Neznámý Halifax: Kanadská historie a přítomnost na břehu Atlantiku
Když se řekne Kanada, většině se vybaví nekonečné lesy, národní parky na západě jako je Jasper nebo Banff a velká města se skleněnými mrakodrapy. Atlantické provincie na východě jsou trochu jiné – jsou to první místa, kudy přicházeli osadníci do Nového světa. Díky tomu tu najdeme mino přírody i hodně kanadské historie. Navíc máte na dohled Atlantický oceán. V privincii Nova Scotia to z nejvzdálenějšího místa k oceánu trvá asi š0 – 45 minut cesty autem, protože je to max. 60 km. Pro mě se však srdcem celého „Atlantiku“ stal Halifax. Když jsem po letech cestování poprvé stanula na břehu jeho hlubokého přírodního přístavu, hned mi bylo jasné, že tohle město má osobitou duši. Není to jen tak nějaká provincie s námořní historií – je to místo, kde se na každém kroku protíná syrová síla oceánu s neuvěřitelně vřelou atmosférou místních lidí, kterým tu v žilách proudí skotská krev. Ostatně, celá provincie se jmenuje Nova Scotia, tedy Nové Skotsko. Název jí v roce 1621 vtiskl skotský šlechtic William Alexander a dodnes tu vedle britského dědictví ucítíte hrdost na keltské kořeny, slyšíte hru na dudy a na obzoru vidíte zvlněnou krajinu, která tak silně připomíná vzdálenou domovinu prvních osadníků. Dnes tu přibívá přistěhovalců z různých koutů světa, ale i tak jsou skotské kořeny stále vidět.
Moje objevování Halifaxu nemohlo začít nikde jinde než na ikonickém kopci Citadel Hill, kde majestátně trůní pevnost Citadela (Halifax Citadel). Když jsem stoupala po travnatých svazích nahoru, ruch moderního města pode mnou pomalu utichal. Průchod hlubokým obranným příkopem a masivní branou vás okamžitě přenese do 19. století. Pevnost má fascinující osmicípý hvězdicovitý půdorys, který ve své době neúprosně eliminoval jakákoliv slepá místa pro případný útok. Dnes tu potkáte průvodce v dobových uniformách znamenitého skotského pluku 78th Highlanders. Uvnitř pevnosti sídlí také Nova Scotia Army Museum, které mapuje účast kanadských a britských jednotek v prvotních koloniálních válkách, obou světových válkách i v Koreji. Najdete zde rozsáhlé sbírky historických zbraní, medailí, uniforem a osobních předmětů vojáků. Když jsem stála na horních valech a kochala se 360stupňovým výhledem na celé město i přístav, odbila přesně dvanáctá hodina a vzduch prořízl tradiční výstřel z děla (Noon Gun) – tradice, která se zde drží bez přerušení už od roku 1856. Hned pod pevností pak nepřehlédnete elegantní věž s hodinami Old Town Clock, které nechal v roce 1803 postavit princ Eduard, aby přiměl místní posádku k větší dochvilnosti.
Celé centrum je vlastně kombinací kamenných viktoriánských domů a nových staveb ze skla a betonu. Jako příklad může sloužit historické náměstí Grand Parade, kde najdete St. Paul’s Church z roku 1750, který je najstarším protestantským kostelem v Kanadě, městskou radnicí z konce 19. století a hned vedle World Trade Convention Centre otevřený v roce 1985 nebo futuristickou architekturu komplexu Nova Centre. Srdcem halifaxské pohostinnosti a večerního života je živá Argyle Street, kde se v létě ulice proměňuje v obří pěší zónu s venkovními terasami, ze kterých se zní živá hudba od irského folku po rock.
Z kopce od Citadely jsem se vydala dolů k moři, kde se táhne slavná Halifax Waterfront Boardwalk. Tato téměř čtyřkilometrová dřevěná promenáda patří k nejdelším na světě a tepe neuvěřitelným životem. Procházela jsem se poděl historických skladů Historic Properties, v nichž dříve sídlili obchodníci i obávaní královští korzáři, a dnes skrývají útulné kavárny a boutiquové obchůdky. Mým velkým cílem však bylo Námořní muzeum Atlantiku (Maritime Museum of the Atlantic). Je to nejstarší a největší námořní muzeum v celé Kanadě. Svojí polohou na břehu přístavu i samotnými expozicemi skvěle propojuje bohatou historii mořeplavství, námořního obchodu i tragédií, které formovaly tento region. Příběh o potopení Titaniku v roce 1912 zná každý, ale že významnou roli v tomto vyprávění hrál i Halifax už neví skoro nikdo. Přestože místo potopení bylo vzdáleno 700 km jihovýchodně, Halifax byl nejbližší přístav s dostatečnou infrastrukturou, aby mohl vyslat lodě k vyproštění těl obětí. Na místo dorazily čtyři velké lodě, určené původně k pokládání podmořských kabelů, a zpět do přístavu přivezly více než 300 těl. 150 z nich je pohřbeno na halifaxských hřbitovech. Lodě přivezly i některé z dřevěných trosek, které našly na místě, a ty si dnes můžete prohlédnout právě v tomto muzeu. Vidět na vlastní oči dochované mahagonové lehátko z paluby nebo malé kožené botičky neznámého dítěte byl moment, ze kterého vám běhá mráz po zádech. Muzeum navíc detailně mapuje i obří tzv. výbuch v Halifaxu z roku 1917, kdy po srážce dvou lodí v úžině explodovala loď SS Mont-Blanc napěchovaná výbušninami. Až do odpálení atomové bomby to byla největší uměle způsobená exploze v dějinách 😯.
Promenáda ale zdaleka není jen o minulosti – je to také obrovská galerie moderního umění pod širým nebem, plná hravosti a nadsázky. Hned vedle historické korvety HMCS Sackville, která chránila konvoje za druhé světové války, nepřehlédnete ikonickou modrou sochu The Wave (Vlna) od Donny Hiebert. Ačkoliv u ní stojí cedulka prosící návštěvníky, aby na ni nešplhali, děti i dospělí se po její hladké zakřivené ploše s radostí kloužou jako po neoficiální skluzavce. O kus dál na vás čeká slavná instalace „opilých pouličních lamp“ od dvojice Chris Hanson a Hendrika Strobel. Tři ohnuté černé lampy vypadají, jako by to v přístavním baru trochu přehnaly. Vtipně tak odkazují na divokou námořnickou historii města a po setmění navíc doopravdy svítí! Nechybí tu ani žulový průchod Passage nebo vzdušná drátěná plastika Sail v novém architektonickém komplexu Queen’s Marque. Žulové schodiště Queen’s Landing klesá přímo pod hladinu oceánu, takže si můžete sednout těsně nad moře a sledovat přístavní ruch i historickou výzkumnou loď CSS Acadia kotvící poblíž.
Při toulkách halifaxským nábřežím hned vedle Queen’s Landing prostě nemůžete minout Hammock Plaza – ikonické dřevěné schodiště, které se zvlnilo jako samotná hladina oceánu. Tento architektický skvost a městský amfiteátr v jednom funguje jako dokonalý veřejný obývák pod širým nebem. Stačí se posadit na vyhřátá modřínová prkna, opřít se a sledovat cvrkot na promenádě, historické plachetnice pohupující se v přístavu nebo přívozy mizející v mlze směr Dartmouth.
Pokud milujete příběhy lidských osudů stejně jako já, rozhodně nesmíte vynechat Kanadské muzeum přistěhovalectví na konci Waterfrontu na molu Pier 21. V letech 1928 až 1971 prošlo halifaxským imigračním terminálem přes 1,5 milionu imigrantů, uprchlíků i válečných nevěst – je to jakási kanadská obdoba newyorského Ellis Islandu. Odhaduje se, že každý pátý dnešní kanadský občan má předka, který vstoupil na kanadskou půdu právě zde 😯. Na nábřeží vás přivítá dojímavá bronzová socha The Emigrant s kufrem v ruce a o kus dál uvnitř muzea na vás čekají autentické přijímací prostory i kufry plné osobních vzpomínek lidí utíkajících před válkou či totalitou. Můžete si zkusit zabalit kufr, do kterého dáte vše potřebné pro nový život. Tahle „hra“ je mířena na děti, ale ve mně vzbudila celou řadu neodbytných otázek.
Halifax vás nadchne i mimo nábřeží. Každé léto v červenci tu totiž probíhá Halifax Mural Festival, během kterého umělci přímo před zraky kolemjdoucích proměňují šedivé fasády v obří barevná díla. Stačí si stáhnout mapu a vyrazit třeba na rušnou Quinpool Road, kde dnes najdete přes 50 fascinujících maleb, nebo se toulat uličkami v kreativní čtvrti North End.
Až si budete chtít od rušných ulic a umění odpočinout, stačí se posunout jen o pár bloků dále do městských parků. Místní Public Gardens jsou jedním z nejkrásnějších příkladů viktoriánských zahrad v Severní Americe – najdete tu historické altány, fontány, pečlivě stříhané trávníky i cestičky obklopené vzrostlými stromy. Na samém cípu poloostrova hned vedle přístavu se pak rozprostírá divočejší Point Pleasant Park, který si město pronajímá od britské koruny za symbolický jeden shilling ročně a v jehož lesích se ukrývají kamenné ruiny starých britských pevností a nejstarší věž typu Martello v Severní Americe, Prince of Wales Tower.
Další rozsáhlý park s zajímavou historií se nachází na břehu zálivu Northwest Arm. Oficiálně se jmenuje Sir Sandford Fleming Park, protože jeho pozemky městu věnoval sám sir Sandford Fleming – slavný inženýr a vizionář, který svět naučil používat časová pásma. Srdcem parku protkaného lesními pěšinami je majestátní žulová věž Dingle Tower z roku 1912, střežená dvěma bronzovými lvy u vstupu. Byla vztyčena jako připomínka prvního samosprávného shromáždění v Kanadě. Do té doby vládli v koloniích výhradně britští guvernéři, ale noví osadníci se odmítli smířit s tím, že nemají žádný vliv na daně ani zákony. Britská koruna nakonec ustoupila a roku 1758 se 22 zvolených zástupců v Halifaxu sešlo, aby poprvé schválilo lokální zákony a rozpočet. Nové Skotsko se tak stalo první britskou kolonií v dnešní Kanadě se zastupitelskou vládou a položio základy parlamentního systému celého národa. Po výstupu na vrchol věže se vám naskytne neuvěřitelně fotogenický výhled na klidné vody zálivu a okolní husté lesy. Místní tomuto přírodnímu azylu neřeknou jinak než „The Dingle“, což v angličtině označuje lesní roklinu nebo údolíčko, vlastně tak, jak ho láskyplně nazýval sám Fleming.
Po dni plném poznávání člověku vyhladoví a v Halifaxu by byl hřích neochutnat místní gastronomii a pivo. Město má úžasnou pivní kulturu. Určitě doporučuji navštívit historický pivovar Alexander Keith’s Brewery z roku 1820 s hranými prohlídkami v dobových kostýmech, nebo naopak zamířit do čtvrti North End, kde najdete řemeslné minipivovary jako Propeller nebo kultovní Stillwell Brewing. Na pivní mapě Halifaxu rozhodně nesmí chybět ani legendární Garrison Brewing Company. Tento pionýr kanadského craft beeru sídlí v dramatických kulisách starého přístavu přímo u ikonického mola Pier 21. Sednout si do jejich výčepu Seaport Brewery nebo k dřevěným sudům venku, sledovat ruch v přístavu je ryzí halifaxský zážitek. A co se jídla týče, Halifax je vyhlášený svými humry. Přímo v přístavu můžete ochutna humří maso můžete vychoutnat jako lobster roll nebo si dát Halifax donair – místní verzi kořeněného masa v pita chlebu se sladkou česnekovou omáčkou. Oblíbené občerstvení přestavuje i poutine, který originálně pochází z Quebecku, ale tady ho najdete velmi často. Jsou to vlastně hranolky s kousky sýra přelité hustou omáčkou (gravy). Mňam bych neřekla, spíš jako zážitek must-to-have 😎.
Na druhou stranu zálivu Halifax Harbour se dá dostat přes jeden ze dvou majestátních visutých mostů – starší Angus L. Macdonald Bridge nabízí i oddělenou stezku pro pěší a cyklisty, zatímco novější A. Murray MacKay Bridge dále na severu slouží výhradně automobilové dopravě. Novinkou je, že se na obou mostech v roce 2025 po dlouhých sedmdesáti letech přestalo platit mýtné. Vůbec nejromantičlejší a nejrychlejší cestou je však ikonický přívoz, který vyplouvá přímo z terminálu na nábřežní promenádě. Přívoz mezi Halifaxem a Dartmouthem (Halifax–Dartmouth Ferry) drží oficiální titul nejstaršího nepřetržitě fungujícího přívozu přes mořský záliv v Severní Americe (a druhého nejstaršího na světě po Mersey Ferry u Liverpoolu). Vznikl v roce 1752 – pouhé tři roky po založení města – kdy John Connor začal přepravovat obyvatele na veslici přes přístav do Dartmouthu pro dřevo a zásoby.
Vybrat si můžete ze dvou linek – jedna směřuje jižněji do oblasti Woodside, zatímco druhá vás zaveze do samotného srdce Dartmouthu k terminálu Alderney Landing. Hned u něj najdete živý farmářský trh, kavárny, restaurace i řemeslné minipivovary. Samotná plavba navíc nabízí ten nejkrásnější panoramatický výhled na siluetu Halifaxu.
Pokud odtud zamíříte ještě dále na jih, objevíte malebnou osadu Fisherman’s Cove v oblasti Eastern Passage. Tato více než 200 let stará rybářská vesnička je dokonalým balzámem na duši. Procházka po dřevěném chodníku mezi zářivě barevnými domky, v nichž dnes sídlí malé řemeslné dílny, vůně mořské soli a pohled na rybáře připravující pasti na humry vám ukáže tu nejpravdivější, poklidnou tvář Nového Skotska. Halifax a jeho okolí je zkrátka místo, které vás zasáhne svou hloubkou, pohnutou historií i neuvěřitelnou energií a zanechá ve vaší cestovatelské duši trvalou stopu.
