12. září

Ráno se všichni sjeli zpátky k autobusu a nadšeně si líčili, v jak fantastické rodině jsou ubytováni. (viz Odposlechnuto…) Včerejší nervozita byla pryč…Opustili jsme Londýn a vyrazili jsme na sever. Naším prvním cílem bylo letiště v Duxfordu, kde se nachází jedno z největších leteckých muzeí. Z tohoto místa vzlétala letadla, která bránila Británii před bombardováním v době druhé  světové války a bylo domovským letištěm československých letců účastnících se bitvy o Británii. V muzeu je v několika halách vystaveno množství letadel i další vojenské techniky z různých období, ale převažují stroje z války.

 

 

Velmi zvláštní zážitek se nám nabízel v jednom ze stanů, kde byla umístěna multimediální expozice sestavená především ze zvukových záznamů vzpomínek a hudby, které jsme mohli zachytit do sluchátek pomocí zvláštního snímače. Zážitek umocňovala tma, kterou pouze problikávalo pár světýlek.

 

Duxford leží kousek od starobylého univerzitního města Cambridge, takže jsme ho také nemohli minout. Prošli jsme se uličkami města, zastavili jsme se před několika kolejemi a od průvodce jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí z jejich historie (např. Proč drží králova socha na vstupu do koleje Trinity  jablko a nohu od židle?) Do ulic Cambridge denně vyráží skoro 30 tisíc jeho obyvatel na kole, takže na cyklisty narazíte na každém kroku. Velkým problémem se pro nás stalo vyhýbání se jim, protože byli opravdu všude. Jinak je město skvělé, plné památek i zeleně.

Celý den se děti těšily zpátky do rodin, často už měly slíbený program na večer. Takže žádné stýskání! Otázka Kdy už budeme doma? neznamená v Česku, ale u své anglické rodiny…