Ladakh – Malý Tibet: Jak zvládnout nejznámějším trek Markha Valley

Už když budete plánovat výlet do Laddakhu, velmi brzo narazíte na nejznámější ze zdejších treků – Markha Valley trek – jako na must-to-go. Leh leží uprostřed Himaláje v hlavním údolí, kterým teče Indus. Údolí řeky Markha je s ním paralelní, o hřeben jižněji. Prostě hory, které znáte z Léhu, uvidíte ze „zadní“ strany. Vybrali jsme si, že ho projdeme už v roce 2015 při mojí druhé cestě do této oblasti, ale okolnosti byly proti nám. Ocitli jsme se tu na konci období monzunů, které způsobily sesuvy půdy, tak typické pro tuto oblast. Geolog by popsal zdejší horniny jako břidlice a velmi nestabilní slepence, naprosto nevhodné k budování jakýchkoliv staveb, Indové tudy vedou silnice a „dálnice“. Jsou srovnaní s myšlenkou, že každý větší déšť silnici zasype, takže přijede bagr a zase vše odhrne. Měli jsme tedy velký problém dostat se na začátek treku za vesnici Chilling. Cestou jsme si stopnuli vodáky, kteří s agenturou na raftech sjížděli řeku Zanskar, docela vyděšení nám líčili, že předchozí den musel vrtulníkz treku vyzvedávat výpravu Francouzů, kteří se s místním průvodcem dostali do potíží.  Trochu nahlodaní jsme se dostali na počátek trasy a tam k překonání Zanskaru nebyl k dispozici most, jen malá dřevěná krabička tak akorát na jednoho člověka visící na laně nataženém přes divokou řeku. Tam už mi rupnuly nervy definitivně, sesuvy půdy, žádný signál a problematická cesta zpět. Ještě jsme pomohli přes řeku dvojici mladých Belgičanu a vrátili jsme se zpět do Chillingu. Druhý den jsme vyrazili na trek do Lamayuru. Ale Markha Valley pro nás pořád zůstala jako něco, co chceme určitě absolvovat. Trvalo to dalších osm let.  Sice se nám i tentokrát stavěly překážky do cesty, ale nakonec se vše podařilo.

Jak trek jit? 99% lidi chodí z Chillingu do Chogdo, proč to není dobrý nápad chodit obráceně pochopiíe záhy. Ale liší se také způsob, jak trasu projít.. Variant je mnoho:

• Na koníkovi – můžete si najmout agenturu, která zprostředkuje průvodce a vy pojedete na koni, kterého někdo místní povede za uzdu, všechny potřebné věci nesou koníci, průvodci postarají se i o jídlo a ubytování ve stanu, hodně dobře se naučíte nasedat a sesedat
• S koníky po svých – na koniky se umístí veškeré vybavení a vy jdete jen s malým batůžkem; budete mít veškerý servis a budete spát ve stanu, který vám průvodci každý večer postaví a budou vám vyvářet
• S průvodcem po homestayích– údolí je obydlené, většina místních se podílí na turistickém ruchu, ubytovávají turisty a vaří jim; jdete za doprovodu průvodce relativně na lehko
• Na vlastní triko po homestayích – podobný systém, můžete dopředu domluvit v agentuře ubytování, nebo počkat, jak se vám bude šlapat a zajistit si vše na místě, není to problém, míst bylo dost; jdete na lehko
• „Na těžko“ – prý tak chodí málokdo, ale my jsme takhle zvyklí, takže i na tento trek jsme vyrazili s veškerým vybavenim – stan, karimatka, vaření i s plynovou bombou, potraviny, prostě vše. Mám ráda možnost, že můžu v případě potřeby kdekoliv zastavit a zakempit, že nejsme nuceni dojít někam, kam naše síly nestačí, limituje nás jen terén. Míst na přespání mimo kemp je docela dost.

S výběrem vhodné varianty pro vás vám pomohu v cestovních agenturách, které v Léhu najdete na každém rohu. Zařídí pro vás vše potřebné, domluví průvodce, koníky, ubytování, půjčí potřebné vybavení včetně batohu a bot. Ceny mají stejné, poskytované služby taky. Často uvidíte, že na tabuli před cestovní agenturou shání lidé další do party, aby se podělili o nutné náklady, např. cestu na začátek nebo jednoho průvodce. Můžete se přijít jen poradit a zjistit aktuální informace, ale agentury žijí z turistů, takže počítejte s tím, že se vám budou snažit něco prodat. Do pohraničního pásma je potřeba povolení tzv. permit, do Markha Valley by neměl být potřeba (a nikdo ho po nás opravdu nechtěl), ale chybějící permit může znamenat, že vás na vojenském checkpointu zastaví a nepustí dál. Permit vyřídíte v libovolné agentuře, stačí na několik hodin předat svůj cestovní pas (dostanete vtipné potvrzení), vyřízení stojí 700 Rs na člověka, 250 Rs z toho má agentura, která vaše pasy přinesla na Turistický úřad. Platnost permitu je 14 dní, takže jej můžete využít i třeba k cestě do Nubra Valley nebo k Pangong Tso.

Bez ohledu na zvolenou variantu, agentury vypisují tento trek na 4 dny a 3 noci. Mají přespání dobře vymyšlené – v Sara, v Hankaru a v Nimalingu. V posledním místě je jen kemp, jinde je k dispozici kemp i homestay. To znamená ubytování v domech místních zemědělců, kde budete míst k dispozici místo na spaní (někdy stejně jako v turistické chatě ve více lidech na pokoji), deky na přikrytí a jednoduché hygienické zázemí (někde inzerovali i teplou vodu). Součástí homestey je i strava. Dostanete jednoduchou, ale dostačující teplou večeři, ráno vám udělají snídani a vybaví i balíčkem k obědu na cestu. Podle našich informací stál letos nocleh se stravou 1200 – 1500 Rs na osobu. Po cestě si můžete dokoupit další občerstvení nebo si dát aspoň zdejší čaj s mlékem.

Na konci budete mít v nohách přes 60 kilometrů a výstup 2400 výškových metrů a sestup 1600 metrů. Nejvyšším bodem cesty je sedlo Konmaru La ve výšce 5200 m n.m. Ve starších (tedy pár let zpátky) průvodcích a na starších fotkách ještě najdete trasu po úzkých cestičkách složitě vystavěných a udržovaných v terénu, vesničky bez elektřiny a signálu, ale pokrok dorazil i sem. Místní mají signál v celém údolí, takže nejčastěji vidíte koňáky, jak za chůze telefonují nebo se dívají na videa. My jako cizinci jsme měli koupenou simku od Airtel, ta tu signál neměla. Ovšem v případě nouze není problém, aby vám někdo pomohl. Indická vláda sem také pořídila fotovoltaicé panely a až do Hankaru vedou elektrické kabely, které elektřinu rozvádějí. Spousta domů má solární ohřev vody, takže žádné koupání v ledovcové říčce. A cestičky?? Ty původní už nejsou v terénu skoro poznat. Do Markhy se jde po zpevněné kamenité cestě, kde není problém, aby projelo auto, dál do Hankaru už je to složitější, ale terénní auto by to dalo. Pohodlná cesta zase zrychlí trasu minimálně o jeden den. Prostě civilizace je na postupu. Mrzí mě, že jsem nezažila trek v syrovější podobě, ale pokrok nezastavíš.

Kvůli zdravotním potížím jsme posouvali začátek treku, až přišel monzun, deště a prudké ochlazení. Deště opět způsobil sesuvy půdy na silnici směrem na Chilling, my přijeli velmi čerstvě, takže o nich nevěděli ani taxikáři. Museli jsme vystoupit asi 6 km před Chillingem, tak se nám pochod trochu protáhl, navíc moje fyzička není opravdu excelentní. Celý trek jsme dali na 5 dní. První nocleh dali „nadivoko“, druhou jsme strávili v kempu u vesnice Markha, třetí jsme kvůli bloudění nesplnili plán a přenocovali jsme v 1. kempu za Hankarem (místo v 2. o pár kilometrů dál). Poslední nocleh je pro všechny stejný – kemp v Nimalingu v nadmořské výšce 4800 m n. m. na promáčené horské louce, kde i homestaye jsou trvalé stany nebo něco jako jurty. Budu popisovat obvyklý trek na 4 dny, protože tak, jak ho mají připravený průvodci, mi dává smysl. Celá trasa není nijak značená, což většinou není problém, protože tu chodí hodně lidí, případně se můžete orientovat podle koňských koblih. Samozřejmě můžu jen doporučit stáhnout si offline mapy od Mapy.cz (mapa Džammu a Kašmír), fungují až na drobnosti výborně a na treky jsou ideální.

Příjezd na začátek treku:

Trek začíná u mostu přes Zanskar za vesnicí Chilling. Dá se sem dostat pravidelnou dopravou, prý jezdí mikrobus z autobusového nádraží v Léhu vždy ve čtvrtek a neděli ráno, ale určitě to chce ověřit. Druhou možností je taxík. Do 60 km vzdáleného Chillingu je pevná cena 3000 Rs za auto, kam se vejde 5 – 6 pasažérů. Počítejte, že cesta zabere hodinu, i když se neustále vylepšuje, dokonce brzy bude otevřen celý nový most.

Trasa:

Den 1

Od mostu vede asfaltová silnice, treková trasa stoupá ostřeji asi 150 výškových metrů do prvního sedla. Hned za ním se otevře krásné údolí řeky Markha. Další stoupání je velmi pozvolné, na dalších 17 kilometrů vystoupáte pouze 250 metrů. Trasa zeleným údolím je téměř po rovině podél řeky, projdete několika malými vesničkami s veškerým zázemím pro turisty, můžete se zastavit na jídlo nebo si dát místní čaj.

Délka: 19 km, asfalt, polní cesta

Stoupání: 590m

Nadmořská výška: 3180 m n. m.

Ubytování: Sara (3580 m n. m.)

Stravování: restaurace a tea tenty ve vesnicích Kaya, Skyu, Nakding, Sara, kemp v Nakdi

Den 2

Druhý den cesta pokračuje po polní cestě až k vesnici Markha, řeku není nutné brodit, jako jsme to udělali my, most je více vpravo od místa, kde přes řeku jezdí auta a brodí koně. Asi 1 km před vesnicí jsou i dva kempy (platili jsme 300 Rs za stan, teplá voda ze solárů included). Vesnice Markha je fotogenická, ale nic tu není, gompa na kopci je zavřená. O kus dál už je potřeba opravdu řeku přebrodit. Dál je ideální místo na přestávku, vedle čortenů a mani wall, pokud máte ještě dost sil, můžete klikatou cestičkou vystoupat k osamocené gompě Tacha s krásným výhledem A pak už zase polní cestou podél vody až do vesnice Hankar. Poprvé zde uvidíte zasněženou horu Kang Yatse (6400m), která vás bude doprovázat po zbytek cesty.

Délka: 19 km, kamenitá zpevněná cesta, 1 brod

Stoupání: 490 metrů

Nadmořská výška 3580 m n. m. – 4050 m n.m.

Ubytování: Hankar (4050 m n.m.) – homestay i kemp

Stravování: Markha, Umlung, Hankar

Den 3

Na první problém s orientací jsme narazili až v Hankaru. Do té doby stačilo sledovat cestu vyšlapanou koňmi, tady přišla zrada. Hned za posledními domy v Hankaru musíte vystoupat cestičkou skalní rozsedlinou 50 metrů kolmo vzhůru, koně pochopitelně zůstávají dole, přebrodí řeku a jdou jinudy řeku. Cesta nám připadala jasná, mapy v telefonu jsme neotevírali, abychom šetřili baterii, takže jsem se pár kilometrů zašli. Úplně nahoře se nachází zbytky staré pevnosti Dzong, které působí opravdu pitoreskně. Mezi domy brankou ozdobenou kusy kůže (asi z yaka) znovu sestoupíte k řece Hankar, která zde vznikla splynutím dvou menších řek. Přes most je možné odbočit na další trekovou větev, Marka Valley trek ale pokračuje dál podél řeky.

Po dalším ostrém, ale krátkém zdolání skalní stěny cesta vede podél rovných plošinek se zídkami, kde má být kemp (podle mapy Murdochen), ale bez jakéhokoliv vybavení, nenajdete ani kohoutek s vodou. Můžete dojít asi 100 metrů k řece, ale je potřeba vodu přefiltrovat nebo nechat odstát a převařit. Přespali jsme tu, protože jsme si nebyli jistí, že do dalšího plánovaného kempu dojdeme do tmy. Doporučuji opravdu jako provizorium, ale stejně nás ráno zkasírovalala místní dáma o poplatek 300 Rs. Druhý – vybavenější – kemp Tachungtsee je o 2 km dál a 100 metrů výše. Je to jediné místo na denní trase, kde se dá občerstvit, protože civilizaci jsme Hankarem definitivně opustili. Dál pokračují nádherné výhledy na okolní skalní stěny (včetně Stok Kangri nad Léhem), horské louky se svišti a zvláštními zajíci a myšmi s kulatými ušisky. U vyschlého jezírka začíná odbočka pro všechny, kteří chtějí stoupat na Kang Yatse (je potřeba lano, mačky a určitě zkušený průvodce), druhá možnost je z místa tábořiště Nimaling. To leží v širokém a plochém údolí řeky Jungchhuta. Pasou zde krávy, ovce a nějaké křížence s yaky, větší a chlupatější krávy. Říční niva je hodně podmáčená, protékají zde potůčky a vyvěrají pramínky, najít suché místo na stan je problém. Část rovné plochy je zabraná jako trvalé tábořiště místo homestay – pevnější stany s jednoduchým vybavením. Největší záludnost je ovšem nadmořská výška. I přes důkladnou a pomalou aklimatizaci s vámi spaní v 4800 metrů zacvičí. Kyslíku zde zůstalo už jen 50%.

Délka: 12 km, kamenitá cestička v terénu

Stoupání: 860 metrů

Nadmořská výška: 4000 m n.m. – 4800 m n.m.

Ubytování: Nimaling campsite (4800m)

Stravování: Tachungtsee campsite, Nimaling

Den 4

Poslední den je potřeba začít brzy ráno, protože na vás čeká ten nejnáročnější den. Cesta začíná 3 kilometrovým stoupáním do sedla Konmaru La ve výšce 5260 m. Ze shora se naposledy pokocháte velkolepou horou Kang Yatsee a začnete sestupovat do vedlejšího údolí Indu. Klesání začíná tradičně suťákem a pak budete postupovat úzkým údolím horského potoka. Tady se chci omluvit dvojici turistů v protisměru, že jsem nevěřila, že nás to nejsložitější teprve čeká. Ano, bylo to horší, než senní výstup do sedla. Před námi byl ledovcový potok, který je potřeba na opravdu mnoha místech překonat ze strany na stranu. Většinou stačí přeskákat po kamenech, ani není potřeba se zouvat. Pokud se sem ovšem dostanete pozdě jako my (jsem hooodně pomalá při stoupání), tak potokem protéká mnohem víc vody z roztátého sněhu než ráno. Na několika místech to vypadalo skoro beznadějně, už jsem se rozhlížela, kde najít místo na stan a počkat do rána, než se průtok zklidní. Dvakrát jsem – i přes velkou opatrnost – do vody zahučela, takže mi nateklo do bot vrchem a byly promáčené úplně „nažmach“. Ovšem urychlilo nám to brodění, nebylo potřeba hledat dokonalé a suché cesty na druhou stranu. Tohle byla část, kde bych jednoznačně doporučila mít s sebou zdatného průvodce, zvlášť jestli nemáte zkušenosti. Nebo můžete zkusit jít sami a držet se nějaké organizované skupiny. Brodí se tu nepočítaně, dokonce i těsně před vesničkou Chodgo, kde je v současnosti konec treku.

Délka: 12 km, horská cestička, časté překonání říčky

Stoupání 400m

Klesání: 1400m

Nadmořská výška: 4800 – 5260 Konmaru La – 3900 Chogdo

Ubytování: Chogdo

Stravování: Chogdo

Ukončení treku:

Před pár let byla do Chogdo vybudována „silnice“, stejně jako jinde ji často zasype nějaký landslide, ale funguje, takže zde nyní trek většina lidí končí. V Chogdo můžete zkusit se vnutit do nějakého mikrobusu, který je připravený pro agenturní turisty, s největší pravděpodobností tu bude připravený. Druhou možností je taxík. My jsme dostali telefonní číslo na řidiče, který nás vezl do Chillingu, že by pro nás z Léhu přijel, protože domluvit se na přesný den jsme si netroufnuli, ale také by to šlo. Nakonec na telefonát nedošlo, protože přímo v Chogdo byl volný taxík (ovšem kvůli němu nás taky nevzali do mikrobusu). Usmlouvali jsme lepší cenu, ale je to zhruba stejně daleko jako z Léhu do Chillingu, takže standartní cena je také 3000 Rs. Další možností je přespat tady (homestaye tu pochopitelně jsou). Další vesnice Sumdo, kde původně trek končli a najdete i kemp, leží 5 km daleko a tady už vede lepší silnice, takže by se třeba dalo zkusit stopovat. Měl by tady taky jezdit ráno minibus do Léhu. Můžete také dojít dalších 11 km do kláštera Hemiš.

Varianty:

Už jsem tady padlo, že se trek chodí tradičně z Chillingu do Chogdo/Sumdo, protože stoupáte opravdu velmi pomalu, postupně přidáváte nadmořskou výšku a aklimatizujete se na ni. A věřte, že kyslík (tedy chybějící) je opravdu potvora. Opačná varianta se chodí minimálně, protože první den musíte zvládnout drsný výšlap 1400 metrů do sedla Konmaru La a pak už jen klesáte. Umím si to představit jedině v návaznosti na předchozí cestu, ale i tak mi to přijde jako málo použitelná varianta.

Ovšem existuje ještě jedna varianta Markha Valley treku, která se občas chodí. Začíná kousek od Léhu, u kláštera Spituk, takže nemusíte řešit cestu do Chillingu. Záludností ovšem je, že hned třetí den překonáváte sedlo Ganda La ve výšce 4960m, pak klesnete do údolí Markha a opět stoupáte do sedla Kongmaru La.

Možné rozložení úseků:

Den 1: Spituk – Zingchen – 15.7 km – +375m / -161m

Den 2: Zingchen – Yurutse – 8.2 km –  +763m / -17m

Den 3: Yurutse – Ganda La – Skiu – 17.8 km – +813m / -1595m

Den 4: Skiu – Markha –  21.2km –  +451m / -57m

Den 5: Markha – Hankar –  11.2 km – +305m / -35m

Day 6: Hankar – Nimaling 12 km – +860

Day 7: Nimaling – Kongmaru La – Chogdo – 12 km – +400/-1400

https://www.ju-lehadventure.com/trekking-ladakh/markha-valley-from-spituk

Druhou možností je prodloužit si trek začátkem v Lamayuru, kam vede NH1 a jezdí často místní doprava. Do Chillingu je to 68 km, které jsou rozplánovány na 5 dní. Právě tento trek jsme šli, ovšem v protisměru, když jsem si netroufla vstoupit do Markha Valley.

Den 1: Lamayuru – Prinkti La – Wanla – 9.1 km – +369m / -592m

Den 2: Wanla – Hinju – 16.5 km – +639m / -0m

Den 3: Hinju – Kongskil La – Sumda Doksa – 11.4 km – +1163m / -526m

Den 4: Sumda Doksa – Base of Dung Dung Chan La – 15.8 km – +785m / -779m

Den 5: Base of Dung Dung Chan La – Dung Dung Chan La – Chilling – 10.3 k – +175m / -1413m

https://www.ju-lehadventure.com/trekking-ladakh/lamayuru-to-chilling

Vybavení:

Pokud jdete „na lehko“ doporučuji vlastní lehký spacák, protože na homestayi na vás budou čekat nepovlečené deky a houně. Jinak budete potřebovat jen oblečení a pár osobních věcí. Čím lehčí budete mít batoh, tím lépe a rychelji se vám půjde.

Oblečení: kvalitní turistické boty (těžké pohorky nejsou nutné), dobré ponožky (merino, funkční + 1 náhradní), turistické kalhoty (příp. kraťasy), tričko (ideálně funkční a jedno náhradní), fleesová/merino mikina, nepromokavá a větruodolná bunda (klidně lehká péřovka), spodní prádlo, něco na spaní, kšiltovka proti slunci. Většinu času bude spíše vedro a častěji budete hledat stín. Poslední tábořiště je už hodně vysoko, takže se tam ráno můžou teploty dostat k bodu mrazu, takže se péřovka hodí. Stejně tak při výstupu do sedla, tam klidně využijete i „podvlíkačky“ pod kalhoty. Doporučuji vzít i šprcku neboli nákrčník, což je lehký kus, který můžete použít na krk nebo jako čepici či čelenku.

Ostatní: pasta a kartáček na zuby, opalovací krém (klidně 50+), ochranný balzám na rty s faktorem, malé balení sprchového gelu (příp. šamponu), hřeben, malý a lehký funkční ručník, čelovka, kvalitní sluneční brýle, základní lékárnička (náplasti, desinfekce, na výškovou nemoc pomůže ibuprofen), láhev na vodu (příp. filtr nebo chlorové tablety), toaletní papír

Pokud vyrazíte stejně jako my „na těžko“, budete potřebovat vše předchozí a navíc:

Stan

Karimatka

Spacák

Turistické hůlky

Potraviny

Vybavení na vaření: hořák (např. VAR), plynová kartuše, ešus, lžíce, nůž, sirky

Plynová bomba se nedá vzít do letadla, takže je potřeba ji koupit na místě před trekem. Skutečně moc lidí nechodí Markha Valley trek na těžko, také jsme měli trochu problém bombu v Léhu sehnat, abychom si na treku mohli uvařit. Bylo to možná zbytečné, protože opravdu není problém koupit si na trase treku jídlo, ale jsme prostě zvyklí být absolutně soběstační. Kdysi jsme bombu kupovali na kratší uličce Main Bazaaru v Outdoor storu, ten byl ale tentokrát zavřený (po návratu už fungovat). Nakonec jsem náhodou našli, že vybavení na trek půjčuje i prodává agentura na Fort Road hned za potokem, ale určitě se dala sehnat i jinde.

A na závěr?

Trek se mi hodně líbil a doporučila bych ho i těm, kteří nikdy trek ve vysokých horách nešli. Okoní krajina je nádherná a výhledy se stále mění, žádná z vesnic v údolí není stejná. První půlka treku je celkem nenáročná, taková „na zvykání“, druhá už náročnější nadmořskou výškou i terénem. Chodí ho hodně lidí, takže je i bezpečný, dá se zvládnout na pohodu.

A jaký způsob mi přijde nejlepší? Poslední etapa je hodně náročná, protože je potřeba opravdu mnohokrát překročit ledovcová říčka, ze které se pozdě odpoledne stává nebezpečný soupeř. Pokud s brodění máte zkušenost, doporučila bych nalehko a nocovat v homestayích. Pokud vám podobná zkušenost chybí, asi bych přibrala ještě průvodce. Sice vám první tři dny nebude moc platný, ale můžete si s ním povídat a zjistit spoustu zajímavého o životě v Ladakhu.