Lykijská stezka není jen obyčejný výšlap. Je to 500 kilometrů čisté euforie, prachu, antických ruin a tyrkysových zátok. Pokud tě láká vyměnit pohodlí hotelu za toulavé boty a hvězdy nad hlavou, jsi na správném místě. Tady je vše, co potřebuješ vědět dříve, než si koupíš letenku do Turecka.

Kdy vyrazit? Načasování je klíč

Lykijská stezka leží v jednom z nejteplejších koutů Turecka, proto je sezóna naprosto zásadní.

Jaro (březen–květen): Absolutní TOP. Pobřeží kvete, vzduch voní bylinkami a teploty (18–25 °C) jsou pro chůzi ideální. Vody je v potocích dostatek a ceny v penzionech jsou rozumné. Počítej jen s tím, že moře je ještě osvěžující (18 °C) a v horách nad 1 500 m může ležet sníh.

Podzim (září–listopad): Pro milovníky moře. Teploty klesají z letních extrémů, moře je vyhřáté jako vana (25 °C+) a u cesty můžeš trhat zralé fíky a granátová jablka. Nevýhodou jsou kratší dny a vysychající studny – plánování vody musí být mnohem pečlivější.

Zima (prosinec–únor): Pro dobrodruhy. Na pobřeží je příjemných 10–15 °C, ale v horách sněží a fouká. Potkáš minimum turistů, ale počítej s blátem a některými uzavřenými penziony (i když ve vesnicích se o tebe vždy někdo postará).

Léto (červen–srpen): Sebevražedná mise. Upřímně? Nikdy! Teploty olizují 40 °C, stín neexistuje a hrozí úžeh i požáry. Pokud v Turecku v létě jsi, raději jen dopoledne skoč do vln.

Vstup a papírování

Zapomeň na občanku. Do Turecka potřebuješ cestovní pas platný minimálně 6 měsíců po návratu (respektive 150 dní od vstupu). Pro běžnou turistiku do 90 dnů nepotřebuješ žádná víza.

Finance

V Turecku se platí tureckou lirou (TL), v součastnosti je v kurzu asi 0,50 Kč za 1 TL, takže se to dobře počítá. Ve městech se dá zaplatit kartou, ale pro jistotu se dopředu ptej. Mimo města už budeš potřeovat hotovost. Tu není problém vybrat z bankomatů, ale většina z nich má výrazné poplatky za výběr, takže to dá trochu běhání. Kolik jsme platili v lednu 2026?

– jídlo v levné restauraci: 500 – 600 TL za os.

– čaj 20 – 30 TL

– ubytování 1000 – 1600 za pokoj i se snídaní

– vstupy (do většiny míst se dá dostat po nebo před otevřením, těžko říct, jak moc by to někdo řešil):

• Xanthos 3 euro
• Patara 15 euro (zahrnuje i vjezd na pláž Patara)
• Myra 13 euro
• Olympos 10 euro
• Chiméra
• Phaselis 10 euro

odkaz na ceny vstupného a otevírací dobu: https://muze.gov.tr/muze-detay?DistId=MRK&SectionId=XAN01):

Doprava: Jak se dostat na start?

Nejjednodušší cestou je let do Antalye (AYT), kam létají společnosti jako Ryanair, Pegasus či SunExpress (mimo sezónu i za 2 500 Kč). Z Istanbulu sem létají spoje několikrát denně, takže se nemusíš bát ani zpoždění. Druhou variantou je Dalaman (DLM), který je sice blíž k začátku treku ve Fethiye, ale letenky bývají dražší a spojů méně.

Z letiště v Antalyi se vydej na autobusové nádraží (Otogar). Odtud jezdí do Fethiye pohodlné dálkové autobusy. Doporučuji FlixBus (cca 3 hodiny, 200 Kč, lze koupit online), ale skvěle funguje i tradiční systém: prostě přijdeš na nádraží a naháněči tě nasměrují k nejbližšímu spoji. Cestou tě čeká servis „letušáka“ s čajem a sušenkami a jedna zastávka na toaletu (připrav si 10 lir v hotovosti). Pro kratší trasy pak skvěle slouží dolmuşe – sdílené dodávky, které zastaví na mávnutí.

Navigace na trase

Zapomenň na dokonalé české turistické značení. Tady najdeš nejčastěji červený a bílý proužek, někde i křížek, který znamená, že tudy cesta nevede. A někde není vůbec nic. S ukazately spíše nepočítej. Poslední záchrana zvýbají offline mapy v mobilu od mapy.com

Ubytování: Svoboda volby

Na Lykijské stezce si vybere každý:

• Divoký kemping: Je legální a nabízí stovky míst s výhledem na moře. V sezóně najdeš i kempy se zázemím.
• Penziony (Pansiyon): Stan není nutnost. V každé vesnici najdeš ubytování u místních s teplou vodou a klimatizací. Ve městech hledej na Bookingu nebo na Agodě, na venkově se prostě zeptej. I v zimě se o poutníky vždy někdo postará. V každé vesnici po cestě lze využít jednoduché hotely či penziony (Pansiyon) nižšího standardu, kde je obvykle k dispozici teplá voda i klimatizace. Většinou ti nabídnou čaj, sytou domácí snídani nebo výbornou večeři.

Jídlo a voda

Tahání vařiče je zbytečná zátěž. V každé vesnici vás nakrmí, jídelní lístek není rozsáhlý, ale zato je vše čerstvé a lokální. V každém obchodě koupíš oříšky, sušenky, chleba se sýrem i náš oblíbený ayran (jogurtový nápoj). V obchodě se dá koupit i balená voda různých objemů, ale tekoucí pitná voda je tu velmi častá. V horách jsou studny s kyblíkem, kašny nebo kohoutky u mešit, pro jistotu můžete vodu fitrovat např. filtrem Sawyer. Pozor jen v pozdním létě a na podzim, kdy prameny vysychají. O důvod víc vyrazit v jiném období. 

Balení: Každý gram se počítá

• Boty: Zapomeň na těžké pohorky. Stačí kvalitní trailové boty. Vápencové skály jsou ostré a za deště kloužou.
• Oblečení: V sezóně stačí kraťasy, ale kvůli křoví a šáší jsou lepší lehké dlouhé kalhoty. V zimě vrstvi: merino, fleece a lehká péřovka jsou základ. Nezapomeň na pončo, které přikryje i batoh.
• Ochrana před sluncem: I v květnu pálí slunce neskutečně. Klobouk, brýle a opalovák s vysokým faktorem jsou povinnost.
• Vychytávka se stanem: Pokud letíš jen s příručním zavazadlem, stanové hůlky ti mohou zabavit. My jsme to vyřešili nákupem levných hůlek v místním Decathlonu za 250 Kč, které jsme tam na konci treku nechali pro někoho dalšího.

Nebezpečí

Lykijská stezka je bezpečná, ale náročná.

1. Horko: Rozpálené skály pocitovou teplotu zvednou o 10 stupňů. Nepodceňuj vodu!
2. Zvířata: Potkáš želvy, kozy, koně a nejčastěji otravné štěkající psy. Většinou si jen hlídají teritorium – turistické hůlky v ruce obvykle stačí jako respekt. V sutích se dívej, kam šlapeš, mimo zimu tu můžeš zahlédnout štíry a zmije.
3. Terén: Zapomeň na rychlost 5–6 km/h. Cesta je kamenitá, úzká a často vede nad útesy. Přelézání vápencových skal tě zbrzdí a vyžaduje plnou pozornost.

Lykijská stezka tě prověří, ale odmění tě výhledy, které se ti vryjí do paměti navždy. Chybí ti nějaké informace? Neváhej a zeptej se…

---