2. července – Karakol

Dnešek jsme už dopředu pojali odpočinkově, informačně a přípravně.
Ovčem skutečnost….Úplně po pravdě – od snídaně začínající v osm jsme se zvedli v 12:45 😂
Celou tu dobu jsme strávili fascinujícím  rozhovorem, který budu zpracovávat hodně dlouho. Dasha s Kubou, kteří pracovali a cestovali tři roky na Zélandu, se zpátky do Česka vydali po vlastních nohách, tedy na kole. Projeli jihovýchodní Asii, pak přelétli do Nepálu (zvládli na kole i trek kolem Annapurnen) a přes Tádžikistán a Kyrgyzstán směřují do kazašské Almaty. Čerstvě mají v nohách 10.000 km a pár dalších je ještě čeká ve Skandinávii a mají v plánu dojet až domů. Takže témat k hovoru bylo nepřeberně. Může vypadat zajímavě, že je nepotkala těžká situace v podobě nehody, defektu, bloudění (klepu, abych to nezakřikla 😜). Nepříjemnostem se dá prostě předcházet, i když se jim nedá zabránit, dobrou přípravou.
Pokud byste si chtěli přečíst jejich zážitky, píší blog http://bikepackingnomads.com, pod stejným názvem najdete i super fotky na Instagramu.
Zdeňka hodně zaujala jejich kola, vyptával se na kdejaký technický detail, dokonce se na Kubově kole i projel. Takže to vypadá, že příští naše cesta může být kolmo 😜😜😜.

Zbytek dne jsme vyřídili permity na druhý trek, dali si pozdní šašlik a slušné espreso v kavárně pro turisty jménem Fat cat.Pokračujeme v ochutnávce piva. Zdeňka překvapil způsob točení ze sudu, kde děvočka za barem natočila pivo do uříznuté PET lahve a pak ho (bez pěny) přelila do skla. Inu, jiný kraj 😁.
Město Karakol je typický postsovětské, od širokých ulicemi pro nexistující dopravu, architekturou, konče sochou Lenina.

 
Zítra vyrážíme na trek, který by měl být na 3 – 4 dny. Počasí nehlásí nic moc, uvidíme…