Všechny krásy Kypru: Rychlá ochutnávka

Je to už hodně dávno, co jsme jarní prázdniny využívali k lyžování na horách. Přece jenom je to vlastně 9 dní volna, to už stojí za to pustit se někam dál. Stačily nám třeba na návštěvu Indie nebo USA. Letos jsme zůstali v Evropě, protože jsme tolik času neměli. Výsledek – na čtyři dny na třetí největší středomořský ostrov Kypr. Byla to opravdu rychlovka, vlastně jen ochutnávka toho, co může Kypr nabídnout. Není toho málo – krásné moře i pláže, skvělé jídlo, památky řecké, římské, byzantské i turecké. Slunce zde svítí 300 dní v roce, většina dešťů spadne v prosinci a v lednu, pak už jen modrá obloha. Teploty v létě se šplhají přes 40°C ve stínu, tomu se opravdu ráda vyhnu, ovšem začátek března je velmi příjemný – ve stínu přes 20 st. a azurro.

Na jižní části ostrova, která je dnes členem Evropské unie, se mluví řecky a píše řeckým písmem (pamatujete z matiky – alfa, beta, gamma..). Kyprem prošly všechny mocnosti a jejich vliv je zde pořád patrný, většinou po nich zůstaly historické budovy. Jako poslední před dosažením samostatnosti v roce 1960 tu vládli skoro sto let Britové. Vzpomínkou na ně je dodnes perfektní znalost angličtiny a dvojjazyčné cedule, takže zapomenutou řeckou abecedu luštit nemusíte. A zůstalo taky ježdění vlevo…Je to velký nezvyk, a to jsem byla jen spolujezdec. Klobouk dolů před mým mužem. S jakým přehledem zvládal všechny situace, kdy jsou vám dlouhodobě budoané zkušenosti a návyky na nic (a ještě řadí druhou rukou).

6. března 2019

Středa byla pouze přesunovací – do Vídně na letiště, přelet do Larnaky, vyzvednutí rezervovaného auta z půjčovny a krátký přejezd do hotelu přímo na pláži. První kilometry v autě s volantem vpravo byly tak nezvyklé, že mi daly zabrat, i když všechno šlo jako po drátkách. Čerstvý mečoun k večeři zahojil pocuchané nervy.