Jak netápat na letišti – Boarding neboli nalodění
Už jsme úspěšně prošli letištními kontrolami, překonali nástrahy pobytu na letišti a včas dorazili k ohlášenému gatu. Teď už zbývá poslední krok na palubu letadla – boarding.
Podmínky pro vstup na palubu letadla se budou lišit podle cílové destinace. Pokud se budete i nadále pohybovat v rámci Schengenského prostoru, bude u gatu potřeba ukázat boarding pass a občanku (někde ani tu ne). Pokud Schengen opouštíte, určitě si připravte i pas. Nejsložitější je situace, když letíte do země, se kterou nemáme bezvízový styk. V řadě států jde vyřídit vízum až po přistání, je to tedy hlavně otázky zpoplatnění turistů státem a dostane ho vlastně každý. Ovšem některé státy si přísně hlídají, koho do země pustí a je potřeba mít vstupní vízum vyřízeno dopředu ještě v Česku. Před vstupem do letadla budou chtít vidět, že takové vízum máte. Pokud by vás aerolinky dopravili do země a tam jste byli vykázáni, musí vás letecká společnost zase odvézt – na vlastní náklady. Takže raději vás zkontrolují na startu a případně i zde nechají. Pokud jste na vízovou povinnost zapomněli, můžete zkusit vše vyřídit z letiště, občas se to podaří. V opačném případě vám letenka propadá.
Všechny letecké společnosti, ale především ty nízkonákladové, bude před nástupem také zajímat, jak velké příruční zavazadlo si hodláte brát na palubu, jeho hmotnost se sice uvádí na letence, ale fakticky ji nikdo nezkoumá. Dopředu si velmi důkladně zkontrolujte, jak velké zavazadlo můžete mít. Personál u gatu má zkušené oko na velikost pevných skořepinových kufrů. Když se vám nepovede nacpat kufr do zkušebního boxu, budete si muset zavazadlo připlatit. S batohy tento problém není, tedy pokud si místo malého batůžku neberete velkou kostru s kovovým rámem. Jestliže byste se některým z rozměrů nevešli, prostě stačí vyndat něco z batohu, obléci to na sebe klidně několik vrstev, naplnit kapsy bundy nebo mikiny k prasknutí, batoh se pak určitě do rozměru vejde. Vypadá to sice trapně, ale ušetříte dost peněz.
Cestovatelům s kufrem se může stát ještě jedna nepříjemnost – budou muset kufr odevzdat do zavazadlového prostoru, i když počítali s tím, že ho budou mít na palubě k dispozici. Pracovníci přepážky hlídají počty zavazadel a když přesáhnou určitý počet, umístí ho jako kdyby bylo odbavené a vyjede na cílovém letišti normálně na pásu. Pokud jste počítali s tím, že po vystoupení z letadla pokračujete bez čekání k východu, bude potřeba počkat, než vyloží všechny kufry na pás. Neděje se to při přestupování a když máte batoh. To je další obrovská výhoda při létání s batohem.
Někdy prudí personál i s tím, že nemůžete mít k zavazadlu ještě menší kabelku a je potřeba ji nacpat dovnitř do zavazadla. Pokud si to usmyslí, ukecat se to moc nedá. Já si beru vždy malou plochou kabelku, do které dám vše, co bych mohla za letu potřebovat, abych nemusela vstávat ze sedadla a sundávat batoh z boxů nad hlavami. Co tam mám? Doklady, mobil (i k placení), papírové kapesníčky, vlhčené kapesníčky (občas i desinfekční), balzám na rty, sluchátka, žvýkačky, muesli tyčinku nebo něco podobného k svačině. Hodila by se i powerbanka, ale na tu vždy zapomínám, takže opravdu nabíjím mobil na letišti do poslední chvíle. Kabelka je nenápadná, ještě nikdy po mně personál nechtěl, abych ji uložila do batohu. Jo, a vždycky mám na krku látkovou šálu, protože ta se hodí na milion upotřebení. Na dlouhý let nebo let přes noc je příprava složitější, ale o tom zase jindy.
U gatu vám tedy zkontrolují boarding pass (palubní vstupenku), držte ji tedy připravenou, pokud se budete prokazovat mobilem, mějte vyhledané potvrzení s čárovým kódem nebo QR kódem, ať ho nemusíte hledat. Někde bude držet čtečku pracovnice přepážky, někde si “pípnete” sami.
Do letadla se většinou nastupuje “chobotem”, nástupním mostem, který se roztáhne a přicucne ke dveřím přistaveného letadla, dostanete se tak dovnitř suchou nohou rovnou z letištní haly. V tomto případě často nastupují pasažéři, kteří sedí vzadu, v první skupině. Zažili jsme také, že první polovina letadla nastupovala chobotem, druhá zadní sešli po schodem a přes plochu se dostali k zadním dveřím. Občas najdete napsané vstupní dveře i na boarding passu, hledejte slova front (přední) nebo rear (zadní).
Některé nízkonákladovky mají ještě levnější řešení. Někde, speciálně na menších letištích, se nastupuje rovnou z letištní plochy pomocí pojízdných schůdků předními i zadními dveřmi. Na větších letištích může být letadlo zaparkováno kdekoliv daleko na ploše, pak vás čeká přesun k letadlu autobusy. V obou případech se budete pohybovat venku, v zimě a v dešti si připravte bundu, může to být nepříjemné, i když to netrvá moc dlouho.
Po nástupu do letadla potkáte jako první letušku nebo stevarda, který je zde připraven poradit, kudy se vydat. U velkých dvouuličkových letadel je to důležité, tak jim ukažte boarding pass s číslem sedadla. V jednouličkovém letadle je orientace jednoduchá – řady jsou číslovány od předu a sedadla podle abecedy ABC – ulička – DEF s tím, že A a F jsou u okénka. Napsané to najdete přední straně úložných boxů na úrovni očí. U dvouličkových může být rozdělení např. ABC – ulička – DEF – ulička – JKL (Boeing 787) nebo AC – DEGH – JL (A340). Pokud vás zajímá rozložení sedadel, můžete kouknout na Seat Guru, kde se dá filtrovat i podle aerolinky nebo letadla https://www.seatguru.com/findseatmap/findseatmap.php
Po příchodu na místo je vhodné mít už v ruce vše, co chcete používat za letu, zavazadlo dát na nejbližší volné místo do boxu a co nejdříve usednout, abyste neblokovali uličku. Pokud na sousedním sedadle už někdo sedí, bývá slušné aspoň pozdravit, Hello je úplně dostačující. Aerolinky se snaží mít letadla plně vytížená, občas stejně se setkáte s volnými sedačkami. U nízkonákladovek vám určil sedačku automat, často nebudete sedět vedle přítele, se kterými cestujete. V takovém případě si můžete zkusit přesednout, ale letušky to většinou odmítají až do okamžiku, kdy letadlo odstartuje z důvodu rozložení váhy letadla. Pokud máte nějaký zásadní důvod, proč nesedět na přiděleném místě, můžete zkusit požádat letušky o přesazení. Případně se můžete s dotazem na výměnu sedačky obrátit na jiného pasažéra, většinou s tím nemají problém. Pokud si libujete, že jste dostali místo u záchranných východů a budete mít více místa na nohy, pamatujte, že to na vás přenáší i další povinnosti. Může tam sedět jen někdo, komu bylo již 16 a zvládne se domluvit alespoň základně anglicky, protože se musí seznámit s pravidly otvírání záchranných dveří, které musí v případě potřeby opravdu otevřít. Pokud tyto podmínky nesplňujete nebo se na tuto zodpovědnost necítíte, řekněte to a budete přesazeni na jiné místo. Také nemůžete mít u sebe žádné zavazadlo (vše musí být uloženo nad hlavou), aby v případě potřeby nepřekáželo.
Po nástupu všech cestujících (“Boarding completed”) se ulička uklidní a nastane ten čas, kdy ještě můžete vyndat něco z přihrádky nad hlavou. Pak se vám dostane bezpečnostní školení. Každá cestovka má připravený svoje, i když se informace vlastně líší jen minimálně. Klasické aerolinky, které mají na sedačkách obrazovky, udělaly z bezpečnostních videí naprosto specifický filmový žánr, na kterém si dávají opravdu záležet. Najímají známé osobnosti, zpívají, animují, ukazují tradice i krásy místní přírody…Prostě srší nápady. Pokochejte se několika ukázkami. Kdyby jste chtěli vidět další, hledejte safety videos.
Nízkonákladovky nemají obrazovky, tak bezpečnostní školení je na letuškách a stevardech. Předvedou vám, jak si zapnout pásy, kde jsou nouzové východy, jak si obléci záchrannou vestu (bývá pod sedačkou) a jak nasadit masku pro případ poklesu tlaku v kabině, to vše za popisu v angličtině a dalším jazyce. Jestli nebudete rozumět, nic se neděje, stačí dobře koukat. Pokud nelétáte často, určitě se školení věnujte. Před vámi v kapse sedačky je ještě karta, kde je vše zobrazeno piktogramy, Ryanair to má dokonce vylepené před vašima očima. Jinak v kapse na sedačce před vámi najdete ještě časopis na čtení s prodejním sortimentem a pytlík na zvracení.
Sedačky u nízkonákladovek nejsou příliš pohodlné a nedají se sklopit ani upravit opěrku hlavy, ovšem létají na kratší vzdálenosti, takže se to dá vydržet. Snaží se nacpat letadlo do co největší kapacity, takže ani prostor na nohy není velký. Pohodlné to není, ale za ušetřené peníze to stojí. Klasické společnosti mají upravitelné opěrky na hlavu, takže se můžete příjemně opřít, a také naklopitelné sedačky, jen s změnou polohy počkejte až na se letadlo dostane do výšky, ve které poletí. Na dobu, kdy se podává jídlo, je lepší sedačku nezklápět, bude to obtěžovat cestujícího za vámi.
Na panelu nad vámi jsou nastavitelné fučáky klimatizace. Dají se natočit, jak potřebujete, a také šroubováním změnit množství vzduchu, které propouští. Vedle nich je i bzučák na letušku pro případ nutnosti a také malá lampička na čtení. Pod nimi jsou ještě dvě ikonky – zákaz kouření, který platí po celou dobu letu, a také signalizace, kdy je potřeba zapnout si pásy. To je při vzletu, při přistání a také, když se prolétá zónami se špatným počasím a letadlo by mohlo hodně házet.
Než se letadlo zvedne do vzduchu, letušky obejdou cestující a zkontrolují, že jste si zapnuli bezpečnostní pásy. Ještě vás upozorní, že na vzlet je potřeba mít otevřené roletky na oknech, položené opěrky a zavřený stolek. Toto vše by mělo pomoci, abyste se při stoupání nezranili. Přepněte si telefon do režimu letadlo, aby nerušil komunikaci mezi věží a piloty, a nechte ji tak do doby, než letadlo přistane. Při vzletu můžete používat telefon nebo tablet, notebook si nechte až na průběh letu.
Vše je připraveno. letadlo je připravené na konci vzletové dráhy a rozjíždí se stále rychlejí, aby v určitém momentu opustilo pevnou zem…Co se děje ve vzduchu, to bude námětem dalšího textu.
Šťastný let…🫶
