Novým Zélandem v zimě -Tauranga
Okolnosti byly proti, abychom se vrátili do vyhlášeného města Rotorua, tak jsme vyrazili dál – na severní pobřeží Severního ostrova. V zátoce Bay of Plenty neboli Záliv hojnosti se nachází Tauranga. Počtem obyvatel je to páté největší město Nového Zélandu a jeho přístav přepraví největší objem zboží z celého ostrova. Nepříznivá předpověď počasí bohužel vyšla a celé dny s přestávkami hustě lilo nebo aspoň jemně mžilo (včerejšek byl na prohlídku Hobitína fakt ideální), ale to nevadí. Když jednou večer se obloha protrhala, zažila jsem na zdejší pláži nezapomenutelný západ sllunce. Zdrželi jsme se tu tři dny a podnikli pár výletů po okolí.
Pláže v Tauranze byly Tripadvisorem vyhlášeny jako nejlepší na Zélandu a mezi 25 nejlepšími na světě. Opravdu krásné, široké s bílým pískem, kam oko dohlédne. Nejlepší výhled poskytuje hora Mount Maunganui, která zakončuje „plážový poloostrov“ na předměstí Taurangy. Vyhaslá sopka se svými 232 metry tyčí nad městem a je z ní vidět také na město, velký přístav, na blízký ostrov Matakana i na ostrůvek Moturiki, kam sedá za odlivu odstat suchou nohou a spoustu dalších. Na vrcholku hodně lidí piknikovalo nebo si dávalo svačinu, toho využívala hejna obratných ptáčků, která nalétávali co nejblíž, aby získali nějaké drobečky. Jejich pohyb byl rychlý a naprosto nepředvídatelný, a protože jsem je chtěla vyfotit, strávili jsem na vrcholku hodně času. V této části města byla cítit surfařská atmosféra, a to jsme se ocitli opravdu mimo surfařskou sezónu. I když osamělého surfaře na na hodně zvláštním prkně jsme přeci zahlédli.
Nedaleko města se nachází 224 metrů vysoký kopec a na něm vyhlídka Papamoa hills, podle průvodce s dechberoucím výhledem. No, nic moc, ale aspoň jsme se protáhli. Zajímavější situace nastala, když jsem při stoupání do kopce zaslechla odlišný tón řeči, než jaký vydává angličtina. Zaposlouchala jsem se…a ona to byla čeština. Chvíli před námi se potkaly dvě české rodiny s malými dětmi, které žijí trvale usazené v Tauranze, a přesto se neznají.
Pták kivi (anglický pojem kiwi má v češtině dvě podoby – kiwi = ovoce a kivi = pták…to jsou věci, co?) paří k symbolům Nového Zélandu, ale potkat ho ve volné přírodě se rovná zázraku. Zavalitý pták nelétá a staví si hnízda na zemi ve vlhkých lesích, ohrožují ho proto zvířata, která byla na ostrovy zavlečena přistěhovalci, jako jsou potkani, kočky, lasice, ohrožují vejce i samotné ptáky. Navíc je hodně plachý a vychází až v noci, čímž se šance na jeho spatření ještě víc zmenšuje. Míst, kam se za nimi vypravit je po ostrovech jen pár. Jedno z nich je Národní park Otanewainuku. Asi 6 kilometrový okruh vede nedotčeným lesem plným mechů, kapradin i obrovských stromů porostlých dalšími cizopasnými rostlinami. Taková džungle mírného pásu. Cesty byly po deštích rozbahněné a trochu dobrodružné, ale na vrcholku z plošiny byl krásný rozhled. Ptáka kivi jsme pochopitelně nepotkali, ale cestou byly označeny odbočky, které vytýčili ornitologové. Chtěla bych ho vidět, ale do ZOO kvůli němu nezamířím.
Jihovýchodně od Taurangy se nachází oblast Te Puke, jak praví slogan „The kiwifruit capital of the world“ – hlavní město kiwi. Rozkládá množství zamědělských farem a sadů, které pěstují avokáda, citrusy, jablka, ale všemu kiwi – klasické i novinka – sladké zlaté kiwi. Rostliny se vyvazují na konstrukce podobné jako se používají na vihohradech, ale vyvazují se i přes cestičky, takže tvoří něco jako tunely, kde plody kiwi propadávají kontrukcí. My jsme přijeli už po sklizni, ale stejně vypadaly sady zajímavě. Správné klima na pěstování bývá totiž tvořeno opravdu vysokými a úzkými živými ploty, které je lemují.
Směrem na západ od Taurangy se nachází Coromandel Forrest Park, velký lesnatý poloostrov se zajímavými jeskyněmi, plážemi s horkými prameny a obrovskými stromy kaury. Takže se opouštíme Taurangu a posouváme směrem na západ….