INDIE POD SRPEM A KLADIVEM – První zastávka Dubaj

Konečně prázdniny a my se kooonečně vydáváme na cesty.

Ještě před pár lety byla jen Dubaj pohádkově bohatý stát v poušti. Ale proč by sem jezdil turista?? Dubajský emír zisky z ropy neprojedl, ale uvážlivě investoval do rozvoje města. Nechal vybudovat supermoderní stavby, které obdivuje celý svět. A také se přičinil o rozšíření dubajského letiště, že kterého se stalo největší letiště na světě. S docela slušnou pravděpodobností zde můžete přestupovat při cestě do Asie a často také vám aerolinky nechají několik hodin, abyste navštívili nejdůležitější pozoruhodnosti Dubaje. Tak jsme se sem dostali i my.

Místní nízkonákladovka FlyDubai nás brzy ráno vypustila do města, přičemž navazující spoj dál nás čeká až ve tři hodiny v noci.

Den v Dubaji jsme strávili na pláži. Tedy spíše prospali, protože noční přelet ve značně stísněných podmínkách nám nedovolil si odpočinout. Pláž s bílým pískem u jedné z postranních zátok Perského zálivu byla až do odpoledne skoro prázdná. Dnes byl totiž pátek, což v arabských zemích vypadá stejně jako naše neděle. Dokonce vyhlášené zdejší metro (tedy spíš nadzemka) jezdí až od 14 odpoledne. Přechod z mrazů u nás do příjemných 25°C jsme zvládli bez problémů, pěší přesun s velkými batohy o poznání hůře. Po obědě se začaly objevovat partičky mladíků v tradičních „pyžamech“ a rodinky s malými dětmi. Zahalené ženy seděly ve stínu na přinesených rozkládacích židličkách, děti se nadšeně cachtaly a otcové je u toho hlídali. Plavat jsem viděla jen Evropany. I když… i nás v pohybu bylo vidět až po třetí odpoledne 😁.

Po složitém zkoumání zdejší dopravy jsme zjistili: 1 jízda metrem uvnitř 1 zóny 6 Dh, přes 2 zóny 10 Dh, celodenní lístek 22 Dh. Dají se koupit ještě speciální karty – stříbrná a zlatá, přičemž pouze zlatá opravňuje ke vstupu do prvního a posledního vagónu samořiditelného vlaku, tudíž poskytuje skvělý výhled i super fotky. A také dvojnásobek stojí jízdné. Skončili jsme u Silver Card za 25 Dh, z čehož je 6 Dh cena karty. Jedna jízda v rámci zóny stojí pak 3 Dh. Počítáme s tím, že ji vyčerpáme při zpáteční cestě, protože i potom budeme trávit v Dubaji celý den. Tentokrát jsme už po setmění dojeli do staré čtvrti Deira, kde jsou velké súky (tedy trhy), hlavně se zlatem. Ale nakonec jsme se nevzálili od kanálu zvaného Creek, který odděluje Deiru od druhé staré čtvrti Bastakiya. Na kanálu byl neuvěřitelný provoz malých loděk, kterým se zde říká abra a slouží jako přívoz mezi oběma břehy. Nábřeží bylo také lemováno desítkami středně velkých dřevěných lodí, které toho měly za sebou opravdu hodně. Ovšem nesloužily jako rekvizity pro fotky davu korzujících turistů, některé majitelé opravovali, na jiné nakládali velké balíky před další cestou. Neumím si toto místo představit ve dne, ale za tmy mi přišlo úplně fantastické. Těším se na průzkum moderních části při zpáteční cestě, ale sem bych se ráda vypravila ještě jednou 😁.