Vytvořeno pomocí stránky https://www.travellerspoint.com/#/
Archiv štítku: Kanada
Co jsme prožili v roce 2017
Už jsem se několikrát přiznala, že nejsme sběratelé co největšího počtu navštívených zemí. Do některých států se vracíme opakovaně, třeba v Itálii jsme byli tolikrát, že to ani nepočítám. Ovšem letos poprvé jsme se podívali do Kanady a do Irska. A ještě jedno překvapení – letos jsme neskončili v Indii 😂.
Na Nový rok jsme se vrátili z Barcelony, na jarní prázdniny jsme místo na lyže zamířii na jih Itálie, letní dovolenou jsme strávili na cestě po Kanadě a USA a pár podzimních dní jsme prožili v Irsku. Každé místo, které jsme navštívili, mi přišlo zajímavé a všude na nás čekalo překvapení.
Top10 míst bez rozlišení pořadí důležitosti?? Syrakusy (zde), Agrigento (tady) , Etna (zde) Monreale (zde), Jesper NP, Yellowstone, Seattle, Mohérské útesy, Newgrange, Liverpool. A jako bonus – Dolní oblast Vítkovic 👍.
A abych nezapomněla – jestě jedno poprvé. Já letos poprvé jsem absolvovala výlet do Londýna jako „dozor“ se školní výpravou. Osmnáct hodin v autobuse není nic moc, ale v příjemné společnosti jsem to zvládla v pohodě. Nečekaně jsem okusila tradiční a vynikající britskou kuchyni, slíbené recepty nám ale nedošly, takže se nemohu podělit. Londýn mě nepřestane bavit nikdy, Cambridge je hezké a letecké muzeum v Duxfordu zajímavé. A překvapivě jsem si užila zábavní park, to jsem opravdu nečekala.
V roce 2017 jsem stejně jako vloni 14 vzlétala a přistavala, jen čas strávený v letadle je poloviční – „jen“ 40 hodin. Za rok jsme nalétali (pouze 😀) 15000 kilometrů. Pozemní doprava také spolykala dost velkou vzdálenost. Zájezd do Londýna asi 3000 km autobusem, v Americe i na Sicílii jsme si půjčili auto. Na východní části Sicílie jsme projeli zhruba 800 kilometrů a Americe jsme přidali více než 3000 mil (tj. 5000 km). Dohromady s dalšími přesuny skoro 10.000 km! Ještě jedna zajímavost k půjčovnám. Zdeněk spočítal, že se vyplatí pořídit si u Allianz speciální pojištění Car Hire Excess Insurance, které zahrnuje veškeré pojištění, které nemusí být ze zákona, ale je dobré ho mít – ukradení, poškození, skla, pneumatiky… Půjčovna podobné pojištění pochopitelně nabízí také, ovšem je hodně předražené. Nás vyšlo na celý rok a do celého světa na 100 € (podrobnosti na https://www.icarhireinsurance.com)
Tyto stránky vznikly před půl rokem a já mám pořád pocit, že se spolu seznamujeme a oťukáváme. Mimo vyprav, které právě prožívám, se vracím i k jednotlivým místům, kde jsme kdysi byli, ale nenapsala jsem o nich nic. Texty, které přibývají nejčastěji a bez plánu, jsou recepty. Teprve při jejich zaznamenávání jsem si uvědomila, jak často konzumujeme cizokrajné speciality 🤔.
Zkouším postupně propojovat různé sociální sítě. Ráda fotím, tak byl Instagram (pohledy_z_cest) pro mě ideální volbou pro začátek. Je to zhruba měsíc, co jsem se odhodlala pořídit si i Facebook. Oddělila jsem stránku Pohledů (@subrtova.pohledy) od osobní stránky, ale jsem zklamaná. Pochopila jsem, že pokud nebudu platit, stránka se bude zobrazovat výjimečně. Můj plán dávat na fb rychlé aktualitky a na stránky komplexnější texty vzal za své 😕. Zatím nevím, jak je rozumně propojit… Nemůže mi někdo doporučit řešení??? Takže si tenhle úkol poznamenávám do to-do listů pro příští rok…
A co dalšího mám v plánu??? Pár akci se už rýsuje, tak se nechte překvapit 😉.
Do roku 2018 přeji hodně zdraví a lásky, spoustu zajímavých zážitků, obohacujících cest a výhledů.
Moudro na závěr:
Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, cestuje přes všechny dálky, hlavně k sobě samému…“ Jan Werich (citáty.net)
Ze severní Ameriky: Lívance s javorovým sirupem
Když jsme hledali, co je nejvhodnějším dárkem, který přivezeme z Kanady, odpověď byla brzy jasná – javorový sirup! Dá se samozřejmě koupit i u nás v každé prodejně zdravé výživy, protože je zdravější než bílý řepný cukr, ale originál je originál…
Javory, anglicky maple nebo správně acer, jsou symbolem Kanady, listy se dokonce dostaly i na kanadskou vlajku. Nejzajímavější je javorem cukrovým, latinsky Acer saccharum, ale s tím jsme se nesetkali, protože roste jen na východním pobřeží Severní Ameriky. Tři čtvrtiny světové produkce sirupu pochází z kanadské provincie Quebec, ovšem návštěvu Montrealu nám zhatila Air France…(1. července)
Sladidlo vyráběné z mízy javoru cukrového znali indiáni dávno před objevem Ameriky Evropany a ti tuto znalost brzy převzali a vylepšili. Stromy se navrtají, vytékající míza se sbírá a pak se z ní různými způsoby odpořuje voda, aby zhoustla. Výsledkem je hustý sirup se spoustou vitamínů a minerálů, např. vápníku a hořčíku, i dalších prospěšných látek. Podle barvy se rozlišuje několik stupňů podle jemnosti a intenzity chuti, což se odráží v barvě. Tmavší jsou určeny hlavně k vaření a pečení, světlejší jsou vhodnější k přímému použití.
Pro mne patří javorový sirup neoddělitelně k lívancům. V Americe se podávají jako snídaně, ale mohou být také rychlým obědem. A aby byl opravu rychlým, nemůžou lívance kynout, takže jsem je dneska udělala s kypřícím práškem.
Jak na to? Odváženou mouku promchám s polovinou sáčku prášku do pečiva. V druhé misce smíchám jogurt, mléko, vejce a rozpuštěné máslo. Pak se obě části spojím dohromady a můžu smažit. Pokud netoužím po dokonalém tvaru, nepotřebuji lívanečník, ale stačí mi normální pánev, nejlepší je těžká litinová. Na ni dám trošku oleje nebo másla, naliji trochu těsta malou naběračkou a také naběračkou trošku rozmáznu, tak aby lívance měly asi 10 cm. Když těsto viditelně ztuhne a neteče, otočím na druhou stranu. A za chviličku je vše hotovo! Ještě lehce přeliji javorovým sirupem, pro milovníky sladkého mohou lívance v sirupu plavat. Dobrota!
Suroviny:
250 g hladké mouky, 1/2 sáčku práčku do pečiva, 1 kelímek bílého jogurtu, 350 ml mléka, 2 vejce, 1 lžíce rozpuštěného másla, trochu oleje na smažení
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Javor_cukrov%C3%BD
Kanada a USA 2017
Konečně jsem dokončila popis naší cesty, tak přichází na řadu stručné shrnutí:
Z více než tisíce pořízených fotek jsem vybrala zhruba dvě stovky, které najdete tady. Nejfotogeničtejší byl určitě Yellowstone, jeho barvy a tvary jsou fantastické.
Cestou jsme projeli více než 5 tisíc kilometrů přes 5 amerických států (Montana, Wyoming, Idaho, Oregon, Washington) a 2 kanadské (Britská Kolumbie a Alberta).
22. července – Zpět přes Edmonton

21. července – U hranic s Kanadou
10. července – Míříme na Banff
9. července – K Lake Louise
8. července – Icefield Parkway
Ráno jsme doplnili benzín a důležité potraviny a zamířili jsme po silnici 93 k jihu směrem na národní park Banff. Oba národní parky spolu sousedí a na mapě vypadají kousek od sebe, ale ve skutečnosti je dělí 300 km. Větší část cesty patří k tzv. Icefields Parkway, tedy vyhlídkové silnici mezi jezery a ledovci, která je napájejí. Je lemovaná mnoha odpočívadly a vyhlídkami na krásy zdejší přírody. Za zmínku určitě stojí vodopády Athabasca, Sunwapta a Tangle.



Na hranici mezi oběma parky se nalézá ledovec Athabasca, který patří k obrovskému ledovcovému poli Colombia Icefield. Přiblížit se k němu dá pěšky z malého parkoviště. My se sem dopravili k večeru, tak tu šlo zastavit, ale neumím si to představit během dne. Z vyhlídkového místa horoskopy vidíte jako na dlani, ale nedostanete se až k němu. Tohle privilegium mají pouze zákazníci, kteří si zaplatili speciální autobus a průvodce, příp. si dopřejí zážitek v podobě speciálního dopravního prostředku – snowcoachi. Druhé místo, na které se nedostanete jinak než placeným autobusem, je nově vybudovaný prosklený chodník zvaný Skywalk. Ten sám placený není, ale autem se zde zastavit nedá. Tak zbývá jen autobus odjíždějící od návštěvnického centra každou chvíli za 32 CAD na osobu. Nakonec jsme si to odpustili, ale nevím, zda to nebyla chyba…Vypadá velice zajímavě…


Ještě před procházkou k ledovci jsme se ubytovali v příjemném kempu Icefield tent, který leží ledovci na dohled, schovaný mezi stromy a protéká jím dokonce vlastní malý vodopád. Přijeli jsme před druhou hodinou odpoledne a byli jsme jedni z posledních, na které vyšlo volné místo.


