Archiv štítku: moderní architektura

1. prosince – Valencie

Na rozhodnutí, že musím navštívit Valencii, si pamatuji naprosto přesně. V jednom časopise jsem objevila obrázek Města umění a věd architekta Santiaga Calatravy. Přišlo mi úplně fantastické, jako z jiného světa. Když jsem zjistila, že to není jen model z papíru, ale skutečně stojí, okamžitě jsem ho přidala na svůj to-visit list. Nějaká doba sice uplynula, ale teď stojím na mostě a pode mnou Calatravův Ciudad v plné kráse. Z ranního šera vystupují ladné křivky bílých budov, které se zrcadlí ve světlé modré vodě nádrží. Doufala jsem, že tady po ránu skoro nikdo nebude, abych mohla v klidu fotit, ale je tu hodně lidí. Tedy lidí… přesněji běžců. Zjišťujeme, že zítra na tomto místě startuje jeden z největších maratonů v Evropě a s ním i desetikilometrový městský běh. Probíhá tu registrace, fasování reklamních balíčků a také se dostavují cílové tribuny a připravují kamery. 

Jsme ve Valencii jen na skok na víkend, takže jsme jednotlivé stavby jen důkladně obešli, i když i interiéry stoí určitě za vidění. Hezký výhled na celý komplex je od zvláštní kovové konstrukce zimní zahrady. (Umbarcle).Valencijská opera (Palau de les Artes Reina Sofia – Palác umění královny Sofie) připomíná fantastickou plachetnici. Muzeum vědy (Muzeu de les Ciencies) z betonu se spoustou skla vypadá jako kostra pravěkého zvířete. Mezi nimi stojí L´Hemisferic, první stavba z tohoto „Města“, ve kterém se nachází prostorové kino, připomíná oko včetně pohyblivého víčka ze zvedající se skleněné konstrukce.  Další stavbou směrem na jih je multifunkční prostor v modré barvě nazvaný Agora.

Poslední stavby tvoří uzavřený komplex Oceanografic, největší podobné muzeum v Evropě. Nachází se zde sedm akvárií s živočichy z celého světa i delfinárium, kde se předvádí cvičení delfíni. V zajímavé stavbě připomínjící iglů je epozice tučňáků, lachtanů mrožů i malých bílých velryb – běluh. Celkem přes 500 druhů živočiců v nádherně vymyšleném areálu. Určitě stojí za návštěvu, i když vstupné není nejlevnější.

Odpoledne jsme zamířili městským autobusem na pláž. Za přístavem se nacházejí krásné pláže, nejbližší je Playa de Malvarrosa s více než 100 metrů nádherného písku, lemovaného restauracemi a kavárnami. Na koupání nedošlo, ale pozdní oběd s výhledem na moře jsme si dali. Tradiční španělská paella má svůj původ ve Valencii, takže je povinností jí tady ochutnat. Valencijská podoba obsahuje zároveň kuřecí a králičí maso, navíc jsou v ní i bílé fazole. Mně nejvíc chutná paella s mořskými plody, které jsou tady úplně čerstvé.

Brzké prosincové stmívání nás zastihlo na jediné vyhlídce na město. Součástí katedrály ve staré Valencii je věž Torre de Micalet.  Po náročném zdolání 207 schodů velmi příkrého a úzkého točitého schodiště jsme měli celou starou i novou Valencii jako na dlani. Světla se pomalu rozsvěcela a město získalo zcela jinou podobu než za dne. Nahoře je také zvonice typická pro celé Španělsko. My odešli těsně před šestou, ale hlasité vyzvánění se neslo velmi daleko. Musí být zajímavé zažít ho nahoře. Na nás čekala už jen procházka nočními ulicemi a posezení nad tapas

4. března – Opět Dubaj!

Ještě předchozího večera jsme odletěli z indického Kochinu, kam jsme se dostali po dvouhodinovém kodrcání tuktukem (inu – překonání 50 km něco zabere). A někdy po půlnoci jsem se ocitli na dubajském letišti. Bylo potřeba zůstat zde do rána, tak jsme se opět zkroutili na sedačce v příletové hale. O spánku se mluvit nedá, ale trochu jsme si přece jen odpočinuli. Ráno jsme ještě odložili naše těžká zavazadla do letištní úschovny a vyrazili jsme do města.

Možná si vzpomínáte na jeden z dílů Mission Imposible, kde Tom Cruise šplhá po fasádě obrovského mrakodrapu a pak se posadí na vršek antény (je vidět třeba v krátkém dokumentu na Youtube).

http://www.nydailynews.com/entertainment/tv-movies/dangling-tom-cruise-1-700-feet-dubai-mission-impossible-ghost-protocol-article-1.988566

Tahle fantastická scéna se odehrává v Dubaji na nejvyšší budově světa – mrakodrapu Burdž Chalífa (anglicky se přepisuje jako Burj Khalifa). Byl otevřen v roce 2010 a nese jméno po prezidentovi Spojených arabských emirátů, jehož jméno zní Chalífa bin Saíd Ál Nahján. Jeho nejvyšší místo ční do výšky 828 metrů a až do 189. patra se dá dostat výtahem, zbytek je anténa. Stavba drží ještě daších čtrnáct rekordů, např. jsou zde i nejrychlejší výtahy na světě, které jezdí rychlostí až 65 km/hod. Byla také první, kterou představil Street view v Google mapách, takže si i doma můžete prohlédnout veřejné prostory. A nebo je to místo, odkud jeden šílenec podnikl nejvyšší basejump (na tuhle parádičku se můžete podívat tady).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Burd%C5%BE_Chal%C3%ADfa#/media/File:BurjDubaiHeight.png

Jeho návštěvu jsme si nemohli nechat ujít, přestože pro turisty je možné navštívit „jen“ 124. a 125. patro. Plošina se nachází ve výšce 425 metrů, což je pořád víc než vrcholek nejvyšší budovy v Evropě, který má 375 metrů. Věděli jste, že je jí Věž Federace v Moskvě???? Já to zjistila před pár okamžiky . Výše se dá dostat už jen v Šanghaji!

Přestože jsme měli lístky objednané už z domu, stejně nám trvalo zhruba půl hodiny, než jsme dosáhli vyhlídkové plošiny. Ovšem samotná jízda výtahem trvala přes minutu. Celé město leželo kdesi dole za prašným závojem. Z této výšky i veliké mrakodrapy vypadaly jako malé krabičky. Všude pod našima nohama vyrůstaly další a další moderní stavby, tady je jasně vidět, že Dubaj je jedno velké staveniště. Prý tady najednou funguje celá čtvrtina stavebních jeřábů na světě!

Fotit na vyhlídkové plošině bylo občas téměř nemožné – selfie šílenství v maximálním rozsahu.

Město zhora – bez elektronické úpravy

Počítačem „očištěný“ pohled bez prašného závoje

U paty Burdž Chalífa se rozkládá další budova s NEJ – Dubai Mall, což je největší obchodní centrum na světě z hlediska celkové plochy, kde můžete nakoupit ve více než 1200 obchodech. A také nejnavštěvovanější, protože sem zavítá více než 100 milionů návštěvnéků za rok. Jedna část vypadá jako tradiční arabský trh – souk. Ale nákupy jsou jen jednou součástí. Je zde luxusní hotel, 200 kinosálů, 120 restaurací a také kluziště olympijských rozměrů. V době naší návštěvy zde trénovala pouze jedna evropská krasobruslařka, a tak měla celou plochu jen pro sebe. Přímo v obchodním centru se nachází ještě jedna placená zajímavost – Akvárium, které je jedno z největších akvárií na světě. V obřích nádržích žije více než 3300 živočichů, včetně 400 žraloků. Dovnitř jsme se ovšem podívat nešli – akvárium v Ósace může těžko něco překonat.

Malé prodejničky s různým sortimentem v podobě tradičních britských telefonních budek hned vedle ledové plochy.

Malá část vodopádu odzdobeného letícími postavami

 

Jinou vodní atrakci jsme ovšem vynachat nemohli. Před Burdž Chalífa a Dubai Mall bylo vybudováno umělé jezero Burdž Chalífa Lake o rozloze 12 ha. Už jenom takové množství vody v tomto pouštním státě je unikátní, ovšem to nestačí. Součástí je i Dubai Fountain, jedna z největších tančících fontán na světě. Z mnoha trysek stříká voda až do výšky 150 metrů za různého hudebního doprovodu. Po setmění tryskání vody doplňuje světělná show, ale my jsme zde byli v pravé poledne, takže jen voda a hudba…Ale i tak to bylo super.

Pak už jsme jen stihli projít okolí jezera, kde se nachází třeba i Dubajská opera a spousta kancelářských budov i hotelů. Celé nově vznikající oblasti se říká Downtown Dubai a s červenou linkou metra ji spojuje přes kilometr dlouhá spojovací chodba s navazujícími pojízdnými chodníky, jaké znáte třeba z velkých letišť. Z klimatizovaného letiště lze odjet klimatizovananým metrem přes spojovací chodbu do Dubai Mall (pochopitelně klimatizovaným), odkud se návštěvníci (opět vnitřkem) dostanou až na vyhlídkovou plošinu. Inu – moderní civilizace! Možná je to rozmar, ale stojí za to vidět.

Celkově jsme v Dubaji viděli asi tak pětinu všeho, co jsem si naplánovala. Co se dá dělat…Budu se sem muset podívat znova .

Dolní oblast Vítkovic

Ostrava – podle mne – není a nikdy nebyla architektonickým skvostem. Prostě průmyslové město se spoustou výrobních hal, těžebních věží a komínů. Když jsem tam byla naposledy, měla jsem pocit, že celé město je takové šedivé a zaprášené uzavřené pod  pokličkou smogu. Po roce 1990 se začaly uzavírat doly i hutě a městu se trochu očistilo. Také vzduch se stal dýchatelnější, i když stále patří k nejhorším v Česku. Hlavně k tomu přispělo uzavření největšího znečišťovatele ve městě – Vítkovických železáren. Tento podnik byl v minulosti jedinečný i v evropském měřítku, protože od roku 1828 na jednom místě probíhala výroba železa i jeho zpracování na ocel a další výrobky z oceli. Součástí areálu byl i důl na černé uhlí jménem Hlubina, ze kterého se přímo zde dělal koks, potřebný pro tavbu železa.

Výroba v nejstarší části areálu skončila výroba v roce 1998 a v roce 2002 byla vyhlášena národní kulturní památkou. Památkáři prosazovali zachování metodou posledního dne, tj. jak to dělníci opustili, tak to tam mělo zůstalo. Naštěstí se podařilo prosadit koncepci opačnou – pokusit se do toto specifického místa přivést nový život. Majitel nově vzniklé firmy Vítkovice Holding Jan Světlík našel spřízněnou duši v architektovi Josefu Pleskotovi, pravděpodobně nejuznávanějším českém architektovi součastosti, který např. výrazně ovlivnil podobu Litomyšle. A spolu začali přetvářet mrtvý kolos v moderní a přitažlivé místo, dnes nejčastěji nazývaný Dolní oblast Vítkovic, ve zkratce DOV. Tak jsme se ji vypravili prozkoumat .

Areál železáren před přestavbou http://www.ekobydleni.eu/zivotni-prostredi/ceske-nanotechnologie-pomahaji-zlepsovat-vzduch-ve-skolkach-na-ostravsku

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovick%C3%A9_%C5%BEelez%C3%A1rny#/media/File:Ostrava,_V%C3%ADtkovice,_Hlubina,_vysok%C3%A9_pece.jpg

V rámci revitalizace byly některé stavby odstraněny, jiné upraveny a opraveny, kažodpádně se podoba areálu zásadně proměnila.  Já (na rozdíl od Zdeňka) jsem zde nebyla v době, kdy se zde ještě vyrábělo, takže nemohu porovnávat, ale prý jednou z nejpodstatnějších změn je pořádek (tedy vlastně nepřítomnost neuvěřitelného b**u).

Některé zrekonstruované stavby dostaly nový účel, ale jejich průmyslová minulost je z nich jasně patrná i nadále, a to je činí přitažlivými.

Vysoká pec 1 se stala ukázkou postupu výroby železa od přivážení potřebných surovin tzv. skipovým výtahem na vršek vysoké pece (dnes se tudy dopravují turisté ), postup jejího nasypávání až po odpich, tj. vypouštění žhavého surového železa do připravených speciálních vagónů k dalšímu zpracování. Účastníkům naučné trasy se naskytne ojedinělá možnost prohlédnout si i vnitřek vychladlé vysoké pece. Ale hlavní atrakcí je něco úplně jiného. Architekt Pleskot postavil na vrchu pece moderní skleněnou nástavbu s vnějším ochozem v podobě šroubovice. Byla nazvána Bolt Tower, podle anglického slova pro šroub, který tvarem připomíná. Za vtipnou pointu považuji, že ji v roce 2012 oficiálně otvíral jamaiský atlet Usain Bolt, který se právě účastnil ostravské Zlaté tretry. Osvětlená Bolt tower má také připomínat plamenem hořící plyn, který často vzplál nad aktivní vysokou pecí.

Vysoká pec 1 s Bolt Tower

Pohled lehkým ochozem kolem Bolt Tower ve výšce 70 metrů nad zemí.

Noční Ostrava při pohledu z Bolt Tower

Bolt Tower v noci a jeho „planoucí oheň“

Další stavbou, která získala novou funkci, se stal plynojem, který původně jímal plyn vznikající při výrobě železa. Plynojem byl konstruován jako nádoba o průměru 71 metrů, kterou zastřešovala pohyblivá poklička. U nepoužívaného plynojemu byl zvednuta střecha nad výšku stěny 14 metrů a do vzniklého prostoru fantasticky zabudoval architekt Pleskot betonovou konstrukci sálu pro 1500 diváků a další zázemí. Dnes se tato multifunkční busova nazývá Gong. Mrzí mě, že jsme se nedostali na jeho prohlídku, protože zde právě (a neočekávaně) probíhaly zkoušky na večerní muzikál. Takže jsme prozkoumali, co šlo, a zhlédli promítání dokumentu Po Jantarové stezce, který mapuje vývoj tohoto místa od minulosti do dnešních dní a nejvíce se věnuje právě Gongu. Doporučuji – k puštění je na youtube.

Průhled na Gong

Kavárna Marylin v Gongu a pohled na konstrukci

Konstrukce Gongu – v horní části „mušle“ sálu

V budově energetické centrály se zabydlel Svět techniky, který se věnuje technickým vynálezům od parního stroje. Technické expozice doplnil tzv. Velký Svět techniky, jenž jako jediný nevyužívá původní budovy, ale byla přímo pro něj vybudována novostavba.

Nová budova v areálu – Velký Svět techniky.

Další budovy areálu nezasáhly tak radikální přestavby, většina byla upravena, ale původní účel zůstal poznatelný, protože je neopustily těžké stroje. Staly se z nich výstavní prostory, kluby i sportoviště. Např. po té, co jsme zvědavě prošli mezi dvěma obrovskými stroji, dostali jsme se do prostoru lezeckého centra Tendon, kde byla vybudována lezecká stěna o výšce 21 metrů, která se dá zdolat až 110 cestami. Prostě – ráj pro všechny horolezce. Zbytek zatím vypadá jen jako vhodné kulisy pro postapokaliptické filmy…Budu se těšit, co s ním vymyslí dál.

Opravený a dostavěný Brick House – staré v symbióze s novým

Krása starých strojů

Obrovská lezecká stěna v jedné z budov

Uvidíme….:-)))