Rádi byste vyzkoušeli něco jednoduchého ke snídani nebo jen něco malého na zub, jehož příprava nezabere příliš času? Ukrajinské syrniki jsou to pravé.
Postup:
Rozdrobíme tvaroh a smícháme s dalšími surovinami, nakonec přidáme 4 vrchovaté lžíce hladké mouky a propojíme. Není potřeba propracovat tvaroh úplně dohladka, zajímavá struktura přidá další chuťovou vrstvu.
Z těsta vytvarujeme menší kuličky, které zploštíme do placičky o průměru asi 5 – 7 cm a 1 cm vysoké.
Placičky obalíme důkladně v hladké mouce, aby hotové syrniki měly křupavou kůrčičku.
Opečeme na oleji do zlatava, vnitřek musí zůstat trochu mazlavý, takže postačí asi 2 minuty. Pro zdravější variantu můžete vyzkušet pečení na lehce namaštěném lívanečníku.
Podáváme se zakysanou smetanou a ovocem, příp. s marmeládou nebo se šlehačkou
Nejlepší jsou syrniki teplé, ale i studené chutnají výborně.
Suroviny:
1kg měkkého tvarohu (např. Olešnický jemný – v trojuhelníkovém obalu)
Pokud procházíte ulicemi Istanbulu, určitě uvidíte u spousty stánků nádobu s bílou tekutinou, jak ji neustále promíchávají točící se vrtulky, aby byla jemně napěněná. Tímto nápojem je ayran. Ve skutečnosti je to kvalitní bílý jogurt smíchaný s vodou asi v poměru 2:1. Nejčastěji se podává osolený (někdy i docela hodně), občas se do něj přidává česnek, máta nebo kopr, místo vody se dá použít okurková voda. Protože je chlazený, dá se skvěle pít nejen v horkém tureckém létě, ale je osvěžující v každém počasí. Ayran je oblíbený všude na Blízkém východě, ve Střední Asii a na Balkáně. Balený nechybí ani v tureckých prodejnách kebabu, protože napomáhá trávení, takže ho k jídlu bereme už automaticky. V poslední době se v obchodech objevil i ayran vyráběný u nás, firma Moravia Lacto dodává na trh výrobek, který má chuť hodně podobnou originálu. Je balený v kelímku, nezapomeňte ho před nalitím důkladně protřást, aby se napěnil…
Ayran tradičně podávaný v měděných pohárech s opravdu nadýchanou pěnou
Napěňovač ayranu v restauraci
https://www.mleko.cz/produkt/ayran/
Německá verze ayranu
V Indii a na Srí Lance se vyrábí jogurt z bůvolího mléka curd, který je populární také v Pákistánu, Bangladéši, Nepálu. Je tučnější než jogurt z kravského mléka, má zhruba 7,5% tuku. Curd se často podává s medem nebo palmovým sirupem. a používá se jako základ dalších jídel, jako je raita, biryani nebo curd rice.
Z curdu se vyrábí nápoj podobný ayranu, v Indii je známý pod jménem lassi. Základ je stejný – smíchaný jogurt (tedy curd) s vodou. V Indii do něj přidávají špetku koření – římský kmín, kurkuma, pepř, zázvor nebo kousek chilli papričky, sladké nápoje se koření skořicí, kardamomem, hřebíčkem, muškátovým květem anebo vanilkou. Nejčastěji se ale pije lassi plain (tj. čisté), sweet (slazené cukrem nebo medem) nebo ovocné. Mezi nejoblíbenější patří banana lassi a mango lassi. V indických restauracích ho určitě najdete na jídelním lístku i v Česku nebo můžete zkusit tento zdravý osvěžující nápoj připravit doma, protože podobně jako curd se dá použít i kvalitní řecký jogurt. Jen škoda, že ani mango, ani banány u nás nechutnají jak v Indii…
SLADKÉ LASSI
Do mixéru dáme 100 ml kvalitního bílého jogurtu, 200 ml vody, 1 – 2 lžičky cukru (nejlépe kokosového) nebo medu a špetka mletého kardamomu a soli. Necháme aspoň 1 minutu mixovat a pak nalijeme do sklenice. V horkých dnech můžeme pro osvěžení přidat do hotového lassi led.
Stejným postupem si můžeme připravit jiné varianty:
BANÁNOVÉ LASSI
150 ml kvalitního bílého jogurtu
300 ml vody
2 zralé banány
1 – 2 lžičky medu
špetka mletého kardamonu a soli
MANGOVÉ LASSI
150 ml kvalitního bílého jogurtu
300 ml vody
1 mango
1 – 2 lžičky medu
špetka mletého kardamomu a soli
JAHODOVÉ LASSI
150 ml kvalitního bílého jogurtu
150 ml vody
200 g očištěných jahod
1 – 2 lžičky medu
špetka mletého kardamomu a soli
LASSI NA PODPORU TRÁVENÍ
100 ml jogurtu
300 ml vody
špetka mletého zázvoru, kmínu, soli a černého pepře
Curd se používá v raitě, která zase nesmí chybět u žádného indického jídla podávaného v malých stáncích na ulici. Vzhledem by se dala přirovnat k řeckým tzatziki, ale je řidší a také pochopitelně pálivá, přestože výsledek je osvěžující. Používá se jako salát nebo jako dip, do kterého se namáčí kousky masa z tandoori pece nebo indické placky, tradičně se bývá přílohou k rice biryany. Může obsahovat ovoce jako je čerstvý ananas, nebo zeleninu, třeba strouhanou okurku, mrkev, zelí nebo třeba i brokolici, květák nebo dokonce vařené brambory nebo fazolky. Základní je asi mint raita (pudina raita), kde se vyskytují čerstvé lístky máty.
Postup:
Curd nebo kvalitní řecký jogurt promícháme, aby získal krémovou konzistenci.
V elektrickém sekáčku nebo mixéru rozmělními lístky máty s pár lžícemi vody, aby vytvořily hrubší pastu.
Nasucho lehce opražíme římský kmín a roztlučeme v hmoždíři, nebo použijeme rovnou namletý. Přidáme koření masala a mleté chilli.
Nasekáme zelenou chilli papričku s pálivostí podle vaší chuti.
Smícháme s jogurtem a dochutíme solí, podle chuti případně i cukrem nebo citronovou šťávou
Promícháme a necháme odležet v lednici nejlépe přes noc, před podáváním ozdobíme lístky máty.
Česká vepřová pečeně se prý překládá do němčiny jako schweinebraten, ale ve skutečnosti je to docela jiné jídlo. Když k nám v srpnu přijely Míša a Petra, které žijí už spoustu let v Německu, poprosili jsme je, aby nám tuhle laskominu uvařily. Bylo to labůžo, ale lépe se hodí do lezavých podzimních dní, jaké jsou teď. Tak jsem vydržela a o originální recept se podělím až teď.
Nejdůležitější jsou pochopitelně suroviny – na originální chuť schweinebraten je potřeba sehnat prorostlé plecko i s kůží, kterou při přípravě nařežeme na malé kostičky. Maso hodně nasolíme, opepříme a důkladně vetřeme hořčici.Na sádle maso rychle opečeme, aby se maso zatáhlo, a vyndáme ho. Na výpeku opečeme zeleninu nakrájenou na zhruba stejné kostičky – mrkev, petržel, celer, pórek, cibule. Zelenina by měla vážit minimálně polovinu toho co maso. Když se na zelenině začnou dělat černé flíčky, přidáme rajský protlak a necháme zkaramelizovat. Pak vrátíme k zelenině maso a podlijeme ho. Na podlití se hodí kvalitní červené víno nebo černé pivo, které nalijeme tolik, aby byla zelenina ponořená. K ruce si připravíme i vývar, kterým budeme v průběhu dušení trochu podlívat. Půjde to pomalu, protože vše musí jen trošičku bublat, optimální teplota bude max. 150C. Když je maso měkké, což bude trvat aspoň dvě hodiny, vyndáme ho a dáme ho samotné ještě chvíli zapéct v troubě, aby dostalo kůrčičku. Necháme ho chvíli odležet a před podáváním ho nakrájíme na plátky. Zeleninu propasírujeme na omáčku, kterou polijeme hotové schweinebraten.
Suroviny:
3 kg prorostlého plecka s kůží
1,5 kg zeleniny
2 lžíce rajského protlaku
černé pivo/červené vínovývar (v hospodě ho nechávají táhnout z kostí a odřezků masa klidně 10 hodin)
sůl, pepř, hořčice
Knedlíky nejsou jen českou specialitou a k schweinebraten se skvěle hodí jejich bavorská varianta. Nejčastěji je Bavoři dělají ze žemlí, ale tvrdí, že stejně nejchutnější jsou z místních preclíků. Ty mívá mražené i Lidl, takže kdybyste toužli ochutnat originální bavorské preclíkové knedlíky, nic vám nebrání. Postup bude stejný, jen množství surovin budete muset vychytat.
Žemle nebo housky namočíme do vlažného mléka. My jsme měli ze 6 housek ve čtvrtlitru mléka, Jednu větší cibuli nakrájíme na malé kostičky a osmažíme je na velké lžíci másla. Necháme vystydnout a zamícháme ji k namočené housce. Větší svazek petrželky (na tohle množství tak na obejmutí palcem a ukazovákem) nasekáme najemno, přidáme k namočeným žemlím a zamícháme vše s 3 vajíčky. Do směsi nastrouháme trochu muškátového oříšku, ale dostatečně, aby byl cítit. Propracujeme a mokrýma rukama tvoříme koule tak do dlaně (cca 6 cm). Pokud by se těsto hodně lepilo, můžeme přidat strouhanku nebo přidáme další housku. Knedlíky házíme do vroucí vody, držíme ji těsně pod bodem varu a knedlíky táhneme asi 20 minut. V průběhu vyplavou a samy se točí. Že jsou hotové poznáme. když se točit přestanou. Pro jistotu první hotový knedlík vytáhneme a zkusíme, při rozříznutí by měl být dokonale provařený.
Italské ravioli a tortellini, tibetské momo taštičky, mongolský búz, německé maultaschen, turecké manty, východoevropské vareniky, pelmeně a pirožky nebo čínské jiaozi a wonton knedlíčky.
S taštičkami z nudlového těsta se prostě setkáte velmi často. Většinou jsou slané a plněné masovou nebo zeleninovou směsí, ale mohou být i nasladko. nejčastěji se vaření ve vodě nebo v páře, občas se také pečou nebo smaží.
Momo
Manty se skopovým
Dneska mám pro vás pochoutku, které se stala jedním ze základních jídel v Rusku, na Ukrajině i v dalších tzv. postsovětských zemích – PELMENĚ. Jejich původ se začíná na Sibiři, prý z důvodů skvělé možnosti, jak je uchovávat v průběhu sakra dlouhé a kruté sibiřské zimy. Místní obyvatelé si před příchodem zimy připravili dostatek pelmeňů do zásoby, nechali je zmrznout a pak je po celou zimu konzumovali. Stačilo je jen hodit do kotlíku s vroucí vodou a za pár minut bylo na stole chutné masité jídlo. Ze Sibiře pelmeně dostaly do Moskvy na počátku 20. století a poté se rozšířily do všech oblastí Sovětského svazu. Na Ukrajině se pelmeně konzumují často, dokonce i s tradicí přípravy do zásoby. prostě jednou za čas celý den se věnuje jejich přípravě ve velkém množství a následuje jejich pobyt na tácu v mrazáku. Pokud druhý den chcete čerstvé pelmeně, nevylévejte včerejší vývar a použijte ho. Jinak je z něj výborný základ na polévky. Neznám restaurace, které by se věnovaly ukrajinské kuchyni, což je škoda. Ale určitě si zvládnete připravit pelmeně i doma sami, i když jsou trochu pracné.
Smícháme mouku se solí a uděláme do mouky prohlubeň, do které vyklepneme vajíčko. Trochu ho zapracujeme, přidáme olej a postupně přiléváme vodu. Vypracujeme jednolité husté těsto, které necháme min. 20 minut v ledničce odležet.
Smícháme mleté maso s vajíčkem a rozmixovanou cibulí (někde ji krájí na jemno, ale mixování dá tomu tu správnou chuť). Ochutíme solí a pepřem, zahustíme trochou strouhanky, ale nesmíme to přehnat, aby náplň nebyla tvrdá.
Těsto rozválíme natenko (asi na 2 milimetry) a pomocí vykrajovátka nebo skleničky vytvoříme kolečka. Poklademe je malými kuličkami masové směsi, kolečka přehneme a důlkadně uzavřeme. Příště natočím i tvoření taštiček, ale zatím musím vystačit s videem z Youtube. Našla jsem jedno video, kde je to hezky vidět. Nejvíc času zabere tvoření taštiček, takže pochopitelně existuje přípravek, který proces zrychlí a zjednoduší. Nazývá se pelmenica (případně moderním novotvatem pelmenátor) a je to vlastně kovová podložka s ostrými hranami, její použití uvidíte také na konci videa.
Připravené pelmeně vhodíme po vařící vody, do které jsme přidali na půlky překrájenou cibuli, bobkový list, pepř a nové koření. Po vyplavání na hladinu vaříme ještě 5 – 10 minut, tak aby bylo těsto i náplň hotové. Nejlépe to zjistíme, když jednu taštičku vyzkoušíme. Hotové vyndáme z vývaru, ten ale nevyléváme. Na teplých pelmeních rozpustíme kousek másla. Podáváme přelité trochou vývaru, ve kterém se vařily, polijeme citronovou štávou, aby byla „omáčka“ nakyslá. Původně se používal ocet, ale citronová šťáva je jemnější. Navrch přidáme nezbytný kopeček zakysané smetany, do které můžete přidat česnek (supermoderní varianta obsahuje i sójovku), dozdobíme koprem nebo třeba pažitkou. Kdo to má rád pálivé, může přidat do talíře i trošku chilli pasty nebo pár kapek omáčky sriracha. Z vývaru
Těsto na 100 – 140 taštiček:
600g hladké mouky
1 vajíčko
1 vrchovatá lžička soli
2 lžíce slunečnicového oleje
300ml studené vody
Na náplň
1kg mletého masa (míchané, vepřové nebo třeba skopové)
S příchodem července jsme byli zvyklí opustit Česko, ale tentokrát to dlouho vypadalo, že to nebude možné. Nakonec se hranice přece jenom otevřely a my zamířili aspoň k sousedům do Německa. Dlouho slibujeme návštěvu našim kamarádům Míše a Michalovi v Ulmu a teď přišla ta pravá chvíle.
Německo je v rozvolňování opatření opatrnější než my, tak se pokusím shrnout, co je aktuálně potřeba dodržovat, pokud byste chtěli vyrazit také. Zatím je tady menší provoz i méně zahraničních turistů.
Všude se zdůrazňuje odstup aspoň 1.,5 metru a použití desinfekce.
Roušky jsou nutné ve veřejných prostorách – v obchodech, restauracích, veřejné dopravě. Např. na zahrádce můžete sedět bez roušky, ale při pohybu po zahrádce ji musíte mít nasazenou, stejně tak když půjdete na toaletu.
V restauraci ještě před objednávkou vám dají k vyplnění formulář s kontaktními údaji, aby se dali v případě nákazy rychleji dohledat minulí hosté.
Už víte, že rádi ochutnáváme místní speciality a pak je doma zkoušíme, teď mám ideální možnost vyptat se na recept hned. Zatím jsme ochutnali:
Obatzda je tradiční pomazánka v Bavorsku, ale to se nachází hned za Dunajem. Do sekáčku dáte uzrálý camembert, čerstvý sýr (např. Philadelphia), trochu povolené máslo, střední cibuli, mletou papriku a trochu piva, aby vše vytvořilo krémovou konzistenci, nakonec se vmíchá ještě kmín. Pojídá se tradičně s bavorskými preclíky (ty se dají koupit i mražené v Česku, např. v Lidlu nebo v Penny, a doma je upečete v troubě). My jsme si na vynikající obatzdě pochunávali na návštěvě u Petry, ta máslo vynechává úplně.
Wurstsalat je další ze zdejších pochoutek. Měkký salám např. lyonský, se nakrájí na kousky nebo na dlouhé tenké nudličky, na stejný tvar připravíme kyselé okurky a cibuli. Zakápneme zálivkou z olivového oleje, octa, cukru a hořčice, ochucenou jen solí a pepřem. Tahle se podává tady ve Švábsku, ale setkáte se i s variantou švýcarskou, ve které nesmí chybět tvrdý sýr.
Včera bylo opravdu vedro, tak jsme mimo piva (v Ulmu se vaří Gold Ochsen, ale zkusili jsme i pivo typu kölsch) dali i Hugo. Pánové trochu ohrnovali nos, že to je pití pro ženské, ale opravdu osvěží. Namícháme ho z lehce rozmačkaných lístků máty, ledu, bezové štávy, sektu a dolijeme trochou perlivé vody. Výsledek má být jen lehce sladký. Super, doporučuji!
Naši kamarádi Petr s Hankou při cestě po Vietnamu ochutnali ledacos, ale nejvíc si pochutnali na Bún bò Nam Bộ, což obsahuje název pro tenké kulaté rýžové nudle (bún), hovězí (bò) a název pro jižní části Vietnamu, který původně ovládali Francouzi (Nam Bộ). Petr toto jídlo překřtil na Suchou nudli, protože je na první pohled je dost podobná Pho bò, ovšem bez vývaru. Bún bò Nam Bộ představuje vlastně salát z nudlí a hovězího masa přellitých omáčkou, prostě spousta laskomin v jedné velké misce.
Vietnamská bistra se rozrůstají a s nimi také povědomí o tom, že vietnamská kuchyně nejsou jen Pho bò a závitky, takže si můžete dát i tuto specialitu. A nebo si ji doma připravit, je docela jednoduchý…. Někde bývá problém sehnat autentické koření, tady největší rozdíl dělají asijské bylinky. Stálicí je tradičně koriandr, ke kterému se přidává asijská bazalka, perila, máta a citronová tráva. Pro ně můžete zaběhnout do SAPy, prodejny orientálních potravin, ale i ve větším supermrketu je najdete v květináčkách nebo balené. Pokud milujete asijskou kuchyni, můžete si je vypěstovat ze semínek. Dají se také z malého květináčku z obchodu přesadit do většího truhlíku a vařit s nimi celou sezónu. Jo, a ještě potřebujete rybí omáčku, ale tu máte už určitě doma, protože je nezbytná pro snad všechny východoasijská jídla. Smažená cibulka se prodává i balená (např. i v IKEA), ale dá se připravit i dopředu doma – osmažit a usušit, pak vydrží dlouho.
Na jednu až dvě hodiny si namarinujeme hovězí, které je nakrájené na tenoučké plátky (2 – 3 mm). Pomůže, když maso před krájením necháme na půl hodiny v mrazáku, lépe drží tvar a nevlní se. Marinádu připravíme z rybí omáčky, jemně nakrájeného česneku, rýžového octa, špatky cukru a pepře, nasekané citronové trávy a chilli, vše rozmíchané v troše vody.
Rýžových nudlí je víc druhů, tak je potřeba zjistit z balíčku, jakým způsobem se mají připravovat ty naše. Někdy se namáčejí, někdy se vaří rovnou. Hotové nudle prolijeme studenou vodou, aby zastavily var a zbytečně neměnily konzistenci.
Opražíme nesolené arašídy nasucho na pánvi, až budou mít černé flíčky. Pak je roztlučeme na drobnější kousky v hmoždíři nebo si můžeme pomoct válečkem na těsto, kterým jemně boucháme do arašídů zabalených v utěrce.
Nakrájíme si všechny ostatní přísady – ledový salát na nudličky, salátovou okurku na tenké nudličky, stejně jako syrovou mrkev, která může být i na tenké plátky, bylinky na menší kousky.
Zálivku si připravíme svařením vody s rýžovým octem, rybí omáčkou, s cukrem, orestovaným česnekem na tenké plátky. Výsledná chuť by měla být sladkokysele pálivá. Necháme ji schladnout na teplotu 20 – 30 stupňů, teplejší by ublížila salátu.
Zprudka na pánvi osmažíme hověží maso na co nejvíc rozpálené suché pánvi (bude to trvat tak 2 – 3 minuty), až je na průřezu hotové.
Do velké misky naskládáme dolů ledový salát, na něj nudle a teplé hovězí plátky, z ostatních surovin uděláme „hromádky“ – arašídy, pražená cibulka, bylinky, mrkev, okurka (někdo přidává i mungo klíčky).
Zálivkou misku nepřelejeme, ale nalijeme okolo stěn misky, aby byla dole v misce a jednotlivá sousta se do ní dala namáčet.
Víte, čím se nejvíc liší jídlo v cizině od toho, které si uvaříte podle stejného receptu doma? Jasně…v koření. Pokud má pokrm chutnat autenticky, potřebujete to správné koření. Ale třeba u indické kuchyně je běžné, že směsi koření se velmi liší region od regionu i kuchař od kuchaře. Můžete si ho tedy zkusit namíchat doma, ovšem lepší je koupit u renomované značky. V Česku mám dobré reference na obchod Koření od Davídka (https://www.korenioddavidka.cz/index.php). velký výběr všehomožného koření představuje Království chuti (https://www.kralovstvichuti.cz/), ale ani s jedním nemám osobní zkušenost. My si totiž taháme z cest zavakuované balíčky s kořením, návštěva trhu nebo obchodu s kořením patří k našim nezbytným rituálům na cestách.
Marocké trhy s kořením
Indické stánky
Malý vzorek z našich indických zásob
Základem indické kuchyně je směs koření masala a můžete se s mí potkat vážně všude – pečená a grilované masa v tandoori peci ochucuje tandoori masala, lehce odlišná směr fish masala se používá hlavně v jižní Indii na ryby, chat masala se přidává do zeleninových jídel nebo studených pokrmů. Většina Indů si neumí představit svůj život bez čaje, tedy bez masala tea, i do tohoto kořeněného čaje s mlékem a cukrem se používá masala (říká se jí dáta masala nabo chai masala). O přípravě indického čaje jsem psala na mých starých stránkách: https://sites.google.com/site/karinnohamanazemi/recepty/cajnebolichai?authuser=0
Vůbec nejpoužívanější a hodně univerzální je směs garam masala, bývá většinou namletá, ale můžete se s ní setkat Někdy se jí říká kaření pěti vůní, i když se skládá z více než pěti složek. V základu obsahuje koriandr, pískavice, římský kmín, pepř, hřebíček, skořice, zázvor, anýz, kmín, česnek, kardamom, muškátový květ, bobkový a fenyklový list. Slovo garam znamená horká, protože se musí nejdřív opéct a na teple rozvonět. Má velmi široké použití, nechybí v masových ani vegetariánských pokrmech i v jogurtových dipech, používá se jako prášek nebo v jižní Indii také jako pasta s kokosovým mlékem a octem.
Jméno masala obsahuje řada indických jídel, nejznámější je chicken tikka masala, která ovšem vznikla v Británii jako varianta na grilované kuřecí kousky (chicken tikka) s bohatou kořeněnou omáčkou a zpětně se do Indie vrátila. Britská kuchyně hodně vstřebává původní kuchyně přistěhovalců, takže chicken tikka masala byla uznána za „neflašované britské jídlo“. Stalo se dokonce tak běžné, že Britové pro něj nejčastěji používají jen zkratku – CTM.
Podobnou úpravou je butter chicken, jen se předem marinované kuřecí maso negriluje, ale pomalu vaří přímo v pikantní omáčce. Pokud seženete originální garam masalu, můžete se do toho hned pustit také.
Postup:
Nakrájejte kuřecí prsní nebo stehenní řízky na kousky cca 4×4 cm.
Připravte marinádu z jogurtu a citrónové šťávy ochucené pasírovaným česnekem, strouhaným zázvorem a garam masalou. Dokonale jí obalte každý kousek masa.
Nechte odležet přes noc v ledničce. Před tepelnou úpravou marinované maso včas vyndejte, aby se dostalo na pokojovou teplotu. Případně můžete maso marinovat kratší dobu mimo ledničku, ale alespoň hodinu (víc je samozřejmě lepší).
Velké množství cibule nakrájejte na kostičky a pomalu ji opečte na oleji nebo na másle (lepší je pochopitelně ghí) na středním plameni. Využijte velký hrnec nebo opravdu velkou pánev, budete do něj postupně přidávat hodně dalších ingrediencí.
Když cibule získá zlatou barvu (může to trvat i čtvrt hodiny), přidejte česnek a po chvíli i všechno koření mimo soli. Nechte na tuku spojit a rozvonět.
Přidejte na kousky nakrájená konzervovaná rajčata a nechte prohřát, pak přilijte smetanu.
Rozmixujte ponorným mixérem dohladka. Podle hustoty můžete ještě naředit smetanou. Podle chuti osolte.
Omáčku přiveďte znovu do varu, stáhněte intenzitu varu a přidejte namarinované kuře. Opravdu pomalounku vařte, pokud by byl var intenzivní, kuře bude tuhé.
Když je kuřecí maso měkké, rozpusťte na konec v omáčce velký kus másla.
Podávejte s rýží, ozdobte lístky čerstvého koriandru.
Nechte si chutnat!
Osmařená cilubka; k tomu rajčata; dolijeme smetanou; omáčka po projetí mixérem
V dnešním kulinářském okénku se vydáme až na daleký Taiwan, kde strávili více než měsíc naši kamarádi Petr s Hankou. Měli šanci několikrát okusit tuhle specialitku na vlastní kůži a velmi ji doporučovali jako ideální jídlo na prohřátí pro chladné zimní večery. Včera se ochladilo natolik, že jsme uspořádali „zimní“ hot pot večer (i když v květnu).
Plátky slaniny
Zelenina, tofu, penízovka sametonohá (enoki)
Výběr z mořských plodů
Knedlíčky vařené v páře, zelenina, omáčky…
S jídlem typu hot pot se setkáte ve velké části Asie, ale dá se říct, že Taiwanci jsou jím úplně posedlí. Hot pot v překladu znamená horký hrnec a ten je opravdu středobodem celého postupu. Uprostřed stolu se zapuštěnou plotýnkou, kolem kterého sedí hosté, stojí hrnec s neustále vařícím vývarem. Strávníci si vybírají ze surovin, na co mají chuť, a to hodí do hrnce s bublajícím vývarem. Všechno je nakrájené na malé kousky, aby vaření netrvalo dlouho. Záleží tedy na chuti každého, za jak dlouho danou věc z hrnce vyloví. Někdy stačí jen na okamžik spařit, jindy nechat chvilku vařit. Obvykle bývá vývar z hovězího masa a před podáváním na stůl se přeleje přes osmaženou cibulku s nasekaným chilli. Ale pochopitelně se setkáte i s vepřovým nebo kuřecím, někde dokonce s nádobou rozddělenou na dvě části pro dva druhy vývaru.
Co jsme včera měli v hot potu?
Naše improvizace – elektrický dvojvařič na stole. Ideálně se u něj stojí ;-))
Kousky hovězího masa – falešná svíčková nakrájená na tenoučké pláty (ideálně se krájí po zmražení)
Plátky z kuřecích prsou
Krevety
Filátka z pstruha
Udon nudle předvařené
Rýžové nudle
Pak choi
Špenát
Zelí na větší kousky
Houba Jidášovo ucho
Malé žampiony
Tofu
Paprika červená – proužky
Dýně na malé kousky
Fazolky
Kukuřice nakrájená na cca 2 cm špalíčky
Mladá cuketa na kolečka
Kedlubna na plátky
Mrkev na širší proužky
Po vytažení z hotpotu (ideálně malou naběračkou, aby jste ochutnali i vývar, nebo jen jídelními hůlkami) si každý dal uvařené maso a zeleninu do misky, kam si přidal jednu z omáček. My jsme měli dvě. První byla sladká ze sójovky, vinného octa, zázvoru a chilli, druhá ze sójovky bez soli, do které se přidala najemno nasekaná cibulka, česnek, koriandr a chilli. Můžete podávat s vařenou rýží, ale je zbytečná, my jsme se přecpali i tak. Nezapomeňte dodlábnout zbytek vývaru, jsou v něm silné chutě všeho, co do jste do něj hodili.
Vše klokotá v hot potu
Rybičky a krevetky
Co jiného můžete hodit do hot potu? Vepřové maso, mořské ryby, jakékoliv plody moře (chobotnice, olihně), masové kuličky, wonton knedlíčky, různé druhy salátu, houbičky shitake nebo enoki…. Prostě cokoliv, na co máte chuť.
Honí vás chuť na něco dobrého a vy nevíte na co? Tak si tentokrát nedejte Kinder, ale uvařte si filipínské národní jídlo – adobo. Můžete ho připravit z hovězího, vepřové panenky, z kuřecích paliček nebo z třeba z olihní, ale určitě v něm nemůže chybět ocet. Ten se originálně používá palmový nebo kokosový, ale vinný také není problém. Výsledná kombinace není kyselá jako kvašáky, ale lahodně nakyslo-sladko-slaná, prostě de-li-ga-te-sa. Ani příprava není složitá, i když se bude lišit podle místa původu kuchaře, protože Filipíny mají přes sedm tisíc ostrovů. Našla jsem tři základní postupy:
namarinovat maso přes noc, druhý den osmažit maso, pak podusit a za pomoci octa dokončit omáčku
namarinovat maso přes noc, druhý den uvařit a dodělat omáčku
maso uvařit, dokončit omáčku a maso nakonec opéct.
Adobo dle April z kuřecích paliček
Podle tohoto posledního způsobu adobo připravovala Filipínka April, spolubydlící našeho Davida a Irči v zélandském Aucklandu. Moc ráda vařila a pekla, rozjíždí dokonce svůj vlastní youtube kuchařský kanál. Pokud by vás zajímal, tady je odkaz https://www.youtube.com/channel/UCt7bURzm03qUbEuLHzy8rCQtakže máme autentický a naprosto nejlepší možný zdroj. April adobo kořenila jen pepřem, ale většinou se přidávají i naše oblíbené pálivé papričky a bobkový list.
April, David, Mel
Dejte do hrnce nebo na pánev maso, sójovou omáčku, cibuli a česnek, zalijte vodou a nechte pomalu vařit asi 40 minut nebo dokud není maso měkké.
Když se vyvaří většina vody, přilejte ocet a nemíchejte. Pokud byste ocet zamíchali, byla by omáčka kyselá, takhle se ocet po pár minutách odpaří.
Přidejte cukr a koření podle chuti, nechte ještě minutu vařit. Pak omáčku slijte do jiné nádoby.
Maso ponechte v hrnci/pánvi, přilejte do hrnce olej a opečte maso do zlatova, bude to trvat jen pár minut.
Přelijte zpátky omáčku a můžete podávat. Pochopitelně s rýží, protože jak říkají Filipínci, jedí rýži k snídani, obědu i k večeři.
V Indii se jako příloha používá rýže anebo různé druhy placek, kterých je tu nepřeberné množství a liší se podle regionu. Které jsme potkali nejčastěji?
Paratha (parata, parota) – kulatá tenká placka hlavně k snídani, skládající se ze spousty vrstev, někdy plněná třeba brambrovou směsí (aloo paratha)
Chapati (čapátí) – obyčejná tenká placka z mouky a vody, která se při pečení nafoukne, dělá se na speciální pánvi; pokud se peče v tandoori peci, říká se jí roti
Naan (nán) – kynutá placka (s droždím nebo s kypřícím práškem a obsahují jogurt), nejbližší naší představě pečiva, nejčastěji se peče v tandoori pec, bývá oválná nebo trojúhelníkovái; politá máslem a posypaná česnekem je naprosto luxusní
Dosa – velká tenoučká placka z fermentované rýžové mouky srolovaná
Idli – silné rýžové plačičky, vzhledem připomínající naše lívance
K snídani aloo paratha, pálivá zeleninová omáčka a masala čaj v jednom z malých bister
Veliká dosa k snídani, jednotlivé omáčky nám nalili přímo na banánové listy
Idli a květákové curry s hráškem
Když doma vaříme indickou kuchyni (třeb k indické čočce- recept je tady http://karinsubrtova.cz/?p=36) , většinou jako přílohu připravujeme rýži nebo kupujeme hotové balené naany, která má např. Lidl. Ve obchodech s potravinami pro mezinárodní kuchyni můžete najít i podobně balené chapati. V době „covidprázdnin“ trávíme hodně času doma a také zkušíme recepty, na které nebývá normálně čas. Takže tentokrát jsme se pustili do výroby naanu. Největší problémem je, jak ho upéct, protože tandoori pec nevlastníme (snad zatím), tak jsme vybírali recept z https://www.cz-milka.net/, který to vyřešil grilem. Výsledná chuť byla dobrá, ale tandoori je tandoori…
Suroviny:
250 g hladké mouky 100 ml mléka 100 ml bílého jogurtu 1 vejce 1 lžíci oleje 1 lžičku sušeného droždí 1 lžičku kypřícího prášku do pečiva 1 lžičku cukru 1 lžičku soli 1 lžíci másla
Postup:
Vytvoříme si kvásek z mléka, droždí a lžičky cukru, necháme 15 minut stát.
Smícháme hladkou mouku, kypřící prášek, sůl, s vajíčkem, jogurtem a olejem. Zapracujeme vykynulý kvásek.
Vypracujeme těsto, které nacháme v teple kynout asi 1 hodinu
Z daného množství se vytvoří 4 – 5 naanů, takže vykynuté těsto rozdélíme zhruba na 4 stejné části.
Pomocí válečku nebo rukou vytvoříme asi půl centimetru tlusté placky, které přeneseme na pečící papír.
Rozehřejeme horkovzdušnou troubu s grillem na 250 stupńů a dáme do ní i plech, na kterém budeme naany péct, úplně nahoru, těsně pod gril.
Po dosažení dané teploty přesuneme na rozpálený plech pečící papír s naany a zprudka grilujeme z každé strany 2 minuty (pozor na velikost papíru – přečuhující okraje můžou snadno hořet plamenem ;-))
Hotové placky ihned po vytažení potřeme rozpuštěným máslem.
