Archiv štítku: Německo

Německá klasika: Schweinebraten s bavorským knedlíkem

Česká vepřová pečeně se prý překládá do němčiny jako schweinebraten, ale ve skutečnosti je to docela jiné jídlo. Když k nám v srpnu přijely Míša a Petra, které žijí už spoustu let v Německu, poprosili jsme je, aby nám tuhle laskominu uvařily. Bylo to labůžo, ale lépe se hodí do lezavých podzimních dní, jaké jsou teď. Tak jsem vydržela a o originální recept se podělím až teď.

vepřové maso, omáčka, houskový knedlík


Nejdůležitější jsou pochopitelně suroviny – na originální chuť schweinebraten je potřeba sehnat prorostlé plecko i s kůží, kterou při přípravě nařežeme na malé kostičky. Maso hodně nasolíme, opepříme a důkladně vetřeme hořčici.Na sádle maso rychle opečeme, aby se maso zatáhlo, a vyndáme ho. Na výpeku opečeme zeleninu nakrájenou na zhruba stejné kostičky – mrkev, petržel, celer, pórek, cibule. Zelenina by měla vážit minimálně polovinu toho co maso. Když se na zelenině začnou dělat černé flíčky, přidáme rajský protlak a necháme zkaramelizovat. Pak vrátíme k zelenině maso a podlijeme ho. Na podlití se hodí kvalitní červené víno nebo černé pivo, které nalijeme tolik, aby byla zelenina ponořená. K ruce si připravíme i vývar, kterým budeme v průběhu dušení trochu podlívat. Půjde to pomalu, protože vše musí jen trošičku bublat, optimální teplota bude max. 150C. Když je maso měkké, což bude trvat aspoň dvě hodiny, vyndáme ho a dáme ho samotné ještě chvíli zapéct v troubě, aby dostalo kůrčičku. Necháme ho chvíli odležet a před podáváním ho nakrájíme na plátky. Zeleninu propasírujeme na omáčku, kterou polijeme hotové schweinebraten.


Suroviny:

  • 3 kg prorostlého plecka s kůží
  • 1,5 kg zeleniny
  • 2 lžíce rajského protlaku
  • černé pivo/červené vínovývar (v hospodě ho nechávají táhnout z kostí a odřezků masa klidně 10 hodin)
  • sůl, pepř, hořčice

Knedlíky nejsou jen českou specialitou a k schweinebraten se skvěle hodí jejich bavorská varianta. Nejčastěji je Bavoři dělají ze žemlí, ale tvrdí, že stejně nejchutnější jsou z místních preclíků. Ty mívá mražené i Lidl, takže kdybyste toužli ochutnat originální bavorské preclíkové knedlíky, nic vám nebrání. Postup bude stejný, jen množství surovin budete muset vychytat.

Žemle nebo housky namočíme do vlažného mléka. My jsme měli ze 6 housek ve čtvrtlitru mléka, Jednu větší cibuli nakrájíme na malé kostičky a osmažíme je na velké lžíci másla. Necháme vystydnout a zamícháme ji k namočené housce. Větší svazek petrželky (na tohle množství tak na obejmutí palcem a ukazovákem) nasekáme najemno, přidáme k namočeným žemlím a zamícháme vše s 3 vajíčky. Do směsi nastrouháme trochu muškátového oříšku, ale dostatečně, aby byl cítit. Propracujeme a mokrýma rukama tvoříme koule tak do dlaně (cca 6 cm). Pokud by se těsto hodně lepilo, můžeme přidat strouhanku nebo přidáme další housku. Knedlíky házíme do vroucí vody, držíme ji těsně pod bodem varu a knedlíky táhneme asi 20 minut. V průběhu vyplavou a samy se točí. Že jsou hotové poznáme. když se točit přestanou. Pro jistotu první hotový knedlík vytáhneme a zkusíme, při rozříznutí by měl být dokonale provařený.

  • 6 žemlí nebo housek
  • 1/4 litru mléka
  • 3 vajíčka
  • 1 cibule
  • svazek petrželky
  • muškátový oříšek
  • strouhanka nebo mouka na zahuštění

10 důvodů proč navštívit německý Ulm

Když jsem odjížděla do Ulmu za našimi kamarády Míšou a Michalem, podivovaly se kamarádky, že jim jméno města vůbec nic neříká. Kde leží a co je tam vlastně zajímavé? Mně se Ulm líbil nesmírně, protože má vše, co mám ráda – dávnou historii i nejnovější současnost, město i krásnou přírodu vše spojené dohormady do organického celku v lidských rozměrech. Nestrávila jsem tu tolik času, kolik by si zasloužil a vím, že ses sem budu chtít určitě vrátit.

Rozhodla jsem se proto sepsat důvody, proč určitě Ulm navštívit. A není jich málo…Napočítala jsem jich minimálně deset.

300 kilometrů do Rozvadova…
  1. Historie

Německé město Ulm leží ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko na hranicích s Bavorskem. První zmínka o městě Ulm pochází z poloviny 9. století, kdy tu byla vybudována (na dnešním náměstí Weinhof) císařská falc, ale místo bylo osídleno už mnohem, MNOHEM dříve. V roce 1181 prohlásil císař Fridrich I. Barbarossa Ulm svobodným říšským městem, to znamená, že byl městským státem spadajícím přímo pod císaře, nikoliv pod menší místní vládce. Znamenalo to velkou nezávislost a prestiž, dokonce spolek svobodných měst, kam patřily třeba i Řezno, Lübeck nebo Hamburk, měl vlastního zástupce na Říšském sněmu Svaté říše římské.

Na západ od radnice můžeme projít kolem knihovny a pak krátkou uličkou a ocitneme se na náměstí, kde v 9. stol. stávala královská falc. Tady stojí budova Schwörhaus na památném místě, kde dřív byla kaple královské falce a později věž.

Schwörhaus

V 15. a 16. století zažil Ulm rozkvět díky rozvoji textilní výroby a významné křižovatky obchodních cest, dokonce razí vlastní měnu. Tyto cesty byly ovšem později přerušeny objevnými cestami a řadou válek, které se prohnaly kolem. Dokonce byl několikrát okupován francouzskými, rakouskými i bavorskými vojsky, než v roce 1810 ho získali Württembergové. V polovině 19. století zde byla vybudována strategická pevnost Wilhelmsburg, která dokázala pojmout až 100tisíc vojáků i s výzbrojí. V této době se město rozrostlo mimo původní středověké hradby o řadu továren a průmyslových podniků. Právě ty se staly terčem spojeneckého náletu v prosinci 1944, který zničil také 80 % historického centra města. Na uvolněných místech pak vznikaly stavby moderní architektury.

2. Ulm Münster

V Ulmu nemůžete minout hlavní dóm Ulm Münster, protože je vidět snad úplně odevšad. Jeho věž je totiž vysoká 161,53 m, což z ní činí nejvyšší kostelní věž na světě. Úzké točité schodiště je ukryté v postranní věžičce. Po zdolání více než 750 schodů se ocitnete na vyhlídkové plošině ve výšce 140 metrů nad zemí a z města i jeho okolí se stane dětská stavebnice. Až úplně na vrcholek otevřené kamenné věže vede ještě jedno schodiště jak z Jména růže, ale to bylo v průběhu naší návštěvy zavřené.

Zajímavá je i historie chrámu. Jeho prvním architektem byl Heinrich Parler. Pokud by vám to jméno bylo povědomé, tak máte pravdu. Jeho syn, kterého známe jako Petra Parléře, proslul jako architekt Karlova mostu a chrámu sv. Víta na Hradě. A ještě jedna podobnost by tu byla. Ulmský Münster se začal se budovat v 1377 (ten předchozí stánek byl zničen při obléhání města vojsky Karla IV.) jako katolický chrám a vinou náboženských válek i nedostatku peněz byl dokončen až v roce 1890, tedy po 518 letech od položení základního kamene (sv. Vít dokonce po 585 letech). V době reformace se přidala většina ulmských obyvatel k protestantům, takže chrám převzali luteráni, dodnes je největším protestantským kostelem v Německu. Zajímavé je, že byl postaven za peníze bohatých ulmských měšťanů a nebyl tedy stavbou financovanou církví. Kostel je protestantsky jednoduchý, zaujmou vás výrazné sochy podél hlavní lodi a velké varhany, na které hrál i Wolfgang Amadeus Mozart. Původní oltář byl zničen v období reformace, ale z 15. století zůstala vitrážová okna za ním a také nádherně vyřezávané chórové lavice s bustami.

(kostel vstup zdarma, věž 5 euro na osobu)

3. Stará a nová architektura

Mám pocit, že Ulm je ukázkovým spojením starého s novým, potkávají s opravdu na každém kroku. Spojenecké bombardování v prosinci 1944 bylo zaměřené na průmyslové podniky a vojenské objekty v okolí centra Ulmu, ale některé bomby zasáhly i historické centrum města. Po jediném dni zůstalo zničeno celých 80 % budov v centru. Ulm Münster nebyl vážněji poškozen, ale byly zasaženy historické stavby na hlavním náměstí a v jeho blízkosti. Část z nich bylo vystavěna znovu, na míst byly vybudovány současné stavby, které zajímavě propojují staré a nové. Na začátku 90. let bylo náměstí Münsterplatz uzavřeno stavbou Stadthaus – městského výstavního centra s turistickou kanceláří se zvláštním propojením devíti kostek a kruhové stěny.

Vedle hlavního náměstí, kde se konají každou středu trhy s ovocem, zeleninou, květinami i s masem a rybami, se nachází stará radnice. Nemůžete ji přehlédnout kvůli její malované renesanční fasádě, kterou z východní strany zdobí zajímavé astronomické hodiny se zvěrokruhem ze 16. století. A hned vedle stojí moderní prosklená pyramida Centrální knihovny od architekta Gottfrieda Böhma, která byla otevřena v roce 2004

Silná židovská komunita měla svoji hlavní synagogu kousek od Münsteru na Weinhof, ta byla zničena při pogromu v listopadu 1938. Na stejném místě byla v roce 2012 otevřena nová synagoga a židovské společenské centrum. Jednoduchou „kostku“ ozvášťňují tzv. jeruzalémská okna v podobě stylizované Davidovy hvězdy. Na stejném náměstí najdete i Schwörhaus – Dům přísahy, který byl postaven na místě bývalé falci a připomíná zvýšení postavení řemeslníků při hlasování městské rady nad urozenými občany v roce 1397.

Zajímavé stavby vznikly i v bezprostřední blízkosti centra např. Galerie Kunsthalle Weishaupt ve čtvrti Neue Mitte nebo budova Sparkasse od Stephana Braufelse, který vytvořil i obchodní dům Münstertor vedle staré radnice.

4. Fischerviertel

Asi nejromantičtější místo v Ulmu je čtvrť Fischerviertel. Středověké hrázděné domy na březích říčky Blau, která se zde rozlévá do dvou ramen, obývali rybáři a řemeslníci, dnes ti najdete řadu hospůdek a hotýlků nebo třeba funkční dřevěné mlýnské kolo na hostinci Lochmühle. Na jednom z domů také najdete desku potvrzující jedinečnost této stavby zápisem do Guinessovy knihy rekordů jako nejvíc šikmý hotel na světě. Hrázděný dům tzv. Schiefes Hausse viditelně naklání směrem k říčce, vypadá to roztomile, ale spát bych v něm fakt nechtěla.

5. Dunaj

Ulm leží v místě, kde se do Dunaje vlévají řeky Blau a Iller. Dunaj pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa, ale pokud znáte jeho velikost ve Vídni, Bratislavě nebo Budapešti, budete překvapeni, že jeho šířka v Ulmu dosahuje maximálně 100 metrů. Od pramene sem urazí asi 150 kilometrů, než se do něj z pravé strany připojí alpská řeka Iller a zleva menší tok Blau, který ovšem protéká přímo starým městem a tvoří tak krásné kulisy historickým domům. Ulm je také posledním místem, kam ještě směřuje velká lodní doprava proti proudu. Nad tímto úsekem se setkáte už jen s výletními loďkami, veslicemi, šlapadly a dalšími vodními hýbadly, protože pro místní ve voda všudepřítomný živel. Jako důkaz mohou posloužit četné kašny po městě – Lví, Delfíní, Sádková nebo Jiřího kašna.

Elektrárna před Ulmem – konečná pro lodní dopravu

Ze strany od Dunaje jsou také vybudovány městské hradby z 15. století, které doplňují dvě věže ze staršího opevnění Metzgerturm a Gänsturm, na severní straně centra zůstal zachovaný kus zdi a věž s bránou Seelturm.

6. Einstein

Nejznámějším zdejším rodákem je Albert Einstein, nositel Nobelovy ceny na fyziku z roku 1921 a autor nejslavnější rovnice, kterou změnil nazírání na fungování světa. Jeho rodný dům v Bahnhofstrasse 20 byl zničen při spojeneckém bombardování v roce 1944. Prožil ve městě pouhý rok svého života, než se rodina židovského obchodníka a elektrotechnika Hermanna Einsteina přestěhovala do Mnichova a pak do Itálie a Švýcarska. Ovšem místní s nadsázku tvrdí, že právě místo narození mělo zásadní vliv na jeho genialitu.

Attribution: Björn S. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Einstein-Brunnen_-_panoramio.jpg

7. Univerzita a vědecké centrum

Ulm se pyšní přízviskem Univerzitní město. Universität Ulm nemá dlouhou tradici, byla založena až v roce 1967, vede si ale výborně, protože podle prestižního hodnocení univerzit jí patří 8. místo na světě mezi mladými univerzitami. Město přiláká každý rok spoustu mladých lidí, takže na čtyřech fakultách poskytuje vzdělání více než 10ti tisícům studentů, což je ve 120tisícovém Ulmu hodně znát. Její moderní budovy ve čtvrti Tübingen doprovází celý rozlehlý kampus a také tzv. Vědecké městečko, kde se zabývají aplikovaným multidisciplinárním výzkumem, což univerzitě přidává na prestiži. Součástí areálu je také významná Univerzitní nemocnice. Univerzita sice nenese jméno slavného rodáka, ale alespoň je po něm pojmenována hlavní ulice – Albert Einstein Allee.

8. Blautopf

Říčka Blau (v němčině Modrá), která prochází Ulmem a vlévá se zde do Dunaje, má svůj počátek ve zvláštním místě nazývaném Blautopf. Nachází se ve městě Blaubeuren asi 15 km od Ulmu a kousek za klášterem najdete jezírko s neuvěřitelně modrou vodou. Dlouho se nevědělo, kde pramen vzniká, dnes se považuje za potvrzené, že sem křišťálově čistá voda proniká jeskyním systémem z vápencového pohoří Švábská Alba nebo také Švábská Jura. Podzemní voda zde vytvořila několik velikých jeskyní např.  Blauhöhle nebo Apokalypse, které byly prozkoumány až v nedávné době, a napojují se na Blautopf v hloubce asi 20 metrů. Do nedávné doby zde bylo potápění zakázáno, protože tu došlo k několika smrtelným úrazům, dnes je to možné pouze s několika specializovanými agenturami. Kolem jezírka vede jednosměrná cesta od vodního mlýna, kde je možné zhlédnout dokument o objevování jeskyní

9. Pravěké jeskyně

Pohoří Švábská Alba nedaleko Ulmu je vápencového původu a skrývá v sobě mnoho jeskyní, některé zdroje uvádějí, že jich je víc než dva tisíce. Staly se výborným útočištěm pro pravěkého člověka, který zde žil už zhruba před 40ti tisíci lety, tedy velice brzo po příchodu pravěkého člověka do Evropy. Pozůstatky jejich života, které se našly v údolích Lonetal a Achtal, byly uznány za natolik významné, že jsou od roku 2017 pod ochranou UNESCO. Mimo jiné se zde našel nejstarší známý hudební nástroj – pravěká flétna, ale také šperky, figurky (např. Venuše, která se našla v jeskyni Hohle Fels, ale také sošky mamutů, lvů nebo koní) vyřezávané z kamene, kosti nebo slonové kosti. Figurka Lvího muže, zobrazeného jako člověka se lví hlavou, je dokonce považována za nejstarší známé umělecké dílo vůbec. Některé z jeskyní, které byly objeveny v roce 1860, jsou veřejně přístupné, umělecká díla se nacházejí ve více muzeích např. v  Landesmuseum Württemberg ve Stuttgartu nebo v Prehistorickém muzeu v Blaubeuren.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%A1bsk%C3%A1_Alba
https://www.dw.com/en/caves-and-ice-age-art-in-the-swabian-jura/a-39314348

10. Na kole i pěšky

Ulm má výbornou polohu na poklidnou cyklistiku. Město leží v nadmořské výšce 459 až 646 metry, staré město i bavorský Neu Ulm za Dunajem ovšem leží na rovině, nad kterou se zvedají kopce počínající Švábské Alby. Město je protkáno řadou cyklostezek a i ve městě samém je to možná častější dopravní prostředek než auto a také nejspíš rychlejší. Občas najdete dopravní značky, že ulice je jednosměrná, ale pouze pro auta, kola jezdí oběma směry. Kolem Dunaje vede pochopitelně nádherná cyklostezka.

Jako ideální místo na procházky je stezka pro pěší, která vede přímo vedle historckého centra nebo velký park Friedrichsau na jeho břehu kousek po proudu. Vznikl už v roce 1811 a je nádhernou symbiózou stromů, květin a vodních ploch, které doplńují zajímavá umělecká díla. Můžete tu sportovat, navštívit malou zoologickou zahradu, děti se mohou vyřádit na nápaditých hřištích. Z parku také odjíždějí turistické lodě, aby poskytly pohled na město i na Neu Ulm z druhé strany Dunaje z nezvyklé perspektivy.

A navíc – Blízké okolí

V 1. století našeho letopočtu překročili vojáci Římské říše řek Rýn a Dunaj a posunuli hranice civilizovaného světa dál na sever. Další rozšiřování se zde zastavilo a na severní hranici říše vznikl systém opevnění,  který nazýváme limes romanum. Původní proutěné ploty a dřevěné věže na dohled postupně nahradily palisády a věže z kamene na celkové délce 380 kilometrů. Podél limes vznikaly tábory legionářů, ze kterých se vyvinula středověká města. Na místě největšího římského tábora severně od Alp ve městě Aalen bylo vybudováno muzeum, jenž přibližuje Hornogermánsko-rétský limes a zahrnuje i pozůstatky římské pevnosti a kasáren. Aby zůstaly památky na římské období zachovány, byl systém limes zapsán v roce 1987 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Aalen se nachází 70 km severně od Ulmu, ale pokud byste cestovali do Ulmu po dálnici od Norimberka, bude to vlastně po cestě. https://www.limesmuseum.de/limesmuseum.52501.52497.htm

Pokud jste milovníky barevných dánských kostiček, necelou půl hodinu cesty od Ulmu na východ se nachází v bavorském městečku Günzburg Legoland Germany. Byl otevřen v roce 2002 a každý rok přiláká více než milion návštěvníků. Vstupné tedy stojí za to – jednodenní stojí 50 euro za dospělého a 45 euro za dítě, ale to nadšence asi neodradí (v současnosti mají vstupenky jen online, ale zase jsou trochu zlevněné). Na ploše 130 000 m2 tu najdete miniaturní legoměstečko LEGO Miniland, kde jsou postaveny z legokostek známé budovy především z Německa, jako je model Berlína s Braiborskou bránou nebo stadion v Mnichově. Mimo to můžete projet v okružním vláčku nebo si pohrát s legoautíčky na dálkové ovládání, dokonce se můžete v legohotelu i ubytovat.  V Adventure landu se nabízí třeba safari za zvířaty z lega nebo dinopark, pouťové atrakce jako je horská dráha v lego hradu nebo rozličná dětská hřiště. Každý rok se expozice inovuje a představuje nejnovější přírůstky do Lego rodiny. Existuje i síť menších Legoland Discovery Centre, nejbližší je nachází v Berlíně. https://www.legoland.de/cs/

Směr Rakousko! – Fridrichshafen, Sankt Galenkirsch, Lünersee

Na začátek mám dotaz: Víte, který stát má mezinárodní poznávací značku FL (kterou má většinou i v normální spz)?

Zatímco budete přemýšlet, přidám  pár zážitků z cesty. Plány na treky ve Schwarzwaldu nam zhatilo počasí, tak jsme místo na západ zamířili k jihu do města Fridrichshafen, které leží na břehu velikého Bodamského jezera. Tak velikého, že se o něj dělí Německo s Rakouskem a Švýcarskem. Mezi tyto tři státy se ještě vešel pidistáteček Lichnštejnsko (to je ta pro mě neznámá značka FL 😉). Byla by škoda ho nenavštívil, když stačilo si zajez asi jen 20 kilometrů. Mezi Rakouskem a Lichnštejnskem fungovali dokonce celníci, takže jsme se museli legitimovat a potvrdit, že nepřevážíme alkohol, cigarety, sni salámy. Všechno jsme pochopitelně odkývali, až dodatečně jsem si uvědomila, že je to naprostá pravda. Vyjímečně jsme neměli v autě vůbec. Celou cestu do hlavní města Vaduzu pršelo, takže jsme ani nestavěli, přestože několik měst vypadalo skvěle, třeba Feldkirsch. Vaduz mě vůbec nezaujal, takové menší město s výrazným hradem na kopci, takže jsme jen pořídili povinnou fotku hradu a zmizeli.

Fredrichshafen
Vaduz – hrad za deště

Naším cílem byly ještě Alpy, nikoliv ovšem německé, ale vyšší rakouské. Z téhle strany je neznáme. Zjistila jsem, že Rakušané koronakrizi řeší podobné jako my. Zdůrazňují odstupy a hygienická pravidla, roušky už nejsou povinné v obchodech, ale ve veřejné dopravě se s nimi potkáte. Alpy a vlastně vůbec celé Rakousko žijí z turistického ruchu, ale teď je tady opravdu klid. V kepmu s námi bydlí jen pár Němců a Belgičanů. Díky tomu také všechno působí jako období hodně řed vrcholnou sezónou  (nebo jako Balaton po sezóně). I to počasí nepůsobí letně, teploty kolem 15 st. a déšť. Druhý den jsme vyrazili nahoru na trek a skoro celou dobu pršelo – od drobného mrholení po lehký déšť. Nad městecko Sankt Galenkirsch jsme vyjeli kabinou, které v zimě vozí lyžaře na kopec Grassjoch, teď funguje jen od pátku do neděle. Už cestou vzhůru bylo jasné, že nám trek nebude kazit ani tak déšť, jako mlha. Na krásné výhledy jsme mohli zapomenout. Od horní stanice lanovky jsme se vydali směrem na Roßberg, plánovaný okruh jsme nedokončili a téměř po spádnici sestoupili po červené značce více než 1500 výškových metrů zpátky do údolí. Nohy dostaly opravdu zabrat a to ani nemluvím o tom, že od vystoupení z lanovky po teplou sprchu v kempu měly na sobě úplně rozmáčené boty. 

Jak rozhýbat ztuhlé nohy po včerejším dlouhém sestupu? Bylo by chybou přemýšlet nad masáží nebo třeba bazénem. Nejlepší další výšlap, kvůli kompenzaci pochopitelně nahoru. Vybrali jsme si krásné jezero Lünersee. K němu se dá dostat buď pěšky nebo lanovkou. Ta ovšem nefungovala, my bychom s ní stejně nejeli, to by nebyl ten správný zážitek. První hodinu stoupání jsem sice měla pocit, že mi v noci někdo nohy vyměnil za starší vyřazený model. Pak už to docela šlo. Nádherné jezero i slinečné počasí byly za odměnu.

Německo: Jak funguje na konci korony…A tři recepty navíc

S příchodem července jsme byli zvyklí opustit Česko, ale tentokrát to dlouho vypadalo, že to nebude možné. Nakonec se hranice přece jenom otevřely a my zamířili aspoň k sousedům do Německa. Dlouho slibujeme návštěvu našim kamarádům Míše a Michalovi v Ulmu a teď přišla ta pravá chvíle.

Německo je v rozvolňování opatření opatrnější než my, tak se pokusím shrnout, co je aktuálně potřeba dodržovat, pokud byste chtěli vyrazit také. Zatím je tady menší provoz i méně zahraničních turistů.

  • Všude se zdůrazňuje odstup aspoň 1.,5 metru a použití desinfekce.
  • Roušky jsou nutné ve veřejných prostorách – v obchodech, restauracích, veřejné dopravě. Např. na zahrádce můžete sedět bez roušky, ale při pohybu po zahrádce ji musíte mít nasazenou, stejně tak když půjdete na toaletu.
  • V restauraci ještě před objednávkou vám dají k vyplnění formulář s kontaktními údaji, aby se dali v případě nákazy rychleji dohledat minulí hosté.

Už víte, že rádi ochutnáváme místní speciality a pak je doma zkoušíme, teď mám ideální možnost vyptat se na recept hned. Zatím jsme ochutnali:

Obatzda je tradiční pomazánka v Bavorsku, ale to se nachází hned za Dunajem. Do sekáčku dáte uzrálý camembert, čerstvý sýr (např. Philadelphia), trochu povolené máslo, střední cibuli, mletou papriku a trochu piva, aby vše vytvořilo krémovou konzistenci, nakonec se vmíchá ještě kmín. Pojídá se tradičně s bavorskými preclíky (ty se dají koupit i mražené v Česku, např. v Lidlu nebo v Penny, a doma je upečete v troubě). My jsme si na vynikající obatzdě pochunávali na návštěvě u Petry, ta máslo vynechává úplně.

Wurstsalat je další ze zdejších pochoutek. Měkký salám např. lyonský, se nakrájí na kousky nebo na dlouhé tenké nudličky, na stejný tvar připravíme kyselé okurky a cibuli. Zakápneme zálivkou z olivového oleje, octa, cukru a hořčice, ochucenou jen solí a pepřem. Tahle se podává tady ve Švábsku, ale setkáte se i s variantou švýcarskou, ve které nesmí chybět tvrdý sýr.

Včera bylo opravdu vedro, tak jsme mimo piva (v Ulmu se vaří Gold Ochsen, ale zkusili jsme i pivo typu kölsch) dali i Hugo. Pánové trochu ohrnovali nos, že to je pití pro ženské, ale opravdu osvěží. Namícháme ho z lehce rozmačkaných lístků máty, ledu, bezové štávy, sektu a dolijeme trochou perlivé vody. Výsledek má být jen lehce sladký. Super, doporučuji!

Německo na talíři: Maultaschen

Většinu receptů, které zkoušíme, jsme si přivezli z cest. Dneska udělám výjimku – představím recept na specialitu, která přišla za námi. Kamarádka Míša bydlí dlouhou dobu v Německu, a tak se rozhodla, že musíme ochutnat výborné jídlo, které je tradiční v místě, kde teď žije – ve Švábsku. Přivezla nám typické maultaschen, plněné taštičky z nudlového těsta, vzhedem podobné italským ravioli. K jídlu se pojí pověst o jeho vzniku. Ve středověku prý do taštiček mniši schovávali v době půstu maso, aby ho bůh neviděl. Povídačce nevěřím, pravda ovšem je, že náplň taštiček se nejčastěji dělá z cibule, špeku, pečeného vepřového a špenát, což by asi v době půstu měl věřící oželet.

http://www.chefkoch.de/rezepte/772731180170740/Maultaschen-in-Sahne-mit-Kaese-ueberbacken.html

Taštičky se mohou dělat celé doma, od nudlového těsta přes vytvoření nádivky a naplnění až k pomalému uvaření.
Ale pochopila jsem, že to doma už nikdo nedělá (obdobné je to i u všech italských plněných těstovin 😐) a všichni se spoléhají na předpřipravené maultaschen z obchodu. Maultashen se podávají na různé způsoby – jako hlavní jídlo s bramborem, zapékané s rajčatovou omáčkou, smažené nebo jako zavářka do polévky.

http://toffo.blog.cz/1109/schwabische-maultaschen

http://ws12.de/maultaschen/maultaschen.html

Nám Míša a Michal připravili takovou domáckou podobu. Na slanině se osmažili cibulku a na ní opekli taštičky, které před tím nakrájeli na proužky. Po prohřátí k nim nalili rozšlehaná vejce, která se nechala ztuhnout. Podle Michala je nezbytné podávat takhle připravené taštičky se salátem. Zajímavé bylo, že do hlávkového salátu přidal Michal nejen hořčici, ale také Maggi. Chutnalo to nezvykle a originálně. Maultashen nám opravdu chutnali, takže jsem se domluvili s Míšou, že je opět přiveze a zkusíme je upravit na jiný způsob. Pokud budete mít možnost ochutnat, buď v restauraci, nebo si je koupit v obchodě a pak si je doma dodělat, určitě doporučuji. Jsou skvělé!

Michal vaří

Pohled na pánev

Výsledek na talíři