VZPOMÍNKY NA USA (9. ÚNORA): Zpátky na západ (přes Hoover Dam až do Vegas)
Grand Canyon je opravdu obrovský, řeka Colorado se zavrtala do hloubky více než 1800 metrů na délce skoro 450 kilometrů . Včera večer jsme se podívali kousek podél jižní hrany kaňonu při zapadajícím slunce. Ráno jsme vstali brzo a vyrazili ještě před snídaní, abychom stihli první paprsky slunce nad kaňonem z druhého konce jižní strany. Přejeli jsme asi 30 km k vyhlídkové věži Desert View. Věž sice byla ještě zavřená, ale i tak je z její plošiny krásný výhled na kaňon i na pláně Navahů. Nejkrásnější vyhled je z Lipan pointu, jsou zde vidět dva úseky řeky Colorado, která je jinak skrytá v údolí. Teploměr v autě ukazuje 29st. F, která mi aplikace překládá na -1,5 st. C. Sluníčko sice už hřálo a barvilo krajinu dozlatova, ale ve stínu ještě zalézal mráz za nehty.
Rychle jsme proběhli hezké návštěvnické centrum u vjezdu do Grand Canyon Village, obešli malebnou historickou budovu nádraží, pak konečně okolo 11 jsme opustili národní park. Grand Canyon je nejvýchodnější místo, které v America naštívíme, takže přišel čas zamířit zpátky k západnímu pobřeží. Neradi se vracíme stejnou cestou, takže místo dálnice, kterou jsme projeli již včera, jsme zvolili souběžnou silnici, ikonickou Road 66. Její trasa vedla od 20. let 20. století napříč USA a spojovala Chicago na východě s Los Angeles na tichomořském pobřeží. Z původní délky 4000 kilometrů zůstalo zachovaných pár původních úseků, my projeli 90ti mílový kus dochované silnice mezi městečky Seligman a Kingman. Kingmanu se přezídvá Srdce road 66, nechybí tu ani muzeum, ale ty připomínky zašlé slávy jsme nacházeli už podél cesty. Někde nebylo k poznání, jestli to není šroťák nebo sídlo šílence. Ale mělo být ještě hůř.
Směřovali jsem ke stavbě, která byla v době vzniku největší a nejvýkonější na světě. Hooverova přehrada byla postavena ve 30. letech na řece Colorado na hranicích Arizony a Nevady. Slouží k výrobě elektřiny a také schraňuje vodu pro sousední velké město Las Vegas. Všude v okolí je vyschlá krajina, místy přímo poušť. Betonová hráz je 220 metrů vysoká a 380 metrů dlouhá, při jejím budování musely být vytvořeny speciální postupy výstavby. O všech těchto zajímavostech se můžete přesvědčit v moderním muzeu na nevadské straně. Za přehradou se rozlily vody jezera Mead, které slouží především k rekreaci. Po původních stavitelích Hooverovy přehrady zůstalo i město Boulder City a za ním už začínají předměstí Las Vegas.
Zajížďka do Las Vegas působí spíše jak špatný vtip. Centrum s vysokými stavbami se vypíná ještě na obzoru, ale silnici už lemují spousty levných hotýlků, svatebních kaplí, kde vás za čtvrt hodiny a 40 USD oddají, a také zastaváren. Downtown ovšem na mě působilo ještě hůř. Podél ulice Las Vegas Strip se rozkládají obrovské hotely, prý 17 z 20 největších světových hotelů sídlí právě tady. Las Vegas získalo svoji pověst jako město zasvěcené hazardu, takže můžete navštívit více než 1500 kasín, zahrát si u 200 tisíc herních automatů. Všichni se snaží přitáhnout hráče právě k svým hernám, takže se tu nachází neuvěřitelné množství kýčovitých staveb, s jakými se jen tak někde nepotkáte. A tady navíc kousek od sebe….Eifelovka, Ostrov pokladů i s lodí, Socha svobody, archaický horkovzdušný balón, neuvěřitelné fontány Sfinga…Prostě šílenosti!! Ani nezastavujeme!!! Rádi navštěvujeme vyhlídková místa, ale tady nás nedokázala zlákat ani Stratosphere Tower, odkud z výšky 266 metrů musel být krásný rozhled. S nevěřícným vrcením hlavy rychle opouštíme město zábavy.
Snažili jsme se dojet do nejblíž k naší zítřejší zastávce, ale protože nás už zastihla tma, zakotvili jsme na noc jsme v městečku Baker (tedy spíš větší křižovatce), v motelu indické úrovně a k večeři jsme si dali řecké speciality u Mad Greek. Svět je malý. Dodatečně jsme zjistli, že to, co se nacházelo přes silnici a připomínalo měřič nějaké potrhlé pouťové atrakce, je největší fungující teploměr na světě. Nechci vás o tu zajímavost připravit, tak aspoň fotka z webu.
A zítra….Death Valley!!!
