Na Velikonoce do Makedonie: Malebný Ohrid, jeho svatí a jeho kostely

Makedonie se nám bude spojovat s dávnou historií a postavou Alexandra Makedonského, vládce obrovské říše, které zasahovala až do Indie, ovšem vydržela jen pár let. A po jejím konci? Tam už budeme spíše tápat. Znovu se dostala do pozornosti, když po rozpadu Jugoslávie v roce 1991 vznikl samostatný stát nazvaný Makedonie. Toto pojmenování se nelíbilo sousednímu Řecku, které ovládá zbývající dvě třetiny oblasti, která se kdysi nazývala Makedonií. Obávali se, že by se Makedonci mohli pokusit připojit k sobě i řeckou část. Složitá diplomatická jednání skončil až v roce 2019 kompromisem – stát se bude nazývat Severní Makedonie, jeho hlavním městem je Skopje. 

A právě do Severní Makedonie jsme se vydali na letošní Velikonoce. Hlavní zásluhu na tom má letecká společnost WizzAir, která provozuje přímé lety z Vídně do makedonského města Ohrid. I na období Velikonoc, kdy jsou ceny letenek většinou vysoko, se daly sehnat za rozumný peníz. Balkán je plný exotické energie a navíc není předražený jako zbytek Evropy (po dvou Velikonocích ve Švédsku a Švýcarsku vím, co čem mluvím), tak bylo rozhodnuto. 

Po letu s Vídně, který trvá 1 hodinu a 40 minut nás letadlo vypustilo na ploše asi nejmenšího letiště, na kterém jsem kdy byla. Provoz tu není velký, každý den přiletí tak 3 letadla, celkově zde odbaví 300 tisíc cestovatelů ročně. Letiště se jmenuje svatého apoštola Pavla. Letiště se pojmenovávají po významných osobnostech, tady je to světec. A takhle to bude celou cestu – svatí nás neopustí a budeme na ně narážet vlastně neustále.

Z letiště se dostanete jen taxíkem, první návrh jsme srazili na 600 dinárů (10 km od města). Vystoupili jsme na náměstí v centru nového města, před námi se tyčí dva minarety od mešit, ale to, co slyšíme, není muezín svolávající k modlitbě. Jsou to modlitby křesťanské, souvislý zpěv linoucí se z reproduktoru. Náš taxikář to okomentoval jednoduše: Velký pátek…

Prostě jsme tu na Velikonoce v době, kdy se naše katolické svátky termínově potkaly se zdejší pravoslavnou tradicí. Prý to nastalo po 600 stech letech. Při obřadech rušit nebudeme, jen nakoukneme až budou kostely prázdné. Jako první sedáme do tradiční balkánské čajovny, dáváme si silný čaj a výbornou kávu. Místní muži posedávají, prohodí pár slov a modlitby na pozadí stále znějí. Číšník z kavárny naloží pár skleniček s čajem na tác s ouškem, nasedne na kolo a odveze náklad někam do okolí. Albánci tvoří asi čtvrtinu obyvatel a tvoří zajímavý kulturní mix, projevující se v jídle, hudbě i tradicích. Ovšem dvě třetiny obyvatel tvoří Makednci, mluví makedonštinou, kterou řadíme k jihoslovanským jazykům. Docela dobře jí rozumíme, pomůže, když zvládáme azbuku, kterou je zapisována. Hlásí se k pravoslavnému křesťanství, ale žijí mírumilovně s druhým náboženstvím – islámem.

Směrem na jih k jezeru od nového města se nachází historický Ohrid. Je obklopený hradbami a dá vstoupit sem dvěma branami – Horní a Dolní. Auta sem mohou jen na zvláští povolení, takže je tu klid od dopravy. Vystoupali jsme po schodech k Horní bráně a před námi se otevřela scenérie s úzkými uličkami, malebnými bílými domky s dřevěnými balkony a krásným jezerem na pozadí. Stále a stále nahoru a ocitli jsme se před mohutnou pevností sv. Samuela z 10. století, kdy byl Ohrid dokonce hlavním městem prvního bulharského království. Odkud je celé jezero jako na dlani. Už tušíme, proč je město na seznamu UNESCO…Když tuto oblast ve 14. století dobyli osmanští Turci, dovolili křesťanům žít pouze ve starém městě obklopenému hradbami. Ti málo prostoru vyřešili místní tak, že stavěli do výšky a někde postavili první patro širší než přízemí, domy si dodnes zachovaly zvláštní tvar. Uličky a domy starého města tak působí pitoreskně. Zvláštní umístění místa se odráží i v dnešním pojmenování. Nynější slovanský název města vzniklý z výrazu „vo hrid“ neboli „na kopci“. 

U hlavního přístavu najdeme čtyři sochy. Hned první sousoší mě hodně překvapilo. Tipnete si, koho zobrazuje?

Opravdu, je to Konstantin a Metoděj…Tedy NÁŠ Konstantin a Metoděj, věrozvěstové, kteří přišli z Byzantské říše, aby na Velké Moravě šířili východní podobu křesťanství a přinesli i písmo, kterým se dají zapisovat slovanské jazyky. Ale co dělají zde, v Ohridu?

Další dvě sochy představují sv. Klimenta Ohridského a sv. Nauma. Oba byli žáky bratrů a oba se zúčastnili i misie na Moravě. No, a po vyhnání z Velké Moravy nakonec zamířili sem, do makedonského Ohridu. Kliment řečený Ohridský zde založil akademii, kterou bychom mohli považovat za první univerzitu v této oblasti. Kliment, známý jako „učitel“, zde vyučoval písmo, teologii a další znalosti a měl zásadní vliv na rozvoj slovanského jazyka a kultury v regionu. Dokonce by mohl být autorem další úpravy hlaholice, která se skvěle rozšířila a my ji známe jako azbuku.
Jeho souputník Naum založil nedaleko klášter, který se po jeho smrti stal jedním z nejposvátnějších míst Makedonie (o něm a jezeru zase příště).

Ohrid se často nazývá „městem tisíce kostelů“ – ačkoliv jejich přesný počet se během staletí měnil, duchovní atmosféra je zde cítit na každém kroku. V letech 1019 až 1767 zde sídlilo ochridské arcibiskupství místní pravoslavné církve. Ohrid prostě přestavuje centrum makedonské podoby pravoslaví a slovanské vzdělanosti. Od 9. století vznikaly v městě a okolí kostelíky s nádhernými freskami, kterých mělo být až 365 – na každý den v roce jeden. Dokonce se někdy Ohrid nazývá Jeruzalém Balkánu. Některé jsou velké a některé maličké, že se do nich vejde jen pár lidí. Uvnitř není dovoleno fotit, takže jsme to respektovali.

Které jsou ty nejzajímavější?

• sv. Sofie
  Jeden z nejvýznamnějších byzantských kostelů v Makedonii, původně sloužil jako katedrála Ohridského biskupství. Uvnitř vás ohromí krásně zachované fresky z 11. století, které zobrazují biblické postavy a scény ze života svatých, ty jsou jedny z nejstarších příkladů pravoslavného umění na Balkáně Návštěvníci si mohou prohlédnout také mohutné sloupy a zajímavé klenby, které lze obdivovat i zvenku na západní fasádě. (vstupné 3eura, 200 MKD)

• sv. Jovana Kaneo (sv. Jana Křtitele)
  Snad nejfotografovanější místo Ohridu a nejspíš i celé Makedonie. Malý kostelík z 13. století stojí na romantickém místě, na skalním útesu nad jezerem a nabízí neskutečné výhledy, zejména při západu slunce, takže ideální místo na pořízení instagramových fotografií. Uvnitř najdete také fresky z 14. století a řadu ikon. Můžete se sem vypravit z města, od kostela sv. Klimenta a Panteleimona. Já bych ovšem doporučila romantickou procházku kolem jezera, která částečně vede po dřevěných chodníčcích. Najdete zde i restaurace a kavárny s výhedem na jezero, kde lze posedět. (vstupné 3eura, 200 MKD)

• sv.  Klimenta a Panteleimona
• Tento kostel v oblasti Plaošnik byl vysvěcen jako první slovanská biskupská katedrála. Působil zde svatý Kliment, který založil sousední klášter. Zde vzniklo duchovní centrum, které můžeme považovat za nejstarší univerzitu slovanských národů. Říkalo se jí Ohridská akademie. Najdeme zde dokonce základy baziliky z 5. století, kde právě probíhá archeologický výzkum. V kostele najdeme mnoho fresek a ikon (např. Zvěstování) a také hrob sv. Klimenta Ohridského. (vstupné 3eura, 200 MKD – při naší návstěvě byla pokladna prázná, možná kvůli Velikonocím)

• Sv. Bogorodica Perivlepta V době naší návštěvy byl kostel zavřený, ale je zajímavý i z venku. Vedle něj se nachází Muzeum ikon.

• Sv. Bogorodica Kamenska
• Od tohoto kostela se nesly modlitby, které nás přiívítaly ve městě. Kostel je už mimo hradeb starého města a je od něj výhled na město nové a na kopce, které město obklopují. Vstoupili jsme po ukončení nedělní mše, takže byl kostel plný vůně květin. Překvapila mě podlaha pokrytá souvisle igelitem, asi zde probíhalo něco, co mohlo poškodit dlažbu.

• Ve městě je opravdu velké množství kostelů, stojí za to jen tak procházet a objevovat, kde na vás nějaký kostelíček vykoukne. Asi nejzvláštnější byl svatostánek na kraji pazaru pod reklamním přístřeškem coca coly se lidé modlili k pozlaceným ikonám a zapalovali svíčky.

Nejstaší památkou Ohridu ale není kostel. Překvapivě až v roce 1980 byly vykopány pozůstatky antického amfiteátru z helénské doby, tedy asi z 2. století před naším letopočtem. Tehdy se město jmenovalo Lychnis, což pravděpodobně znamená město světla. V římské době se využíval i k zápasům gladiátorů. V divadle je dnes možné sledovat koncerty a divatelní přestavení, pořádá se zde i Ohridský letní festival, kde zpíval např. i José Carreras.

Marně jsme ve městě hledali staré tržiště, kterému zde říkaji Pazar (prostě ze slova bazar). Zde to není totiž budova nebo uzavřený prostor, tady se z tržiště stala nákupní ulice s obchody a obchůdky, s pekárnami a restauracemi. Začíná v prostoru hlavního přístavu a končí na náměstí s platanem starým 1200 let, který je dnes už roztržen na několik částí. Prodávají se tu i suvenýry, ikony nebo vyhlášené ohridské perly.

Severní Makedonie je od roku 2020 členem NATO, ovšem není členem Evropské unie ani Schengenského prostoru, takže budete potřebovat k cestě pas a také zde nefunguje evropský roaming. Můžete si dokoupit data nebo se spokojíte s wifi na ubytování. Jako částečný digitální detox mi to připadalo super. Platí se makedonskými denáry (1 MKD = 0,4 Kč). Ceny jsou zde levnější než u nás (odhadem tak o čtvrtinu až třetinu). Na většině míst se dá platit kartou, vítané jsou i eura (platili jsem jimi ubytování i v taxíku).  

Nalákala jsem vás k návštěvě? A to ještě nevíte vše…Můžete se těšit na blog, kde se budu věnovat unikátnímu Ohridskému jezeru, věhlasnému klášteru sv. Nauma a horám, které ho lemují 😍.