Archiv štítku: kanárské ostrovy

TENERIFE: KAM SE VYDAT NA TREK?

Tenerife ráj…

  • …pro milovníky cachtání a opékání na pláži
  • …pro milovníky cyklistiky, kteří zde polykají kilometry v mnoha seprentínách nebo v náročném terénu
  • …pro milovníky kaktusů a sukulentů, kterých zde roste neskutečné množství druhů
  • …pro milovníky skálolezení, protože je tu mnoho zajímavých skal
  • …pro milovníky jakýchkoliv treků, výšlapů i procházek, ke kterým se počítáme i my.

Při našich dvou návštěvách jsme zvládli mimo kratších procházek i následující trasy, které můžu doporučit k vyzkoušení. Takže kam se vydat na trek???

skály u pobřeží, v popředí sukulenty

Pico de Teide 3718 m.n.m.

Pico del Teide je skutečnou dominantou ostrova. Se svými 3718 metry nejvyšší horou celého Španělska. Do výšky 3.555m na stanici La Rambleta se můžete nechat dovést lanovkou (13,5 eura, dobrá je předchozí rezervace https://www.volcanoteide.com/es/volcano_teide/teleferico_del_teide/teleferico_del_teide), což je možnost, které využije spousta „plážáků“. Mohou se nahoře projít zhruba po vrstevnici a pokochat se výhledy na ostrov, který mají celý pod svýma nohama, a dohlédnou i na další z Kanárských ostrovů. Na samotný vrchol se ale nedostanou. Kvůli ochraně jedinečné přírody se špičku Pico del Teide podívá jen 200 turististů denně. Pokud opravdu toužíte stanout na vecolu, můžete požádat o permit https://www.reservasparquesnacionales.es/real/ParquesNac/usu/html/listado-actividades-oapn.aspx?cen=2 nebo si zakoupit Volcano Teide Experience s horským průvodcem, kteří se do denní kvóty nezapočítávají.

Pico del Teide - zasněžený vrcholek hory, v dálce lanovka
Výhled na Teide a horní stanici lanovky

Existuje ovšem i další možnost, o které se oficiálně moc nemluví, ale přesto stojí za vyzkoušení – přenocování na klasické turistické chatě Refugio de Altavista. Je dobře, když si ubytování zamluvíte dopředu, protože kapacita je pouze 54 turistů a to v sezóně opravdu nestačí. Všechno osazenstvo chaty ráno veeelmi brzy vstane, protože na vrchol zbývá ještě hodina a půl i pro rychlíky. Za tmy pouze při svitu čelovek stoupá karavana na vrcholek Pico del Teide, aby si zde všichni vychutnali svítání a povinné focení se stínem, který vrhá kužel Teide směrem na sousední ostrov La Palma. Se svojí délkou 200 kilometrů to je prý nejdelší stín na světě. Kontroloři permitů přijíždějí nahoru první lanovkou, nedostanou se tam určitě před devátou ranní. Do té doby jsou nocležníci z refugia dávno pryč.

Horský chata Refugio Altavista, v okolí sníh
Refugio del Altavista
Svítání nad mraky z vrcholu Pico del Teide, sníh
Svítání nad mořem mraků

Přijde mi neuvěřitelné, jak ten čas letí, my jsme tohle všechno absolvovali už v roce 2013, naše zážitky si můžete přečíst tady: http://karinsubrtova.cz/?p=969, pochopitelně jsme cestu nahoru k chatě absolvovali po svých, ve sněhu a „natěžko“ z autobusové zastávky na hlavní zdejší silnice z nadmořské výšky kolem 2300. Chatu jsme zamluvenou neměli, ale museli jsme dlouho čekat, zda na nás zbyde místo. Během Vánoc s tím takový problém nebyl, v teplejších částech roku bych opravdu jistá nebyla. Kvůli focení a vyhledávání krásného světla v době zlaté hodiny jsem si stáhla výbornou aplikaci Sun Locator Lite (https://play.google.com/store/apps/details?id=com.genewarrior.sunlocator.lite), která ale skvěle poslouží i pro výpočet, kdy vyrazit ráno na vrchol.

Já za svítání 😀
Dva turisté na vrcholku Pico del Teide, dlouhý stín přes moře
My dva a stín…
Stín Pico del Teide přes moře k ostrovu La Palma
Stín Teide směrem na La Palmu
Výhled na Gomeru přes sousední kužel Pico Viejo

Na chatě jsme si nechali velké batohy a vyrazili pouze s čelovkou a hůlkami (které se ve sněhu velmi hodily). V horních částech Teide je sníh skoro celoročně, dokonce mu podle něj dali původní obyvatelé Gaučové pojmenování. V zimním období jsme se místy bořili až po kolena a bylo to dost náročné. Od chaty dolů jsme sestoupili po turistické cestě S7 a S6 kolem neuvěřitelných Teidských vajec. Láva z kráteru Pico del Teide tady ztuhla obrovských koulí, z nichž některé měří i 3 metrů v průměru. Třeba mě geologové opraví, ale dočetla jsem se, že vznikly nabalováním tekuté lávy na kusy, které ztuhly dříve a valily se svahem jako sněhové koule. Došli jsme až k návštěvnickému centru El Portillo, na autobus do civilizace nakonec nedošlo, protože nám svezení nabídl mladý německý pár. Vlastně všichni individuální turisté mají půjčené auto, je to velmi výhodné, dokonce i turisté, kteří přiletěli s cestovkou si často půjčují auto, aby se podívali do ostrově, protože je všechno dostupné. My jsme se nechtěli pokaždé vracet na stejné místo, takže jsme jezdili veřejnou dopravou a i to bylo bez problémů. Tady by bylo samozřejmě možné zamířit stejnou cestou zpátky, nebo udělat okruh.

Trek na Pico del Teide, výškový profil
  • Výstup na Pico del Teide
  • Začátek: zastávka autobusu Montana Blanca (28.2595006N, 16.6033000W)
  • Konec: návštěvnické centrum El Portillo (28.3045778N, 16.5666239W)
  • 22 km (s přenocováním na chatě Refugio del Altavista)
  • Stoupání 1400m/ klesání 1700m
  • Obtížné – převýšení, vysoká nadmořská výška

Guajara 2718 m.n.m.

Pico del Teide naprosto dominuje celému ostrovu, takže je vidět z nejrůznějších úhlů a vzdáleností. Nejkrásnější výhled je ovšem z vrcholu protějšího vrcholu Pico Guajara. Začali jsme u parkoviště u návštěvnického centra Canada Blanca a po chvilce jsme se napojili na dálkovou trasu GR 131 Anaga – Chasna. Sluníčko opravdu pálilo, bylo velmi obtížné najít v nízkém keřovitém porostu kousek stínu. Cesta pak vystoupala asi 200 výškových metrů do horského sedla Degollada de Guajara, kde jsem se mohli při rychlém obědě pokochat výhledy do obou stran. Zvědavé, ale plaché ještěrky se po našem příchodu rychle schovaly, ale s přibývajícím časem převážila zvědavost a přibližovaly se k nám a přibližovaly, až na nás skoro vylezly, takže jsem stihla aspoň fotit. Po krátké rovince nás už čekalo posledních 400 výškových metrů na vrchol. Na něm jsou zbytky zdí, dokonce se zachovalo kamenné okno, skrz které je krásně vidět vrchol Teide. Cesta dolů klesala mnohem ostřeji než při výstupu, takže jsem byla ráda, že jsme zvolili pohodnějíší cestu nahoru. Trasa nebyla nijak extrémně náročná ani dlouhá, ale stejně mě zmohla a odnesla jsem si i lehký úpal a spálené nohy, takže opatrně…

Pico del Teide z vrcholu Guajara, pohled přes kamenné okno
Hora Pico del Teide, vrchol, skály na úpatí
Teide před námi a na úpatí Roques de García, na které mi už nezbyly síly
Skalnatý hřeben, bez vegetace
Skály, barevné
Ráj pro geology
Ještěrka, zblízka, sloupaná kůže
  • Výstup na vrchol Pico de Guajara 2718 m.n.m.
  • Okruh
  • Začátek: Návštěvnické centrum Montana Blanca (28.2238997N, 16.6275006W)
  • 10 km
  • Stoupání 600 m /klesání 600 m
  • Středně obtížné

La Caldera – El Esperanzačást GR 131

Dálková trasa má GR 131 na Tenerife vede z městečka Chasna a po 90 kilometrů končí ve městě La Esperanza. Vystoupá na náhorní plošinu a pak vede podél ní, později prochází nezvyklými mlžnými lesy a nakonec sklesá k hlavnímu městu, My jsme prošli jejích posledních 30 kilometrů ve směru na sever. Několikrát jsme nocovali na tábořišti La Caldera kousek od historického města La Orotava. Španělé milují pikniky a grilování v přírodě, takže kaldera je jedním obrovským piknikovištěm, které ovšem také křižují turistické cesty, takže toto místo se stalo i naším startovním bodem.

Celá trasa a profil GR 131
Vrchol Pico del Teide z dálky, v popředí borovice
Výhled na Teide t treku, západní pobřeží Tenerife typicky pod příkrovem mraků

Na části cesty jsme procházeli skalami porostlými velkými kanárskými borovicemi, část tvořily mlžné lesy složené předevšm z vavřínů porostlých mechy za doprovodu vysokých vřesů. Cesta nebyla extrémně náročná, jen často ostře stoupala a klesala, žádný „choďák po břehu řeky“. Odměnou byly nádherné výhledy na pobřeží hluboko pod námi, místy na nás jasně vykoukl i kužel Teide, přestože na nás dohlížel vlastně celou cestu. Do plánovaného tábořiště Las Calderetas jsme nedošli, ale v prudkých svazích jsme měli problém najít kousek rovného místa na postavení stanu. Ve vichru za kvílivého skřípání vysokých borovic jsme se stejně nevyspali…Zbytek cesty byl už jednoduchý jako procházka po křivoklátských lesích. GR 131 je určitě zajímavá, třeba časem dojdeme i jeho jižní část…

Mlžný les, kmeny a větve porostlé mechy
Mlžné lesy v zimě
Stan uprostřed lesa, zima, uschlá tráva
Nejrovnější místo v okruhu 6 kilometrů
  • GR 131 Chasna – La Esperanza – 90 km
  • Dálková trasa
  • Začátek – La Caldera – La Orotava (28.3578264N, 16.5022694W)
  • Konec – La Esperanza
  • 30 km (nalehko asi zvládnutelné za den, natěžko s jedním přenocováním)
  • Stoupání 1300m/ klesání 1650m
  • Středně obtížné

Arenas Negras

Pozůstatky sopečné činnosti jsou na Tenerife všudepřítomné. Není to jen Pico del Teide a jeho menší sourozenec Pico Viejo. Na západní straně ostrova se nachází sopka Montana Negra (1408m). Její kužel není nijak veliký ani všude viditelný. To proto, že byla částečně zničena vlastním výbuchem v roce 1706. Láva zalila město Garachico, do té doby nejvýznamější přístav na Tenerife, které leží asi 6 kilometrů pod ním, a zachována zůstala jen pevnost a jedna městská brána. Můžete si projít okolí sopky plné zajímavými lávovými útvary, černým sopečným popelem a struskou, se kterými nádherně kontrastují jasně zelené jehličky jednotlivě rozesetých kanárských borovic. Navíc se na spoustě míst otevírají výhledy na kužel Teide, přístavních měst i sousední ostrov La Palma. Okruh začíná na parkovišti poblíž vesnice La Motaneta, kam se dá s jistou opatrností dostat i autem. Okruh si můžete různě prodlužovat, ale vždy budou nesmírně zajímavé a nijak těžké.

Městečko na břehu moře na úpatí kopce, bílé domy, zlatá hodina
Garachico v posledních paprscích slunce
Tmavá krajina, černý sopečný prach, v kontrastu zelené borovice
Jeden strom - borovice - modrá obloha
Sopečná krajina, ztuhlá láva, jasně zelené borovice
kužel sopky, černá barva, zelené borovice
Sopečná krajina, v pozadí hora Pico del Teide, zelené borovice
Sopečná krajna, vrchol, černá, zelené stromy, v popředí černý kámen
Uzavřené betonové koryto, kanál na pitnou vodu, borovice v okolí
Pitná voda teče uzavřenými kanály k pobřeží
Výškový profil trasy Arenas Negras
  • Arenas Negras
  • Okruh
  • parkoviště Arenas Negras (28.3204494N, 16.7572108W)
  • cca 7 km
  • Stoupání/ klesání 200 m
  • Lehká obtížnost

Okolo Roque de Taborno

Sever Tenerife tvoří hluboce zvrásněné hřebeny poloostrova Anaga, který zabírá přírodní park. Podnebí je tu vlhké, a proto se tu daří vavřínovým mlžným lesům. Moc obyvatel tu nenajdete, ale sem se jezdí na procházky hustou vegetací vavřínů, jalovců a vřesů, které jsou porostlé mechy a vlajícími lišejníky. Všechno dohormady vadává zvláštní kořenitou vůni. Nejlepší vyhlídka na husté lesy i na krajinu vnitrozemí, které dominuje kužel Teide, je z vyhlídky Mirador Pico de Inglés.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anaga#/media/Soubor:Macizo_de_Anaga_respecto_a_Tenerife.png
horský hřeben, nahoře vesnice
tunel ze stromů kolem silnice
dlouhé mechy na větvích, osvětlené
krajina s městem, klikatící se silnice, na horizontu výrazná hora
Svahy Anagy, město La Laguna a nezbytné Teide v pozadí
Horský hřbet, jednotlivé domy, silnice, terasovitá pole

My jsme si vybrali jednu delší procházku okolo vrcholu Roque de Taborno, kterému se někdy přezdívá Kanárský Mattehorn, protože má naprosto nezaměnitelný tvar. Stoupá prudce od moře do výšky 706 m.n.m. Vyrazili jsme z vesnice Taborno, která se zařezává do kopce a rovinku vyhradili pouze malému kostelíčku, u kterého začíná dobře značená pěšina. Pak se hora musí obejít podle navigace kamennými mužiky, my jsme to vzali zprava. Kochali jsme se nádhernými výhledy na skalnaté severní pobřeží, na terasovitá políčka vybudovaná generacemi v prudkém svahu i na sousední vesničky i klikatějící se silničky. Na počátku cesty jsme potkali zvědavé kozy, dál už nás doprovází plaché ještěrky a spousta sukulentů.

hora Roque de Taborno, vrcholek v oparu, v popředí kaktus
Roque de Taborno
Ležící koza na skále, v pozadí kkoza
Hlídači na vstupu
Kamenný chodník v horách, skály
Místy kamenitý chodníček, místy skalky
Skalní hřeben u moře, turista v červeném se rozhlíží
Vzdušné výhledy
Skály nad mořem, terasovitá pole
Terasy na svazích nad mořem
Výrazná hora, v popředí sukulenty
Skály ostře se zvedeící nad mořem,
terasovitá pole
Pohoří, šedé, porostlé vegetací
Najdi vesničku 😀
Kaktusy a sukulenty
Výškový profil treku okolo Taborna
  • Okolo Roque de Taborno
  • Okruh
  • Začátek/konec – vesnice Taborno
  • Cca 8 km
  • Stoupání/ klesání 400 m
  • Středně obtížné – místy přelézání skalek, místy úzká pěšinka nad prudkým srázem

Co nám zůstalo na příště:

  • Trek soustěskou Barranca Maska – snad už bude otevřená
  • Okruh kolem vrcholů Pico del Teide a Pico Viejo
  • Roques de García
  • Pajsaje Lunar
  • Barranco del Infierno
  • Arco de Inguerque
  • podrobnější průzkum na poloostrově Anaga

V textu jsem použila mapy z Mapy.cz http://(https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.seznam.mapy), které na cestách využíváme nejčastěji a máme výborné zkušenosti. Ostatní mapy jsou z webu Wikiloc, kde cestovatelé zveřejňují své treky, a existuje i jako aplikace (https://play.google.com/store/apps/details?id=com.wikiloc.wikilocandroid). Zatím jsem neměla možnost ji vyzkoušet v terénu, ale vypadá dobře a na plánování se určtě dá využít.

Krajina bez vegetace, šedá, okrová, hnědá, skalnatý hřeben

TENERIFE: KTERÁ KRÁSNÁ MÍSTA NAVŠTÍVIT?

Tenerife je největší a nejlidnatější zE sedmi ostrovů z Kanárského souostroví. Turistům nabízí nejvíc, přes krásné pláže po vysoké hory, starobylá města a zároveň fantastickou moderní architekturu, jeskyně, mlžné lesy, moře k potápění i terény pro náročné výšlapy na kole. Můžete celý pobyt strávit na jedné z mnoha krásných pláží s černým pískem, ale to by byla opravdu škoda. My jsme chtěli poznat především neuvěřitelnou přírodu, takže jsme podnikli několik delších vycházek, ale nemohli jsme pochopitelně minout i některá města a pamětihodnosti. Je to pouhý vzorek míst, která jsme ale sami navštívili.

San Cristóbal de La Laguna neboli La Laguna

Tohle město na severu Tenerife mi připadá matoucí. Leží u dálniční křižovatky nedaleko severního letiště a závoveň je vstupní branou do velikého (tedy na kanárské poměry) parku Anaga. Nejstarší město na Kanárech založené už roku 1496, ale zároveň díky velké univerzitě San Fernando mladé a moderní, včetně vyhlášeného Muzea vědy a vesmíru (Museo de la Ciencia y el Cosmos). Jako hlavní město ostrova fungovalo do roku 1723, později ho vystřídalo vedlejší, ale mnohem méně zajímavé město Santa Cruz. A také název je problematický. Při svém založení stálo na břehu jezera, ale dnes je jezero vyschlé a zůstala z něj jen vzpomínka v názvu města – La Laguna.

Studentská kaple Cruz Verde u budov patřících k univerzitě
Jedna z mnoha graffity

V centru města, které je dnes pod ochranou UNESCO, se zachovaly koloniální domy z 15. století se zdobenými portály a tradičními dřevěnými balkony a také úzké středověké uličky přeměněné dnes na příjemnou pěší zónu se spoustou kaváren a hospůdek. Novogotická katedrála s barevně prosklenou kupolí pochází z 19. století, ale mnohem zajímavější je Iglesia de Nuestra Seňora de la Concepción z roku 1502 s dřevěnou klenbou a vyřezávanými stropy. K němu byla poději přistavěna sedmipatrová zvonice, která se stala symbolem města. Je totoíž mnohem lépe viditelná než kostel samotný, protože stojí na spojnici dvou hlavních obchodních ulic, Palacio de Nava na malém náměstí Plaza del Adelantado vystřídal původní palác zakladatele města Alonsa Fernandeze de Luga zaujme kamennou fasádou. Hned vedle se nachází velký komplex kláštera dominikánů Convento de Santa Calina, na kterém je patrný arabský vliv. Přes ulici stojí velký palác Casa del Corregidor, který dnes patří k radnici města. Nechal ho postavit v roce 1545 správce celého ostrova Jerónimo Álvarez de Sotomayor, V sousedních uličkách můžete vidět další velkolepé paláce – Casa de la Alhóndiga, Casa Del Corregidor, Casa de los Capitanes Generales nebo třeba Casa Salazar.

Icod de los Vinos

Město leží nad skalnatým pobřežím západní části ostrova. Je vyhlášené svými příjemným klimatem díky neustále vanucími větříčku a slunce bývá často schované za mraky. Nad ním se zvedá kužel Pico de Teide tak ostře, že z této strany nevede nahoru žádná silnice. Nenachází se přímo na břehu moře, ale na skaliscích nad ním. Nejbližší malá plážička s tmavým pískem a oblázky v Playa de San Marcos, kde jsme se ubytovali, je dostupná po zdolání ostrých serpentin. Jak už název napovídá, Icod je vyhlášený svým výborným bílým vínem.

Z hlavní silnice spojující sever a jih, která vede po okraji města, nepůsobí Ico nijak zajímavě. V centru na docela prudkém kopci se ovšem ukrývají starobylé uličky a zajímavé staré domy, vždyť město patří k nejstarším na ostrově a bylo založeno španělskými kolonizátory už v roce 1501. Zajímavá je budova radnice se zvonicí a také další měšťanské domy s kamennými portály a vyřezávanými dřevěnými balkony pocházející ze 17. a 18. století jako je např. Casa de los Cáceres

Pohled od radnice – Teide nadosah

Nás hodně zaujala budova městské knihovny, která sídlí v bývalém klášteře sv. Františka (Convento de San Francisco) ze 17. století. Na vnitřním dvoře můžete obdivovat krásné dřevěné balkóny, ručně vyřezávané sloupy i starobylé schodiště. Navíc jsme se mohli pokochat zajímavým výhledem na kužel Pico de Teide.

Ve městě je k vidění i několik kostelů od maličkých jako kaple sv. Antonia nebo sv. Marie z Los Angustias až po velký renesanční kostel sv. Marka. Obklopuje ho hezký park s kavárnou, přestože se nedalo vstoupit dovnitř, ale ti tak se nám velmi líbit. Z jedné strany parku je výhled do malé botanické zahrady Pargue del Drago na asi největší zdejší zajímavost – obrovská dracena nazývaná Drago Milenario s odhadovaným věkem až 1000 let. Pokud by vám nestačil výhled od z parčíku u kostela, můžete vstoupit přímo do zahrady s řadou místních rostlin a vysvětlením, jak se vyrábělo dřevěné uhlí. Normálně se tu platí vstupné, ale doba kovidová vyhnala výběrčí, jen je nutný vstup s rouškou.

Kousek za městem se nachází ještě jedna obrovská zajímavost – Cueva del Viento. Nejdělší lávový tunel v Evropě, který měří 17 kilometrů, svoji velikostí překovávají pouze tři podobné tunely, které ovšem vechny leží na Havaji. Bohužel, tady covid zaúřadoval proti nám, protože všechny jeskyně byly uzavřené. Tak zase jindy…

Uzavřený vstup do tunelu .-((

Santa Cruz de Tenerife

Město Santa Cruz de Tenerife se po La Laguně stalo hlavním městem ostrova se sídlem Kanárského parlamentu (na střídačku s Las Palmas) a všemi úřady, ve kterém žije okolo 400tisíc obyvatel. Je nové a moderní, ale zajímavé mi nepřipadalo. Základem je několik obchodních ulic s prosklenými budovami a velký přístav pro velké obchodní lodě i luxusní výletní parníky. Při naší poslední návštěvě mě nejvíc zaujala tržnice Mercado Municipal Nuestra Senora de Africa, která vypadá, jako by ji sem vítr zavál z marocké strany a kde byl super ryb, masa, sýrů, ovoce, zeleniny.

V Santa Cruz mi zajímavé připadaly pouze dvě stavby, obě od známého architekta Santiaga Callatravy. V roce 1996 byla na nábřeží vystavěna multifunkční hala International Trade Fair and Conference Centre, nízká budova z betonu, skla a železa s výstavní halou o velikosti dvou fotbalových hřišť.

To Auditorium „Adán Martín“ zahrnující dva koncertní sály jen tak nepřehlédnete. Je jasně videitelné dokonce z vyhlídky Pico del Inglés v parku Anaga. Budova, která se stala spolu s Pico de Teide symbolem celého Tenerife, byla otevřena v roce 2003. Jeho podoba mi připomíná loď s plachotu, kterou nadouvá vítr. Věhlasný španělský architekt Santiago Calatrava ji navrhl z betonu s trojúhelníhovou skořepinovou střechou. Jrjí podoba je natolik ikonická, že se dostala i na poštovní známky.

Santa Cruz z vyhlídky Mirador del Pico de Ingles

Los Gigantes

Na jižním pobřeží Tenerife najdete skolní útvary pojmenované Los Gigantes neboli Obři. A obrovské opravdu jsou. Černé skály se vypínajjí příkře až 800 metrů nad vodní hladinu a jsou viditelné vlastně jen z moře. Patří do masivu Teno, který se táhne od západního pobřeží k jihu a zatím se nedá zdolat jednoduše ani autem. Los Gigantes vznikly jako následek sopečné činnosti a do současné podoby je obrousila eroze. Původní obyvtelé Gaučové je nazývaly také jako Branou do pekel. Nejlépe si je prohlédnete ze člunu, které vyplouvají z Puerta Deportiva a většinou pokračují dál až k soutěsce Barranco de Masca. Na dohled od sousedního ostrova Gomera se prý často prohánfějí velryby a delfíni, které se dají pozorovat i z mořského kajaku, můžete zkoumat podmořský život při šnorchlování nebo potápění či si zarybařit. Kousek od skal vzniklo stejnojmené letovisko, velmi podobné všem ostatním – pláže s černým pískem, hotely a bazény. A nijak se neliší ani vedlejší Puerto Santiago s vyhlášenou pláží Playa de la Arena.

Gomera v pozadí

Masca

Masca je považována za jednu z nejmalebnějších vesniček na Tenerife. Je ukrytá v pohoří Teno tak dokonale, že dlouho byla dostupná pouze pěšky nebo na zvířecím hřebetě. Ani dnes není pro auta dostupná jednoduše. Můžete k přijet ze dvou stran, Frekventovanější je směr od Santiago de Teide, kde zatím končí dálnice ze směru od Santa Cruz. Má asi jen pět kilometrů, ale její zdolání v nesčetných ostrých zatáčkách vám zabere i 20 minut. Silnička je tak ouzká, že v některých místech mají problém se vynout dvě auta a nedejbože když potkáte třeba dodávku nebo mikrobus, protože pak je potřeba couvat a hledat lepší místo, kde se vyhnout. To vše na strázu často spadajícím kolmo dolů. Opravdu adrenalinový zážitek jen z jízdy v autě. Na druhou stranu na sever se silnička klikatí trochu méně, ale i tak musíte počítat s maximální rychlostí 30 km/hod.

Do vesničky piřchází hodně turistů, takže je tu problém zaparkovat. Část turistů si užije adrenalinový zážitek cesty, ale hodně se vydává na vyhlášený trek směrem k moři, který je považován za jedno must-do na Tenerife. Osmikilometrový trek Barranco de Masca je potřeba sklesat 600 metrů podél rokle Masca George a až na pláž Playa de Masca. Z pláže se dá vrátit stejnoou cestou zpět, nebo využít lodí, které tu čekají na znavené turisty, aby je odvezli do Los Ggantes. Bohužel v současnosit je trek zavřený a nemůže za to překvapivě kovid. Cesta je považována za nebezpečnou, proto ji upravují. Tak tenhle trek nám zůstane na naši další návštěvu.

Domorodci nabízí turistům opuncie a pomeranče, které pěstují a také vlastní med. Vesnička je okouzlující se svýmmi malými domečky a terasovitýmim políčky. Výhledem na ni se můžete pokochat z vyhlídky Mirador de La Cruz de Hilda, kde se nachází i návštěvnické centrum, v době koronavirové opět zavřené.

Punta da Teno

Na nejzápadnější výspě ostrova najdete naprosto opuštěné místo – malebný maják Punte de Teno.

Silnici, která k majáku vede sopečným masivem Teno, se říká Camino del risco muertos neboli cesta na útes mrtvých. Jediná přístupová cesta se klikatí podél pobřeží asi 7 kilometrů a je tak úzká a se spoustou tunelů, že je na ní omezený průjezd už od Buenavisto del Norte. K majáku se nedá dojet mezi 9 a 19 hodinou jinak než veřejnou dopravou. Nejzajímvější je pohled při zapadajítcím slunci, které navíc ozařuje útesy Los Gigantes. Tou dobou už stojí u Buenovisto šnůra zájemců v autech, kteří čekají, až odbije sedmá večerní. Pak už jen úprk k majáku, kde je nedostatek míst na parkování a slunce se každou chvíli přehoupne za obzor. Až k majáku se dostat nedá, tak se všichni šplhají po skalách podél cesty, aby měli nejlepší výhled. Ale i tak to stojí za to. Možná by se vyplatilo zajet sem brzy ráno a zůstat tady celý den. Jsou tu malé pláže tomto opuštěném místě na koupání a potápět, aniž by sem jezdilo moc lidí.

Los Gigantes z druhé strany
Poslední teplé paprsky slunce