Novým Zélandem v zimě – Trek k tajemnému Mt. Cook

Ráno bylo krušné. Už večer se pořádně ochladilo a ráno klesly teploty pod nulu. A v našem Džusíkovi bylo jen o pár stupňů tepleji. Donutit se vyhrabat z teplého pelíšku stálo hodně sil. Zatím spíme jen pod teplou peřinou, ale máme s sebou i spacáky, vypadá to, že na ně brzy dojde.  Mrazivá noc bez mraků ukázala miliony nádherných hvězd, úplně jiných než doma. Ale zase byla taková zima, že jsem se je neodvážila fotit.Podél jezera Pukaki jsme ráno přejeli do horského vesnice Aoraki/Mt. Cook. Cestou jsme několikrát měli co dělat, abychom nenarazili do dravého ptáka podobného poštolce, který konzumoval na silnici ležící mršinu a odmítal ji opustit. Jeden se s ní pokusil vzlétnout, ale byla moc těžká. Složité dilema. Později jsme zjistili, že ty mršiny bývají většinou vačice, které jako hlavní ničitele zélandské fauny likvidují místní, kdekoliv je uvidí, takže klidně i autem.

Připadalo mi, že největší část vesnice představuje Sir Edmund Hillary Alpine Centre, muzeum, planetárium, informační centrum a hotel v jednom. My jsme se nezastavili, protože jsme měli naspěch. Naším cílem byla nejvyšší hora Nověho Zéland, kterou představuje s výškou 3724 m Mt. Cook. Tedy aspoň vyhlídka na něj od chaty Müller Hut. Vrcholek je většinou skrytý v mracích za svým menším bratrem. Podle cedulí 4 hodiny nahoru a další 4 dolů. Začali jsme vyhlídkou Kea point, Mt. Cook byl opravdu ukrytý v mracích. Takže za ním nahoru…

Cestička vedla téměř rovně vzhůru po spoustě drevěných schodů. Při sestupu jsem je počítala…bylo jich přes 1800 (pro strovnání Petřínská rozhledna má 300). Na konci schodů byla vyhlídková plošinka, na které končila většina turistů. Zatímco na mě chlapi čekali, přiletěl se na ně podívat zdejší zvědavý papoušek kea. Na mě už nepočkal. Dál to pokračovalo, jak jsme zvyklí – úzká suťová cestička, přelézání skalek, sněhová pole. Nastoupali jsme asi 1100 výškových metrů, když už to dál nešlo. Na sněhu ležela ledová krusta, na kterou nepomáhaly ani hůlky. Zvládali to pouze borci v horolezeckých helmách s mačkami a cepíny. My jsme se vydali dolů, slibovaný vrcholek byl v lehkém oparu, ale aspoň něco. Sestup šel dobře, jen mě asi pár dní budou bolet lýtka. Do setmění jsme se stihli přesunout ještě o kus dál na jih, ale stále očekáváme mrazivou noc. No name place někde uprostřed Jižního ostrova.