Novým Zélandem v zimě – Od pobřeží do vnitrozemí
Už dlouho jsme nepodnikli žádný větší trek, vycházka na kopec hned vedle města, kam míří snad každý, kdo v okolí žije, se samozřejmě nepočítá. Mezi městy Napier a Hastings se nachází zlověstně pojmenované pobřeží – Cape Kidnappers neboli Záliv únosců, protože zde se kdysi dávno domorodí Maoři pokusili unést námořníka z Cookovy výpravy, tak doufáme, že únosci tu zbyly jen ve vyprávění. Na nejvzdálenějším místě hnízdí největší kolonie terejů australských na celém Novém Zélandu, takže tentokrát celodenní výšlap po pobřeží. Průvodce ho popisují jako nenáročný trek po pláži, ale jako vždy musí přijít OVŠEM…První problém je, že hnízdiště je zavřené od června do října, kdy se terejové seznamují a staví hnízda, v červenci se tedy nedostaneme až k nim, ale třeba nějaké aspoň uvidíme. Druhý problém se snad vyřešil o týden dříve. Skálám nad pláží hrozily sesuny, ale už by mělo být vše v pořádku. Tohle jsme všechno věděli, když jsme ráno přijeli do Cliftonu, kde cesta začíná. Mraky vísí hodně nízko a příliv naopak stoupá hodně vysoko. Po pár stovkách metrů začnu zmatkovat, protože pláž je místy velmi úzká a jestli bude příliv ještě stoupat, nemusí být cesta vůbec schůdná. Tím nemyslím schůdná suchou nohou, ale vůbec. Mohlo by se stát, že nás příliv zažene někam, odkud se do odlivu vůbec nedostaneme. V létě tady asi chodí davy, ale v jemném vytrvalém dešti jsme podobný nápad měli sami. A to je pro mne definitivní rána – v případě problémů nebude nikdo, kdo by nám pomohl. Definitivně se zaseknu, že dál nejdu. Safety first.
Až do oběda řešíme, co podnikneme dál. Už po několikáté měníme plány. Nový Zéland je vyhlášený vulkanickou činností a my zatím neviděli skoro nic. Nejvyhlášenější Mount Tanaraki na západním pobřeží je v zimě špatně schůdná, tak zamířme k vulkánu Tongariro ve středu Severního ostrova. Vedle něj se nachází největší ze zélandských jezer – Taupo, které vzniklo zaplavenou kalderou supervulkánu. Jeho délka skoro 200 kilometrů je obdivuhodná. Cestou jsme pocítili nechuť místních k turistům. U nás je normální odskočit si cestou někam do přírody, ovšem místní jsou na to velmi alergičtí. Na auto odstavené u krajnice všichni ostatní projíždějící hlasitě troubí, aby dali najevo nelibost k tomu, že si osádka auta došla někam za keříčky vyčůrat. Na druhou stranu, veřejné záchodky jsou velmi časté, nepochopitelně čisté a voňavé. A také zdarma. Někdy se ovšem nepovede načasování….Troubení na mě funguje, do přírody už skákat nebudu.
Na noc zakotvíme v městě Taupo na břehu stejnojmeného jezera, které se snaží prosadit v džungli turistiky na Zélandu a vyrovnat se tahákům jako je Rotorua nebo Wanaka. Dnešek nebyl moc úspěšný, vylepšila to až večeře v indickém bufetu („Ať se děje, co se děje, stejně skončíme na indickém jídle“) a také v asijské sámošce, kde doplníme sortiment instatních polévek. Free kemp je hodně plný lidí i odpadků. Také poprvé na Zélandu nacházíme ošklivý záchod, přestávám se Kivákům divit, že záchody řeší. Vypadá to. že turisté jsou čuňata. Tak aspoň klidnou noc.
