Všechny krásy Kypru podruhé – jak to chodí v době covidové (prosinec 2021)

06/01/202230/01/2022 Karin Šubrtová žádný komentář 2021, Kypr, rady

Středomořský ostrov Kypr je jedninečný a představuje, podle mého názoru, místo pro ideální zimní dovolenou. Teploty se tu i v prosinci pohybují mezi 15 a 20 stupni, otužilci si dokonce užijí i koupání. Ti ostatní mohou načerpat aspoň sluneční paprsky do zásoby, přes zimu tu sice občas prší, ale sluníčka je i tak dost. Přes léto teploty vystoupí i přes 40 a ze zelené zimní krajiny se stane přesušená a jednotvárná okrová. Takže kdy na Kypr? Jednoznačně mimo léto.

Na Kypr se dostanete nejlevněji z Prahy nebo Vídně, WizzAir a Ryanair létají do Larnaky, Ryanair navíc ještě do Pafosu, v sezóně létají i chartery. V současné době covidové není problém sehnat zpáteční letenky za 600 Kč i v exponované období jako jsou Vánoce. I pobyt vychází finančně dobře, cenová hladina je podobná naší. V jednoduché, ale dobré taverně se najíte za 10 – 15 euro, nejlevnější apartmán s kuchyňkou u moře najdete od 30 euro za den přes Booking nebo AirBnB.

Covid udělal z cestování větší dobrodružství, protože se mění nařízení snad každým dnem. Na konci prosince 2021 stačilo pro naočkované vyplnit formulář Cyprus Flight Pass (zde). My jsme se před odletem ještě nechali otestovat PCR testy, abychom se v případě nakaz vyhnuli izolaci v pokoji. Kypr využívá svoji izolovnou polohu, kdy téměř všichni příchozí přiletí na jedno ze tří zdejších letišť a VŠECHNY pasažéry otestuje. Po vystoupení z letadla každý předloží qr kód potvrzovacího mailu, zaplatí 15 euro a podstoupí odběr. Byl to fakt fičák – zdržení odhaduji tak na 10 – 15 minut. Teprve pak se kontrolují pasy a potom lze vyjít z letiště. Do 3 hodin přijde smska s výsledkem, v případě pozitivního výsledku pravděpodobně i s instrukcemi. Od 4. ledna se chystá zpřísnění, aktuální zprávy najdete na webu www.mzv.cz.

Místní mluví řečtinou a píší řeckou abecedou (ano, to jsou ta písmenka, která si pamatujete ze školní matematiky nebo fyziky – alfa, beta, gama… ). Ale nemusíte mít obavy, že se nedorozumíte. Kypr patřil v letech 1914 až 1960 pod správu Britů, dodnes tu mají dislokované vojenské jednotky a anglicky tu umí vlastně všichni (a mimo jiné tu používají britský systém zásuvek, takže můžete potřebovat adaptíér pro Británii, ale na ubytování byly k dispozici). Pokud se necítíte na angličtinu, můžete oprášit zapomenutou ruštinu. Kypr stává (možná díky spřízněným náboženstvím) ostrovem Rusů, takže mimo angličtiny je vše přepsáno i v azbuce a lidé v turistickém průmyslu se rusky v pohodě domluví.

Po britské přítomnosti tu zůstalo ještě jedno specifikum – na silnicích se jezdí vlevo. Pokud si půjčíte auto (nejlevněji to vycházelo na cca 500 Kč i s poještěním denně), doporučuji určité řidičské zkušenosti a navíc pomůže auto s automatickou převodovku. Auto vám umožní svobodu podívat se kamkoliv, ale pokud se na to necítíte není nutné. Kypr má rozumné způsoby veřejné dopravy (https://www.cyprusbybus.com/setups.aspx). Např. z letiště v Larnace jezdí autobusy do centra města každých deset minut, po městě můžete chodit pěšky, využít veřejnou dopravu nebo Bolt (jiné společnosti jsem nezaregistrovala).

Kyperští řidiči mě příjemně překvapili. I když byl provoz místo hodně hustý, byli ohleduplní, pouštěli z vedlejší a obešlo se to bez použití klaksonu. Prostě žádná Sicílie. Jedinou nepříjemností provozu tak je zastavení na místech, kde by si to Středoevropan ani nepředstavil, např. v levém pruhu dvojpruhového průtahu městem, místy na blikačkách, místy klidně bez jakéhokoliv upozornění. Kyperské hlavní silnice jsou kvalitní, v obci se smí jet 50, mimo obec 65. Pokud nebudete dávat pozor, často si poskočíte. Provoz zpomalují „hupy“ s doporučenou rychlosti 30, na silnici na ně upozorňují bílé trojúhelníky. Vyskytují se všude – malé hupy u zastávky autobusu mezi vesnicemi, vyvýšené přechody (v noci i s blikátky), dokonce zvednuté celé křižovatky s asfaltem v kontrastní růžové barvě. Je vidět, že místním hodně záleží na bezpečnosti. Inu, jiný kraj…Často tu narazíte také na kruhák, ale bývá dvoupruhový, kdy auta odbočující později jdou naváděny vpravo a projíždí blíže středu, nákresy na asfaltu před vjezdem na kruhák vás navedou. Kypr není příliš veliký, důležitá města na jižním pobřeží spojuje pohodlná dálnice a z ní odbočuje krátká větev do středu ostrova, do hlavního města Nikósie, tady se ovšem setkáte s pojmenováním Lefkosia. Dálnice je zdarma, povolená rychlost je 100 a zhruba se dodržujte. Jen docela čsto potkáte v odstavném pruhu auto na blikačkách…

V současnosti platí povinnost nosit roušky uvnitř. Ve všech restauracích a kavárnách chtěli vidět tzv. Save pass (oceňuji přesnější pojmenování, než je naše slavná Tečka), všude byla obsluha vybavena čtečkou QR kódů. Na rozdíl od personálu letiště, kde kontrolovali každému data certifikátů, čímž jsme nabrali zpoždění min. půl hodiny.

Nikósie je v současnosti jediné hlavní město na světě, které patří dvěma státům. V roce 1974 okupovala turecká armáda severní část Kypru, kde žilo turecké obyvatelstvo a pokusila se tuto část připojit k Tuecku. Samostatnost Severního Kypru uznává jedině Turecko, obě části odděluje nárazníkové pásmo, které hlídají Britové. Přejít z jihu na sever je možné jen na dvou místech v Nikósii – pěším přechodu Ledra a silničním Metehan. Právě město rozdělené po způsbu Berlínské zdi a návštěva tradičního tureckého bazaru představuje velké lákadlo pro turisty. Problémem je, že půjčovny aut nedovolují překročit hranici autem, protože se pak auto považuje za nepojištěné, ani havarijně, dokonce ani povinně. K přechodu můžete využít najatý taxík, který vás přes hranici převeze, ale valná většina turistů volí pěší přechod v centru města. Za normálních okolností stačí pas nebo občanka (čekání bývalo do půl hodiny), koronavirus všechno zkomplikoval. A místní Turci si nás hezky vychutnali. V žívotě se mi nestalo, abych přešla hranice až na potřetí. Pasová kontrola chtěla vidět doklad o očkování a PCR test v papírové podobě, v telefonu je VŮBEC nezajímal. O vytištění potřebných dokumentů se postaral podnikavý majitel obchodu s dárkovými předměty hned vedle řeckého pasovéh o stanoviště. Určitě se mu to vyplatilo. Za 2 papíry jsme dali rádi 1 euro, navrch nám přihodil 2 mandarinky. Testy po příletu na letišti mají platnost 72 hodin, tak jsme je využili, což doporučuji. Ovšem je možné nechat se testovat na řadě míst, autorizované laboratoře najdete na https://covidmap.cy/.

V Severním Kypru se platí tureckými lirami, jejíž hodnota v poslední době hodně klesá. Z obyvyklých 6 Kč za liru se kurz změnil na 1,60 Kč, což všechny nákupy a restaurace velmi zlevní. Pochopitelně se nebrání ani eurům a v klasických obchodech nebo restauracích se dá platit i kartou. Jen pozor – nemusí fungovat placení mobilem. My jsme zamířili ještě kousek na sever k pobřežnímu městu Kyrenie neboli Girne. Doprava tu pracuje spolehlivě a po turecku. U Kyrénské brány je stanoviště mikrobusů, vlastně dolmušů. Jezdí každou chvíli, takže jízdní řády neexistují, během pár minut odjíždí za stejnou cenu. Tady se neplatilo řidiči ani průvodčímu, na poslední zastávce v Nikósii vystoupil výběrčí, všechny zkásnul a zase vystoupil. Cena zpátečního lístku byla 35 lir, zvládnul i placení eury, ale pochopitelně nám vrátil liry. Ty jsme nakonec utratili za dva výborné kousky baklavy na bazaru.

Zeměpisné počítáme Kypr do Evropy, ale hlavně představuje spojnici s Blízkým Východem a nedalekou Afrikou. Kulturně tu najdeme jedno z nejstarších neolitických měst, pozůstatky Řeků i Římanů, byzantské hrady a kostely, benátské mosty i turecké mešity, moderní města i zapadlé horské vesničky, kde se zastavil čas. Mimo krásných písčitých či oblázkových pláží vás budou překvapovat hory, horská údolí, vodopády, lesy. Přidejte k tomu velmi dobré středomořské jídlo – ryby, plody moře, maso, zelenina, víno. Lidé jsou tu milý, srdeční a spontální, kteří tančí a zpívají, když mají radost a přenáší ho na ostatní. Budete se tu cítit jako v ráji.