Archiv štítku: Itálie

Tivoli – luxusní letovisko Římanů

Chaty a chalupy nejsou fenoménem jen pro současnost, ale víkendová a letní sídla zakládali už staří Římané, především proto aby mohli opustit rozpálené město. Císař Hadrián si vybral pro své letovisko kopce na východ od Říma, konkrétně vesnici Tibur, kde nakonec strávil většinu svého života. Dnes ji můžeme znát pod názvem Tivoli a z centra města je to necelých 30 km. Používá se pro ní název Hadriánova vila, i když v zahradách o rozloze přes 100 ha se nachází pozůstatky mnoha honosných budov – paláce, knihovny, chrámy, amfiteátr, lázně, tělocvičny, promenády a bazénky s vodotrysky. Císař Hadrián hodně cestoval po své veliké říši a vše, co viděl, ho inspirovalo, takže na ní můžeme vidět řecké i egyptské vlivy. Vila bývá považována za nejluxusnější stavbu Římské říše. Někdejší velkolepost je vidět na mozaikových podlahách, freskách i na více než pětistovce dochovaných soch. Dnes je tato rezidence pod ochranou UNESCO.

Zajímavé je, že v tak malém městečku jako Tivoli, se nachází ještě jedna památka UNESCO. S koncem Římské říše neztratilo toto místo nic ze své atraktivity. Přímo v centru na vrcholku kopce najdeme renesanční Villu d´Esté s nádherně zrekonstruovanými nástěnnými malbami. Villa byla vybudována v 16. století v prudkém kopci. Nejkrásnější jsou ovšem terasovité zahrady s spoustou prýštící vody. Složité umístění zahrad do svahu se nakonec změnilo v přednost. Schodiště spojují jednotlivé terasy a umožňují nezvyklé průhledy. Ale největší zajímavostí je spojení s vodou. V parku najdeme 250 vodotrysků, 60 vřídel, 255 kaskád, 100 nádrží, 50 fontán, což s něj činí jednu největších vodních zahrad v Evropě. Vodní živel doplňují zajímavé stromy, keře a květiny (tedy pokud zde nejste v únoru jako my ), ale také různé branky, altánky a sochy. Její krása byla oceněna v roce 2007, kdy získala titul Nejkrásnější evropské zahrady.

V městečku se s Tivoli by stálo za návštěvu i tak. Jeho malebné úzké uličky, gotické domy i původní středověké obytné věže. Z kopce je krásný výhled po okolí, např. na velké travertinové lomy. Navíc se zde skrývá ještě park u Villy Gregoriana, který obsahuje starořímské památky, vodopády i umělé jeskyně. Pokud by vám název toho místa byl povědomý, bude to nejspíš díky stejnojmennému zábavnímu parku v dánské Kodani. Ale spojitost tady je. Podle italského Tivoli byl pojmenován pařížský park Jardin de Tivoli, odtud se inspirovalo dánské zábavní centrum.

Takže pokud budete hledat cestu z rozpáleného Říma, zamiřte jako římští patriciové k moři (třeba do Ostie) a nebo do kopců do Tivoli. Obojí stojí za to!

Tiramisu

Vždycky se snažíme využívat kvalitní a pokud možno originální suroviny. A s tím může být problém. Naštěstí mívá řetězec Lidl dny jednotlivých národních kuchyní a nabízené potraviny chutnají tak, jak správně mají.

Právě probíhají Italské dny, takže se náš špajz zaplnil plechovkami rajčat, různými druhy těstovin i originálními slanými tyčinkami grissini (jsou dost suché, ale to nevadí – normálně se tyčinky namáčejí do skleničky s olivovým olejem a šup s nimi do pusy).  V lednici se objevila gorgonzola, mortadela i speck delle Alpi. Ale hlavně jsme se rozhodli, že tentokrát z originálních surovin vytvoříme pravé tiramisu. Pochopitelně, že jsme už kdysi dávno dělali něco jako  (Nik by použil moderní slovo „fakeový“) tiramisu z českých kulatých piškotů a pomazánkového másla s lučinou, ovšem originál je originál. Takže tentokrát jsem v Lidlu zakoupili mascarpone a podlouhlé cukrářské piškoty Savoiardi.

Výsledek obrázku pro lidl mascarpone
https://www.modrykonik.sk/forum/recepty/kde-sa-da-kupit-mascarpone-2/
https://www.kupi.cz/sleva/piskoty-cukrarske-italiamo

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavé je, že tenhle recept není tak tradiční, jak jsem předpokládala. Přestože podobné recepty existovaly již v době renesance, jeho novodobá podoba vznikla v městě Treviso až v roce 1970. Nemá za sebou ani 50té narozeniny, ale od té doby se z ní stala pochoutka celosvětové známá. Vycházím z myšlenky, že nejlépe umí udělat místní laskominy místní kuchař. Takže jsem si vybrala recept, podle kterého tiramisu připravil televizně profláknutý Ital Emanuele Ridi, jen jsem pro naše potřeby zvojnásobila suroviny.

http://pascalsbistro.com/2017/07/20/dinner-specials-26/

Než celý desert zkompletujeme, musíme připravit pár věcí. Začneme uvařením silné kávy – espresa nebo instantní, aby mohla chladnout. Dále si připravíme krém. Do vaječných žloutků přidáme cukr a ručně vyšleháme, až změní barvu na světlejší. Potom ve žloutkové pěně rozmícháme mascarpone. K bílkům přidáme špatku soli, která pomůže vytvořit pevný sníh, potom ho lehce zapracujeme do žloutkové směsi. Do vhodné čtvercové nádoby (nebo do několika menších misek) vyskládáme cukrářské piškoty, které jsme před tím namočili do chladné kávy (může se do ní přidat trocha likéru Amaretto) nalité na talíř, aby nacucali tak do poloviny. Na první vrstvu piškotů navršíme polovinu směsi a pak přidáme další vrstvu z piškotů. Poslední vrstva je z vaječné směsi s mascarpone. Na ní přes sítko nasypeme kvalitní kakao. Pak už zbývá nechat tiramisu odležet aspoň dvě hodiny v lednici.

Originální recept Emanuele Ridiho je tady:

500g Mascarpone
5 lžic cukru krupice
5 vajec
2x malý panák Amaretto (nebo mandlové aroma)
hrnek silné černé kávy
1 balení Savoiardi (italské dlouhé piškoty obalené v cukru)
tmavé kakao na posypání

Spaghetti aglio, olio, peperoncino

Těstoviny jíme docela často a mám pocit, že se jich nikdy nepřejím. Pocházejí z Itálie, kde existuje první záznam o jejich vaření už s přelomem letopočtu, takže asi dva tisíce let. Jejich výroba je vlastně úplně jednoduchá. Těsto nemusí kynout, jen se spojí mouka a voda, mohou se přidat vejce nebo další přísady, které těsto třeba obarví. Italové tradičně používají mouku ze speciální tvrdé pšenice – semoliny, ale dnes se dají sehnat i těstoviny celozrnné, pohankové nebo špaldové. My vyhledáváme klasiku. Určitě se vyplatí koupit kvalitní těstoviny, vyzkoušet různé značky nebo si přivést originální těstoviny z Itálie, tam nemůžete šlápnout vedle. Nekvalitní těstoviny totiž zkazí celé jídlo, i kdyby jste k nim udělali super omáčku. Druhým způsobem, jak těstoviny změnit na příšernost, je jejich rozvaření, navíc se tím prý zhoršuje jeho stravitelnost.

Těstoviny se vyrábějí v různých tvarech a délkách, mohou být plněné (třeba tortelliny nebo ravioli) nebo neplněné, dlouhé špagety nebo placaté nudle linguine, tagliatelle nebo fettuccine, různě silné „trubky“ penne, cannelloni či maccheroni, zvláštní tvary např. mašličky (farfalle), ouška (orecchiette), vřetena (fusilli), kola od vozu (rotelle).
Výsledek obrázku pro druhy těstovin
http://janinynaminy.webnode.cz/news/pasta-mio-preferito/
 
A naše nejoblíbenější úprava špaget? Určitě kombinace aglio – olio – peperoncino
Na trochu olivového oleje (olio) lehce opečeme na plátky nakrájený česnek (aglio)a najemno nakrájenou chillinku (peperoncino). Špagety uvařené na „skus“, tj. al dente, přidáme k česneku s větším množstvím nakrájené petrželové natě a prohodíme. Občas vytuníme nakrájenými sušenými rajčaty. Před podáváním posypeme nastrouhaným parmazánem (parmigiano reggiano). 
Mňam…
spaghetti-aglio-olio-e-peperoncino
obrázek z http://dettinapoletani.it/spaghetti-aglio-olio-e-peperoncino/

Spaghetti alla carbonara

Zdeněk má rád spaghetti alla carbonara, ale tvrdí, že v žádné české restuaraci je neumí správně udělat. Takže si je dává v Itálii, a nebo, jako dneska, si je udělá sám doma.

Příprava je úplně jednoduchá:
Uvaříme kvalitní těstoviny na skus.
Na pánvičce opečeme italskou panchettu, velmi podobná je naše anglická slanina, takže ji můžeme použít, aniž bychom měli pocit, že něco „babicujeme“. Plátky slaniny nakrájíme na proužky nebo na kostičky a můžeme pod ně nalít kapku olivového oleje nebo je nechat vypéct na vlastním tuku.
Během přípravy si rozšleháme žloutky nebo celá vejce. Směs osolíme a hodně opepříme čerstvě namletým pepřem (a u nás se přidá ještě sušené chilli, ale to už bych ani nemusela psát, to se rozumí samo sebou)
Uvařené těstoviny slijeme, přidáme na pánev ke slanině a rychle prohodíme. Nezbytné a důležité: teď pánev sundáme z plotýnky!  Žádné smažení a opékání!! A ihned, dokud je vše rozpálené, zalijeme rozšlehanými vejci. Vejce se nesmí vařit, jen musí na teplých špagetách ztuhnout, jen tvoří takový film pokrývající těstoviny, nejsou úplně vařené. Určitě nejsou suché! Je potřeba opatrně, ale přesto intenzivně míchat, aby se vejce nepřichytila na dně a špagety nebyly slepené. 
Na povrchu porci ještě posypeme strouhaným parmazánem, opět opepříme a šup s talířem na stůl. Spagetti alla carbonara se okamžitě podávají a nedají se ani ohřívat.
Suroviny: 500g špaget, 6 žloutků nebo 4 vejce, 200g slaniny, 100g parmezánu, kapka olivového oleje, čerstvě mletý pepř (a pro chillifiliky sušenou nebo čerstvou chillinku)
 
Fotka http://ilkim.it/la-pasta-alla-carbonara/