Egypt na vlastní triko: Co vědět před odjezdem?

Co si pamatuji, miluji starověký Egypt. Možná za to mohl Egypťan Sinuhet, Zamarovského popis pyramid nebo …, hltala jsem všechno. Dokonce jsem chodila během střední školy na cyklus přednášek, kde jsem byla ztracená mezi důchodci (takže možná něco jako Akademie třetího věku). Úvahy o studiu egyptologie jsem nedotáhla hlavně vinou otvírání jen jednou za pár let. V mém ročníku tato možnost nebyla. To jen na úvod, proč je vlastně nepochopitelé, že jsem se do této země podívala až v letošním roce, když valná většina mých známých už tam byla. Pravda – u moře a s cestovkou, ale byla. První konkrétnější plány narušila revoluce Arabského jara v letech 2010 – 12, kdy tam nebylo bezpečno, druhý pád letadla v roce 2016. 

Většina turistů míří k Rudému moři do Hurghady, Marsa Alam nebo Šarm aš Šajch na Sinajském poloostrově. Výhodou tedy je, že do stejných míst létají aerolinky často a letenky dají se sehnat i za rozumnou cenu. My jsme si vybrali cestu s WizzAirem z Vídně do Hurgady na termín našich jarním prázdnin, což byl začátek února. Na koupání to úplně nebylo, ale doprovázelo nás slunce, což byla proti zamračené naší zimě vítaný bonus. Hurghadu jsme brzy opustili a vrhnuli se do údolí řeky Nil a na starověké památky. Prohlédli jsme si Gízu, Sakkáru, Asuan, Philae, Luxor, Karnak i Údolí králů. A spoustu dalšího. O nich budou další texty.

Chtěla bych všechny povzbudit, aby se nebáli a vyrazili do Egypta “na vlastní triko”. Cestovky vše zdraží až  trojnásobně. My jsem vyrazili individuálně, jen s batůžkem. Později přibydou i naše postřehy z jednotlivých míst, tentokrát bych vás chtěla inspirovat a popíšu jen to, s čím máme přímé zkušenosti. Co a jak jsme tedy vyřizovali? Co je potřeba vědět před odjezdem?

Víza

S Egyptem nemáme bezvízový styk, ale vyřízení je jednoduché, jen musíte mít platný pas 6 měsíců po odletu.  Není potřeba nic zařizovat dopředu, ještě na letišti před příchodem k pasové kontrole je potřeba koupit u stánku vízum, které vám nalepí do pasu. Na turistické vízum s platností 1 měsíc stačí jen zaplatit 25 USD v hotovosti (případně 25 EUR – přepočet je 1:1) za každého včetně dětí, platba kartou tu není možná. Na všech cedulích na letišti s důrazem na ONLY (jen).

Můžete tajé dojít na velvyslanectví a odevzdat na nějakou dobu pas, dají se koupit ovšem i elektronicky na portálu e-visa. Po jistotu si zažádejte 7 dní před odletem, budete muset oskenovat pas, znát adresu hotelu a vše po dokončení vytisknout. Přijde mi to složité, takže jediný důvod ke koupi elektronických víz je vyřízení druhý typ víza – více vstupů do Egypta a platnost na 60 dní za 60 USD, protože to na letišti koupit nelze. Na Sinaj víza potřeba nejsou, ale nesmíte ho opustit, což by byla škoda. Navíc nesmíte se zdržet více než 14 nocí.

Podle některých informací jsme se měli prokazovat i zpáteční letenkou a rezervovaným ubytováním, ale nikdo to vidět nechtěl ani při zpáteční cestě. Máme vyzkoušené i z jiných zemí, že se vyplatí mít zabookovaný hotel na první noc po příletu a jeho adresu všude psát, kde ji potřebují. Všechna políčka příletového formuláře, který dostanete v letadle, musí být vyplněná, jejich pravdivost ovšem nikdo nekontroluje. 

Čas

Na hodinách v Egyptě najdete odlišný čas jen v zimním období, kdy mají o hodinu navíc. Při našem letním čase je doženeme a hodiny se strovnají. Jinak obecně v Egyptě platí GMT +2. Čas budete potřebovat, pokud pojedete vlakem nebo dálkovým autobusem, ostatní doprava jezdí tak často, že nemá smysl řešit jízdní řád.

SIM

Na hotelech očekávejte wifi, ale může být pomalá a vypadávat. Už jsme zvyklí na přístup na internet bez omezení, takže lepší variantou je si pořídit místní datovou simku, která stačí jedna pro víc lidí, vlastník vám udělá hotspot. 

Hned v letištní hale (v Hurgadě, ale předpokládám, že jinde to bude stejné) je několik stánků s různorodou nabídkou. Liší se délkou fungování, množstvím dat a také pokrytí signálem. Mimo malých poskytovatelů fungují v Egyptě velcí hráči – Vodafone, Orange a Etisalat. Ve vnitrozemí a na jihu má mít nejlepší pokrytí Vodafon, což byla i naše volba. Za datovou simku jsme dali 7 USD, na stánku nám ji hned vložili do telefonu. Fungovat začala po chvíli. Mělo by být také možné koupit si simku od Vodafonu přes českého zprostředkovalele Tripito, který ji dodá kurýrem na letiště nebo do domluveného hotelu. Připadá mi to komplikované, ale proti gustu…Poslední z možností je využít elektronické simky od firmy, ale nemám zkušenost, více zjistíte na https://www.airalo.com/cs/egypt-esim

Bydlení

Trochu naivně jsme se domnívali, že nebude problém sehnat ubytování tzv. na ulici, tedy vlastně v taxíku, kde si rádi přivydělají, když přivezou turisty do hotelu. Za celou dobu se nám to ale nestalo. Všichni fungovali na Bookingu !

Ceny ubytování jsou v Egyptě velmi příznivé, není problém sehnat apartmán u moře nebo poblíž památek za 400 Kč za noc. Pokud nejste příliš nároční i levněji. Nejlepší je využít objednání přes Booking. Pokud se nechcete spálit, je možné si ubytování vyhlídnout na Bookingu a bez zamluvení si ho přijít prohlédnout. Tak nebudete kupovat zajíce v pytli. Někdy můžete pak dostat lepší cenu, ale spíše bude o trochu horší, bude záležet i na vaší schopnost usmlouvat…Ubytování jsme si nezamnouvali dopředu, pouze první noc jsme měli už z domu, abychom mohli psát reálnou adresu, ale je to zbytečné. Vlastně jsme si zamluvili hned dvě noci, protože jsme opouštěli Hughadu až o půlnoci, tak jsme tam mohli zůstat déle. Při těch cenách to bylo úplně jedno. A stejně při odletu – dvě noci, ale opouštěli jsme hotel už v 11, odpočinutí, umytí po celodenním výletu lodí.

Po přijezdu do města jsme nahodili aplikaci v mobilu, vybrali si ubytování a odpověď přišla vždy téměř okamžitě, včetně nabídky odvozu. Můžu s klidným svědomím doporučit:

• Gíza – Royal Pyramids Museum Gest House
• Luxor – Valley Of The Kings House

Peníze

S placením v Egyptě je trochu zmatek. Oficiálně se platí egyptskou librou EGP, skutečně jí říkaji pound stejně jako Britové. Její kurz se v poslední době hodně snižuje, takže v únoru to vycházelo cca 0,7 Kč na 1 EGP. V březnu náhle klesla na 0,5. To pobyty hodně zlevňuje, především jídlo na ulici. Ceny vstupů na památky si udržují stejnou hodnotu nebo stoupají. V turistickém průmyslu upřednostňují platbu dolary v hotovosti, které si ovšem musíte přivézt, bankomat vydá jen egyptské libry. Vítané jsou i eura, protože si drží svou hodnotu, ale přepočítávají je 1:1. Kartou jsme v Egyptě platili památky a vyzvedávali jsme libry z bankomatu (nejlepší kurz a nejbezpečnější je Revolut), ovšem někdy byl problém najít bankomat, nad kterým bychom vyhráli. Např. i v tak turistickém místě jako je Luxor nám to dalo docela zabrat. 

Pokud vám někdo pomůže v situaci, kdy to není jeho povinnost (ale často i když je), bude chtít bakšiš. Nejčastěji jsme se s tím setkali u památek. “Průvodci” číhají na turisty, ukáží nějakou zajímavost, které by si člověk nevšimnul, vezmou do zóny, kam se normálně nechodí, vyfotí vás nebo dovolí fotit v místě, kde je to jinak zpoplatněné. Nedělají to, aby vám pomohli, je to pro ně zdroj výdělku a určitě dobrý. Pozor – často vám dopředu neřeknou, kolik budou chtít, i když se zeptáte. Pak záleží na vaší odolnosti, kolik dáte. My jsme dávali bakšíš mezi 20 a 50 EGP, podle snahy a zajímavosti, kterou nám ukázal. Někdy to opravdu stojí za to. Vyplatí se mít neustále drobné egyptské bankovky, aby se nestalo, že máte jen velkou bankovku, na kterou vám budou problematicky vracet (někdy to zkusí, i když mají nazpátek). 

Egypťané jsou zvyklí smlouvat, je to takový jejich sport, takže první cena – speciálně pro turisty – je hodně nadsazená. Jste schopni srazit cenu na polovinu, když dobře začnete. Já to neumím, nemám na to nervy, můj drahý muž se v tom vyžívá. Já odcházím stranou, aspoň působím, že nemám zájem a jsem ochotná to nekoupit. To může pomoci. Je dobré naučit se číst arabské číslovky. Naše z nich vycházejí, ale nejsou stejné, spíše podobou matou. Setkáte se někdy cenami na trhu i napsané, např. u ovoce, tak ať víte, zda platíte stejnou cenu jako místní.

Zdraví

Pokud vyrazíte mimo hotelové rezorty, doporučuje se očkování, nikdo ho nevyžaduje, záleží jen na vás. Mimo klasického schématu můžete přidat i proti žloutence A i B, po třech dávkách získáte dlouhodobou imunitu. Druhé doporučované očkování je proti břišnímu tyfu, ten se přeočkovává každé tři roky. Zajístíte si ho v očkovacích centrech nebo na oddělení cestovní medicíny.

Z celních předpisů je důležité vědět, že nesmíte dovézt pornografii, alkohol a žádné drogy, S předepsanými léky v originálním balení by neměl být problém. Lékárny jsou navíc běžně dostupné, pokud vás postihne průjem (což se stane poměrně snadno a s velkou pravděpodobností), neužívejte imodium, které střeva “zacpe” a , lepší je zakoupit v lékárně místní léčivo, např. Antinal, Drotazide nebo Diax. To ví, s čím bojuje. Nejlépe se “faraonově pomstě” vyhnete užitím balené pitné vody, Používejte ji i na čištění zubů bez výjimky. Nenechte si dát led po nápoje, pravděpodobně bude dělaný z místní vody z kohoutku. Provizorní možností je si vodu důkladně převařit, pokud máte k dispozici rychlovarnou konvici, ale balená voda je naprostý základ.

Záchody jsou dostupní u památek, budou chtít za něj zaplatit. Prý se nemusí, ale jsou velmi neodbytní. Beru to tak, že za péči a čistotu jim přispívám do rodinného rozpočtu. Běžně se platí 10 EGP, byla místa, kde chtěli víc. Úroveň egyptská, ale nesetkala jsem se s ničím úplně příšerným. V turistických restauracích mají také toalety, v občerstvení pro místní nevím, nikdy jsem je nepotřebovala využít.

Bezpečnost 

Dopručuji stejná pravidla jako jinde po světě. Nedávejte na odiv drahé vybavení (foťák, mobil), když se pohybujete v davu nebo naopak když procházíte okrajové místa. Podvodníci turistů jsou také všude, tak opatrně při placení. U moře není problém se způsobem oblékání, ale v údolí Nilu mi přijde vhod opatrnost. Tedy spíš respekt k místní tradici. V Asuánu vidíte, že všichni mají na sobě dlouhý rukáv a dlouhé kalhoty, a to včetně malých dětí. Co potom vede turistku důchodového věku (nejde o vzhled těla, ale o zkušenosti a empatii), že se promenáduje po bazaru v centru jen v kraťáskách pod zadek a v tílku?  Přijde mi to velmi neuctivé. Nosila jsem plátěné kalhoty nebo sukni pod kolena a lehkou košili s dlouhým rukávem. Pohodlné a vhodné.

Žádné ohrožení jsem nikde nepociťovala, ovšem cestovala jsem s manželem, tak přidám běžné preventivní doporučení, že žena by neměla cestovat sama. Na ulicích, na nádražích, u památek potkáte policisty se samopaly. Berte to tak, že je to na vaši ochranu. Turistické autobusy stavěli policisté i na výjezdech z měst na kontrolním stanovištích, taxíky ani veřejnou dopravu nikdo nekontroloval. Pamatujte, že z Egypta nesmíte vyvést žádné památky a zlato. Suvenýry, které vypadají podobně, by měly mít doklad o původu od prodejce.

Lidé

V Egyptě žije více než 111 milionů obyvatel, tvoří je hlavně Egypťané (nikoliv Arabové), i když úředním jazykem je arabština. Lidé, kteří se setkávají s turisty, umí základy angličtiny. U moře potkáte i obchodníky, co naváží kontakt několika frázemi v češtině. Hodně problémů vyřeší překladač, takhle jsme např. dostali zajímavý výklad u Asuánské přehrady. Skvělá vymoženost! Jinak s angličtinou ani jinými jazyky na ulici moc nepochodíte.

Téměř všichni obyvatelé žijí v údolí Nilu a jeho deltě. Dole u súdánských hranic v Asuanu se setkáte často s Núbijci, která mají hodně tmavou kůží. Mohou se chlubit historii stejně dlouhou jako Egypťané, dokonce v jednu dobu obládali celý Egypt. Jak jsme se přesvědčili v Muzeu Nubie v Asuánu mají svoji kulturu i specifický styl bydlení, se kterým se setkáte reálně i na ostrově Elefantina nebo v nubijské vesnici kousek po proudu Nilu.

90% obyvatel Egypta tvoří muslimové, 10% jsou křesťané. S křesťanskými kostely se setkáte docela často, jsou převážně koptského východního ritu, proto stojí za to prohlédnout si i kostel. Nedoporučuje se navštěvovat arabské země, včetně Egypta, v průběhu ramadánu. Tento posvátný měsíc platí velká omezení, protože za denního světla nesmí muslimové nic jíst, ani pít. Proto bývají zavřené restaurace i stánky s občerstvením, otevírají až po západu slunce. U moře nebo v turistických lokalitách si tipuji, že se provoz nezastaví a turisté to přímo nepoznají. 

Svátek ramadán nemá pevný termín, v následujících letech nastane:

• 2025: 1. března – 30. března
• 2026: 18. února – 19. března
• 2027: 8. února – 9. března
• 2028: 28. ledna – 26. února

Jídlo

Egyptská kuchyně je vlastně kuchyně arabská, jak ji můžete znát třeba z Turecka, Emirátů nebo Maroka. Muslimská víra zakazuje jíst vepřové maso, takže nejčastější maso je kuřecí, jehněčí nebo skopové. U pobřeží i v údolí Nilu se pochopitelně konzumují ryby.

K snídani se foul, což jsou rozmačkané vařené fazole v koření s olejem, česnekem a citronovou šťávou. K tomu dostanete placky, vejce vařená nebo ve formě omelety, tvarohové “pomazánky”, pastu tahini, zeleninu čerstvou i nakládanou ve slaném nálevu.

Za národní jídlo je považováno koshari – směs směs čočky, těstovin a rýže. Neumím si to vysvětlit, ale my jsme na něj nikde nenarazili nebo jsme si ho nevšimli. Co jsme ale ochutnali nesčíslněkrát byl falafel. U nás se dělá tradičně z cizrny, v Egyptě jsme měli ze zeleného hrášku (tedy myslím). Možná za to mohla zimní sezóna, nevím. Ale vždy byl skvělý, někde vypadal jako placičky, jinde jako malé kuličky nebo i větší. Servíroval se v pita placce a mohli jsme si poručit, co do placky ještě chceme – zeleninu, omáčky…Pokud si dáte v restauraci kuře, rybu, kofte nebo kabab, přílohou bývá rýže, případně k ní i hranolky. Pokud milujete lilky jako já, určitě vyzkoušejte baba ghanoush – pečeného lilku s pastou tahini, nebo lilky mažené v těstíčku. Pro turisty se rozmáhá občerstvení, které znají z domova, hlavně hamburgery a pizzy. Ale bylo by přece škoda nejíst po egyptsku.

Nejdražší je jídlo v restauraci, levněji vychází občerstvení formou bufetu, kdy si vyberete z hrnců, které stojí před vámi. Turistům je doporučován řetězec bister GAD, kam chodí i místní, má tam být dobré jídlo za rozumnou cenu. Před jídlem rovnou na ulici cestovatelské příručky varují z hygienických důvodů, ale my takhle jíme nejraději. V malých bistrech, často jen garážových obchůdcích nebo rovnou u stánku na ulici vychází jídlo určitě nejlevněji a je autentické, protože je určené především pro místní. Koukněte na hygienu a pak se dopředu zeptejte, kolik co stojí. Nenechte se odbýt, pokud obsluha neřekne cenu, nic si neberte. Ukazují, ať si sednete, že to budete řešit později. Nenechte se napálit. Pamatujte, že přeci jen je turista v Egyptě dojná kráva. 

Obdobně můžete postupovat i v případě čaje a kávy. Místní muži pijí čaj často, sedí na plastových židličkách a hrají domino. A všude kouří neodmyslitelnou shishu. Setkáte se i kávou, která se vlastně podobá našemu turkovi. K ní dostanete automaticky i balenou malou vodu. Když ji neotevřete a necháte na stole, neplatíte ji. Dobrá cena za čaj je 10 EGP, normální cena pro turisty 25, ale často po nás chtěli 50 EGP. 

V Egyptě jako muslimské zemi je zakázaný alkohol (i když mi tedy jeden z čekajících na další dodávku piva – mladý vzdělaný musiim – říkal, že je to jedno). V přímořských letoviscích není pro turisty problém koupit si pivo v baru točené nebo s sebou lahvové nebo v plechovce. V údolí Nilu je to složitější, ale když budete pátrat, najdete. Alkohol se dá koupit ve speciálních obchodech podobných beer shopu. Nemívá označení, ale můžete se zkusit doptat, některé jsou ale i zakreslené do mapy. V Asuanu jsme si koupili pivo v Duty Free shopu na nábřeží Nilu, blízko jižního přístaviště lodí na Elefantinu, takže to není nebezpečná výprava na území gangů.

Doprava

Do Egypta

Klasické linky létají do Káhiry a Alexandrie, nízkonákladové také do Hurghada, Marsa Alam nebo Šarm-aš– Šajch. Letenky z Prahy do Káhiry se s Lufthansou nebo Lotem budou stát od 10 tisíc. Levněji vychází Hurghada z Prahy se Smartwings, běžná cena se pohybuje od 7tisíc. Nejvýhodněji nás vyšel let s WizzAirem z Vídně do Hurghady, místo běžné ceny 7400 jsme za zhruba čtyřhodinový let zaplatili 4 tisíce. Platí to pochopitelně jen s malým kabinovým zavazadlem, které se vejde pod sedačku před vámi. Odbavené zavazadlo cenu letenky zvýší, ale bývá zbytečné. Výhodnější je koupit si chybějící věc na místě za pár peněz a pak ji tam nechat. Pokud plánujete letět se skořepinovým kufrem, pečlivě zkontrolujte jeho velikost. Letecké společnosti často přeměřují jeho rozměry, za větší se platí slušná přirážka.

Při návratu z Egypta nás na letišti překvapilo, že jsme museli vystát frontu u přepážky na odbavení, přestože jsme měli chech-in už udělaný. Na konci fronty se nás zeptali, jestli jsou to jediná zavazadla a dali nám papírové palubní vstupenky. Na ty jsme pak dostali razítka u pasové kontroly, protože bez razítek by to nešlo. Vystáli jsme tudíž 3 fronty (pasové 2x), než jsme se probili dobnitř. Nenechte proto příjezd na letiště na poslední chvíli, fronty mohou trvat.

Doprava po Egyptě

Autobus

V Egyptě funguje řada dálkových autobusových linek, na kterých jezdí moderní autobusy. Pro dva přesuny jsme použili autobusové linky Go Bus. Společnost má kanceláře na řadě míst, např. v Hurghadě má vlastní autobusové nádraží, kde se dají koupit jízdenky, je tu i bufet a toalety. V Luxoru se nastupuje u kanceláře, která je maličká a bez zázemí, ale to nevadí. Při příjezdu autobusu se objevili vozíky s občerstvením, takže se dalo na cestu ještě nakoupit.

A teď to nejdůležitější. Autobusy jsou pohodlné, s toaletou, a navíc jezdí na čas.

Do Gízy jsme vyrazili z Hurghady na noc, resp. jsme vyráželi o půlnoci, abychom v Gíze byli v sedm ráno. Autobus byl dvoupatrový, s většími pohodlnými sedačkami dál od sebe, takže se daly dobře sklopit na spaní. Autobus zdolal trasu necelých 500 km za 7 hodin i s přestávkou, jízdenka pro jednoho vyšla na 400 liber. 

Podruhé jsme využili služeb Go Bus na návrat do Hurghady z Luxoru. Vybrali jsme linku v 9:35, na místě jsme byli před druhou odpoledne s jednou přestávkou na občerstvení. Stejná linka jezdí pětkrát denně a cena byla 230 liber za osobu. 

Jízdenky se koupit v kanceláři, ale hlavně se dají objednat online. Noční přejezd jsme měli objednaný už z Česka, druhý přejezd jsem objednali jen dva dny dopředu. 

Vlak

Z Gízy jsme si naplánovali přejezd až dolů k Asuánu. Jednou z možností bylo využít vnitrostátní přelet, my jsme nakonec zvolili přejezd v lůžkovém vlaku. Cena byla zhruba stejná (95 USD), ale zážitek mnohem větší. Tyto vlaky třídy “Prémiové lůžkové vlaky Deluxe” jsou trochu jak z detektivek Agathy Christie. On ten vagon taky pocházel ze stejné doby, takové připomenutí zašlé slávy egyptských železnic, ale vše fungovalo, jak mělo. Malé kabiny jsou určeny pro dva lidi (ovšem můžete si ji zaplatit jen pro sebe), najdete tu umyvadélko s tekoucí vodou i zásuvku, večeře (můžete si dopředu vybrat i třeba vegetariánské jídlo) se podává na stole, který je běžně sklopen u stěny. Večeře i snídaně byla v ceně, jen nápoje se platily zvlášť. Před spaním stevard, který měl na starosti vždy jeden vagón, sklopil sedačky do podoby spodní postele a přistavil nahoru žebřík. Bohužel z horní palandy nebylo vidět z okénka, ale zase v noci nerušily osvětlené stanice. Pro rodiny nebo skupiny se dají dvě sousední kupé propojit spojovacími dveřmi. Záchody jsou vždy na jedné straně vagónu, ovšem najdete tam hned dva proti sobě. Čistota odpovídala pasažérům, ale celou dobu zde tekla voda i byl toaletní papír. Cesta trvala asi 14 hodin, takže to záchody zvládly vlastně na výbornou. Jízdenky na vlak se dají koupit na nádraží, ale mnohem pohodlnější je objednání přes web provozovatele Abela Trains. My jsme ho měli objednaný už z Česka, některé vlaky v turistické sezóně můžou být vyprodané. Součástí vlaku by měl být i jídelní vůz, my jsme se do něj ovšem nevypravili, nabízená teplá večeře nám stačila. 

Druhým vlakem jsme se přesouvali z Asuánu do Luxoru. Lístek jsme si kupovali na nádraží hned po příjezdu u okénka pro turisty. Bylo to trochu dobrodružné, protože úřednice neuměla anglicky, takže to bylo hodně na ukazování, zalaminovaná tabulka s odjezdy byla dobrým pomocníkem. Překladač přes Google Lens už tolik ne, protože je potřeba se vyznat v poměrně nepřehledném systému tříd egyptských železnic. Každopádně doporučuji vlaky s klimatizací, přestože budou nejpíš přechlazené, tak je potřeba si připravit vhodné oblečení. Vagony bývají pohodlné a často sklápěcí, takže není problém přežít i delší cestu. Pokud chcete ale zážitkovou cestu, můžete zkusit couráky 3. třídy s dřevěnými lavicemi.

Po městě

Po Káhiře, které jsme se ovšem vyhnuli, a jejím předměstí Gíze jezdí metro, tramvaje a městské autobusy podobně jako u nás. Ani jedno jsme nevyzkoušeli. Druhou možností je nepřeberné množství bílých mikrobusů, které jezdí vlastně pořád a velmi levně. Jen jsme se v nich nedokázali zorientovat, protože neměli cedule s cílovou stanicí, pokud ano, tak v arabštině. Takže ani ty jsme nevyužili. Po městě totiž jezdí spousta taxíků, které vás odvezou, kam chcete, a za rozumný peníz. Před nástupem určitě smlouvejte. Po Káhiře jezdí i Uber, objednaný nám nepřijel, ale můžete ho použít jako odhad ceny pro taxi. Taxi je také nejlepší spojení mezi Gízou a Sakkárou, ale o tom zase jindy. V menších městech potkáte i tuktuky, fungují stejně jako taxi a jsou levnější. To je důvod, proč jsme si nepůjčili auto, přostože jsme o něm uvažovali. Pronájem nevychází tak špatně, ale mají přirážku, pokud překročíte 300 km za den. Při cestě přes celý Egypt by to byla nevýhoda. Druhým problémem je nepřehledný provoz ve městech. Já bych tam tedy řídit fakt nechtěla…

Na závěr

Dá se zvládnout Egypt na vlastní triko? Bezesporu ano.

Je to bez cestovky komplikované? Nijak zvlášť.

Vyrazila bych znovu? Určitě!

A CO VY? VY URČITĚ TAKY 😁