Barevné Portugalsko – Opuštěná Sintra a Cabo da Roca
Letenky bývají v zimě levnější, protože ve většině míst to není ta správná top sezóna. Zásadní výjimku představuje období Vánoc, kdy letenky vychází mnohonásobně dráž všude po světě. Ještě třeba 20. prosince se vyplatí odletět, ale my jsme se ještě neodvážili porušit tradici Vánoc doma v kruhu rodiny (navíc jsme letos zase u stolu všichni). Jako nejlepší možnost jsme vyhodnotili letenky maďarského Wizzairu do Lisabonu. Jen ten termín…. odlet 25. prosince v 6 ráno… a z Vídně. Na loňské vánoční prázdniny jsme zamířili na jih – do Turecka, ale tepla jsme si moc neužili. Centrální Turecko se ukázalo být opravdu zimní destinací se sněhem a drsnými mrazy. Letos jsme, doufám, vybrali lépe. Vločky těžkého sněhu, které se začaly snášet z nebe na Štědrý večer, vytvořily krásnou vánoční atmosféru a ve mně vzbudily obavy, jak v noci zvládneme přesun do Vídně. Obavy se ukázaly zbytečné, cestou místy jen pršelo a provoz byl minimální, takže jsme už za dvě a půl hodiny stáli na parkovišti Mazur. Shuttle bus na letiště jsme dokonce dobíhali, takže jsme před vídeňským letištěm stáli v brutálních 3:30.
Let „dobytčákem“ Wizzairu trval přes 3 hodiny a snažila jsem se ho celý prospat. Přistávací jsme od ocánu, takže jsme krásně viděli celý Lisabon, ale ten mám v plánu procourat až na úplný závěr.
Vyzvedli jsme auto z půjčovny a pryč. Kousek za Lisabonem je městečko Sintra, které sloužilo jako letovisko, když portugalským králům bylo moc vedro. Město se rozkládá na kopcích a nachází se v něm spousta parků i velmi zvláštních staveb z rozličných dob. Ty se dají objet normálním městským autobusem, turistickým autobusem nebo dokonce vláčkem. My jsme se vydali vstříc prudkým kopcům pěšky, abychom si protáhli nohy zdřevěnělé sezením v autě a letadle. Město má být velkou turistickou atrakcí, ovšem působilo velmi ospalé. Místní právě rozbalovali dárky pod stromečkem, ale ani turistů moc nebylo. Nejspíš měli lepší informace, což jsem zjistila u první zajímavosti, kde na zamčené bráně visel papír, že 24. a 25. prosince mají zavřeno. Stejné to bylo i na dalších místech. Před odjezdem jsem se dívala na stránky, jestli bude otevřeno, ale buď to tam nebylo napsané, nebo jsem špatně hledala. Nedostali jsme se ani do parků, ani na cestu zpátky do města od bývalého maurského hradu, který ční nad městem. Vystoupili jsme po cestičce mezi dvěma betonovými ploty a pak pokračovali po klikatící se silničce, po které jednosměrně jezdila auta podobně ztracených turistů. Jinak Sintra vypadá velmi zajímavě, i když jsou placené i vstupy do parků, určitě stojí za návštěvu. Jen s davy turistů a vedrem si to neumím moc představit.
Kousek od Sintry leží zeměpisná zajímavost. Cabo da Roca představuje nejzápadnější výběžek evropské pevniny, dál už prostě nic není. Stojí zde maják a pod ním na plošině kříž na podstavci s geografickými souřadnicemi. I v tento slavnostní den byl obsypán turisty z celého světa, kteří se snažili udělat si selfíčko v prudkém větru, drželi maják za špičku nebo podpírali slunce. Obvyklé taškařice bez originálního nápadu. Na ubytování jsme museli zamířit více než 100 km na sever do přístavního města Peniche, které je oblíbené hlavně u surfařů. My ale půjdeme nejdřív do hajan, na průzkum bude čas zítra.
