Sicílie v běhu staletí: itinerář na 7 dní
Sicílie na mapě je rozpoznatelná vždy. Pokud Itálie představuje vysoké jezdecké holínky, pak Sicílie je nepravidelný kámen, do kterého bota špičkou kope. Od Apeninského poloostrova ji dělí 3km široká Massinská úžina. Je největší z ostrovů ve Středozemním moři, můžete si ji představit jako třetinu rozlohy Česka. Asi první asociace k Sicílie se vám vybaví místní sicilská mafie – Cosa Nostra, která se stala základem i pro mafii americkou. Ale díky exponované poloze uprostřed oblastí Středozemí má za sebou neuvěřitelně dlouhou a bohatou historii. Najdeme tu památky řecké, římské, byzantské, arabské, normanské i aragonské. Spojením s Neapolským královstvím do Království dvojí Sicílie stal jedním ze dvou nejvýznamnějších států na Apeninském poloostrově a snažilo se sjednotit Itálii pod svým vedením. To se nakonec nepodařilo, ale v roce 1860 jej profesionální revolucionář Giuseppe Garibaldi připojil k nově sjednocené Itálii. Z novodobé historie je zajímavé po nás poměrně neznámé vylodění americké armády na Sicílii v roce 1943, odkud pokračovala v boji proti fašistické Itálii, která stála na straně hitlerovského Německa. Dnes na Sicílii žije 5 milionu obyvatel.
Na průzkum Sicílie jsme měli pouze týden v únoru, tak jsme si naplánovali nejvýznamnější památky. Ovlivnilo nás počasí, protože na výstup na Etnu potřebovali ideálně sluníčko, tak jsme itinerář uzpůsobili. Přilétli jsme do Katánie a ta se stala naší základnou na 4 noci. Odsud jsme podnikli dva celodenní výlety – jeden k jihu a druhý kousek na sever od městam na vrcholek Etny. Další tři dny jsme se přesouvali a nocovali v Palermu a v Agrigentu.
- 1. den – přílet do Katánie, prohlídka města
- 2. den – Syrakusy, Noto
- 3. den – Enna, Petralia Soprana, Palermo
- 4. den – Monreale, Agrigento
- 5. den – Vila del Casale, Katánie
- 6. den – Etna
- 7. den – Katánie – tržnice, odlet
Palermo
Palermo bylo pro mne bylo symbolem nepořádku, zmatku a zločinu, ale popravdě je to zajímavé a výstavní město, i když místy špinavé a zanedbané. Palermo je zapsáno na seznam UNESCO jako město, kde se prolínají vlivy arabské a normanské. Původně fénické město získali Řekové, v roce 831 ho dobyli Arabové. Dalšími vlastníky města se stali Normané, kteří se zde usídlili po jeho zisku v roce 1072 a stalo se jejich hlavním městem. V jeho historii se tak spojují vlivy řecké, arabské, normanské, v pozdější době středoevropské, francouzské i španělské, především ve stylu baroka. Každopádně velmi zajímavá směsice. Do tohoto prostředí se dnes zapojují tisíce přistěhovalců ze všech koutů světa. Palermo je hlavním městem Sicílie a má zhruba 600tisíc obyvatel.
Místní katedrále Nanebevzetí Panny Marie (Maria Santissima Assunta) se říká také Normanský dóm. Na tomto místě se nacházela původní katedrála z 6. století, po dobytí Araby byla přebudována na mešitu, v sousedství stála i medresa, knihovna a lázně. Stavba byla poškozena zemětřesením, tak byla stržena a v letech 1184 -5 postavena nová v zajímavé kombinaci arabské a normanské architektury. Jsou zde pohřbeni i dva císaři z rodu Štaufů – Jindřich VI., jeho manželky a Fridrich II. (to je ten císař, který vydal Přemyslu Otakarovi tzv. Zlatou bulu sicilskou, zaručující dědičný titul pro české krále) a také jeho matka Konstancie Sicilská a manželka Konstancie Aragonská. Nachází se tu i kaple sv. Rozálie, jejiž relikvie na tu uchovávají ve stříbrné urně. Tato sicilská křesťanka z šlechitcké rodiny žila ve 12. století a nejprve vstoupila do kláštera, později žila jako poustevnice v jeskyni nedaleko Palerma. Po přenesení její hrobu do katedrály skončil v roce 1624 mor, který trápil město. Rozálie se tak stala ochránkyni proti nakažlivým nemocem, především moru.
Nedaleko, na Plazzo dei Normani, se nachází obrovský normanský palác Palazzo Reale z 12. století i s přilehlou bránou Porta Nuova, která odděluje staré a nové město. Představuje vlastně nejstarší královský palác v Evropě. Dnes tu sídlí regionální vláda, ale původně odsud vládli normanští a později švábští králové. Po vstupu se před vámi otevře monumentální dvůr Maqueda v renesančním stylu s monumentálním schodištěm. Nejpozoruhodnější je tzv. Cappella Palatina, neuvěřitelná kombinace římského, byzantského a arabského stylu vytváří jedinečnou harmonii ze zlata, mramoru a krásných mozaik. Ta největší zobrazuje Krista Všemohoucího. Podobné zdobení má i další místnost – nádherný sál krále Rogera. Zajímavé fresky ze 17. století najdeme také ve velkém sál v přízemí Sale Duca di Montalto a novější i v Herkulově sálu, kde zasedá regionální parlament.
Vstupné € 18.00, po – so 8:30 – 16:30, svátek do 12:30, https://www.federicosecondo.org/en/welcome-2/)
Střed města tvoří křižovatka dvou hlavních ulic – oficiálně se jmenuje Piazzo Vigliena, ovšem místní mu říkaji pouze Quattro Canti, kde najdeme nádherně zdobené měšťanské domy ve stylu baroka. Zajímavé je i nedaleké náměstí Piazza Pretoria s historickými domy a nádhernou alegorickou fontánou s nymfami a vodními božstvy. Najdeme zde i místní radnici (Palazzo Pretorio), působivý barokní kostel Santa Caterina z 16. století, ale nejzajímavější jsou dva kostely z 12. století – arabsko-normanský kostelík Chiesa Santa Maria dell’ Ammiraglio s nádhernými byzantskými malbami a Chiesa Capitolare di San Cataldo s třemi růžovými kupolemi, takže stavba působí jako arabské lázně. Většina kostelů ve městě je v barokním slohu, stejně jako největší paláce. Z pozdější doby je nejvýznamnější památkou divadlo Teatro Massimo Vittorio Emanuele na náměstí Giuseppe Verdi, spojující staré a nové čtvrti města. Toto třetí největší operní divadlo v Evropě bylo vybudováno po sjednocení Itálie v roce 1861 ve stylu míchající klasicismus a secesi z místního mramoru. Můžete ho navštívit při komentované prohlídce, ale nejzajímavější je nejspíš pohled na město ze střešní terasy.
V Palermu stojí za návštěvu tři hlavní tržitě, které připomínají původní arabské souky – Capo, Vucciria and Ballarò, kde můžete najít i nakoupit zajímavé suvenýry.
Monreale
Na kopci Monte Caputo nad Palermem asi 15 kilometrů města se nachází městečko Monreale. Sem přesunul své sídlo palermský biskup, když bylo Palermo obsazeno v roce 831 Araby. Na přání krále Viléma II. byl zde založen benediktýnský klášter a usadil se zde sicilský arcibiskup. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie z 12. století je jednou z největších dochovaných památek normanské architektury na světě a je považována za nejkrásnější sicilskou katedrálu. Zvenku vypadá obyčejně, snad až na zajímavé bronzové dveře od Bonana Pisana, interiér ale přináší neskutečný zážitek. Je vyzdoben obrovským množstvím lesknoucích se skleněných mozaik, které pokrývají 6.500 m2 stěn. Ty v 42 obrazech a v mnoha pásech popisují scény ze Starého i Nového zákona, od stvoření Adama a Evy, potopu světa až po zážitky z Ježíšova života. Narození, klanění králů, Ježíš krmí davy chlebem, léčí nemocné. Nad oltářem vévodí obrovská podobizna Ježíše ve všeobjímajícím gestu, další představují Madonu, evangelisty i další svaté, vše je vyobrazeno velmi barvitě na blýskavém zlatém pozadí. Chrám je směsí byzantského a římského stylu, hlavní loď je široká s úzkými bočními loděmi. Dřevěné stropy jsou krásně barevně zdobené. Za oltářem v centrální apsidě pod obrovskou postavou Krista se nacházel arcibiskupův trůn, na severní straně vedle oltáře byl podobný trůn pro krále. Zakladatel katedrály Vilém II. je pohřben v krásně zdobené kamenné hrobce v boční kapli, stejně jako jeho otec Vilém I. a další rodinní příslušníci. Nachází se tu vzácná relikvie – srdce francouzského krále Ludvíka IX. Na stavbě se podíleli řečtí a benátští řemeslníci, kteří se inspirovali byzantskou architekturou.
V sousedství katedrály se nachází arcibiskupský palác a budovy kláštera. Z jižní strany byly obklopeny mohutnými vysokými zdmi s 12 věžemi. Ten byl nepřístupný, ale z terasy se nabízí zajímavý výhled nejen na nedaleké Palermo, ale také do jeho areálu. I ze shora bylo jasně vidět krásu rajského dvora i jeho blízkou inspiraci arabskou architekturou. Křížová chodba je velmi dobře dochovaná, oblouky jsou zdobeny geometrickými vzory a jsou podepřeny dvojicí sloupů z bílého mramoru s nádhernými hlavicemi. V rohu nádvoří stojí mramorová fontána podle arabských vzorů.
Vstupné zdarma, terasa € 2, rajský dvůr € 6, po – ne 9 – 19 s polední pauzou, http://www.monrealeduomo.it/index.php)
Catania
Druhé největší město na Sicílii se jmenuje Catanie nebo po našem Katánka. Přistává zde nejvíce nízkonákladových letů, takže je velká šance, že se zde objevíte. Je to jedno z nejstarších sicilských měst. Bylo založené Řeky, ale vládli jí i Římané, Arabové, Normané či Aragonci. Dnes je památkou pod ochranou UNESCO, má příjemnou přímořskou atmosférou, jen některé části jsou zralé na důkladnou rekonstrukci.
Na město dohlíží velkolepá Etna, která se tyčí nad městem. Život zde je tak trochu na hraně. Etna může kdykoliv vybuchnout, jak se v historii několikrát stalo. K poslední velké erupci došlo v roce 1693, která Katánii zásadně poznamenala. Erupce a doprovázející zemětřesení si vyžádalo na 30 tisíc mrtvých, velká část města byla srovnna se zemí. Na obnovení města v tehdy moderním barokním slohu se podílel architekt Giovanni Vaccarini. Nové bylo využito černého lávového kamene na vystavení širokých bulvárů a rozlehlá náměstí.
Na hlavním náměstí Piazza del Duomo narazíte na velkého slona, kterého má Katánie ve znaku. Spojitost slona s městem sahá už do doby jeho založení – podle jedné z legend tady sloni lovili divoká zvířata právě v době prvního osidlování. Muslimové, kteří v Catanii sídlili, nazývali město Balad-el-fil nebo Medinat-el-fil, tedy jako Město slona. Tady se slon nachází na velké netradiční fontáně Fontana dell´Elefante z černého sopečného kamene. Hned vedle se najdete velký kostel svaté Agáty, pocházející z 11. století. Zdejší obyvatelka a dnes patronka města prý dokázala zastavit tekoucí lávu jen svým závojem. Agáta prý zemřela ve zdejším římském divadle, do kterého se mělo vejít až 16 tisíc diváků, to se dochovalo do dnešních dní. Spolu s pozůstatky dalších staveb, např. římského akvaduktu nebo lázní jsou součástí Archeologického parku kousek od hlavního náměstí. Kostel sv. Agáty byl v 18. století zásadně přestavěn, zajímavostí je freska v sakristii, která zobrazuje výbuch Etny. Svará Agáta je pohřbena v jedné z kaplí. Náměstí Piazza del Duomo, kde se nachází i městská radnice, je živoucím centrem města, ze kterého vybíhají i hlavní nákupní ulice. Jedním takovým bulvárem je Via Vittorio Emanuele, na jejímž místě se kdysi nacházely hradby kolem antického města. Pokud se vydáte z Piazza Domo po Via Garibaldi, narazíte na jejím konci na zvláštní dvoubarevnou bránu z černých lávových kamenů a bílé žuly. Byla původně vystavěna jako vítězný oblouk pro krále Ferdinanda I., v současnosti nese jméno Giuseppe Garibaldiho. Via Etnea je širokým bulvárem, lemovaným elegantními paláci, obchody a bary, který směřuje přímo k vulkánu.
Pokud ovšem toužíte zažít jiné nakupování, určitě byste neměli minout vyhlášenou tržnici La Pescheria, která se nachází mezi Piazzo del Duomo a branou Porta Uzeda. Specializuje se na ryby a plody moře, část je pod střechou tržnice, ale nejrušnější část se nachází venku, kousek od náměstí, zde mají rozložené své stránky drobní rybáři a propagují svůj sortiment vyvoláváním a překřikováním. Čerstvé mušle a mušličky všech velikostí, včetně ústřic, sépie, krabi, živé chobotnice snažící se opustit krabici. Nepřeberné druhy ryb – mečoun, tuňák, mořský ďas, pražma, sardinky, platýz, makrela, okouník a spousty dalších, co Středoevropan nezná jménem. Vše je zaručeně čerstvé. Můžete si zde nakoupit, nebo jen tak procházet a obdivovat živou atmosféru. V sousedních ulicích najedete stánky, kde se prodává ovoce, zelenina, různé druhy masa a uzenin, drůbež, sýry a mléčné produkty, koření a pochutiny jako olivy a nakládáná rajčata. Prodávají zde i citrony z Etny, které jsou dvakrát tak veliké než běžné. Na ulici se na dřevěném uhlí pečou papriky a pak artyčoky. Oči vám budou přecházet nad množtvím chutí, pokud váháte, prodejci nabízí i něco málo k ochutnání.
V Katánii se najdete i jeden z největších městských hradů v Itálii – Castello Ursino. Ve 13. století byl postaven jako sídelní hrad pro panovníky Sicilského království, dnes v něm sídlí muzeum a galerie. Mohutná pevnost se čtyřmi obrannými věžemi byla vybudována ve 13. století císařem Fridrichem II. Při erupci Etny zalily okolí hradu proudy lávy a ztuhlá láva rozšířila pevninu směrem k moři. Dnes hrad stojí asi kilometr od pobřeží, přestože původně stála přímo na břehu moře, láva je dodnes k vidění v hradním příkopu.
V Katánii je silná i kulturní tradice. Narodil se zde hudební skladatel Vincenzo Bellini, který zde má na ulici Via Crociferi svůj rodný dům a muzeum, jeho tomba se nachází v hlavní lodi katedrály sv. Agáty a je po něm pojmenované také jedno z největších divadel Evropy – Teatro Massimo Bellini. V roce 1890 zde uvedli premiéru známé Belliniho opery Norma. Její jméno se dochovalo i názvu zdejší podoby úpravy těstovin – s lilkem, rajčaty a slaným sýrem ricotta. Určitě vyzkoušejte.
Syrakusy
Syrakusy byly založeny jako kolonie řeckého města Korint už v 8. století před naším letopočtem. Nejslavnějším rodákem je myslitel Archimedes. Známý je jeho pokus, kterým měl zjistit, zda není falšováno zlato, a díky tomu objevil zákon o provázání objemu a hmotnosti. Připisuje se mu také zvolání Heuréka! Objevil jsem! V době punských válek se do historie města nejvíc zapsal úspěšnou obranou, když pomocí soustavy zrcadel zapálil v roce 212 př. n. l. obléhající římské loďstvo. Dnes se předpokládá, že spíše použil dělo na principu páry. Byl zabit při dalším napadení Římany, kdy prý byl natolik zabrán do práce, že si nevšiml příchodu cizího vojáka a ten ho zabil. Syrakusy byly tou dobou připojeny k Římské říši a staly se součástí římské provincie. V 7. století uvažoval byzantský císař Konstans II. o přesunu hlavního města z Konstantinopole do Syrakus, kde trávil většinu času. Tento plán se neuskutečnil, když byl císař v místních lázních zavražděn svým sloužícím. Později se o město potýkali Arabové, znovu Byzantinci (v té době byl vystavěn hrad Castello Maniace) a Normané. Za jejich vlády byla jižní část Itálie spojena s ostrovem v tzv. Království dvojí Sicílie.
Nejzajímavější částí Syrakus je Ortygia, což je ostrov spojený s pevninou krátkým mostem Ponte Nouvo. Na něm se nachází památky na řecké osídlení, normanské stavby, benátské i barokní paláce a kostely. My jsme ho obešli po hradbách až k pevnosti na jeho nejvzdálenějším konci a pak po západní straně k Fonte Aretusa. Tento pramen sladké vody je spojován s nymfou Aretusou, společnictví Diany. Místo bylo upraveno už za řeckých dob do podoby kruhového bazénku.
Jen kousek dosud najdeme chrám Santa Lucia alla Badia, který je zasvěcený zdejší rodačce sv. Lucii. Ta zde zemřela v roce 304, její ostatky se ovšem nachází v Benátkách. Na stejném náměstí se nachází i zdejší katedrála Narození Panny Marie. Je hodně zvláštní, protože jsou v něm patrné zbytky původní řecké stavby – Athénina chrámu. Ten byl postaven v 480 př. n. l., v 7. století přebudován na první křesťanskou baziliku v románském slohu, kterou vyplenili Arabové. Po několika zemětřeseních byl postaven zvovu v barokním slohu v polovině 18. století. Okolní uličky jsou opravdu malebné a úzké, určitě nemůžete minout Archimedovo náměstí s krásnou Dianinou fontánou.
Nedaleko nejstarších pozůstatků Apollónova chrámu z 6. století př. n. l. v dórském slohu se nachází neopak velmi živý prostor – zdejší tržiště. K vidění je tu ovoce i zelenina v ceně 1 euro za kilo, obří citrony z Etny, domácí bagety se sýrem a zeleninou, ale především veškerý sortiment rybářů – tuňák, mečoun, mušle, ježci. Ty přímo na ulici stříhali a vylupovali je do malých kelímků.
Ovšem i pevninské Syrakusy jsou zajímavé. Vyhlášená nekropole Neapolis v podzemním labyrintu se dostala dokonce na seznam památek pod ochranou UNESCO. Můžete se pokochat i zachovaných řeckým divadlem s 67 řadami sedadel, odkud je krásný výhled na město. Součástí areálu, který jsme bohužel nenavštívili je Museo archeologico regionale Paolo Orsi, která má představovat jedno z nejlepších archeologických muzeí v Itálii. My jsme zamířili do jiné budovy, která přitahovala naše pohledy už od pobřeží. V roce 1953 po pět dní ronil slzy obraz Panny Marie a způsobil na tři sta zázraků. Obraz je dnes součástí moderního betonového kostela ve tvaru slzy Santuariodella Madonna delle Lacrime (kostel Panny Marie v slzách), který byl vysvěcen v roce 1994 papežem Janem Pavlem II.. Stavba je zajímavá především zevnitř zvláštní betonovou konstrukcí s prosvětlením, betonová špička se sochou Madony ční do výšky přes 100 metrů.
Monti Madonie
Většina Sicílie je hornatá, střed ostrova tvoří pohoří Monti Erei, severní stranu chrání pohoří Monti Nebrodi a Monti Madonie. V národním parku v pohoří Madonie se krajina krásně vlní, městečka a vesnice se rozkládají po kopcích a silnice jimi prochází v krkolomných zákrutech. Jednou z nejmalebnějších je Petralia Soprana, neboli do Horní Petralie. Toto horské městečko je krásně dochované, kamenné domy jsou těsně nalepeny na svazích kopce, uličky tak úzké, že jimi neprojede ani malé auto, někde dokonce neprojde člověk jinak než bokem. Do všech stran se ovšem otevírají nádherné výhledy do krajiny, např. za místním kostelem Santa Maria di Loreta. Určitě navštivte Castelbuono, Isnello nebo Sottana Petralia a jen tak se toulejte, dejte si espresso v malé kavárně, nebo jídlo v restauraci, kde nemají jídelní lístek a číšník vám vybídku vyjmenuje. Pokud se vám tu zalíbí, můžete si tu pořídit i dům. Vesnice se tady hodně vylidňují, některé z domů byli v nabídce za 1 euro, pokud ho opravíte.
Můžete vyrazit na trek mezi zdejšími kopci, turistů tady moc nepotkáte. V zimním období vás nejspíš překvapí sněhové tyče, které lemují zdejší silnice, sníh tady opravdu je. Na vrcholku Piano Battaglia se dokonce rozkládá jedno ze dvou lyžařských středisek na Sicílii. V nadmořské výšce přes 1800 metrů j zde fungují dva lyžařské vleky a lyžarům je k dispozici 4 kilometry sjezdovek, místní tu řádí ve sněhu na bobech, koulují se…Celkem slušný zážitek na Sicílii.
Enna
Ve středu ostrova v pohoří Monti Erei se na prudkém kopci rozkládá město Enna, kterému se do roku 1926 říkalo Castrugiuvanni. Víme, že má více než 3tisíce let starou historii, objevuje se dokonce v římské mytologii, mělo tu dojít k mytickému únosu Persefony, dceři Dia a bohyně úrody Deméter. Do dnešních dní se dochovaly pozůstatky svatyně bohyně Deméter neboli Céres se zbytky oltáře, které se říká Rocca di Cerere (Skála bohyně Ceres). Místo únosu – jezero Lago di Pergusa – je chráněnou rezerací ptactva a rekreační zónou, ale navíc dnes jeho břehy lemuje silnice autodromu, kde se konají mimo jiné i závody F1. V římské době to představovalo jedno z nejdůležitějších sicilských měst, kde žil např. historik Titus Livius nebo slavný řečník Cicero. Slávu město ukončilo dobytí Araby, kteří dobyli město v roce 859, povraždili na 8tisíc obyvatel a zbořili většinu města. Na ostrohu nad městem vybudovali ve 12. století pevnost Castello di Lombardia, největší sicilský hrad. Z původních 20 věží se dochovalo jen 6, nejvyšší je Torre Pisana. Později na něj navázali další vládci opevněním, které obepíná město dodnes. Na opačném konci města najdeme osmibokou obytnou věží Fridricha II. Sicilského, která byla s hradem spojena podzemní chodbou.
Ve městě se nachází několik zajímavých barokních kostelů, např. Navštívení Panny Marie, Kostel sv. Františka s bývalým klášterem františkánů nebo Kostel sv. Kláry. V létě tu může být krásně, když se celé okolí rozpálí, tady v nadmořské výšce před 900 metrů bude jistě příjemně. My jsme tu byli v únoru, kdy vše halila opravdu hustá a vlezlá mlha, takže ani pověstné výhledy do širokého okolí až k Etně se nám neotevřely. Můžu tak doporučit jen výbornou kavárnu Roma, kde si můžete dát vynikající silné espresso a ze sortimentu zákusků úplně přecházel zrak. Ale v jinou roční dobu to bude určitě skvělé.
Villa del Casale
Kousek od městečka Piazza Armerina byla vykopány pozůstatky římské vily z přelomu 3 a 4. století našeho letopočtu, která se nazývá Villa del Casale. Předpokládá se, že ji později nechal pro svoji potřebu přebudovat císař Maximianus, spouvádce zámého císaře Diokleciána, který v této provincii vládnul ve 3. století. Kolem otevřeného dvora (peristylu) bylo odkryto 45 místností veřejných i soukromých, včetně lázní a baziliky. To, co činí z provinční vily nezapomenutelný zážitek, jsou nádherně zachované mozaikové podlahy, pravděpodobně nejrozsáhlejší a nejbohatší tohoto typu na světě. Na rozloze přes 3.500 m2 se dají najít barevné ornamenty, ale také fantasticky realistické scény z každodenního života – cvičení dívek v bikinách, rybolov, lov místních zvířat i lov exotických zvířat v severní Africe a jejich přeprava loďmi. Další mozaiky se inspirují mytologickým vyprávěním o Herkulovi nebo Homérovými příběhy. Neskutečná paráda.
Většinu můžete vidět z nadhledu, protože jsou zde vybudovány dřevěné chodníky a mostky asi dva metry nad podlahou, dostatek světla poskytuje skleněná střecha. V letním vedru to tu bude nejspíš připomínat skleník, ale v únoru byly teploty příjemné. Stále tu probíhají vykopávky, vila a zahrada se upravují, ale na 100% stojí za vidění a za zajížďku. Dokazuje to i zápis na seznam památek UNESCO z roku 1997.
Vstupné € 10, otevřeno léto 9 – 19, zima 9 – 17, https://www.villaromanadelcasale.it/)
Agrigento
Dnešní Agrigento je vlastně středověké město na kopci, původní řecké město Akragás se nacházelo blízko u moře na jižním pobřeží ostrova. U nich leží Valle dei Templi, neboli Údolí chrámů. Město založili Řekové v 6. století př. n. l., na Agrigentum ho přejmenovali Římané, kteří ho získali v roce 210 př. n. l. Třetí jméno mu dali Arabové, kteří ho v 9. století překřtili na Girgenti. K současnému jménu se město dostalo až v roce 1927 při snaže po „italizaci“
Na nejvyšším bodě města byla postavena už v roce 1000 katedrála, která je zasvěcena zdejšímu prvnímu arcibiskupovi, normanskému světci Gerlandovi. V době naší návštěvy byla uzavřená kvůli rekonstrukci, ale vypadala, že v ní řemeslníci nebyli opravdu dlouho. V jeho sousedství se skrývá malý kostelík Santa Maria dei Greci, který vznikl přestavbou původního řeckého chrámu. Ve městě je celá řada kostelů, které stojí za návštěvu: barokní kostel Chiesa del Purgatorio či kostel Chiesa di Santo Spirito z 13. století, který patřil k bývalému cisterciáckému klášteru, nebo. V 17. století byl vystavěn velký Biskupský palác, kde dnes sídlí Diecézní muzeum. Biskupství tu založil normanský král Roger II. v 11. století.
Centrum města tvoří náměstí Piazzale Aldo Moro, kde se setkává středověké město s moderní zástavbou, na něm začíná i hlavní obchodní ulice Agrigenta – Via Atenea V jeho blízkosti najdeme velké množství barokních paláců a měšťanských domů, které doprovázejí fontány a sochy tvořící mnoho romantických zákoutí.
Ze známých rodáků je potřeba zmínit spisovatele Liugi Pirandella, jenž získal v roce 1934 Nobelovu cenu za literaturu. Kousek od pobřeží v Caos můžete navštívit jeho rodný dům i jeho hrobku.
Údolí chrámů (Valle dei Templi) se nachází asi 2, 5 kilometrů jižně od centra města. Mimo území Řecka představují největší komplex staveb z nejstaršího období. Překvapivě jsou některé stavby výborně zachovány, jiné byly zničeny zemětřesením nebo nájezdy Kartaginců. Chrámy procházela cesta, které se říkalo Via Sacra, podél ní jsou krásné staré olivovníky a mandloně, které v únoru krásně kvetou. Co tu můžeme vidět?
Héraklův chrám (Tempio di Ercole) – nejstarší (asi kolem roku 500 př. n. l.), 8 majestátných sloupů bylo znovu postaveno
Chrám Concordia (Tempio di Concordia) – nejzachovalejší a nejkrásnější chrám z areálu díky velmi harmonickým proporcím, vybudován okolo roku 430 př. n. l., v 6. století přestavěn na křesťanský kostel a zpevněn, takže odolal zemětřesení, bývá označován za nejzachovalejší řecký chrám na světě, v polovině 18. století byl vrácen do původní podoby romantiky; čtyři stupně, na kterých stojí 34 úžasných sloupů o výšce kolem 7 metrů.
Chrám Junony/Héry (Tempio di Giunone) – další dórský chrám, z něhož se dochovalo sloupořadí (asi polovina z původních 50 slopů) s architrávem, najdeme na něm stopy po požáru při dobývání Kartaginci (červené skvrny), nejvýše položeným v celém areálu, je odsud výhled na celé město
Diův chrám (Tempio di Giove) – největší dórský chrám s původními rozměry 112 x 56 metrů (pravděpodobně největší chrám z doby antiky) se sloupy vysokými 20 metrů o průměru 4 metry, někde místo sloupů sochy obrů Atlantů (8metrová bronzová kopie leží u chrámu Svornosti), do dnešních dnů téměř nezachoval
Chrám Kastora a Poluxe – někdy se mu říká Chrám Dioskurů (Tempio dei Dioscuri), v 19. století postaven znovu, dochované 4 sloupy symbolem Agrigenta
Chrám Héfaistův/Vulkánův (Tempio di Efesto) – nejzápadnější chrám, postavený kolem roku 430 př.
Vstupné € 12,00, po – ne 8:30 – 20, https://www.parcovalledeitempli.it/en/
Noto
Zemětřesení je bezesporu velká pohroma s obrovskými následky, ale někdy to může být i příležitost vybudovat něco nového. Velké zemětřesení v roce 1693 nenávratně poškodilo města na jihovýchodě Sicílie ve Val di Noto. Města Noto, Caltagirone, Militello Val di Catania, Catania, Modica, Palazzolo, Ragusa a Scicli vystavěli jejich obyvatelé znovu, v moderním barokním slohu, a vznikla tak jedinečná oblast kvalitní dobové architektury. Jedinečnost oblasti potvrdilo UNESCO jejím zařazením na seznam světového kulturního dědictví.
Antické město Noto Antica (latinsky Netum) bylo po zemětřesení přesunuto na nové místo, asi 8 km jižněji od původní polohy. Využili zdejší měkký světlý tuf má zvláštní, jakoby medovou, barvu, kterou slunce nádherně prozařuje. Město na vrcholku kopce je plné barokní nádhery – paláce s krásně zdobenými fasádami, spousta prolamování a nádherné balkóny. Můžete navštívit Palác Nicolaci. Nejpozoruhodnější je určitě Palazzo Ducezio s fasádou ozdobenou dvaceti oblouky, kde dnes sídlí městská radnice. Architekt Vincenzo Sinatra se nechal inspirovat některými známými francouzskými paláci ze 17. století. Z prvního patra je hezký výhled na protější katedrálu, po zaplacení vstupného můžete navštívit i zrcadlový sál ve stylu Ludvíka XIV. – Sala degli Specchi.
po – ne 10 – 20, € 4 https://www.comune.noto.sr.it/it-it/vivere-il-comune#guida-turistica
Úplně mimořádnou kapitolou jsou církevní památky, jen kostelů je tu víc než 30 a mezi nimi vyniká trojlodní katedrála San Nicoló di Mira od architekta Rosaria Gagliardiho, umístěná na vrcholu monumentálního schodiště. V roce 1996 se její část zhroutila a byla nutná dlouhá rekonstrukce. Vedlejší kostel sv. Františka z Assisi s přilehlým klášterem z počátku 18. století zaujme nejen působivou fasádou, ale i impozantním schodištěm. Zajímavý je i kostel sv. Františka z Assisi nebo Sv. Salvátora. Pokud chcete mít působivou vyhlídku na město, vystoupejte na věž kostela San Carlo al Corso. Všechny nejdůležitější památky najdete ale podél Corso Vittorio Emanuele, která začíná u brány Porta Reale, neboli Porta Ferdinande. Bránu se dva pilastry s korintskými hlavicemi nechal vybudovat na počest krále Ferdinanda II. Bourbonského zdejší markýz. Vše vypadá jako z učebnice dějin architektury. Nemusíte nutně vědět, kudy a kam jít – nádhera je prostě všude. Pokud se chcete zamilovat do baroka, Noto je nejlepší misto.
V Notu se každoročně v květnu pořádá květinový festival Infiorata, kdy se ulice Nota pokryjí obrazy na dopředu dané téma, všechny jsou vytvořeny z pestrých okvětních lístků. Jezdí se sem na tuto příležitost mnoho turistů. Tradice je tu určitě živá, neboť i my jsme se mohli pokochat pečlivou prací šikovných rukou, které vetkávaly hlavičky karafiátů do připravené předlohy velkých obrazů.
Etna
Sicílie je docela hornatá, a přesto výrazný kužel Etny uvidíte velkou část cesty. Obvod základny měří 210 km a se rozkládá na přibližně 1750 km2. Od hladiny moře stoupá prudce, díky častým erupcím se její výška neustále proměňuje. Podle posledního měření ční do výšky 3357 m n. m, tudíž je nejvyšší činnou sopkou Evropy. Etnu v současnosti tvoří čtyři krátery, jsou často schované v mracích, nebo spíše v kouří, který sama sopka vytváří. Sopka je nejaktivnější v Evropě, soptí vlastně neustále, ovšem podívat se k jejímu vrcholu je naprostá povinnost.
Výstup na Etnu je možný ze dvou stran. Méně častou variantou je přístup od severu vesničky Linguaglossa. U Piano Provenzana můžete nechat auto na parkovišti a dál pokračovat na vrchol pěšky asi 12 kilometrů. K odbočce na vrchol zdoláte převýšení minimálně 1300 metrů.
Častěji se začíná z jižní strany od Katánie na parkovišti u chaty Rifugio Sapienza ve výšce 1923 metrů nad mořem. Odsud jezdí kabinová lanovka do výšky 2500 metrů k chatě s občerstvením La Montagnola. Cesta pouze nahoru stojí 24 euro, obousměrně 30 euro. Je možné se sem dostat i pěšky po turistické značce podél zdejší sjezdovky. Během 5 kilometrů vystoupáte 600 výškových metrů, Mapy mi to odhadují na dvě a půl hodiny. Pokud máte rádi větší challenge, zkraťte si výstup přímo pod lanovkou, vlastně po hraně sjezdovky, převýšení ovšem zůstává. My jsme to šli bohužel v zimě po sněhu, takže kolem nás svištěli osamělí lyžaři a vše brutálně klouzalo, takže nám to zabralo přes 2 hodiny. Od chaty cesta pokračuje mírněji k hlavnímu kráteru, turisté opět můžou šetřit síly a najmout si terénní autobusek nebo v zimě rolbu do výšky cca 2.900 na Torre del Filosofo. Výš to už nebylo dovolené, resp. v klidné situaci se dá dál pokračovat pouze s placeným průvodcem. Etna se tentokrát opět probouzela k životu, takže každou chvíli vyšel tmavý dým a dunivá rána, jak si sopka odfoukla. Vylétající kameny jsou opravdu nebezpečné. Ale i tak výstup stál za to. Kolem nás se ukazovala fantastická panoramata. Kde jinde můžete vidět zasněžené sopečné kužely s mořem v pozadí.
https://euroetnatourism.it/etna-tours/summit-craters-trekking-climb-etna/?lang=en