Všechny krásy Kypru – Divoký zelený střed ostrova

Jestli si představujete Kypr jako rozpálené písčité pláže, může být pro vás návštěva středu ostrova překvapením. Jihozápadní část ostrova zabírá pohoří Trodoos, v létě se tu můžete procházet mnoha hlubokými zelenými údolími, porostlými borovicemi, cedry a jalovci. V zimě tu potkáte i dva metry sněhu a svištící lyžaře. Nachází se tu i nejvyšší hora Kypru s výškou 1951 metrů nad mořem. Stejně jako v Řecku se i ta zdejší nazývá Olympos neboli Olymp. Na jejím vrcholu nesídlí ovšem bohové, ale najdete zde stanici plnou britských antén. Na úplný vrcholek se tedy nedostanete, ale určitě stojí za kilometrový pochod po silnici od restaurace Cyprus Ski Center, protože se vám naskytne krásný výhled na severní část ostrova, ovšem fotit se tady nesmí. Vrcholek můžete obejít pěšky po dvou turistických okruzích kolem hory. Ve vesnici Trodoos začíná Atalante Trail s délkou 13 kilometrů, Artemis Trail je dlouhý 7 kilometrů a začíná u parkoviště lyžařského střediska.

Na Olympu se skutečně můžete zhruba 3 měsíce v roce lyžovat na 4 kilometrech sjezdovek s jednou sedačkovou lanovkou a 3 vleky, na jižních svazích kratší, na severních o něco delší. Pro Středoevropana je zážitek lyžovat se na Kypru, pro místní je zážitek svést se vůbec. S nadšením se kloužou na boboch i po igelitu a koulují se. Pokud byste toužili to tomto zážitku, celodenní skipas vyjde na 25 euroo víkendu a 15 euro ve všední den, můžete si půjčit veškeré vybavení za 15 euro na den. Více na http://www.cyprusski.com/

Prvními obyvateli kyperských hor byli mniši. Vyhledávali místa vzdálená od pozemských pokušení, tady navíc byli vysoko, tedy blíže bohu. Najdete zde dva významné kláštery – Kykkos a Macharias.

Klášter Kykkos

Uprostřed Trodoosu v nadmořské výšce 1300 metrů se rozkládá nejimpozantnější a také nejbohatší ze zdejších pravoslavných klášterů. Byl založen ve 12. století a za jeho slávou stojí posvátná ikona Nejmilostivější Panny Marie, za jejíhož autora je považován sám evangelista sv. Lukáš. Věřící jsou přesvědčeni, že ikona umí přivolávat déšť, proto se k ni modlí a přinášejí dary klášteru. Podoba Panny Marie s děťátkem, kterou najdete před ikonostasem,  je nádherně zdobena stříbrem a perlami. Traduje se, že se sem ikona dostala z byzantského dvora, když kyperský poustevník Izaiáš uzdravil dceru císaře Alexeia I. Komnena. Spole se zázračným obrazem poslal také peníze na výstavbu kláštera, který ji bude uchovávat.  Do dnešních dnů se původní klášter nedochoval, současná podoba je z 19. a 20. století. Moderní je také výrazná zlatá mozaika v křížové chodbě zobrazující dlouhé dějiny kláštera. Do areálu se vstupuje tzv. Královskou bránou, kostel a venkovní prostory jsou otevřeny zdarma, bohatství kláštera si můžete prohlédnout v muzeu. Zajímavá je vedle stojící samostatná zvonice.

Asi 2 kilometry od kláštera se nachází vrch s názvem Throni s nadmořskou výškou 1450 metrů. S skutečně zde trůn stával. Tedy trůn pro posvátnou ikonu z Kykkosu, kterou sem v dobách sucha přinášeli mniši. Dnes na jeho vrchu najdeme moderní osmiboký kostel od architekta Philipa Loizou, ke kterému se stoupá podél kapliček s barevnými mozaikami. Cesta nahoru začíná na parkovišti u velké sochy arcibiskupa Makariose III., který se po dobrodružném životě stal prvním prezidentem samostatné Kyperské republiky. Pocházel z nedaleké vesnice Pano Panagia, ve třinácti letech vstoupil jako novic do kláštera Kykkos. Později se stal biskupem a arcibiskupem, dlouhodobě bojoval za nezávislost Kypru na Británii. Ta ho dokonce považovala za teroristu a po úspěšném referendu o nezávislosti ho deportovali na Seychely. Protesty donutili Brity k propuštění a po návratu v roce 1959 na ostrov byl třikrát zvolen prezidentem. Zemřel v roce 1977 a je pohřben pod vrcholkem Throni v kamenné hrobce částečně zapuštěné do terénu, kterou hlídá vojenská stráž. Pokud jste navštívili klášter Kykkos, vyjeďte i k Throni, výhledy z cesty i vrcholu za to opravdu stojí.

Klášter Machairas

Také druhý z významných zdejších klášterů – Machairas – je spjatý se zázračnou ikonou, jejíž autorství je přisuzováno evangelistovi sv. Lukášovi.  Znázorňuje Panny Marie probodnutou mečem, kterou sem měl přinést neznámý poustevník z pevniny. Schoval ji v jeskyni, kde ji v polovině 12. století ji objevili dva poustevníci z Palestiny Ignatios and Neophytos. Založili zde kostel Panny Marie. Brzy okolo něj vznikl klášter, který byl financovaný byzantským císařem Manuelem I. Komnenos. Klášter je nenápadně skytý v horách ve výšce 800 metrů nad mořem na úbočí hory Kionia.

Dnešní podoba kláštera pochází z počátku 20. století. Mniši zde dodnes žijí podle velmi přísné regule, velmi podobné jako na hoře Athos, takže si před návštěvou zkontrolujte oblečení, a je zde také přísně zakázáno fotit. Snažím se respektovat podobné příkazy, takže přestože je kostel opravdu fotogenický, nemám jedinou fotku.

Těsně vedle kláštera najdeme sochu muže v nadživotní velikosti hledící do údolí s orlem za zády. Je to bojovník proti Britům Grigorgis Afxentiou, který se tu v převlečení za mnicha skrýval. Když byl odhalen, sám bojoval několik hodin proti 60 vojákům a zemřel, až když byly nasazeny plamenomety. O jeho životě se můžete dozvědět víc v sousedním muzeu.

Ke klášteru se dá dojet autem a zaparkovat na velkém parkovišti, ale my jsem si přidali ještě pár kilometrů treku. Od Kionia picnic site u hlavní silnice stoupá modrá značka Evropské dálkové cesty E4 po silničce směrem k vrcholu hory Kiona (1423 m.n.m.), na vrcholek se ovšem nedostanete, je zde vojenský radar i hasičská sledovací stanice. Ze silničky odbočuje turistická pěšina, která dál pozvolna klesá po horském hřebeni směrem ke klášteru, cestou se můžete kochat výhledy na krásná zaleněná údalí. Celkově má trasa něco málo přes 5 km, k autu se dostanete po silnici.

Pedoulas a Malované kostely

Horské vesnice Trodoosu jsou rozeseté po prudkých svazích. Za návštěvu určitě stojí vinařská vesnice Omodos, pitoreskní uličky městečka Kakopetria nebo vesnička Moutoulas.

My jsme si vybrali Pedoulas ukryté mezi třešňovými sady ve výšce 1100 metrů nad mořem, kde trvale žije jen 130 obyvatel. Přesto se zde nachází 12 kostelů z 15. – 20. století. Nejvýraznější stavba, která dominuje celému údolí, je moderní kostel sv. Kříže z 30. let 20. století, kde by měl být uložen kousek dřeva z kříže. Nahradil starší dřevěnou stavbu a převzal do interiéru také ikony a části ikonostasu z 16. století.

Kousek od něj se nachází jeho protipól. Kostel Archanděla Michaela je maličký a svým vzhledem připomíná spíš venkovskou chalupu s dřevěnou střechou. Interiér kostelíka z roku 1474 je zdobený nádhernými nástěnnými malbami světců

Podobně unikátních staveb – kostelů a klášterů – se v Trodoosu zachovalo do dnešních dní deset a jsou spoleně zapsány na seznam památek pod ochranou UNESCO. Pokud minete vesničku Pedoulas schovanou mezi ovocnými sady nezapomeňte zamířit do jiného místa ze seznamu Malovaných kostelů:

Kakopetria – klášter Agios Nikolaos tis Stegia – 11. století

Kalopanagiotis – klášter Ioannis Lampadistis – 13. století

Nikitari – kostel Panagia Phorviotissa – 12. století

Lagoudhera – kostel Panagia tou Arakou 12. století

Moutoullas – kostel Panagia – 13. století

Pelendri – kostel Timios Stavros – 14. století

Galata – kostel Panagia Podithou – rané 16. století

Platanistasa – kostel Stavros Agiamati – 14. století

Palaichori Oreinis – kostel Agia Sotira – 16. století

Benátské mosty

Benátčané obládali ostrov Kypr v letech 1489 – 1571, kdy byl dobyt rozšiřující se Osmanskou říší. Vliv benátské republiky zesílila už od roku 1474, kdy zemřel poslední lusignanský vládce Jakub II., fakticky poslední představitel samostatných křižáckých států. Benátčané těžili v horách Trodoosu měď, kterou směňovali s Egypťany za hedvábí a zlato. Potřebovali kvalitní stezky na přepravu, tak vybudovali řadu mostů, z nichž některé se dochovali až do dnešních dní. Velmi zajímavý je Kalephoský most neboli Tzielefos přes říčku Diarizos. Má jeden vysoký kamenný oblouk, cesta zpevněná říčními valouny se nad obloukem lomí a most tak působí elegantně.

Most Elias je nejdostupnější ze všech mostů, které jsme navštívili. Leží přímo u silnice z Agios Nikolaos přes říčku Finiotis. Kamenný most pocházející z 16. století je uzoučký, vlastně bez zábradlí. Až do roku 1959, kdy byl vystavěn nový silniční most, tudy jezdila i auta. Neumím si to představit, ovšem i dnes působí velice divoce a originálně.

Pano Platres

Jestli mi Pano Platres něco připomínalo, tak Špindl. Horské městečko, kde trvale žije na 300 obyvatel, se v sezóně rozroste na 10 tisíc. Městečko s velmi příjemným klimatem i v nejteplejším létě tvoří vlastně jen jedno náměstí a jedna dlouhá ulice, je to určitě nejznámější kyperské horské středisko, asi 10 kilometrů od hory Olympos. Některé domy vypadají jako kdyby zabloudily z Alp, některé jsou vily v koloniálním stylu. Nic zajímavého mi tu nic nepřišlo, ale stojí za návštěvu, protože v Pano Platres nebo nad ním začíná řada značených cest na procházky i na delší treky.

Nejnavštěvovanější trail vede k vodopádům Caledonia. Budete lesem stoupat asi 1,5 km podél stejnojmeného potoka a několikrát ho překročíte, až dojedete k 12 metrů vysokému vodopádu Caledonia, jednomu z nejvyšších na Kypru. Toto nezvyklé anglické pojmenování dostal v 19. století od svých objevitelů, turistů ze Skotska.

Také na druhé straně od Pano Platres se nachází druhý vodopád – Millomeris waterfall. Je ještě vyšší než Caledonia, od hrany po hezké jezírko měří 15 metrů. Slovo millos znamená vlhký a je to skutečně místo, kde se miliony kapiček vody tříští o skály a vytvářejí tak stinné místo s vlastním klimatem. Kdysi bylo složití se sem dostat, dnes sem vede silnice a velké parkoviště umožňuje zajet autem kousek od vodopádu. Proto tady taky potkáte i mimo sezónu množství turistů se selfie tyčemi, kteří se snaží udělat jednu z právě populárních póz. Vodopád je hezký, ale aby se vám tu líbilo, musíte dobře vybrat čas.

Od sportovního centra můžete sestoupit příkře po silnici k jednomu z benátských středověkých mostů – Milia bridge, který není příliš navštěvovaný. Jedním nízkým kamenným obloukem překonává malebnou říčku Krios Potamos. Můžete se sem dostat také autem se směru od vesnice Pera Pedi a pak jít jen kousek.

My jsme si most i vodopád spojili do jedné procházky, takže jsme zastavili u aportovního centra, prudce sestoupali asi 1 kilometr k mostu, pak jsme pokračovali as i2,5 km po silnici k vodopádu a další kilometr jsme příkře stoupali do Platres, od silnice to bylo zpět k autu ještě 1,5 kilometr. Objet tato místa autem by bylo jednodušší, ale i tak to bylo zajímavé.

Pano Lefkara

Na konec jsem si nechala vesnici Pano Lefkara. Není úplně typická kyperská horská vesnice, leží na začátku pohoří Trodoos nedaleko pobřeží, na poloviční cestě mezi Larnakou a Limassolem. Je pro plážové turisty lehčeji dosažitelná, pořádají sem výlety i velké hotely nebo cestovky. Vesnice se rozkládá v nadmořské výšce 750 metrů, proto je tu příjemnější klima než u moře. Ve středověku tu vznikly zde klimatické lázně a směřovaly sem benátské šlechtičny. Aby se tu urozené dámy nenudily, věnovaly se vyšívání. Tato tradice přetrvala do dnešních dní a vyhlášené zdejší krajky, tzv. lefkaritika, najdete snad v každém domě. Před obchody sedí na ulici ženy na malých stoličkách a vyšívají na převážně bílé látky geometrické tvary, občas i přírodní motivy – květiny, motýly, ptáky. Je to velice jemná a pečlivá práce, takže hotové krajky jsou velmi drahé. Pano Platres prý navštívil v roce prý 1481 sám Leonardo da Vinci, který zde objednal oltářní pokrývku do milánské katedrály. Krajkářství doplňují stříbrné šparky, které pro změnu vyrábějí zdejší muži. Z Platres si můžete odvést jako suvenýr kvalitní náramky, náušnice nebo prsteny, pro Kypr jsou typické přívěšky ve tvaru granátových jablek, které jsou symbolem plodnosti a lásky. S historií krajek a stříbra se můžete seznámit v místním muzeu v Patsalosově domě.

Město bylo vystavěno z bílého vápence okolích hor Lefka Ori, na střechách najdete tašky z nepáleného jílu. Uličky vesnice jsou tak úzké, že nemá cenu do nich zajíždět, na řadě míst se dá odbočit jen za cenu couvání. Nad vesnicí jsou dvě parkoviště, dál už se vydáte pěšky. Doporučuji návštěvu kostela sv. Kříže z 16. století, který má uchovávat zlomek opravdového Ježíšova kříže, jinak se pouze toulejte uličkami a kochejte se.

dav

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *