Pohodové Athény: 21 míst, která určitě neminout
Nastávající studené dny a šedivá deka nad námi jsou jako stvořené k myšlenkám, kam utéct za sluníčkem a příjemným teplem. Tak co takhle vyrazit do Athén? Hlavním městě Řecka najdete vše, co turista očekává. Zachované antické památky, byzantské kostelíčky, moderní architekturu i mnoho muzeí s jedinečnými exponáty. Mimo to také moře a nádherné pláže dostupné metrem z centra, přístav, odkud jezdí lodě na spoustu okolních ostrůvků, kde se zastavil čas. A pochopitelně také výborné jídlo, čestvé ovoce a zeleninu, ryby a plody moře, výborné domácí víno i spoustu dalšího. V Athénách můžete strávit pár dní před odjezdem na některý z tisíců ostrovů nebo se toulat jejich uličkami a užívat si slunce a žádný spěch. Prostě pohodové Athény.
Pokud byste se vydali do Athén, přináším 21 míst, která byste neměli minout, aby jste město trochu poznali.
1. Akropolis
Řečtí bohové, jak vyprávějí starověké mýty, uměli být mstiví a zákeřní, proto bylo záhodno vycházet s nimi v dobrém. V každém městě se nacházel posvátný okrsek zasvěcený patronovi města, ideálně na pahorku s dobrým rozhledem, kde bohabojní Řekové postavili chrám a konali u něj rituály a slavnosti. Takovému místu se všeobecně říká akropolis – město na kopci. Athénská akropolis se nachází na výrazném pahorku a kolem něj se rozkládá staré město a všechny antické památky. Posvátný okrsek, který zabírá plochý vrcholek, byl budován mezi 15. a 5. stol. př. n. l.
Jsou doklady o tom, že první stavbou na tomto místě byl opevněný hrad mykénských králů vystavěný zhruba před 3,5 tisíci lety. V 6. století př. n. l. zde vznikl tzv. Starý chrám (archaios naos). Po vítězství u Marathonu byly na vrchol dovezeny obrovské vápencové bloky z Pirea, aby vytvořily plošinu, na které byl vystavěn monumentální chrám tzv. starší Parthenon. Ten zde vydržel pouze do druhé perské války. V roce 480 př. n. l. Peršané dobyli Athény a zničili vše, co se jim dostalo pod ruku, chrámy nevyjímaje. Jak tou dobou Akropolis vypadala můžeme soudit podle trosek, které Peršané naházeli na severní stranu kopce. Po ukončení řecko-perských válek se Athény pod vedením Perikla vrhly do horečnaté výstavby, pochopitelně včetně Akropole. Vznikly Athény, jak je známe. V tomto klasickém období byly postaveny všechny nejznámější památky: Parthenon, Erechtheion, Athény Niké a Braureion. Z římského období pochází Ódeion Héroda Attika, půlkruhové divadlo na úpatí Akropole. Ze strašího Dionýsova divadla na jihovýchodní straně se toho nedochovalo tolik.
O všech stavbách, které se nacházejí na Akropoli a kolem ní, se toho dá napsat nesmírně moc, tak si je nechám na samostatný článek, včetně praktických informací.
2. Muzeum Akropole
Stavby na vrcholku Akropole jsou viditelné z velké dálky a představují základ naší představy Athén, ale pochopitelně zde probíhá už dvě stě let intenzivní archologcický výzkum. Všechny nálezy byly umístěny v Muzeum Akropole, které od 19. století sídlilo přímo na Akropoli. Když kapacitně přestávalo stačit, bylo na úpatí Posvátného kopce vybudováno v roce 2009 muzeum nové. Minimalistická stavba architekta Bernarda Tschumiho byla navržena jako zajímavá kombinace skla, mramoru a betonu, vytváří velmi pozoruhodný kontrast k vystavovaným historckým artefaktům. Budova má naprosto stejné rozměry jako hlavní akropolský chrám Parthenon a jsou zde použity i stejné počty sloupů, mezi kterými se návštěvníci pohybují. Muzeum je rozděleno na 3 patra, to nejvyšší přesně kopíruje polohu Parthenonu, takže je oproti zbytku stavby lehce natočené, stejná je i dispozice. V tomto patře jsou umístěny dochované zlomky a kopie reliéfů, které zdobily Parthenon. Toto patro je také připraveno na případný návrat originálů tzv. Elginových mramorů, které byly odvezeny na začátku 19. století a v současnosti jsou vystaveny v Britském muzeu v Londýně. O jejich návratu se dnes intenzivně jedná.
Muzeum vystavuje vykopávky, které se našly na Posvátném kopci od doby bronzové po období římské a byzantské, jednu zajímavější než druhou. Na skleněné rampě je např. k vidění pět soch Kariatid z chrámu Erechthion, tady se k nim mohou turisté přiblížit na dosah, a tak jsou ideální na pořízení selfíček. Velmi zajímavé je i na základech celé stavby moderního muzea. Při výkopech byly odhaleny pozůstatky antických staveb. Povedlo se je zachránit tak, že celá masa muzea byla vystavěna na 92 železobetonových pilotech a vytváří tak nad vykopávkami střechu. Staly se nedílnou součástí muzea jako venkovní expozice, které si můžete prohlédnout i skleněnou podlahou před muzeem.Také muzejní kavárna je vyjímečná. Pokud vyjdete na terasu, objevíte před sebou přímý výhled na Akropolis, jeden z nejhezčích ve městě.
3. Antická Agora
Antické Řecko je kolébkou evropské demokracie a ta vlastně začala na tomto místě – Athénské agoře. Bylo to tržiště, ale také místo, kde se shromažďovali Athéňané, aby uzavřeli své obchody, diskutovali své názory, vyhlašovala se tu důležitá rozhodnutí pro celý městský stát, polis. Nejvýzmnamější řečtí filozofové jako např. Sókrates zde předváděli své řečnické schopnosti. Právě zde měla zaznít poprvé myšlenka, aby se svobodní občané podíleli na moci a spravovali si svůj stát sami. Tržiště postupně obklopily budovy důležitých úřadů nebo chrámy, jako ochrana před pálícím řeckým sluncem nebo i dešťem byla vybudována krytá chodba tzv. stoa. Uprostřed zůstalo posvátné prostranství, na které dokonce nesměli vstupovat viníci závažných zločinů. Ovšem ženy nemohly samotné vstoupit ani na agoru, demokracie byla jen pro svobodné Athéňany.
Archeologické nálezy prokázaly, že už 3000 let před naším letopočtem zde bylo osídlení, ale nejdůležitější budovy zde vznikly s rozvojem demokracie v 6. století. – Búleteutérion (radnice), Prytaneion (úřad), Stratégeion (velitelství sboru velitelů) nebo Héliaiá (lidový soud). Při válkách s Peršany byly Athény i agora zničeny, což ale byla příležitost vybudovat vše nové a velkolepější. Na agoře vznikla nová budova rady, mincovna, soudy, chrámy bohů. Po dobytí Římany byl sice ještě vybudován odeon, divadlo na hudební představení, nájezd Herulů v 3. století vše zničil do základů. Přežilo jediné místo, ale zase se dochovalo úplně celé – Hefaistův chrám na vyvýšeném místě agory. Pravděpodobně byl dokončen v roce 5. století př. n. l. v dórském stylu a patří možná k nejzachovalejším antickým chrámům nejen v Řecku, ale i na celém světě. Zničena byla i více než 100 metrů dlouhá stoa, kterou v 2. století věnoval městu pergamský král Attalos II. Podle dochovaných plánů byla zbudována znovu v 50. letech 20. století Americkou školou klasických studií a dnes v ní sídlí muzeum, v němž najdete především sochy a pozůstatky keramiky. V 11. století byl na agoře vystavěn i byzantský kostelík Svatých apoštolů se zajímavými malbami. Všude jinde by byl perlou, tedy působí rušivě mezi antickými památkami. Z Antické agory zůstaly jen rozvaliny, takže je složité poznat její starověkou krásu, ale už jen procházet místy, kde se zrodila demokracie, je zážitek.
4. Chrám Dia Olympského
Podle římského historika Livia je toto „jediný chrám na Zemi, který si Bůh zaslouží“. Chrám Dia Olympského byl totiž jedna z největších a nejvelkolepějších staveb antického světa. Původně byl ještě trochu větší, ale politické děje jeho výstavbu přerušovaly, definitivně byl dostavěn až po 600 letech. Ujal se toho velký nadšenec do řecké kultury římský císař Hadrián. Nechal také vytvořit velkou sochu boha Dia podle sochy v Olympii od Feidia. Císař Hadriánus také dal vybudovat u chrámu celou novou čtvrť města, do které se vcházelo Hadriánovou bránou, který je k vidění do dnešních dní. Na oblouku ze strany otočené k Akropoli je dodnes dochován nápis „Toto jsou Athény, staré město Théseovo“ a na straně k chrámu je nápis označující nové Athény: „Toto je město Hadriánovo, ne Théseovo“. Z města se dochovaly jen základy – pozůstatky římských lázní, křesťanské baziliky a základy původní brány. Ani chrám nevydržel do dnešních dní úplný. Z původních 104 sloupů na ploše 96 x 40 metrů se zachovalo jen 15 sloupů. 16. spadl při zamětřesení v roce 1852, jeho kameny leží vedle chrámu. Ostatní kameny byly v minulých staletích rozebrány a posloužily jako stavební materiál. Byly převezeny dokonce i do Říma a tvoří část kapitolského Jupiterova chrámu. Ale i z posledních sloupů je patrná jeho velkolepost, koritské sloupy Olympieionu měří totiž na výšku 17 metrů a mají v průměru 2 metry. V současné době probíhají další rekonstrukční práce, takže je chrám skryt pod lešením. Pokud nebudete chtít vstoupit, můžete jeho velikost obdivovat aspoň průhledem v bráně.
5. Panathénský stadion
Bohyně Athéna se považuje za bájnou zakladatelku města, které po ní dostalo i své jméno. Na její počest se pořádaly Panathinaiko, velké sportovní hry. Původní stadion, kde se konaly, byl dřevěný, ale v roce 329 př. n. l. vznikl na stejném místě stadion z bílého mramoru. Stadion oválného tvaru se dá považovat za nejstarší sportovní stavbu moderního typu, už ve starověku měl kapacitu 50tisíc diváků. Je vyjímečný i tím, že slouží sportu dodnes. Pro Čechy ja zajímavé, že rekordní návštěvnost kapacita byla dosažena v roce 1968 při basketbalovém zápase mezi místním AEK a Slavií Praha, kde se sem přišlo podívat 80 tisíc lidí. Dodnes je tato návštěvnosti zapsána v Guinessově knize rekordů jako maximální při basketbalu.
V roce 1896 se zde konaly první novodobé olympijské hry, které obnovil Pierre de Coubertain. Pochopitelně nemohl chybět i při Olympijských hrách v roce 2004, kdy zde byl cíl maratonského běhu a také hostil soutěže v lukostřelbě. Olympijská pochodeň vždy prochází tímto místem, po zapálení ohně v Olympii odsud putuje do pořadatelské země další olympiády. Koncertovala tady např. Metallica, ale určitě stojí za to zaplatit pár eur a proběhnout se drahami s takovou historií.
6. Římské forum
Římané ovládli území Řecka v 2. století a připojili ho k obrovské říši, Athény se i nadále těšily výsadám díky pověsti uznávaného centra vědy a umění. Kousek na východ od Attilovy stoa na agoře vybudovali Římané novou agoru, v římském pojetí vlastně forum. Finančně na něj přispěli i Julius Caesar a císař Augustus. Po vpádu Herulů bylo město nově opevněno a všechny úřady i veškerý společenský život města se přesunul ze staré agory na nové forum. Náměstí s velikostí zhruba 100 x 100 metrů vedly původně dvě brány – východní v jónském slohu a západní v dórské. Té západní se říká Athénina brána, protože věnovaná bohyni Athéně, patronce města, a se dochovala do dnešních dní. Z dalších staveb – stoupořadí, obchodů i veřejných záchodků – zbyly jen pozůstatky, i když na jednom z pilastrů je vidět výnos císaře Hadriána o daních z prodeje oleje.
Mimo brány ale nejvíc přitahuje pozornost nezvyklá osmiboká stavba na opačném konci. Na každé stěně je vyobrazena postavy. Alegorie různých druhů větru, které vlstně představovalo osm světových stran, jí daly jméno – Vež větrů. Korouhvička na střeše ukazovala sílu a směr větru. Ve starověku se jí ale říkalo Androníkú Horologion (Androníkovy hodiny). Byla postavena asi v roce 40 př. n. l. a obsahovala dokonce dvoje hodiny – sluneční zvenku na jižní straně a vodní (hydraulické) uvnitř, ovšem princip jejich fungování zatím neznáme. Nicméně je považována za nejstarší meterologickou stanicí na světě.
V byzantské době bylo forum zastavěno domy, obchody a kostely. Po dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453 se Řecko a Athény staly součástí Osmanské říše. Na místě jedné z raně křesťanských bazilik nechal sultán Mehmed II. vystavět mešitu Fethija Tzami, která se dochovala do dnešních dní a je nejstarší v Athénách. Dnes se dá do ní vstoupit a vychutnat si jednoduchý, přesto impozantní prostor.
7. Anafiotika
Athény působí jako vytvořené podle jednoho mustru – rovné ulice, podobné domy. Přímo v centru, na úpatí Akropole, se ukrývá kousek města, který na první pohled vznikal živelně a bez plánu. Malé domky nabílené vápnem, barevné okenice, všude květiny a povaující se spokojené kočky. Každý kousek je využit, takže na uličky zbylo tak málo místa, že se někde nevyhnou ani dva lidé. Svah, na kterém Anafiotika stojí, je dost příkrý, takže všude zdoláváte příkré schody. I když osídlení tady bylo už od starověku, čtvrť tu vznikla v polovině 19. století, když se budovaly Athény jako hlavní město nově vzniklého samostatného státu. Řemeslníci, kteří sem přicházeli především z ostrova Anafi, využili zákona, že pokud vybudují dům za jednu noc, mohou se v něm zlstat bydlet. Všechny domky jsou tudíž velmi malé a jednoduché, využívající každého volného místečka. Čtvrť se díky tomu jmenuje Anafiotika – Malé Anafi. Po vzoru řeckých vesnic se i veřejný prostor stává soukrémým a rodinným. Tady navíc žijí i se spoustou turistů, kteří si musí pořídit ideální fotky na Instagram. Pokud chcete mít trochu klidu, vyrazte ráno. Na vyhlídce nad městem možná budete i sami.
8. Náměstí Monasteraki a okolí
Jestli je náměstí Syntagma to nejdůležitější, pak Monastiraki je hned druhým. Je centrem stejnojmenné čtvrti hned v sousedství hlavních athénských památek – antické agoře, římskému fóru a Hadrianově knihovně. Ve středověku na tomto místě stál kostel a klášter, který dal místu jmého. Monastiri znamená klášter, monastiraki je vlastně malý klášter. Kostel Zesnutí Panny Marie, který zde stojí dnes, pochází až z konce 17. století, o trochu starší je mešita Tsistaraki z roku 1759. Traduje se, mešita byla postavena z kamenů ze antických rozvalin, které se válely všude kolem, prý dokonce drtili vápencové soupy na vápno. Po vyhlášení nezávislosti nad Osmanskou říší byl stržen minaret a sloužil jako kasárna nebo sklady. Dnes mešitě najdeme Muzeum keramiky.
V okolí náměstí je velká pěší zóna, která je zaplněna restauracemi, kavárničkami a tržištěm, které jako by z oka vypadlo tureckému bazaru (kterému se ovšem nepatřičně říká Blešák – Flea market). Je místo, kde se dají koupit různé suvenýry, dát si ochucený řecký jogurt s ovocem nebo posedět u frappé. Do čtvrti Monestiraki patří také Athénská radnice a městská tržnice.Na náměstí se křižují dvě linky metra – zelená a modrá. Vchází se do něj zajímavou secesní budovou opravenou před Olympijskými hrami 2004 a dostanete se na otevřené nástupiště. Vlaky metra pak pokračují otevřeným tunelem mezi zahrádkami resturací. Určitě tutdy budete projíždět směrem na přístav Pireus a pláže.
9. Syntagma a výměna stráží
Náměstí Syntagma je ústředním athénským náměstím. Svým rozměrem 220 x 130 metrů patří do první stovky největších náměstí na světě a druhým v Řecku. Náměstí Syntagma je přestupní stanicí dvou linek metra (modré a červené) a křižuje zde velké množství autobusů, je tedy ideálním orientačním bodem i místem setkávání. Ústí do něj velké athénské třídy Vassileos Georgiou, Othonos, Filellinon a Amalias. Všechny velké oslavy, manifestace i demonstrace se konají na tomto místě.
Na počátku 19. století byla tato místo za hradbami města a okolní čtvrť byla periferii města. V mírném svahu byl v roce 1834 vystavěn neoklasicistní Královský palác, kde sídlil nově dosazený král Ota Bavorský. Náměstí bylo nazýváno „Náměstí Vládců“. V roce 1843 se tu shromáždilo řecké vojsko a s podporou obyvatel donutilo krále vyhlásit Ústavu. Na počest této události bylo náměstí přejmenováno na Syntagmos – náměstí Ústavy. Po obnovení republiky se do královského paláce přesídlil řecký parlament. Ve středu náměstí se nachází malý park a lemují ho významné státní budovy, např. Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí a zahraniční ambasády. Jednou z budov na náměstí je i hotel Grande Bretagne, kdysi nejluxusnější hotel v Athénách, kde byl na konci roku 1944 spáchán atentát na Winstona Churchilla.
Jako připomínka národně osvobozeneckých bojů nad tureckou nadvládou a na památku všech, kteří při tomhle boji padli, se před budovou parlamentu nachází hrob neznámého vojína. Je neustále hlídán dvojicí vojáků v historických krojích řeckých ozbrojených povstalců z 19. století (evzones): bílé košili s širokými rukávy, krátké skládané sukně, červené čepice, dřeváky s bambulemi a speciální podrážkou, která při posouvání po asfaltu vydává zvláštní vrzavé zvuky. Každou hodinu se tyto stráže vyměňují, nejslavnostnější výměna se koná vždy v neděli v 11 hodin. Podle fotek se zde sejde opravdu spousta turistů, ale pro zážitek stačí navštívit výměnu v jakýkoliv jiný čas. Možná dokonce líp uvidíte a uslyšíte.
Za budovou parlamentu začínají Královské zahrady, dnes největší athénský park. Nejvíc se podobá pražské Stromovce, spousta velkých stromů, jezírka i květinové záhony. V zahradách se nachází také Zappeion, která dnes slouží ke kulturním a výstavním účelům. Zajímavostí je, že se zde konala olympijská soutěž v šermu na Olympiádě 1896.
10. Přístav Pireus
Zátoka u Pirea je přirozeným přístavem, ten umělý nechal vybudovat v 5. století před naším letopočtem Themistokés a opevnil ho mohutnými hradbami. Pro obyvetelstvo Athén představoval také poslední únikovou cestu z města, tak byl spojen s centrem Athén cestou chráněnou z obou stran zdmi, které jsou dodnes trochu patrné. Dnes hranice obou měst již rozeznatelná není, ale pro místní je pořád zřejmá. Pireus je dokonce 4. největší řecké město, ve kterém žije přes 170 tisíc obyvatel. Na podobě města se podílel Hippodamus z Milétu, který vytvořil ulice v pravidlném šachovnicovém vzoru. Za vlády Osmanů se přístavu říkalo Porto Leone – Lví přístav, ovšem postupně ztrácel na významu. Od 19. století se začal znovu rozrůstat spolu s obnovením Athén jako hlavního města a dnes je Pireus významným námořním přístavem, třetím největším v Evropě. Každý rok z Pirea odjíždí na některý z řeckých ostrovů nebo i do zahraničí na 20 milionu turistů ročně, což z něj činí největší osobní přístav v Evropě.
Ve městě samém není moc k vidění, ze současnosti stojí za návštěvu snad jen stadion O Karaiskakis Stadium, kde sídlí slavný fotbalový klub Olympiakos, a stadion Peace and Friendship Stadium na halové sporty. V obou se konaly soutěže olympijských her. S Athénami ho spojuje zelená linka metra, cílová stanice byla otevřena v roce 1869 v secestním slohu se ocelovou kostrukcí. Do půl hodiny můžete od centra se můžete procházet po nedaleké pláži nebo pozorvat lodi v přístavu, odkud jezdí lodě na blízké i vzdálené ostrovy, které jsou oázami klidu oproti ruchu velkoměsta. My jsme vyrazili na nedalekou Aeginu, vyhlášenou svými pistáciemi. kam cesta zabere necelou hodinu.
11. Kulturní centrum Stavros Niarchos
Athény nejsou jen historickým skanzenem, ve městě vzniká celá řada moderních staveb vysoké kvality. Kromě Muzea Akropole je to určitě také nová budova Řecké národní knihovny a Řecké národní opery, které na břehu zátoky Faliro financovala Nadace Stavrose Niarchose, a nové kulturní centrum nese jejího mecenáše – bohatého řeckého rejdaře. Kompex. jenž navrhnul renomovaný italský architekt Renzo Piano, byl otevřen v roce 2016. Vznikl na prostoru bývalé dostihové dráhy a velkého parkoviště určeného pro OH 2004.
Operní křídlo se skládá ze dvou prostor – velké hlediště pro 1400 diváků je určeno pro tradiční podobu opery a baletu, do menšího pro 450 diváků se chodí za experimentální produkcí. Křídlo knihovny zahrnuje veřejnou knihovnu pro děti a dospělé a také archiv více než 5 000 rukopisů, dokumentů, záznamů a rytin od devátého století. Prosklené čítárně na vrcholu budovy knihovny se říká Maják, poskytuje výhled na všechny strany a vlastně propojuje moře a historické Athény, stejně tak jediněčný visutý hranol ze skla, kam se dá vyjet výtahem. Unikátní je také baldachýnová střecha, kterou architekt Piano nazývá „létajícím kobercem“, poskytuje nezbytný stín a byla pokryta 10 000 m2 fotovoltaických článků, což je dost na výrobu 1,5 megawattu energie pro celý komplex. Dá se říct, že hlavní myšlenkou stavby je naplnění konceptu udržitelnosti.
Obě budovy jsou propojeny tradiční agorou jako místem setkávání, kterou lemuje 400 metrů dlouhé obdélníkové jezero. Stavbu obklopuje park od rozloze 170,000 m2. Park stoupá do výšky 32 metrů nad okolní terén a přikrývá lehkou střechu budovy s výsadbou tradičními řeckými stromy a keři.
12. Vrch Lykavittos
Pahorek Lykavittos je opravdu viditelný ze všech koutů Athén. Výrazný ostrý vrchol převyšuje okolní město o více než 200 metrů. Jeho jméno se dá přeložit jao Vlčí hora (vlk je řecky „lykos“), případně se uvažuje o místě, kde zapadá slunce (od „lykambetos“). Na rozdíl od dalších kopců tady nikdy nebylo trvalé osídlení, protože zde není pramen. Sloužil jako pozorovatelna v průběhu válek, protože je odsud opravdu nádherný výhled na všechny strany. Pokud toužíte pokochat se krásou Athén z výšky, máte dvě možnosti. Pohodlnější je zkrátit si cestu použitím lanovky, ale i tak je potřeba vystoupat k spodní stanici lanovky v ulici Aristippou a pak ještě jednou šplhat na vrcholek. Druhá možnost samozřejmě vydat se celou cestu nahoru po svých. Čeká vás sousta ostrého stoupání v serpentýnách i schodů. Cestou si můžete odpočinout v několika kavárnách po širým nebem. Na úplném vrcholku ve výšce 277 metrů se nachází kostelík sv. Jiří z 19. století a nádherná vyhlídka, hlavně před západem slunce bude její malá teráska plná lidí.
13. Národní archeologické muzeum
Dá se říct, že celé Athény jsou muzeem pod širým nebem. Za drobnějšími předměty než je architektura ale musíte vyrazit do něktého z mnoha zdejších muzeí. Největší sbírku antických předmětů na světě najdete v Národním archeologickém muzeu, jež sídlí mimo centrum poblíž metra Victoria. V neoklasicistní budově z 19. století měly být původně umístěny jen předměty z vykopávek v Athénách, ale později se zde začaly vystavovat i archeologické nálezy z celého Řecka, díky čemuž dostalo muzeum status Národního muzea. Návštěvníci zde mohou obdivovat více než 11 tisíc exponátů z dob prehistorických až po římské. S výstavní plochou 8 000 m2 je největší v Řecku a celosvětově patří mezi nejvýznamnější instituce podobného zaměření.
Nejstarší je sbírka z prehistorického období – minojského, kykladského, neolitického, mykénského a doby broznové. Její část představují takzvané kykladské idoly – mramorové sošky ze 3. tisíciletí před naším letopočtem, pocházející z egejských ostrovů. Všichni milovníci archeologie ale budou znát spíše poklady z Mykén, které vykopal Heinrich Schliemann. Ty jsou vystaveny prácě zde. Ve vitrínách si můžete prohlédout zlatou tzv. Agamemnonovu masku z doby asi 1500 před naším letopočtem, jemně propracované zlaté šperky a číše, bohatě vykládané meče.
Sochařská sbírka představuje vývoj antického řeckého sochařství od 7. století, kterou představují především velké strnulé sochy Kúros a Koré, až po dobu římskou. Z významných exponátů můžeme vidět třeba krásnou bronzovou sochu boha Poseidona, sochu bohyně Athény, která původně stála na Akropoli, i když zmenšenou z 12 metrů na 1 metr, nebo známou podobu bohyně Afrodity. Z římského období vás určitě zaujme bronzová jezdecká socha mladého žokeje, jemuž se v bronzové tváři značí soustředění. Pro antické Řecko je typická podoba keramiky, zde si můžeme prohlédnout její různé tvary a způsoby zdobení, např. také 1,62 m vysokou amforu jako pohřební památník, na které je znázorněn zesnulý obklopený truchlícími z vrcholného geometrického období. Velká část muzea je věnována velké sbírce náhrobního umění, především mramorových náhrobků a stél. V muzeu nenajdeme mnoho maleb, ale určitě byste neměli minout fresky z ostrova Théra z mínojského období. Ve sbírce předmětů z kovu jsou vystaveny mnoho bronzových soch i drobných předmětů. Součástí muzea je i sbírka pokladů Egypta, které představují každodenní i posmrtný život starých Egypťanů.
Velkou pozornost budí budí „stroj“, který byl vyloven z vraku římské lodi u ostrova Antikythéra. Tento velmi propracovaný astronomický přístroj zkoumá ho mnoho vědců a stal se i do zájmu konspirátorů. O přesné složení 37 ozubených koleček a 45 pohyblivých destiček v bronzovo-dřevěné krabičce o velikosti krabice od bot se zatím neshodli. Vypadá to, že zařízení předstihlo podobné mechanismy o 2 tisíce let, proto se mu přezdívá ručně poháněný analogový počítač.
14. Čtvrť Exarchia
V Athénách naráží turisté na každém kroku na historii, jedna z čtvrtí nedaleko centra představuje úplně jiný svět. Má hodně alternativní atmosféru s pověst anarchistické a problematické čtvrti. Přesněji by se dalo říct, že je to čtvrť studentská, neboť leží mezi Athénskou univerzitou a Technickou univerzitou. Setkáte se zde s antikvariáty a anarchistickými knihkupectvími, obchůdky se starými deskami, s počítači i alternativními butiky. Funguje tu velké množství hudebních klubů a barů, ale také malých kaváren a taverny s venkovskou rodinnou atmosférou. Centrem čtvrti je náměstí Exarchia, které je na křižovatce ulice Themistokleous a ulice Stournari, ale nejzajímavější jsou uličky kolem náměstí. Původně zde stály činžovní domy ve stylu art-deko a neoklasicismu, ovšem špatná údržba a nízké nájmy sem neomylně přitáhly umělce všeho druhu a s nimi také umělecké galerie. Navíc každá budova je tu považována za plátno, snad každý dům je ozdoben množstvím graffiti různé úrovně. Představuje prostě zajímavé místo alternativní kultury, i když může být občas nebezpečné, ale pokud máte lehce dobrodružnou povahu, určitě stojí za prozkoumání.
15. Olympijský areál
Traduje se, že první Olympijské hry se konaly v roce 776 př. n. l. Řekové byli rozděleni do jednotlivých městských států, ale toto byla událost, která byla velmi důležitá pro všechny. Tak důležitá, že od ní začali počítat kalendář. Olympijské hry se konaly po celý starověk i v době ovládnutí Římany až do 4. století našeho letopočtu. Francouzský historik Pierre de Coubertin se pokusil tuto tradici obnovit, což se mu podařilo na prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896 konaných pochopitelně v Athénách. Řecko se snažilo o získat pořádání her po 100 letech, ale pořadatelství mu bylo přiděleno na rok 2004, na 28. olympijké hry. Konaly se pod heslem: „Vítejte doma!“. Při té příležitosti Řekové oslovili věhlasného španělského architekta Santiaga Calatravu, aby navrhnul olympijský areál. Jako centrum her byl stanoven stadion Spyros Louis, který pojemnovaný podle prvního vítěze maratonského běhu novodobých olympijských her z roku 1896. Stadion se nachází v okrajové čtvrti Maroussi a kolem něj vyrostl celý olympijský areál zahrnující i další sportoviště. Bělostné stadiony propojuje agora odkazující na antickou historii, kterou lemuje ikonická oblouková promenáda. Nad stávaícím stadionem z 80. let Calatrava navrhnul výraznou ocelovou obloukovu kontrukci, na které je zavěšena střecha ze skla, které odráží sluneční světlo, ale stadion zůstává otevřený. Konaly se zde oba ceremoniály, atletické soutěže i finále fotbalu. Nedaleký velodrom získal úplné zastřešení ve stejném stylu. Areál doplňuje krytý stadion, kde se odehrávaly soutěže v basketbalu, gymnastice a skoky na trampolíně. Poslední významnou součástí je částečně otevřený areál vodních sportů pro plavání, skoky do vody i vodní pólo.
V poslední době se podařilo olympijský park částečně revitalizovat, agoru využívají rekreační běžci, stadiony sportovci a plavci. V místní hale hrají své domácí utkání dva basketbalová mužstva – Panathinaikos a AEK, na olympijském stadionu se konají zápasy fotbalovéhe AEK, ale také velká hudební vystoupení – Madonna, Bon Jovi nebo U2.
16. Kostel Kapnikarea
Obchodních třída Ermou ve čtvrti Plaka se na jednom místě rozšiřuje a vytváří malé malé náměstíčko. Najdete na něm jeden z nejstarších kostelíků řecké ortodoxní církve v tradičním byzantském stylu. Říká se mu Kapnikarea a je zasvěcený Panně Marii. Církev věnovala kostel Athénské univerzitě, aby studenti oboru Dějin umění to mohli studovat a restaurovat. Byl vystavěn v polovině 11. století, na místě, kde stál předchozí řecký chrám zasvěcený Athéně nebo Demeter. Uvnitř jsou nástěnné malby z 19. století, ale fotit zajímavý interér kostela není možné. Jak jej postupně obklopovala nový výstavba a zvyšovala se úroveň chodníků, kostelík skončil zapuštěný v zemi. Na jeho zídkách odpočívají znavení turisté, schází se mládež nebo hrají pouliční muzikanti a stává se tak rušným místem setkávání.
17. Kostelík Agia Dynami
Tato zastávka v Athénách je spíš zajímavost, kterou byste neměli minout, když půjdete okolo. Na místě starověkého chrámu zasvěceného Herkulovi vznikl v 16. století malý kostelík ortodoxní řecké církve. Oficiální jméno je Agia Dinami neboli Svaté síle (anglicky Holy Power). Chodily se do něm modlit především těhotné ženy žádající bezpečný porod a zdravé dítě. V 50. letech 20. století se blízké náměstí Syntagma a ulice v okolí přestavovaly, kostelíku hrozilo zbourání. Nakonec se podařilo najít kompromisní řešení. Přímo nad kostelíkem byl vystavěna moderní pětipatrová budova, kde dnes sídlí pětihvězdičkový hotel Electra Metropolis. Umožnily to masivní žulové pilíře, díky tomu je kostelík pod střechou.
18. Hlavní tržnice Varvakeios
Trhy a tržnice nesmíte v žádném místě vynechat, i když nemáte v plánu nic kupovat. Jsou neuvěřitelnou směsicí lidí, barev, vůní a chutí. Hlavní athénská tržnice se jmenuje Varvakeios a najdete jí v ulici Athinas spojujcí náměstí Monastiraki a Omonoia, nedaleko radnice. Uprostřed budovy se nachází 2000 m2 rybího trhu se 120 stánky, do podkovy kolem něj jsou seřazeny stánky řezníků. Vystavené maso si můžete prohlédnout v chlazených vitrýnách nebo obalené do folie, ryby se nabízejí na silné vrstvě ledu. Trhy začínají tradičně brzy, tady se otvírá v 6, ale čerstvé zboží doráží později – maso kolem 7:30, ryby a mořské plody do 9. Práce na stánku je většinou rodinnou tradicí, často jsou tu už více než 50 let. Tradiční jsou i papírové kornouty, do kterých se tu ryby balí, Původně se v tržnici nacházely i rodinné taverny, které poskytovaly občerstvení prodejcům i kupujícím, ve Varvakeios do dnešních dní přežila jediná poblíž vchodu od ulice Aiolou. V taverně Ipeiros si můžete vybrat čerstvě uvařená jídla z obrovských hrnců, kde vám obsluha vše vysvětlí a ukáže. Ochutnali jsme rybí polévku a byla výborná.
19. Čtvrť Plaka
Plaka se nachází na severní straně Akropole a je to vlastně jediná čtvrť, která si zachovala historickou podobu. Dokonce i její jméno odkazuje k starší historii, vychází totiž z hovorového výrazu pro „starý“. Jednou její částí je pitoreskní Anafiotika, ale i zbytek Plaky je odlišný od zbytku města. Vzpomínek na antiku tu ještě pár najdeme, např. Lýsikratův památník , kruhovou stavbu na čtvercovém půdorysu. Antické stavby tu postupně nahradila středověká zástavba, že které se dochovaly jen dva kostelíčky Ajia Ekaterini z 13. století a Metamorfosis ze 14. století. Za doby Osmanské říše byla Plaka hodně bohatá čtvrť, nacházely se tu domy tureckých místodržících a další osmanské honorace. Toto období nám může připomenout např. mešita Fethija Tzami na okraji římského fóra, medresa (islámská škola) nebo resturované turecké lázně. Po národně osvobozeneckém boji byla čtvrť krátkou dobu vysídlena a pak začala vznikat v podobě, jak se s ní můžeme seznámit dnes. Úzké uličky vedou do kopce k Akropoli a lemují je barvné domky s cihlovými taškami. Až milion turistů ročně navštíví Plaku, aby si užívali její atmosféru 19. století. Platí tu velmi přísná pravidla výstavby, jako jediná je má např. veškeré kabely vedené pod zemí, aby vše nic nerušilo malebnost. Jako chráněná městská čtvrť podléhá přísným pravidlům výstavby aje to rovněž jediná athénská čtvrť, kde je voda, elektřina, kabelová televize, internet apod. vedena pod zemí, aby tak dráty a kabely nenarušovaly její malebnost.Na turisty tu čekají taverny, restaurace, kavárny a obchody se suvenýry, a také velká řádka muzeí, např. Muzeum řeckého lidového umění nebo Muzeum řeckých lidových hudebních nástrojů.
20. Hadriánova knihovna
Římané vzhlíželi k Římanům jako vzorům vzdělanosti, vědy a kultury, řecké vzdělance zvali do Říma nebo pořizovali svým dětem řecké otroky jako vychovatele. Císař Hadrián si toho byl vědom a zasadil se o zachování řecké vzdělanosti i v časech Římské říše. V sousedství Římského fora založil obrovskou knihovnu, která uchovávala snad všechny tehdy dochované antické spisy. Několikapodlažní stavba se rozkládala na půdorysu 120×87 metrů. Kolem centrálního dvora se stovkou maramorových sloupů se nacházely velký knihovní sál s výklenky pro ukládání a shromažďování papyrových svitků a několik poslucháren a studoven. Sloužila jako akademie a dokonce jako zápasiště a lázně. Byla vybudována roku 132 našeho letopočtu, ale fungovala pouze sto let do nájezdu Herulů. Později byla sice obnovena, ale s rozvojem křesťanství ztratila svůj původní účel. Byl tu vybudován malý raně křesťanský kostelík, který později nahradila bazilika. Na pochopení minulé velkoleposti potřebujeme dnes hodně fantazie, protože zde zbyly jen ruiny.
21. Katedrála a Agios Eleftherios
Na spojnici náměstí Syntagma a Monasteraki narazíme na velký kostel – Metropolitní katedrálu. Konají se zde důležité oslavy, svatby a pohřby politických představitelů a slavných osobností. Trojlodní chrám na půdorysu latinského kříže s koluplí je zasvěcen Zvěstování Panně Marii. Na stavbu, která trvala 20 let a byla dokončena v roce 1862, byl použit mramor ze 72 zbořených kostelů. V katedrále jsou uloženy ostatky svaté Filothey Athénské z 16. století a patriarchy Grigoria V. , patriarchy považovaného za národního mučedníka z doby boje proti Osmanské říši. Metropolitní náměstí před katedrálou najdeme i dvě sochy – posledního císaře Byzantské říše Konstantina XI. a athénského arcibistupa Damasinose z období druhé světové války a předstedy vlády v roce 1946.V kontrastu k veliké matedrále stojí hned vedle malý kostelík svatého Eleftheria. Pochází z 12. století a je považován na spojení starého pohanského náboženství antického Řecka a nového křesťanského. V jeho zdech jsou snadno rozeznatelné mramorové bloky, které tvořily předchozí chrámy. Kostelík bývá uzavřen a používá se k soukromým obřadům.
