12. července – French Pass

Počasí nám opět změnilo plány. Návštěvu Abel Tasman National Park dneska určitě nedáme. V národním parku nejsou silnice, ráno sedne člověk do zamluveného člunu (boat taxi) a nechá se odvézt na místo, odkud půjde trek, a pak se vrací zpátky do civilizace. Nejspíš to jde i opačně, ale to se hůř plánuje, protože musí v ten správný čas na místě, kde je přistavena loď. Dnes odpoledne se tu bohužel očekává hustý déšť. Trmácet se půl dne ve slejváku, to se nám opravdu nechce. Takže s pomocí podrobné předpovědi počasí se rozhodujeme zajet na jediné místo v širokém okolí, které slibuje dokonce i slunce. Pevninu odděluje od ostrova D´Urville nebezpečná úžina zvaná French Pass, jejíž víry stály život nejednoho námořníka. A tam zamíříme.

Silnice na sever poloostrova byla místy velmi úzká a klikatila se jako had po příkrých svazích. Dlouho to vypadalo, že předpověď zklamala. Jemný déšť střídaly průtrže mračen, že bylo vidět jen na pár metrů. V zálivu Okiwi Bay se vše zlomilo, mraky sice zůstaly viset nad našimi hlavami, ale přestalo pršet a nakonec vykoukly i slabé paprsky sluníčka. Z asfaltky se nakonec stala úzká štěrková cesta, ale pomalá jízda nevadila. Otevřely se nám krásné výhledy na pobřeží i spoustu ostrůvků, na zvlněné louky, na kterých se pásly ovečky i osamocené farmy. Opravdový konec světa.

Nebezpečné vody hlídají dva majáky
Konec silničky – pláž v osadě French Pass

French Pass bylo skutečně asi jediné místo, kde nepršelo, protože když jsme se vrátili na hlavní silnici, spustily se další provazce deště. Předpověď na daších pár dní stále nevěštila nic dobrého, tím bylo rozhodnuto. Naším nocoviště bude kousek od městečka Picton. Zajímavý je zde vlastně jen přístav, ze kterého odplouvají trajekty na Severní ostrov. Snad tam bude počasí trochu přívětivější. Takže poslední večer na jihu, vzhůru na sever.

Na Sever!

Dřevo do Číny