Archiv štítku: problémy

Cestování v době koronaviru

EDIT 18. 3.: Článek je starý asi tři týdny, psala jsem ho těsně před tím, než jsem vyrazila na cesty, abych si ujasnila, co můžu a co nemůžu. Z cesty jsme zpátky, mezi tím nabraly věci rychlý spád. Z opatření, která jsme tu popsala, se změnil názor vlastně na jedinou otázku, a to je nošení roušek. V období, kdy je většina populace zdravá, jsou nadbytečná, když může být infekční velká spousta lidí, jsou NEZBYTNÉ pro ochranu ostatních. Vrátili jsme se z oblasti, kde nákaza téměř nebyla, karanténu nařízenou nemám, ale stejně se snažím nechodit mezi lidi. Přestože šance se nakazit nebyla veliká, pro mé svědomí je důležeté nikomu neublížit. V téhle chvíli už můžu říct, že cestovat NE. Zůstaňme doma a věnujme se jiným věcem. Zdraví je nejdůležitější.

V Česku se objevil koronavirus Covid-19 a celý národ blázní. Spousta lidí by nejradši zavřela hranice, zabarikádovala se doma nevystrčila nos. Co ale dělat, když máte zaplacené letenky a chystáte se odletět??? Je to bezpečné?? A přemýšlíte, jak se  nejlépe chránit, pokud odletíte?? Tak si pojďme shrnout důležité informace.
Koronavirus se přenáší z člověka na člověka po blízkém kontaktu, který trvá delší dobu (především rodina, přátelé, spolupracovníci apod.). Je to takzvaná kapénková infekce, která se přenáší vzduchem (jiné způsoby přenosu se ještě ověřují). Nejčastěji se šíří, když nakažený člověk zakašle nebo kýchne. Kapičky s virem mohou být asi do vzdálenosti 1,6 metru rovnou vdechnuty, nebo se usadí na povrchu. Na hladkém a suchém povrchu se virus udrží několik hodin, ve vhlkém je to trvá ještě déle. Pokud na takový povrch sáhneme, dostane se nám na ruce. Pak už jen virus čeká, až se dotkneme nějaké sliznice, což nejčastěji bude oko či ústa, nebo ho nemytou rukou přeneseme na jídlo, které pak sníme. Koronavirus zasahuje nejčastěji sliznice horních a dolních dýchacích cest a může způsobit obtíže, podobné nachlazení nebo klasické chřipce – kašel, teploty, bolesti hlavy a kloubů, méně často rýma nebo bolest v krku. U starších nebo oslabenýcch jedinců by ale mohl vyvolat smrtící choroby, jako je například zápal plic, těžký akutní respirační syndrom nebo jinou nebezpečnou infekci, případně selhání ledvin. Pro dvě procenta nakažených končí nemoc smrtí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Koronavirus

Z principů šíření vyplývají možnosti ochrany. Takže co dělat?

  1. Vyhýbete se místům s větší hustotou lidí, jako jsou koncerty, přeplněné noční kluby, nacpané městské autobusy nebo metro.
  2. V letadle se normálně dýchat nedá, protože se nachází ve výšce, kde je málo kyslíku. Ledadlo je uzavřený systém, kde vzduch cirkuluje, proto vypadá jako ideální místo, kde se nakazit nějakou infekcí.  O pohyb vzduchu se stará vzduchotechnika, která neustále pohybuje vzduchem v letadle. Kopresory přivádí vzduch do kabiny a neustále ho recyklují, ovšem v průběhu se několikrát filtruje a zároveň se zbavuje vlhkosti. Jedním z filtrů je HEPA filtr, název je zkratkou z „high efficiency particulate arrestance“. Jeho účinnost je minimálně 99,97%  v případě částic o velikosti 300 nanometrů, větší částice jsou filtrovány s ještě vyšší účinností. Všechen vzduch v letadle se obmění v průběhu 2-3  minut, takže je mnohem čistší, než běžně dýcháme v uzavřených prostorech třeba v práci nebo ve škole. Letadlo je tedy relativně bezpečnné prostředí, ale i tak je možné ješně snížit pravděpodobnost nakažení.
  3. Nepřibližujte se k lidem, kteří jsou zjevně nemocní. Mohou mít koronavirus, chřipku nebo cokoliv jiného, každopádně jsou možnými přenašeči. Bezpečná vzdálenost je 2 metry. Takže se neobjímejte, nelíbejte, ani nepodávejte si ruce. V letadle vás mohou nakazit pasažéři vzdálení max. 2 – 3 řady od vás (hlavně za vámi).
  4. Pokud si chcete cítit jistě, před virem vás ochrání respirátor s třídou filtrace FFP 3. Je potřeba v něm měnit filtr, jinak nebude tak účinný. Roušky před šířením viru nechrání, pouze zabraňují jeho šíření navenek. Rouška se zhruba do dvou hodin zaplní vašimi viry a bakteriemi, které se ve vlhkém prostředí ideálně množí, proto je nutné roušku po dvou hodinách vyměnit.
  5. Při smrkání, kašlání a kýchání používejte jednorázové kapesníky; když je nemáme po ruce, kašlete nebo kýchejte do rukávu na paži, ne do dlaně. EDIT: poté, co dvojice sedící přímo za námi v letadle poslední dvě hodiny prosmrkala a prokýchala, nebojím se Covidu, ale jiné infekce. Takže jsem si vzpomněla na jeden fungující „hmat“ z akupresury. Kýchnutí zastaví zmáčknutí bodů uprostřed mezi horním rtem a nosem. Aspoň z vás nebudou mít ostatní obavy.
  6. Nejdůležitější je umývat si důkladně ruce aspoň 20 vteřin, ideálně antibakteriálním mýdlem. Pokud to není možné, použijte desinfekční kapesníčky nebo desinfekní gely, které budete vtírat do rukou podobným způsobem, dokud nebudou suché. Nezapomeňte na předměty, které jsou blízko vašich úst a rukou, především mobil, klávesnici počítače a myš. Alkohol je výborný likvidátor virů. Nefunguje, když ho polknete, ale na desinfikaci rukou je nezastupitelný.
  7. Nedotýkejte se zbytečnně hodně osahaných povrchů – madel, klik, eskalátorů, sedaček, nákupních vozíků apod. I když mohou být občas čištěny, přestavte si, že jak jsou pokýchané a oslintané, a tedy potenciálně nebezpečné. Buď si je očistěte desinfekčním kapesníčkem, nebo se jich dotýkejte před oblečení, rukavice…
  8. Nesahejte si na obličej rukama. Špinavé ruce mohou přenést přes sliznice (oči, nos, ústa) přenést virus do těla, takže žádné kousíní nehtů, šťourání v nose, ani tření očí.
  9. Zvyšte celkovou obranyschopnost organismu důkladným přísunem vitamínu C, Normálně je lepší dostat ho do sebe z ovoce a zeleniny, ale teď není úplně normální situace. Před cestou i během ní berte tabletky 250mg, přemíra neškodí, jen ji vyoučíte močí.
  10. Pokud se již nakazíte nebo máte příznaky nakažení, buďte ohleduplní k dalším lidem. V průběhu letu letadla informujete palubní personál, v prostoru letiště vyhledejte lékařskou pohotovost. Z domova zavolejte na krajskou hygienickou stanici, která vám vysvětlí, co dělat. Nezapomeňte kontaktovat zaměstnavatele a domluvte se na dalším postupu.

Nejaktuálnější informace z celého světa najdete na webu https://covid19info.live/. Do oblasti, kde je koronavirus na vzestupu, bych nejela. Hrozí velké nebezpečí nakažení a přestože věřím, že mně samotné nemůže ublížit (zabíjí především starší a chronicky nemocné lidi), mohu se stát přenašečem viru nebezpečného pro ostatní. Nehodlám být vědomě nebezpečná pro jiné lidi. EDIT : Zajímavý článek na podobné téma https://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/39422-koronavirus-a-aktualni-cestovani-rozhovor-s-docentem-madarem-o-nejaktualnejsi-situaci/

https://www.idnes.cz/technet/veda/jak-si-myt-ruce-koronavirus-covid-chripka-navod.A200229_215126_veda_pka

Jak vyřídit víza do Indie?

Indie je nádherná země plná starých památek, neuvěřitelné přírody všech možných tvarů i vysokánských hor. Je to země plná barev a vůní. Její rozloha představuje trojnásobek plochy celé Evropy! Žije zde více než 1 miliarda obyvatel, na světě je víc jen Číňanů. Je milión důvodů, proč se sem vypravit. Říká se, že kdo do Indie přijede, buď si ji zamiluje a pořád se vrací, a nebo ji nenávidí. Já po prvním putování řekla, že jsem to tady ráda viděla, ale stačilo… A stejně jsem se před nedávnem vrátila z naší čtvrté cesty . Prostě se vám dostane pod kůži…

bdr

 

Pokud byste se sem chtěli podívat, budete potřebovat vízum. Na naše první dvě cesty bylo nutné  vyřídit vízum přímo na konzulátu v Praze a do pasu vám přibyla nalepená stránka. Dnes se vyplňuje pouze elektronický formulář, ale ani tak to není úplně easy, proto žádost neodkládejte a nechte si na vypsání dost času. Vyplňujte pečlivě, speciálně si zkontrolujte číslo pasu. Přehozené číslice  vám sice umožní získat vízum, ale nepustí vás na něj ani do letadla, jak mohou potvrdit naši kamarádi, kteří takto zanechali jednoho borce už na letišti v Praze. Vízum e-Tourist visa je platné 60 dní od příjezdu a je možné na něj vstoupit dvakrát.

Výsledek obrázku pro indie viza

Na stránce indianvisaonline v první záložce e-Visa Application se otevře interaktivní formulář v angličtině. Některé kolonky mohou být zapeklité právě i kvůli angličtině. Vysvětlení pojmů si můžete najít na různých stránkách (např. zde). Je nutné mít digitální fotografii hlavy před bílým pozadím v rozlišení 10 kB až 1 MB a sken stránky pasu, kde je fotka. A znát spoustu rodinných podrobností. Připravte se na to, že budou velmi zvědaví, např. se budou se ptát na jména vašich rodičů i místo jejich narození a zazní i otázka, zda vaši prarodiče nejsou pákistánského původu, což je velmi nežádoucí. Bude potřeba napsat i vaše zaměstání včetně adresy zaměstnavatele. Ještě jedna rada…nepoužívejte háčky a čárky, mohou způsobit problémy.

https://indie.rovnou.cz/vizum.html

Po vyplnění každé stránky kliknete na Continue, na další stránce nahoře se objeví Temporary Application ID. Toto číslo doporučuji si uložit (já vše ukádám do Evernotu), protože pokud stránka spadne nebo potřebujete něco dohledat, pod těmito znaky můžete pokračovat na druhé záložce Complete Partially Filled Form, tj. dokončení částečně dokončeného formuláře. Po skončení zadávaní údajů je potřeba nahrát vaši fotografii a správně ji oříznout do čtverce. Pozor – digitální sken stránky pasu musí být do velikosti 300kB, jinak nelze nahrát, což nám dalo zabrat, než jsme zjistili, v čem je zakopaný pes .

Nakonec je ještě potřeba zaplatit 50 USD. A pak už jen čekat…Ovšem netrvá to dlouho, k vyřízení mají 72 hodin, většinou vám přijde potvrzení první pracovní den po zadání. V mailu najdete schválení – Application Status: Granted nebo nesouhlas Application Status: Rejected. Mail je potřeba vytisknout a mít ho připravený, protože ho budou vyžadovat už při odbavení na letišti, také při nástupu do letadla i při vstupu na pasové kontrole přímo v Indii. Velmi důležitý kus papíru bude vypadat nějak takto:

https://www.ivisa.com/india-blog/india-e-visa-frequently-asked-questions

 

Při vstupu budete vyplňovat ještě jeden kousek papíru, který často rozdávají už v letadle, abyste měli dost času na vypsání. Mimo čísel pasů a čísla letu se tu píše i vaše adresa v Indii. Moc se tím nestresujte! Je potřeba vše vyplnit, ale nikdo nepátrá po tom, zda je to pravda. Doporučuji najít jméno a adresu libovolného hotelu v místě, kam máte v plánu cestovat. Pečlivkám doporučuji si ji někam poznamenat – budete ji vyplňovat znovu při opuštění Indie. My jsme psali při vstupu i odjezdu ten samý, ale od nikoho jsem neslyšela, že by byl problém, pokud napsali něco jiného. Jde spíš o to, aby se vlk nažral…o kozy nejde 

https://www.immihelp.com/travel-to-india/foreigners-arrival-card-india/

 

 

 

 

Balkán tour 2011 aneb strašáci ve vlastní hlavě

Musím přiznat, že mne léta cestování hodně změnila. Jedna věc je tvrdit doma na gauči, že je člověk tolerantní k jiným, druhá věc se dennodenně potkávat s neznámými lidmi, potýkat se s neznámými zvyky, tradicemi, náboženstvím. Stále se učím být otevřená novým situacím, lidem, prostředí. Ověřila jsem si, že paušalizování neplatí, nálepky jsou zbytečné na lidech i na zemích. Prostě bojovat s vlastním strachem z neznáma, s předsudky a zažitými  představami. Myslím si, že právě tím se dost měním i rozvíjím.

Uvědomuji si, že poprvé jsem tenhle boj s vlastním strachem z neznáma prožila docela překvapivě kousek od nás – v Evropě.

Velký kus západní a střední Evropy jsme projeli autem, k opuštění bezpečí Evropy jsem odhodlala až na podzim v roce 2011. Naši poslední delší cestu autem jsme podnikli ten samý rok během prázdnin a zamířili jsme na jih.  Tuhle naši „expedici“ nazývám Balkán tour, protože jsme za 17 dní projeli většinu balkánských zemí od severu k jihu a zase zpět. Rakousko, Slovinsko, Itálii, Chorvatsko, Bosnu, Černou Horu, Albánii, Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Slovensko. Mapy mi změřily, že jsme ujeli minimálně 4 200 kilometrů. Prošli jsme si historická města, muzea i chrámy, koupali se v moři (tedy mořích 😀), podnikli treky ve slovinských Alpách i černohorských horách. Mám na tuhle cestu skvělé vzpomínky, i když jsme si hrábla místy na dno – fyzicky v horách, teplotně v Řecku i psychicky v Albánii.

Cesta probíhá v pohodě až do příjezdu do Albánie. Země byla skoro padesát let v izolaci a ani dodnes tam mnoho lidí necestuje. Neuměla jsem si představit, co mám čekat. Lehce zaostalou a chudou Evropu, nebo pro mne neznámý svět Blízkého Východu?? Civilizaci nebo divočinu?? Ovládly mě velké obavy a nejistota…

Do Albánie jsme se dostali z Černé Hory přes přechod Muriqan. Už příjezd k němu působil spíše jako zapomenutá cestička, na druhé straně hranice to bylo ještě horší. Jedna z nejdůležitějších příjezdových silnic do země je bez asfaltu! Místy se rozšiřuje na možná 20 metrů udusané hlíny s pořádnými dírami, která auta objíždějí v celé šířce „silnice“, klidně do protisměru. Kolem ní rozeseté nuzné špinavé domky i velké haciendy. A desítky myček aut!  Pod velkým nápisem Lavaza sedí kluk pod přístřeškem z vlnitého plechu ochotný ručně omýt auto hadicí. Všechna voda stéká na silnici a vytváří na ní obrovské kaluže. Všude se víří prach a do toho je nesnesitelné vedro, teploměr v autě ukazuje 35 stupňů. Hlavou mi běží jen: Kde jsem se to proboha ocitla??? Je tu bezpečno? Neokradou nás zloději a mafiáni? Domluvíme se tu vůbec? Jak asi můžou vypadat jejich záchody? Kde vyměníme peníze?

http://www.celysvet.cz/galerie/foto-33184-silnice-v-albanii

Po necelých dvaceti kilometrech se objevuje město Skodar, ve kterém žije přes 100tisíc obyvatel a je čtvrtým největším v Albánii. V sobotu odpoledne jsou jeho ulice prázdné, možná díky tomu vedru. Potřebujeme vyměnit albánské leky, známe směnný kurz, ale nevíme, kolik jich budeme potřebovat, jak je tady draho…Náhodně zastavujeme na hlavní ulici a kousek od nás je funkční bankomat. A hned vedle auta v řadě zavřených obchodů svítí nápis Bar. Vstupujeme. Uvnitř je příjemné chladno díky klimatizaci. Mladík za barem mluví slušnou angličtinou a točí nám docela dobré a studené pivo. Záchod je sice turecký, ale čistý a voňavý. A na velké televizi na stěně běží přímý přenos z fotbalu, anglická Premier League. A najednou je po obavách. Jak málo stačí ke spokojenosti!  Od té doby jsem byla na místech, kam civilizace zasáhla mnohem méně, ale mé největší obavy byly už dávno minulostí – zůstaly na severu Albánie 

http://www.panacomp.net/shkoder/

.