Všechny krásy Kypru: Příběh dvou světů na jednom území

Kypr je jediný stát v Evropě, který má hlavní město rozdělené na dvě části, přičemž každá část je hlavním městem jiného státu. Prostředkem vede předěl, který se trochu podobá slavné berlínské zdi. Tady jsou předěleny ulice zábranami v modré a bílé, které doprovázejí vyvýšená stanoviště s vojáky, nepřístupná zóna omotaná ostnaným drátem, kterou spravuje OSN, betonové zátarasy, pytle s pískem i opuštěné domy.

Abychom pochopili fungování Kypru, musíme nutně zabrousit do minulosti. Od roku 1878 byl Kypr ve správě Británie, přestože formálně patřil Osmanské říši. Po jejím pádu na konci 1. světové války se nástupnické Turecko vzdalo nároků na Kypr a ten se stal britskou kolonií. V období britské nadvlády došlo na Kypru k řadě modernizačních změn, včetně zlepšení infrastruktury, školství a zdravotnictví. Britové také zavedli angličtinu jako úřední jazyk, který je na ostrově stále hojně používán. A také zde začala auta jezdit vlevo, stejně jako v Británii. Na ostrově žily dvě hlavní etnické skupiny: řečtí Kypřané (přibližně 80 %) a turečtí Kypřané (přibližně 20 %).

Po druhé světové válce se většina britských kolonií snažila získat nezávislost, Kypr nebyl výjimkou. V partizánském období osvobozeneckého boje byly napadány britské jednotky a úředníci, o tomto období sugestivně vypráví muzeum ve vesnici Omodos. Nakonec v roce 1960 byla podepsána dohoda, která vedla k vyhlášení Kyperské republiky, Británie si ponechala jen dvě vojenské základny. Kvůli vyvažování řecké a turecké části se vytvořila komplikovaná ústava, která zajišťovala podíl na moci oběma komunitám. Prezidentem měl být řecký Kypřan a viceprezidentem turecký Kypřan. Prvním prezidentem byl zvolen arcibiskup řecké pravoslavné církve Makarios III., který se významně podílel na kyperské samostatnosti (mimochodem – dnes je pohřben u kláštera Kýkkos na vrchu Throni).

Už v 60. letech se zhoršovaly vztahy mezi řeckými a tureckými Kypřany. Násilí mezi oběma komunitami a pokusy o změny ústavy vedly k mezinárodnímu napětí.

V roce 1974 došlo ke státnímu převratu podporovanému řeckou vojenskou juntou, jehož cílem bylo připojit Kypr k Řecku. V obavách o osud tureckých obyvatel vyslalo své vojsko a obsadilo severní třetinu ostrova. Tvrdilo, že chrání turecké Kypřany před možnou genocidou.

Turečtí vojáci původně obsadili asi 3 % území, včetně města Kyrenia a části Nikósie, později ovšem pokračovalo v ofenzivě a nakonec obsadilo asi 37 % ostrova, včetně města Famagusta. Došlo k masovému vysídlování obyvatel – kolem 200 000 řeckých Kypřanů uprchlo na jih a přibližně 60 000 tureckých Kypřanů se přesunulo na sever.  Mnoho lidí přišlo o domovy a majetek, což dodnes komplikuje mírová jednání.

Na severu Kypru byla vyhlášena tzv. Severokyperská turecká republika, kterou ovšem dodnes uznal jediný stát – Turecká republika. Severní Kypr je hospodářsky napojen na Turecko, používá tureckou liru a Turecko zde dodnes udržuje přibližně 30 000 vojáků. V této oblasti žije kolem 300 000 obyvatel, včetně původních tureckých Kypřanů a přistěhovalců z Turecka. Zbytek ostrova tvoří Kyperskou republiku, která je mezinárodně uznávána a od roku 2004 členem Evropské unie. Má přibližně 800 000 obyvatel.

Po diplomatických jednáních byl ostrov rozdělen demilitarizovanou zónou pod správou OSN, která měří na délku asi 180 km. Rozděluje také hlavní město Nikósii, což je poslední rozdělené hlavní město v Evropě. Diplomatická jednání o změně zatím nebyla úspěšná. Současné vztahy mezi severním a jižním Kyprem jsou sice lepší než v minulosti, ale stále komplikované.

Když Kypr vstupoval do EU v roce 2004, členství se oficiálně vztahovalo na celý ostrov, ale evropské právo je „pozastaveno“ v severní části, dokud nedojde k vyřešení politického statusu. Kypr také kvůli rozdělení nemůže být součástí Schengenského systému Evropské unie, pro vstup do země potřebujete pas (občanský průkaz nestačí). Pokud se budete chtít podívat na sever Kypru, počítejte s administrativními problémy. Podmínky budou podobné jako kdybyste vstupovali do Turecka. Pro pobyt do 90 dní vízum nepotřebujete, ale bez pasu vás nepustí.

Na Kypr se valná většina turistů dostává letecky. Původní letiště v Nicosii dnes slouží pouze OSN. Na jihu vzniklo velké letiště v Larnace, které ročně odbaví skoro 7 milionů cestujících ročně. Pro severní Kypr bylo vystavěno mezinárodní letiště mezinárodní letiště Ercan, kam létají linky jen z Turecka a za rok projde pouze několik set tisíc cestujících. Pokud budete chtít navštívit severní Kypr pravděpodobně přijedete autem nebo autobusem z jihu. Můžete zkusit dojet k hranici linkovým autobusem, přejít pěšky a v turecké části si půjčit auto. Obvyklejší je ovšem přejezd z řecké části s autem z půjčovny. 

Nevyřešené vztahy ukazuje i to, že oba státy neuznávají povinné ručení aut sousední části. Původně bylo velmi těžké překročit hranice s autem z půjčovny, dnes se to trochu změnilo. Významné půjčovny mají ve smlouvě, že zůstanete na „jejich“ straně ostrova. Prostě se kryjí, kdyby se na druhé straně něco stalo. My jsme našli malou půjčovnu, které to nevadilo (a vůbec jednání s ní bylo bezproblémové, že ji můžu jenom doporučit).

Při přechodu hranic na sever je zapotřebí zaplatit za severokyperské povinné ručení. Pro auta z půjčovny je to speciální cena 20 euro na 3 dny. Dá se to vyřídit přímo na přechodu, ale je potřeba to udělat, než začnete stát ve frontě k pasové kontrole, abyste nedělali zmatky a nezdržovali. Musíte znát poznávací značku auta, platit se dá v hotovosti i eury nebo kartou.

Na druhou stranu můžete přejít na 5 hlavních hraničních přechodech:

Nicosia – Ledra Palace – v historickém centru – frekventovaný – pouze pro pěší

Nicosia – Agios Dometios – západní okraj města – frekventovaný – pro auta i pěší

Metehan – na silnici mezi Lefkosa a Kyrenia – méně frekventovaný – pro auta i pěší

Pylos (Lefka) – na silnici mezi Paphos a Denizli – méně frekventovaný – pro auta i pěší

Bostancı – na silnici mezi Larnakou a Famagustou – méně frekventovaný – pro auta i pěší

My jsme použili čtyři z pěti hlavních přechodů a co jsme viděli, všechny přechody vypadají jako provizorní – úzké silnice skoro bez navigace a na hranici jen malá buňka bez infrastruktury. Ovšem kolem přechodu Agios Dometios v Nikósii bylo poznat, že se pracuje, buduje se dvoupruhová slnice i větším zázemím. Třeba je to symbol toho, že se blýská na lepší časy a vztahy se normalizují.

My jsme vyzkoušeli k přesunu na sever dvě varianty. Poprvé před 3 lety jsme dojeli půjčeným autem do řecké Nikósie, zaparkovali a pěšky přešli hranice přes Ledra Palace. V turecké části jsme našli dolmuš a pokračovali k moři do Kyréné. Loni na Vánoce jsme to zkusili i s autem. Na Silvestra jsme přejeli přes přechod Bostancı, zakoupili zmiňované pojištění na 3 dny a prozkoumali východ ostrova. Vrátili jsme se tam ještě za dva dny, abychom navštívili okolí Kyréné přes nicosijský přechod Agios Dometios.

A teď to nejdůležitější…Stojí sever za návštěvu??? Naprosto určitě!

Co můžu doporučit (a pokusím se brzy zpracovat):

Kyréné

Famagusta

Hrad sv. Hilariona

Opatství Bellapais

Vykopávky v Salamis

Poloostrov Karpaz

Ovšem nejdříve se budu věnovat Nikósii – hlavnímu městu, které ostnatý drát přetnul na dvě části.