos

Bosque de los Tilos je zelený ráj, jedna z několika rezervací mlžného vavřínového pralesa na světě a nejvýznamnějších na Kanárských ostrovech. Setkáte se zde s opravdovámi velikány, které tvoří džungli porostlou myrtou, kapradím, mechy a lišejníky. Najdete jí na severu ostrova kousek od pobřežního města Los Sauces, zemědělskéh ocentra severu ostrova. Pěstuje se zde víno i cukrová třtina, ze které se zde vyráděl i místní rum. Ve městě je zajímavý kostel Nuestra Segnora de Monserrat, radnice i přilehlé náměstí s parkem. Výrazným stavebním projektem je viadukt Puente de los Tilos, který překonává 250 metrů širokou rokli ve výšce 150 metrů. Byl postaven v roce 2004 a usnadnil dostupnost tohoto odlehlého koutu ostrova.

Po přejetí mostu zahnete na silničku, která se vine roklí Baranco del Agua podél potoka. Většina turistů zamíří k nedalekému vodopádu, ale lepší je vydat se na podrobnější průzkum této biosferické rezervace UNESCO. U vstupu se nachází návštěvnické centrum, kde vám doporučí tu správnou trasu. Nejpopulárnější, ovšem poměrně složitá je okružní cesta k pramenům Marcos a Cordero, který v délce 25 km prochází 13 vodními tunely, doporučuje se proto vzít s sebou dobré body, silnou baterku a třeba i helmu. https://www.senderosdelapalma.es/en/footpaths/list-of-footpaths/short-distance-footpaths/pr-lp-06/

My jsme se zde ocitli později odpolene, tak jsme podnikli její první část – výšlap asi 2,5 km po červené značce na vyhlídku Espigón Atravesado, kde po vystoupání posledních pár desítek metrů schodů máte vrcholky hustého lesa na dosah ruky. https://www.alltrails.com/trail/spain/la-palma/pr-lp-6-los-tilos-barranco-del-agua-espigon-atravesado?ref=header

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.