Vánoce v Hohe Tauern na lyžích i po svých
Už se nám párkrát povedlo strávit čas Vánocích někde v teple a bylo to moc příjemné. I letos se nabízel odlet na Kanárské ostrovy, ovšem za rozumnou cenu jen 23. prosince, a k tomu jsme se zatím neodhodlali. Nakonec jsme vyrazili do zimy…tedy do hor, konkrétně do Rakouska. Opakovaně jsme si byli zalyžovat ve skvělém a velikém zimním středisku Saalbach, kde je možné projet 200 kilometrů sjezdovek různých úrovní, ovšem vždy výborně připravených. Všude se dostanete kabinami nebo sedačkami, ani si nejsem jistá, jestli jsme někde narazili na kotvu nebo pomu…Středisko je docela drahé, ale my jsme se vždy ubytovali o patnáct kilometrů dříve ve vesnici Maishofen. Tentokrát jsme se rozhodovali tak dlouho, že jsme nenašli vhodné (tedy levné) ubytování. Nakonec jsme skončili ve Štýrsku, konkrétně v St. Johann am Tauern. Nejbližší lyžařské středisko je přes dvacet kilometrů vzdálený Lachtal. Středisko je malé a na vrcholky do 2tisíc metrů nad mořem vás vyvezou jen dvě sedačky, zbytek obstarávají kotvy. Terén není příliš náročný, ale na rozlyžování po delší době super. Lidí bylo opravdu pomálu, u sedačky jsme vlastně ani nečekali, což v tomto vrcholném termínu mě hodně překvapilo. Dalším překvapením bylo množství Maďarů, dokonce i některé nápisy byly trojjazyčné – německy, anglicky a maďarsky. Mají to sem pravděpodobně nejblíž…
Po dlouhé době s námi vyrazila i dcera Linda, takže naše výpava byla čtyřčlenná. První den sice mrzlo, i přes poledne bylo kolem – 8 st., ale tak nádherně AZZURO!! Výhledy na všechny strany, obloha bez mráčku a spousta sluníčka. Druhý dne se oteplilo k nule, ale po obědě se zatáhlo a začalo sněžit. I tak skvělá lyžovačka.
Říká se, že třetí den na lyžích může být nebezpečný a doporučuje se odpočinkový program, aby nedošlo ke zranění. My jsme spíše řešili další změnu počasí, protože se velmi oteplilo a celý den mělo být nad nulou. Nemám ráda lyžování v těžkém sněhu, tak jsem přivítala procházku. Tedy procházku na poslední den roku 2017, Z procházky nakonec byl spíš výšlap, nebo ještě spíš trek . Přímo kolem našeho apartmánu vedla cesta vzhůru ke dvěma vrcholům, která byla značená v mapě jako winterweg, tedy zimní cesta. Začala jako lehce zasněžená silnička a pokračovala lesní cestou. Brzy bylo jasné, že podobný nápad na zimní výstup dlouho nikdo něměl, protože jsme míjeli jenom stopy zvěře. Sněhu postupně přibývalo. Bořili jsme se po kotníky…do půl lýtek…po kolena. Každý krok v hlubokém sněhu nad kolena představoval spoustu sil a vrcholek byl pořád dost daleko. Přestalo být jasné, kudy máme jít dál, takže jsme se několikrát zabořili do sněhu až do pasu. Dívala jsme se na krásně ozářený vrcholek nad námi, ale bylo mi jasné, že na něj nemám sílu vylézt. Zamířila jsme s Nikem zpět, Zdeněk s Lindou se pokusili pokračovat, ale po další hodině to vzdali také. Nebylo to nebezpečné, jako spíš únavné. Byli jsme mokří od tajícího sněhu, který nám padal do bot vrchem a krásně roztával, takže i v trekových botách s goretexem jsem měla jezírko. Těšil jsme se na krásné výhledy, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem zpět.
Velká únava si vybrala svoji daň – všichni jsme během odpoledne a večera pospávali a na čekání na příchod Nového roku nebylo pomyšlení. V 22 hodin jsme odbouchli šampáňo a spolu s obyvateli Bahrajnu oslavili příchod roku 2018. A okamžitě usnuli.
Cestou domů na Nový rok jsme projížděli ještě jedno malé lyžařské středisko v průsmyku Hohetauern. O pár kilomentrů níže hustě pršelo, ale tady už déšť přešel v sníh. Koupili jsme si aspoň dvouhodinovou permanentku a strávili čas na liduprázdných svazích. Jen jízdu na kotvě bych si odpustila…Během našeho lyžování se krásně projasnilo, konečně jsme mohli vidět nádherné pohoří Hohe Tauern kolem nás i městečko dole.
