Včerejší večer jsme zakončili frustrujícím hledáním ubytování, abychom se příliš nevzdálili od Rotoruy a mohli jsme si ji prohlédnout za světla, protože jsme ji křižovali pouze v noci. V během pozdního večera nám byly plány změněny. Dostali jsme totiž jako dárek návštěvu vyhlášenoho Hobitína a další dny počasí neslibovalo nic příjemného. Rotoruu tedy nenavštívíme, jen všudypřítomný zápach zkažených vajec nám zůstane v paměti. Za prvních slunečních paprsků jsme vyrazili směr Matamata, která je vzdálená od našeho prozatimního ubytování 100 km.
Když režisér Peter Jackson natáčel slavnou ságu Pána prstenů, hledal místo, kam by umístil poklidný Kraj Froda Pytlíka a dalších hobitů. Nakonec zvolil ovčí farmu rodiny Alexandrových v okolí městečka Matamata, kde byly postaveny kulisy. Jak filmaři slíbili, po skončení natáčení začali uvádět zelené svahy do původní podoby. Když majitel pozemků zjistil, že je o návštěvu tohoto místa velký zájem, bourání zastavil a původní polystyrénové kulisy byly změněny na trvalejší. Velký turistický průmysl se zde začal otáčet na plné obrátky. Od té doby bylo vystavěno obrovské parkoviště, velké informační centrum s prodejnami suvenýrů a restaurací, protože toto místo navštíví denně okolo 2tisíce lidí. Přímo do vesničky Hobitín se návštěvníci nedostanou sami, po zakoupení vstupenek je odvezou přistavené autobusy, které vyjíždí s 10ti až 15ti minutovým intervalem. Už v autobusu se přenesete ukázkami z filmu i povídáním s aktéry natáčení do zvláštní krajiny, která na vás za chvíli čeká.
V knihách J. J. J. Tolkiena se uvádí, že hobiti žijí v norách, které jsou zapuštěny do svahu v údolíčku. A přesně stejně je vystavěn filmový Hobitín. Výtvarníci vytvořili 44 jedinečných vstupů do domků, do kterých se ovšem vstoupit nedá, protože se za nimi nachází jen hlína z původního svahu. Před domky jsou rozeseté rekvizity – schválně ledabyle obdělané zahrádky s květinami a dýněmi, šňůry se sušeným prádlem, naštípané dřevo na topení, nářadí, ošatky s jídlem. Vše vypadá, jako kdyby každou chvíli se měly dveře otevřít a rozespalí hobiti se objevit mezi námi.
Na spodní straně údolíčka se nachází velký rybník, přes který vede kamenný mostek spojující mlýn s věhlasným hostincem U Zeleného draka. Na rozdíl od dalších částí Hobitína není pouhou filmovou kulisou, ale funkční restaurací, kde vám i zadarmo načepují místní pivo nebo cider. Pověstné jsou večerní hostiny, za které zájemci zaplatí dvojnásobek, i tak přemrštěného, vstupného, ale fanoušci tento zážitek hodně vyhledávají.
Prohlídka trvala asi dvě hodiny a celou dobu průvodkyně nadšeně vyprávěla historky z natáčení a vysvětlovala, v jaké souvislosti se právě tato konkrétní scéna objevila. Bylo poznat, že průvodci jsou opravdoví fanoušci Jacksonových filmů a znají je do nejmenšího detailu. Slečna s obrovskou trpělivostí odpovídala na všechny dotazy a neúnavně fotila turisty z celého světa. Návštěva Hobitína byla skvělá, opravdu bych ji doporučila nadšeným fanouškům, ale i pouhým divákům trilogií Pán prstenů a Hobit. Vstupné mi připadá opravdu horentní, za dospělého od 17ti let $84.00 (tj. 1260 Kč), za děti ve věku 9 – 16 let zaplatíte $42 (630 Kč). Kdyby to nebyl dárek, asi bychom s prohlídkou Hobitína váhali, ale odcházeli jsme spokojeni. Na rok 2020 je ohlášeno zdražení na $89 a $44, tak spěchejte. Oficiální stránky s možností zakoupení vstupenek na plánované datum jsou https://www.hobbitontours.com/en/
Jako odpolední procházku jsme se vybrali cestu Te Waihou, asi osmikilometrový okruh po březích klikatící se řeky Waihou, s peřejkami a zátočinami, lemovaného krásnými zelenými svahy s velkými stromy jako z reklamy na Nový Zéland. Před bodem obratu se nachází the Blue Spring, tady místo, kde rychle teče modrá voda s celoroční teplotou 11 st. Voda je neuvěřitelně čistá, prý jedna z nejčistších na světě, takže je využívána i jako lahvovaná pitná voda. Z tohoto zdroje má pocházet 60% balené vody na Zélandu. Zajímavé, ovšem my jsme se hlavně kochali krásou řeky a přírody kolem ní.
V Camper Mate jsme si na nocování vyhlídli kemp v McLaren Falls Park. Přijeli jsme těsně před setměním, a tak jsme měli přesně pět minut na práci s přihlašovacím automatem a zaplacení pomocí karty výborných $10 za každého. Ale zvládli jsme to. Kemp byl v této roční době skoro prázdný, jen u vody jezera McLaren parkovalo několik rybářů. My jsme si vybrali místo na parkovišti vedle krásných teplých sprch. Kemp nabízí mimo vodních radovánek (v létě) i zajímavý vodopád a také glow worms. To by znamenalo svítící červy, průvodce to překládal jako světlušky, ale to se nám nezdálo. Stezka za svítícími červy vedla kousek od nás podél potoka od vodopádu, takže to stálo za průzkum. Červi nebo světlušky???
Vypadali jako skuteční červíci, tedy larvy druhu arachnocampa luminosa, které v noci svítí. Svým světlem mají lákat noční hmyz, a tak prý svítí jasněji, když mají vělký hlad. Tak to dnes večer měli obrovský hlad. Pod převislými břehy kolem potoka svítili jako o život. Když jsme se rozkoukali, šli jsme bez baterky po lesní cestičce a kochali jsme se. Dokonalé představení! A navíc zadarmo, na jiných místech se hodně platí, někam se i složitě dostává, protože normálně bývají k vidění v jeskyních. Absolutní krása.
Dobrou svítící noc!
